Včera jsme se hned po ránu přesunuli o 8NM západně k vesnici na ostrůvku jménem Mormake Tupu. Tentokrát jsme nezakotvili hned u vesnice, ale jednu míli jižně na zcela mangrovy chráněném kotvišti Gaigar. Je to tady až kýčovitě krásné. Na jedné straně pevnina s kopci pokrytými deštným lesem, na druhé výhled na malebný ostrov Mormake Tupu s vesnicí a kolem dokola malinké ostrůvky mangrovníků. Jsou tady volavky, orly, ibisové. Z kopcovitých lesů na pevnině se ozávají paviáni a papoušci. Jak pravím, kýč šílený.
Asi hodinu po zakotveni se u lodě ozvalo halo, halo ... a motorem vybavená kánoe a v ní Idelalfonso se svým bratrem - mistrem a učitelem Mola ... prezentace opravdu krásných Mola trvala hodinu a půl. Idelalfoso následně pravil, že je průvodce a jako prozatím jediný Kuna mluvil španělsky a také anglicky. Doprovodí nás do vesnice a do lesa. A hned jsme se také dozvěděli, že v sobotu v 1300 začíná ve vesnici 5 denní oslava Chicha a že v žádném případě nemůžeme odjed, aniž bychom oslavu navštívili.
Vesnice má asi 250 obyvatel a podle knížky i později vlastního průzkumu je velmi pevně vedena svými vůdci, v tomto případě zejména šamanem a Kuna doktorem. Takové pozvání na oslavu se dá jen těžko odmítnout. Ve tři hodiny máme přijet do vesnice do congresa. Tak jsme tedy ve tři přirazili k molu u domu Idelalfonsa. Ten nás provedl domem a vesnicí a poskytl nám všemožný výklad o životě Kunů, o jejich léčitelství a zejména popsal útržkovitě, co se všechno bude dít během oslav.
Chicha je alkoholický nápoj, který se připravuje fermentací šťávy z cukrové třtiny. 5 dní před oslavami se složitě ladí jeho chuť. Ve vesnici jsou jen 4 lidé, kteří jsou zasvědceni do tajů výroby tohoto nápoje. Oslava se týká dospění dívek v ženy. Dívka po 5 dní spí sama mimo dům své rodiny. Celá vesnice dva dny připravuje pokrmy, vůdci vesnice konají obřady a rituály. Pak v jednu hodinu začne oslava a trvá nepřetržitě 5 dní. Hosty jsou indiáni z okolních vesnic a pak náhodní kolemplující jako my.
Nuže, potvrdili jsme, že zítra ve 13 přijdeme. Dále jsme si dohodli, že v 6 ráno vyrážíme za doprovodu Idelalfonsa na řeku a do lesa. Tak se i stalo. Procházka do deštného lesa na kopce nad zátokou byla úžasná. Tolik rostlin a plodů a opět tolik zeleně. Deštný les tady byl zase trochu jiný, než jsme viděli na Vincetu nebo Trinidadu. Divoké ananasy, celá řada různých plodů. Náš průvodce nám vysvětlil co se jí a co ne, co se používá na léčení nebo jako šminky pro ženy. Na kopci jsme potom z dálky slyšely křičet paviány a byl to opravdu hrozný křik.
Tato vesnice je starší a movitější, takže má například z daleka z hor svedenou vodu potrubím až do vesnice. I přesto za svítání kolem nás proplouvalo tiše spousta kánoí směrem k řece a pevnině. Byli to Kunové, kteří jeli pracovat na políčka a sbírat ovoce v lese.
Kromě výletu jsme zvládli ještě zajet do Porveniru se odclít. Tentokrát jsme měli štěstí a na kapitanátu nám udělal místní kapitán i papíry na loď, které bychom v Colonu zařizovali nejméně 2 dny. Odplouvat tedy budeme v neděli po sobotní návštěvě vesnice.
V kanceláři kapitanátu jsme se dali do řeči s párem francouzů, kteří právě připluli na San Blas. Padli jsme si do noty, tak jsme jim řekli o oslavě a oni bez dlouhého přemýšlení vyrazili s námi. Po tom, co jsme je provedli mělčinami u Gaigaru a zakotvili jsme následovalo hned pozvání na jejich loď Mají překrásný 2 stěžník Amel. Dvě hodinky povídání utekly jako voda. Moc milí lidé. Jsem rád, že nebudeme zítra na oslavě Chicha jediní bílí a Idelalfonso bude mít ohromnou radost, že jsme sehnali další oběti na nákup Mola a další služby ze široké nabídky jeho rodiny.
Tak se můžete těšit na zítřejší zprávy.
Z Gaigaru Petr a Pája