podávám krátkou zprávu z Panamy. Včera jsme nadále pilně pracovali. Proviant, nakoupený předevčírem, už je uklizený. Dál pokračujeme s natíráním teaku a já jsem včera konečně zapojil odsolovač. Zatím, co Páje šlo čištění a natírání teaku dobře, já jsem končil s odsolovačem až v jedenáct večer. Bylo potřeba rozdělat zase půl lodě kvůli protahování kabelů. Při té příležitosti jsem opravil někalik závad ještě z výroby, jako třeba špatně přidělaný drát zemnění ke kýlu apod.
Odsolovač jsme včera vyzkoušeli jen ta nanečisto se sladkou vodou a funguje. Není to tedy žádný rychlík, ale 5l za hodinu by nám mělo stačit. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat, až budeme v čisté vodě a budeme moc opravdu odsolovat.
S kanálem to vypadá stále stejně, termín je středa 3.4. po obědě. Mezitím jsme sehnali na pomoco s lany posádku z australské lodě. Samotní budou proplouvat až 10.4. A abychom si všechno vyzkoušeli, tak jsme se domluvili s německým mladým párem se dvěma caparty, že pomůžeme naopak s lany na jejich lodi. Proplouvají dnes. Proplutí kanálem trvá dva dny. Odplouvá se odpoledne jeden den, nocuje se uprosřed na Gatůnském jezeře, 80m nad hladinou moře a druhý den brzy ráno se zase sjede pomocí zdymadel 80m dolů do Tichého oceánu. Odtud pojedeme taxíkem zpět do Shleter Bay.
Bude to asi sranda, jsou to kamarádi našich norských sousedů, kteří mají 3 malé děti a jedou společně. Takže to bude kulturně-sociální zážitek v mnoha směrech. Ale jsou všichni moc sympatičtí, tak se moc těším. Pro nás to bude znamenat zkušenost, abychom věděli, jak to vlastně celé probíhá, až ve středu poplujeme s Perlou.
Jinak se znažím zuřivě nakupovat materiál na 7 měsíců a jsem úspěšný jen částečně, to se ale ještě nějak vyvine.
Takže ozveme se až v neděli večer, budeme mít fokty z kanálu a určitě mnoho zážitků. Budeme jen na normáním mobilu, k mailu se patrně ty dva dny nedostaneme.
Posíláme kousek Velikonočního sluníčka z Panamy,
Petr a Pája
30 března 2013
29 března 2013
Předběžný termín transitu - 3.4.2013
dnes nám agent sdělil předběžný termín našeho proplutí kanálem - středa 3.4. na Páji narozeniny :-) Budeme v maríně do středy, v poledne se přesuneme na kotviště F - Flats, kde se nalodí poradce a pak vyjedeme do Gatunského jezera a druhý den transit dokončíme a vplujeme do vod Tichého oceánu.
Nebojte se, já ám to celé popíšu později.
Zatím se mějte,
Petr
Nebojte se, já ám to celé popíšu později.
Zatím se mějte,
Petr
28 března 2013
Přípravy na proplutí kanálem pokračují …
dnes jsme tady měli oficielního měřiče a inspektora v jedné osobě. Změření lodě a její kontrola je nezbytným krokem pro registraci do pořadníku na proplutí kanálem. Zítra bychom se tedy mohli dozvědět, kdy pravděpodobně budeme proplouvat. Podle našeho agenta by to mohlo být začátkem příštího týdne.
Měření bylo samozřejmě velmi zajímavé. Po 15 minutách běhání s pásmem inspektor naměřil 14.39M, v papírech máme 14.40. Šířka byla ještě složitější, tam inspektor změřil 4.27M oproti v papírech lodě zaznamenaných 4.25M. Ještě, že jsme nemuseli měřit pásmem i ponor.
Pak následovala inspekční prohlídka od stolu restaurace. Motor máte funkční?, Kolik míte propelerů, jakou barvu má loď, vazáky jsou v pořádku? ... a tak dál.
Pak už následoval jen podpis papíru, kde se Panama Canal Authority určitě za nic neodpovídá, zejména ne za škody na naší lodi. Pak jsme dostali přidělené číslo lodě pro komunikaci s řízením provozu kanálu.
Já jsem dnes měl na programu celkovou údržbu našich dvou záchodů. Asi nemusím zabíhat do detailů, ale zabýval jsem se touto jachtařskou lahůdkou víc jak půl dne. No je to hotové, záchody fungují jako nové a doufám, že jim to dlouho vydrží.
Odpoledne přijela obří jachta která je zajímavá tím, že má na zádi vzorně zabalený vrtulník. No ano, úplně normální vrtulník, jen je ve fusaku. A máme tady strašně zajímavé sousedy. Je to mladý Norský pár se 3 malými dětmi. Doma všechno prodali, koupili si loď a plují také kolem světa. Podobnou trasu jako my. Děti mají tak 5,3 a 1. To je ale frmol, ale zvládají to skvěle. Dneska udělali nákup na 8 měsíců. Molo mezi našimi loděmi bylo úplně plné igelitové tašky.
