Iorana, toto letí, zítra se vracíme zpátky na Tahiti.
Čtyři dny na ostrově Moorea utekly rychle. Moorea leží hned naproti Tahiti Nui, asi jen 10NM plavby od severo-západního okraje. Dočetli jsme se na několika místech, že dvě zátoky na severním pobřeží jsou nejfotografovanější z celé Francouzské Polynésie.
My jsme v sobotu odbyli nakupování a po obědě jsme vyrazili. Plavba jen 3 hodiny měla samozřejmě i dobrodružný rozměr, ale to jsem myslím popisoval dříve. Každopádně jsme nejprve zamířili do Cookovy zátoky. No ono je to složitější, ta druhá zátoka se jmenuje Oponuhu a asi ještě dvěma jinými způsoby. Každopádně Cookova zátoka není ta zátoka ve které Cook kotvil, byla to ta druhá :-) Ale nám i vám je to jedno, důležité je, že zátoka byla opravdu krásná. My jsme zakotvili velmi hluboko až na jejím konci. Venku foukalo sice 25-40kt, ale uvnitř zátoky byla hladina jako zrcadlo, vzduch se ani nehnul.
Druhý den ráno nás zvonění zvonů vytáhlo do kostela. Děti jsme tam nedostali, starší dělal převozníka a mladší rybařil. Starý katolický farář vedl farnost velmi formálně a kromě krásného tahitského zpěvu to byla tradiční formální katolická mše. Vzpomínal jsem v duchu na neděle v Hanavave na Fatu Hiva ...
Po mši jsme se najedli a dohodli se, že překotvíme do vedlejší zátoky, že tam jsou Ananasy, krevetí farma a prý místo, kde se dají krmit velicí Sting Rayové (rejnoci) a útesoví žraloci, černocípí. Je to jen 1,5NM. To, co ale nastalo potom, co jsme vypluli z průlivu v útesové bariéře značně předčilo naše očekávání. Venku foukalo 35kt a vlny byly strmé a alespoň 3m, bleble. No tak jsme na kousek plachty přehopsali k vedlejšímu pasu a naštěstí průjezd byl velmi dobře značený a vlny se tam nedostaly přes okraj útesové beriéry. Stejně jsme byli rádi, když jsme zase stáli na kotvě na samém konci zátoky, chráněni před velikým větrem. Kluci juchali, protože v zátoce jen kousek za námi kotvil obří luxusní katamarán Hemisphera i se svými všemi čluny.
Ráno jsme hned vyrazili na člunu do 3nm vzdálené zátoky, kde je místo zvané "Rejnočí město", nemohli jsme se dočkat, až to vidíme. Cesta byla tam byla s ohledem na veliký vítr poněkud dobrodružná. Dopředu bylo jasné, že to nebude jednoduché, takže Pája se Samem jeli stopem po souši a já s Jonym jsme jeli na člunu a vezli vybavení na šnorchlování. Pája se Samem cestu zvládli bez problému a dokonce zvládli koupit i bagety. My jsme měli trochu štěstí, protože před námi pluli dva čluny Hemisphery, takže jsme je následovali a viděli tak, kudy vede kanál unvitř útesové bariéry. I tak jsme byli úplně mokří ... ale do Stingray City jsme dorazili. Na místě bylo několik místních lodí s turisty, kteří stály po pás ve vodě a všude okolo nich velicí Stingrayové. Tak jsme skočili do vody a během chvilinky byli u nás. Byli jsme z nich úplně excitovaní, juchali jsme, vykřikovali ... no zkuste se podívat na fotky, špatně se to vysvětluje. Ale když po po vás pluje rejnok, který má v průměru přes metr a vy si na něj můžete sáhnout, pohladit si ho a krmit ho z ruky. Bylo jich tam nespočet.
Žraloci se drželi jen o kousek dál, kroužili okolo a blíž se neodvažovali ... nebo nebyli oni vlastně hrozně blízko? Byli, ale žraloky jsme si nehladili. Jenže tak moc foukalo, že jsme se za půl hodinky klepali jako osiky, někteří víc, jiní méně. Takže jsme si jeli sníst bagetu na kitařskou pláž. Tak jsme seděli jako pecky v závětří a jedli bagety jako zvířátka. Byly dobré ... Cesta zpátky byla pro náročné, ale zvládli jsme ji, Pája se Samem po souši a my dva s Jonym pod vodou víc než na vodě.
Zážitek to byl tak skvělý, že jsme si ho dnes zopakovali v lepším počasí a v 5mm neoprénu. Zůstali jsme až do odpoledne, prohlédli si také ostrůvky západně od Moorea. No ale to přeskakuji. Včera jsme se totiž vypravili na pěšší výlet na 4km vzdálenou vyhlídku. Tam po silnici, nazpět lesem. Vyhlídka, i když poněkud přeturistovaná, byla vážně krásná a musel jsem uznat, že Moorea je překrásné místo. Z vyhlídky byly vidět obě krásné zátoky oddělené asi 700m vysokou horou. Různé barvy modré, jasně patrný lem korálové beriéry, krása. Cestou zpátky jsme šly lesem vskutku zajímavým. Rostli tam stromy, které měly kořeny jako zkroucené desky. V lesem jsme pak narazili na několik zrekostruovaných historických sídel, kamenných plošin. Pak nás cesta zavedla na ananasové plantáže. Daloko do krajiny se zakusovaly řádky ananasů ...jen si nařezat .. ale krást se nemá, takže jsme si nenařezali a jen se těšili, že si nějaké sladké místní ananasy dáme na lodi.
Dnes ráno jsme vyrazili na farmu hned tady v zátoce. No ale nebyla to famra jen tak obyčejná, byla to farma krevetí ... prohlédli jsme si, jak je chovají, pak se koukali, jak je loví, no a když už byly ulovené, tak jsme si dvě kila koupili. Nyní jich máme už větší polovinu v bříšku a byly opravdu fantastické.
Zítra je čtvrtek a nás čeká hodně práce na lodi, abychom mohli po příjezdu Vlasty co nejdříve vyplout s krátkou zastávkou na Moorea na další ostrovy.
Z Oponohu bay zdraví milovníci rejnoků,
Petr, Pája, Jony a Sam.