Když to tady vidím, mám pocit, že kolem světa a naší trasou pluje půl Evropy. Jsem zvědavý, kolik z nich budeme potkávat dál.
24 března 2013
Žralok na udici, delfíni a příjezd do Cristobalu
ano, slavně jsme dokončili II. Etapu naší plavby, stojíme totiž na kotvě na kotvišti F před Panamským kanálem v Cristobalu. To je Atlantický a nebo také severní konec kanálu. Musím se přiznat, že je to vážně vzrušující, vždyť tohle bylo v učebnicích vlastivědy a později zeměpisu a teď tu kotvíme s vlastní lodí ....
Včerejší přeplavba ze San Blas byla po velmi dlouhé době bez větru, tedy na motor. Moc nám to nevadilo, vždyť jsme upluli celou cestu z Evropy až sem na 150L nafty. Oceán se nám postaral o nové zážitky, když nejprve připlulo na obhlídku stádo asi 10 delfínů skákavých. Asi 15 minut s nám pluli. Když připlouvali, tak opravdu skákali vysoko do vzduchu. Byla to nádhera. Pak se jeden po druhém odpojili a zmizeli v oceánu.
Odpoledne koukám, že máme něco na udici, celkem rychle jsem poznal, že tentokrát to není doráda, jak jsem si zpravu myslel, ale asi mladý 50 cm dlouhý žralok útesový. Ach jo, malý hlupák skočil po naší chobotnici. Háček měl v přední části horní čelisti. jenže strčte mu mezi ty žiletky ruku. No ale bylo potřeba ho osvobodit. Nakonec jsem ho přitáhl k lodi a zatím, co Pája držela udici, tak jsem mu kleštěmi vytáhl na potřetí háček z huby. Myslím, že bude úplně v pořádku.
Svobodný, pomalu odplaval od lodě. Byl nádherný, jako každé mládě.
Dnešní plán je takový, že se chceme přesunout do Shelter Bay Mariny a začít intenzivně pracovat na papírech na proplutí kanálem. Rozhodli jsme se využít služeb agenta, abychom propluli co nejdříve. V Maríně doufán budou všechny obvyklé služby a mimo jiné taky Internet, abychom konečně na web dostali nějaké fotky.
Z Panamského kanálu domů zdraví
Petr a Pája.
Včerejší přeplavba ze San Blas byla po velmi dlouhé době bez větru, tedy na motor. Moc nám to nevadilo, vždyť jsme upluli celou cestu z Evropy až sem na 150L nafty. Oceán se nám postaral o nové zážitky, když nejprve připlulo na obhlídku stádo asi 10 delfínů skákavých. Asi 15 minut s nám pluli. Když připlouvali, tak opravdu skákali vysoko do vzduchu. Byla to nádhera. Pak se jeden po druhém odpojili a zmizeli v oceánu.
Odpoledne koukám, že máme něco na udici, celkem rychle jsem poznal, že tentokrát to není doráda, jak jsem si zpravu myslel, ale asi mladý 50 cm dlouhý žralok útesový. Ach jo, malý hlupák skočil po naší chobotnici. Háček měl v přední části horní čelisti. jenže strčte mu mezi ty žiletky ruku. No ale bylo potřeba ho osvobodit. Nakonec jsem ho přitáhl k lodi a zatím, co Pája držela udici, tak jsem mu kleštěmi vytáhl na potřetí háček z huby. Myslím, že bude úplně v pořádku.
Svobodný, pomalu odplaval od lodě. Byl nádherný, jako každé mládě.
Dnešní plán je takový, že se chceme přesunout do Shelter Bay Mariny a začít intenzivně pracovat na papírech na proplutí kanálem. Rozhodli jsme se využít služeb agenta, abychom propluli co nejdříve. V Maríně doufán budou všechny obvyklé služby a mimo jiné taky Internet, abychom konečně na web dostali nějaké fotky.
Z Panamského kanálu domů zdraví
Petr a Pája.
Indiánská oslava "Chicha" na Mormake Tupu pokračuje, ale my už míříme do Colonu
včera byl náš poslední den u indiánů Kuna nebo Guna, jak si samy říkají. Jak jsem již psal v předchozí zprávě, tak jsme byli pozváni na tradiční osalvu Chicha do vesnice na ostrově Mormake Tupu.
Oslava začínala v jednu odpoledne a tak jsme měli klidné dopoledne. Udělali jsme několik oprav drobných závad, které jsme pochytali při bouřlivé přeplavbě z Curacao. Mimo jiné jsem opravoval nahoře na stěžni lazy jacky (to jsou pomocná lana, která svádějí hlavní plachtu do vaku, když se spouští). Předřelo se jedno z lan, tak ho bylo potřeba vyměnit. Koukám se dolů do vody, co to tam plave za nepořádek a ejhle, nebyl to nepořádek, bylo to 5 velkých rejnoků, hned vedle naší lodě. Pomalinku pluli kolem, jak z jiného světa. To nás nalákalo na šnorchlování kolem Gaigaru. Ale nebylo to nic moc. V podstatě jsme viděli scenérii mrtvého nebo umírajícího korálového útesu, všude veliké hvězdice, které útes hubí. Podle několika míst, kde ještě korál zůstal musejí být tady na San Blas nádherné útesy a potápění. No ale člověk nemůže mít všechno, na nás čekala návštěva oslavy.
V jednu hodinu jsme ještě se zastávkou na vynikající kávu u našich nových přátel vyrazili do vesnice. Oslava Chicha právě začínala. Celá oslava je vlastně riruál, kdy se s děvčete stává dívka a nebo potom z dívky žena. Tentokrát to byly dvě dívky ve věku 8 a 13 let. Oslavu platí rodina dívky. Oslava trvá 5 dní, účastní se jí celá vesnice a hosté z vesnic ze širokého okolí. Hlavní roly hrají náčelníci jednotlivých vesnic a šamani, kteří po celých 5 dní provádějí sofistikované rituály s kouřením tabákových listů a pitím kvašeného nápoje Chicha. Nápoj se připravuje 5 dní před oslavou, jeho základem je cukrová třtina a káva. Rituálů se účastní kromě mužů i ženy. Ve velké chýši jsou však muži na jedné straně a ženy na druhé. Hlavní a ústřední postavou je předseda Congresa, který je zároveň nejdůležitějším duchovním vůdcem. Pak jsou role dále přesně rozděleny. Někdo dává pokuřovat z tabákových listů, jiní nosí Chichu šamanům, vše synchronizovaně. Významnou číslovkou jsou patrně 4, protože 4 jsou hlavní šamanim dva nejvýznamnější, 4 jsou kuřáci tabáku, 4 x se opakovali jednotlivé úkony během rituálu, přinášejí uhlíky, podávají Chichu .... Některé části rituálu mi přišly ovlivněné křesťanskými a speciálně katolickými rituály během mší. Vykuřování, jakési žehnání apod. Zajímavé je, že Kunové důrazně trvají na tom, že mají jen jednoho Boha, jen jeden Bůh, jeden Bůh. Potom mají samozřejmě velké množství rituálních sošek, které mají na léčení doma. Každý Kuna má svou. Mají je v krabici a když je někdo nemocný, tak si ji dá do hamaku (zavěšená postel) a uzdraví se. Šaman se vyzná v léčivých bylinkách v lese, které nemocnému podává.
Kromě těch, kteří mají rozděleny své role při rituálu se ostatní z vesnice účastní jako přihlížející. Pro všechny je potom nepřetržitě k dispozici chýše, kde ženy vaří tradiční pokrm Kuna, banány v jutové kaši a k tomu uzené sušené ryby. Ochutnali jsme to a řekněme, je to zajímavé. Já bych se tím asi živit nemohl ...
Kromě jiných zážitků jsme také měli možnost mluvit s náčelníkem a duchovním vůdcem řeky Rio Sidra, kde je vesnice s 1000 obyvateli. Starší moudře vystupující chlapík nám pověděl zajímavé informace. Litovali jsme toho, že ho nemůžeme navštívit v jeho vesnici, měli bychom tam dveře otevřené.
My jsme viděli bohužel jen část celé oslavy, protože jsme v 9 večer unaveni odjeli z vesnice zpátky na Perlu a dnes ráno jsme zvedli kotvu a vyrazili do 70 NM vzdáleného Colonu. Loučení ve vesnici bylo zase těžké, zase nám za krátkou dobu někteří přirostli k srdci, nejvíce asi Venencio, který vyrábí nádherná Mola. Když nás vyprovázel a podával nám lano od člunu pořá opakoval, tak naviděnou, naviděnou, jednou se zase uvidíme ... snad má pravdu.
Teď už se houpeme na oceánu, ostrůvky San Blas rychle mizí v oparu za zádí a před přídí Panamský Kanál. Naši noví známí nám dali kontakt na ověřeného agenta na Panamě a jsme s ním již v kontaktu. Podle všeho to vypadá, že bychom mohli proplout kanálem do dvou nebo 3 týdnů. Vše bude jasnější, až budeme mít za sebou inspekční prohlídku a měření.
Z Panamských vod Atlantiku zdraví posádka Perly.
Oslava začínala v jednu odpoledne a tak jsme měli klidné dopoledne. Udělali jsme několik oprav drobných závad, které jsme pochytali při bouřlivé přeplavbě z Curacao. Mimo jiné jsem opravoval nahoře na stěžni lazy jacky (to jsou pomocná lana, která svádějí hlavní plachtu do vaku, když se spouští). Předřelo se jedno z lan, tak ho bylo potřeba vyměnit. Koukám se dolů do vody, co to tam plave za nepořádek a ejhle, nebyl to nepořádek, bylo to 5 velkých rejnoků, hned vedle naší lodě. Pomalinku pluli kolem, jak z jiného světa. To nás nalákalo na šnorchlování kolem Gaigaru. Ale nebylo to nic moc. V podstatě jsme viděli scenérii mrtvého nebo umírajícího korálového útesu, všude veliké hvězdice, které útes hubí. Podle několika míst, kde ještě korál zůstal musejí být tady na San Blas nádherné útesy a potápění. No ale člověk nemůže mít všechno, na nás čekala návštěva oslavy.
V jednu hodinu jsme ještě se zastávkou na vynikající kávu u našich nových přátel vyrazili do vesnice. Oslava Chicha právě začínala. Celá oslava je vlastně riruál, kdy se s děvčete stává dívka a nebo potom z dívky žena. Tentokrát to byly dvě dívky ve věku 8 a 13 let. Oslavu platí rodina dívky. Oslava trvá 5 dní, účastní se jí celá vesnice a hosté z vesnic ze širokého okolí. Hlavní roly hrají náčelníci jednotlivých vesnic a šamani, kteří po celých 5 dní provádějí sofistikované rituály s kouřením tabákových listů a pitím kvašeného nápoje Chicha. Nápoj se připravuje 5 dní před oslavou, jeho základem je cukrová třtina a káva. Rituálů se účastní kromě mužů i ženy. Ve velké chýši jsou však muži na jedné straně a ženy na druhé. Hlavní a ústřední postavou je předseda Congresa, který je zároveň nejdůležitějším duchovním vůdcem. Pak jsou role dále přesně rozděleny. Někdo dává pokuřovat z tabákových listů, jiní nosí Chichu šamanům, vše synchronizovaně. Významnou číslovkou jsou patrně 4, protože 4 jsou hlavní šamanim dva nejvýznamnější, 4 jsou kuřáci tabáku, 4 x se opakovali jednotlivé úkony během rituálu, přinášejí uhlíky, podávají Chichu .... Některé části rituálu mi přišly ovlivněné křesťanskými a speciálně katolickými rituály během mší. Vykuřování, jakési žehnání apod. Zajímavé je, že Kunové důrazně trvají na tom, že mají jen jednoho Boha, jen jeden Bůh, jeden Bůh. Potom mají samozřejmě velké množství rituálních sošek, které mají na léčení doma. Každý Kuna má svou. Mají je v krabici a když je někdo nemocný, tak si ji dá do hamaku (zavěšená postel) a uzdraví se. Šaman se vyzná v léčivých bylinkách v lese, které nemocnému podává.
Kromě těch, kteří mají rozděleny své role při rituálu se ostatní z vesnice účastní jako přihlížející. Pro všechny je potom nepřetržitě k dispozici chýše, kde ženy vaří tradiční pokrm Kuna, banány v jutové kaši a k tomu uzené sušené ryby. Ochutnali jsme to a řekněme, je to zajímavé. Já bych se tím asi živit nemohl ...
Kromě jiných zážitků jsme také měli možnost mluvit s náčelníkem a duchovním vůdcem řeky Rio Sidra, kde je vesnice s 1000 obyvateli. Starší moudře vystupující chlapík nám pověděl zajímavé informace. Litovali jsme toho, že ho nemůžeme navštívit v jeho vesnici, měli bychom tam dveře otevřené.
My jsme viděli bohužel jen část celé oslavy, protože jsme v 9 večer unaveni odjeli z vesnice zpátky na Perlu a dnes ráno jsme zvedli kotvu a vyrazili do 70 NM vzdáleného Colonu. Loučení ve vesnici bylo zase těžké, zase nám za krátkou dobu někteří přirostli k srdci, nejvíce asi Venencio, který vyrábí nádherná Mola. Když nás vyprovázel a podával nám lano od člunu pořá opakoval, tak naviděnou, naviděnou, jednou se zase uvidíme ... snad má pravdu.
Teď už se houpeme na oceánu, ostrůvky San Blas rychle mizí v oparu za zádí a před přídí Panamský Kanál. Naši noví známí nám dali kontakt na ověřeného agenta na Panamě a jsme s ním již v kontaktu. Podle všeho to vypadá, že bychom mohli proplout kanálem do dvou nebo 3 týdnů. Vše bude jasnější, až budeme mít za sebou inspekční prohlídku a měření.
Z Panamských vod Atlantiku zdraví posádka Perly.
23 března 2013
Jsme pozvaní na Chicho Fiestu do vesnice .... do Colonu odplouváme v neděli
Digi taga, jak se zde v Kunštine říká. Dnes jsme stále zakotveni u v Gaigaru u Morkake Tupu.
Včera jsme se hned po ránu přesunuli o 8NM západně k vesnici na ostrůvku jménem Mormake Tupu. Tentokrát jsme nezakotvili hned u vesnice, ale jednu míli jižně na zcela mangrovy chráněném kotvišti Gaigar. Je to tady až kýčovitě krásné. Na jedné straně pevnina s kopci pokrytými deštným lesem, na druhé výhled na malebný ostrov Mormake Tupu s vesnicí a kolem dokola malinké ostrůvky mangrovníků. Jsou tady volavky, orly, ibisové. Z kopcovitých lesů na pevnině se ozávají paviáni a papoušci. Jak pravím, kýč šílený.
Asi hodinu po zakotveni se u lodě ozvalo halo, halo ... a motorem vybavená kánoe a v ní Idelalfonso se svým bratrem - mistrem a učitelem Mola ... prezentace opravdu krásných Mola trvala hodinu a půl. Idelalfoso následně pravil, že je průvodce a jako prozatím jediný Kuna mluvil španělsky a také anglicky. Doprovodí nás do vesnice a do lesa. A hned jsme se také dozvěděli, že v sobotu v 1300 začíná ve vesnici 5 denní oslava Chicha a že v žádném případě nemůžeme odjed, aniž bychom oslavu navštívili.
Vesnice má asi 250 obyvatel a podle knížky i později vlastního průzkumu je velmi pevně vedena svými vůdci, v tomto případě zejména šamanem a Kuna doktorem. Takové pozvání na oslavu se dá jen těžko odmítnout. Ve tři hodiny máme přijet do vesnice do congresa. Tak jsme tedy ve tři přirazili k molu u domu Idelalfonsa. Ten nás provedl domem a vesnicí a poskytl nám všemožný výklad o životě Kunů, o jejich léčitelství a zejména popsal útržkovitě, co se všechno bude dít během oslav.
Chicha je alkoholický nápoj, který se připravuje fermentací šťávy z cukrové třtiny. 5 dní před oslavami se složitě ladí jeho chuť. Ve vesnici jsou jen 4 lidé, kteří jsou zasvědceni do tajů výroby tohoto nápoje. Oslava se týká dospění dívek v ženy. Dívka po 5 dní spí sama mimo dům své rodiny. Celá vesnice dva dny připravuje pokrmy, vůdci vesnice konají obřady a rituály. Pak v jednu hodinu začne oslava a trvá nepřetržitě 5 dní. Hosty jsou indiáni z okolních vesnic a pak náhodní kolemplující jako my.
Nuže, potvrdili jsme, že zítra ve 13 přijdeme. Dále jsme si dohodli, že v 6 ráno vyrážíme za doprovodu Idelalfonsa na řeku a do lesa. Tak se i stalo. Procházka do deštného lesa na kopce nad zátokou byla úžasná. Tolik rostlin a plodů a opět tolik zeleně. Deštný les tady byl zase trochu jiný, než jsme viděli na Vincetu nebo Trinidadu. Divoké ananasy, celá řada různých plodů. Náš průvodce nám vysvětlil co se jí a co ne, co se používá na léčení nebo jako šminky pro ženy. Na kopci jsme potom z dálky slyšely křičet paviány a byl to opravdu hrozný křik.
Tato vesnice je starší a movitější, takže má například z daleka z hor svedenou vodu potrubím až do vesnice. I přesto za svítání kolem nás proplouvalo tiše spousta kánoí směrem k řece a pevnině. Byli to Kunové, kteří jeli pracovat na políčka a sbírat ovoce v lese.
Kromě výletu jsme zvládli ještě zajet do Porveniru se odclít. Tentokrát jsme měli štěstí a na kapitanátu nám udělal místní kapitán i papíry na loď, které bychom v Colonu zařizovali nejméně 2 dny. Odplouvat tedy budeme v neděli po sobotní návštěvě vesnice.
V kanceláři kapitanátu jsme se dali do řeči s párem francouzů, kteří právě připluli na San Blas. Padli jsme si do noty, tak jsme jim řekli o oslavě a oni bez dlouhého přemýšlení vyrazili s námi. Po tom, co jsme je provedli mělčinami u Gaigaru a zakotvili jsme následovalo hned pozvání na jejich loď Mají překrásný 2 stěžník Amel. Dvě hodinky povídání utekly jako voda. Moc milí lidé. Jsem rád, že nebudeme zítra na oslavě Chicha jediní bílí a Idelalfonso bude mít ohromnou radost, že jsme sehnali další oběti na nákup Mola a další služby ze široké nabídky jeho rodiny.
Tak se můžete těšit na zítřejší zprávy.
Z Gaigaru Petr a Pája
Včera jsme se hned po ránu přesunuli o 8NM západně k vesnici na ostrůvku jménem Mormake Tupu. Tentokrát jsme nezakotvili hned u vesnice, ale jednu míli jižně na zcela mangrovy chráněném kotvišti Gaigar. Je to tady až kýčovitě krásné. Na jedné straně pevnina s kopci pokrytými deštným lesem, na druhé výhled na malebný ostrov Mormake Tupu s vesnicí a kolem dokola malinké ostrůvky mangrovníků. Jsou tady volavky, orly, ibisové. Z kopcovitých lesů na pevnině se ozávají paviáni a papoušci. Jak pravím, kýč šílený.
Asi hodinu po zakotveni se u lodě ozvalo halo, halo ... a motorem vybavená kánoe a v ní Idelalfonso se svým bratrem - mistrem a učitelem Mola ... prezentace opravdu krásných Mola trvala hodinu a půl. Idelalfoso následně pravil, že je průvodce a jako prozatím jediný Kuna mluvil španělsky a také anglicky. Doprovodí nás do vesnice a do lesa. A hned jsme se také dozvěděli, že v sobotu v 1300 začíná ve vesnici 5 denní oslava Chicha a že v žádném případě nemůžeme odjed, aniž bychom oslavu navštívili.
Vesnice má asi 250 obyvatel a podle knížky i později vlastního průzkumu je velmi pevně vedena svými vůdci, v tomto případě zejména šamanem a Kuna doktorem. Takové pozvání na oslavu se dá jen těžko odmítnout. Ve tři hodiny máme přijet do vesnice do congresa. Tak jsme tedy ve tři přirazili k molu u domu Idelalfonsa. Ten nás provedl domem a vesnicí a poskytl nám všemožný výklad o životě Kunů, o jejich léčitelství a zejména popsal útržkovitě, co se všechno bude dít během oslav.
Chicha je alkoholický nápoj, který se připravuje fermentací šťávy z cukrové třtiny. 5 dní před oslavami se složitě ladí jeho chuť. Ve vesnici jsou jen 4 lidé, kteří jsou zasvědceni do tajů výroby tohoto nápoje. Oslava se týká dospění dívek v ženy. Dívka po 5 dní spí sama mimo dům své rodiny. Celá vesnice dva dny připravuje pokrmy, vůdci vesnice konají obřady a rituály. Pak v jednu hodinu začne oslava a trvá nepřetržitě 5 dní. Hosty jsou indiáni z okolních vesnic a pak náhodní kolemplující jako my.
Nuže, potvrdili jsme, že zítra ve 13 přijdeme. Dále jsme si dohodli, že v 6 ráno vyrážíme za doprovodu Idelalfonsa na řeku a do lesa. Tak se i stalo. Procházka do deštného lesa na kopce nad zátokou byla úžasná. Tolik rostlin a plodů a opět tolik zeleně. Deštný les tady byl zase trochu jiný, než jsme viděli na Vincetu nebo Trinidadu. Divoké ananasy, celá řada různých plodů. Náš průvodce nám vysvětlil co se jí a co ne, co se používá na léčení nebo jako šminky pro ženy. Na kopci jsme potom z dálky slyšely křičet paviány a byl to opravdu hrozný křik.
Tato vesnice je starší a movitější, takže má například z daleka z hor svedenou vodu potrubím až do vesnice. I přesto za svítání kolem nás proplouvalo tiše spousta kánoí směrem k řece a pevnině. Byli to Kunové, kteří jeli pracovat na políčka a sbírat ovoce v lese.
Kromě výletu jsme zvládli ještě zajet do Porveniru se odclít. Tentokrát jsme měli štěstí a na kapitanátu nám udělal místní kapitán i papíry na loď, které bychom v Colonu zařizovali nejméně 2 dny. Odplouvat tedy budeme v neděli po sobotní návštěvě vesnice.
V kanceláři kapitanátu jsme se dali do řeči s párem francouzů, kteří právě připluli na San Blas. Padli jsme si do noty, tak jsme jim řekli o oslavě a oni bez dlouhého přemýšlení vyrazili s námi. Po tom, co jsme je provedli mělčinami u Gaigaru a zakotvili jsme následovalo hned pozvání na jejich loď Mají překrásný 2 stěžník Amel. Dvě hodinky povídání utekly jako voda. Moc milí lidé. Jsem rád, že nebudeme zítra na oslavě Chicha jediní bílí a Idelalfonso bude mít ohromnou radost, že jsme sehnali další oběti na nákup Mola a další služby ze široké nabídky jeho rodiny.
Tak se můžete těšit na zítřejší zprávy.
Z Gaigaru Petr a Pája
21 března 2013
Další den u Narba Gandup Pipi
nakonec jsme u ostrůvku Narba Gandup Pipi zůstali ještě jednu noc. Jak se to stalo?
Ráno, podle plánu, jsme před 8 hodinou vyrazili do Congresa zaplatit poplatek. Místo 10US jsme nakonec zaplatili dohromady s povolením plout na řeku 20USD. Těhle peněz ale nelituji, jsou vlastně pro vesnici. Opět nás všude doprovázely děti a pár místích. Museli sehnat náčelníka congresa a cancelora, aby překládal. Zaplatili jsme a ujasnili si, že na řece se nesmí používat motor, aby se v žádném případě neznečistila. Ještě jsme si domluvili s jiným šéfem přes vzdělání dětí, že v poledne mu dovezeme pro děti nějaké papíry a tužky a s jiným Kunou, že nám k obědu naloví a uvaří Langusty.
Vyrazili jsme na řeku. Už v Congresu nám říkali, že hřbitov, který jsme chtěli navštívit je muchu lejo - velmi daleko, ale chtěli jsme to zkusit. Jak jsme postupně pádlovali hloub do lesa nahoru po řece, tam jsme potkávali méně kánoí a starší Kuny. Ještě hloub jsme potkali několik žen, jak pere (a bez pracích prášků). Několikrát nás zastavil starší Kuna a vysvětloval nám, že na řeku je zakázáno plout, leda, že bychom měli povolení z Congresa. Tak jsme je všechny ujistili, že povolení z Congresa Narbagadup Pipi máme. Jeden nám říkal, že se tam nesmí nic fotit, druhý, že se tam může jen na kanoe a ne na bota, jak říkají gumovému člunu. Stačilo ale vysvětli, že jsme to probrali v Congreso a s kývnutím hlavy nás nechali jet. Pravděpodobně to byli kancelorové (něco jako rada starších) z vedlejšího Narbagandup Dumat. Ostatní Kunové nás s úsměvem pozdravili, mladá děvčata a malí kluci se hihňáli. Asi jsme jim s naším neohrabaným pádlováním připadali směšní.
Když už jsme pádlovali 2,5 hodiny a hřbitov nikde a starší kuna projížděnící okolo nám řekl, že to je ještě lejo, doprava, doleva, doprava, doleva, doprava doleva, doprava, doleva .... vzdali jsme se, abychom se zvládli vrátit kolem oběda zpět do vesnice. Po proudu se pádlovalo mnohem lépe a za hodinu jsme už byli u ústí říčky do moře. Pak jsme už na motor, upádlovaní, spálení a spocení dorazili na loď a po krátké osvěžení ve vodě jsme už mířili do vesnice. Poměrně rychle se ale vyskytl zádrhel v tom, že 100USD bankovku nebylo možné na ostrově rozměnit. Náčelník a notná část vesnice to řešili a jediné na co přišli, že musíme zajet na vedlejší ostrovy, které jsou více turistické, tam by nám 100USD mohli rozměnit.
Vzali jsme to jako dobrodružství. Dali jsme si skvělou langustu v domě hocha, který nám je s kamarádem nalovil. Větší část zážitku byla návštěva jejich domu. Domy patří u Kunů ženám a manžel se stěhuje do domu své ženy. Tak se zajišťuje soudržnost rodiny. Kunské ženy jsou o poznání méně sdílné než muži, jen pokud se jedná o prodej mola, to jsou sdílné. Obydlí se skládá z chýše, kde všichni spí v jedné místnosti v zavěšených postelých, pak dvorku s přístřeškem a velmi jednoduchou a čistou kuchyní.
Vodou Kunové hospodaří dokonale. Vždyť všechnu musejí dovézt z řeky na svých kánoe a odnosit na zádech. Voda po praní se používá na mytí atd. V domě všechno probíhá bez zbytečných zábran. Koupelna je jen místo na dvorku ohraničené kusem plátna nebo igelitu a tam se všichni myjí. Všiml jsem si, že kunové využijí každou příležitost se namočit, když prší, tak zachytávají vodu z palmových střech do barelů a pak ji na sebe vylévají ...
Po obědě jsme předali na ve škole tužky, plyšáky a papíry pro děti a nabídli místním učitelkám a řediteli přes vzdělávání dětí, že mohou jet na Islas Cartí s námi. Nadšeně to přijali a vyrazili jsme. Tito tři nebyli z vesnice, jsou to učitelé z jiných provincií Panamy. Vláda teprve nedávno zavedla program vzdělávání ve všech vesnicích. Kunové to neodmítají a děti do školy posílají. Na Narbagandup Pipi mají školu teprve rok a je to jen první stupeň. Dříve chodili do školy na vedlejší ostrov Dumat. Zajímavé je, že chodí do školy v uniformách, kluci v tričkách a holky v krásných místních pestrých šatech. Vzdělání hradí Panama i včetně kvalitních pomůcek. Škola, tedy rozumějte jedna třída byla krásná, čistá a velmi dobře vybavená.
Výlet na vedlejší ostrov s pedagogy z Pipi byla hrozná sranda. Každý byl jiné části Panamy, mluvili samozřejmě jen španělsky. Učitelky byly velmi mladé a také střelené. Pája měla velkou výhodu, že si mohla povídat španělsky, já rukama, nohama a se svou zásobou až 20 španělských slovíček jsem to měl o něco težší. Tam kde je ale vůle, nejsou žádné zábrany.
Byl jsem moc rád, že s námi jeli. Lili, střelenější ze dvou děvčat po cestě vytelefonovala, kde nám rozmění 100 dolarovky. Zajeli jsme tedy na místo, zvané Puerto Cartí, kde jsem jí zavezl na člunu na břeh a za deset minut se vracela s úsměvem a rozměněnými penězi. Statečně nastoupila do člunu za hrozného houpání a za hodinu už jsme byli zase zakotvení u Pipi. Naše poslední večerní výprava do vesnice byla nejlepší. Všichni velmi dobře věděli, že s námi byli učitelé a tak nám veliký houf dětí mával už ze břehu, předháněli se, kdo vezme lano a pomůže nám ze člunu. Zaplatili jsme dluhy za langusty a koupili si od dětí za dolar nějaké ovoce, kokosy. Vesničané se na nás usmívali a zdravili. Děti Kunů jsou vážně moc milé. Tentokrát padly bariéry s focením a všechny děti chtěli fotku a pak se strašně bavili tím, jak vypadají, holky byly zvlášť důležité. Kluci zase chtěli fotku party a dělali obličeje. Gabriel, mladý Kuna, co nám nachytal Langusty nás doprovázel a staral se o nás.
Bylo až těžké odjed zpátky na loď. Ale po šesté se rychle stmívá a tak nezbylo, než se vrátit s nákladem rohlíků a ovoce na Perlu. Narbagandup Pipi se rychle ponořil do tmy. Elektřinu tady na San Blas nemají, jen na některých ostrovech tu a tam solární panel, v noci se nesvítí. Místo televize se schází rodina a vypráví si příběhy. Spát chodí brzy a před svítáním už plují na kánoích na řeku, začíná nový den.
My dnes vyrazíme ještě více na západ podívat se na další ostrůvek a zkusit jít do lesa na výlet.
Ze San Blas zdraví Petr a Pája
Ráno, podle plánu, jsme před 8 hodinou vyrazili do Congresa zaplatit poplatek. Místo 10US jsme nakonec zaplatili dohromady s povolením plout na řeku 20USD. Těhle peněz ale nelituji, jsou vlastně pro vesnici. Opět nás všude doprovázely děti a pár místích. Museli sehnat náčelníka congresa a cancelora, aby překládal. Zaplatili jsme a ujasnili si, že na řece se nesmí používat motor, aby se v žádném případě neznečistila. Ještě jsme si domluvili s jiným šéfem přes vzdělání dětí, že v poledne mu dovezeme pro děti nějaké papíry a tužky a s jiným Kunou, že nám k obědu naloví a uvaří Langusty.
Vyrazili jsme na řeku. Už v Congresu nám říkali, že hřbitov, který jsme chtěli navštívit je muchu lejo - velmi daleko, ale chtěli jsme to zkusit. Jak jsme postupně pádlovali hloub do lesa nahoru po řece, tam jsme potkávali méně kánoí a starší Kuny. Ještě hloub jsme potkali několik žen, jak pere (a bez pracích prášků). Několikrát nás zastavil starší Kuna a vysvětloval nám, že na řeku je zakázáno plout, leda, že bychom měli povolení z Congresa. Tak jsme je všechny ujistili, že povolení z Congresa Narbagadup Pipi máme. Jeden nám říkal, že se tam nesmí nic fotit, druhý, že se tam může jen na kanoe a ne na bota, jak říkají gumovému člunu. Stačilo ale vysvětli, že jsme to probrali v Congreso a s kývnutím hlavy nás nechali jet. Pravděpodobně to byli kancelorové (něco jako rada starších) z vedlejšího Narbagandup Dumat. Ostatní Kunové nás s úsměvem pozdravili, mladá děvčata a malí kluci se hihňáli. Asi jsme jim s naším neohrabaným pádlováním připadali směšní.
Když už jsme pádlovali 2,5 hodiny a hřbitov nikde a starší kuna projížděnící okolo nám řekl, že to je ještě lejo, doprava, doleva, doprava, doleva, doprava doleva, doprava, doleva .... vzdali jsme se, abychom se zvládli vrátit kolem oběda zpět do vesnice. Po proudu se pádlovalo mnohem lépe a za hodinu jsme už byli u ústí říčky do moře. Pak jsme už na motor, upádlovaní, spálení a spocení dorazili na loď a po krátké osvěžení ve vodě jsme už mířili do vesnice. Poměrně rychle se ale vyskytl zádrhel v tom, že 100USD bankovku nebylo možné na ostrově rozměnit. Náčelník a notná část vesnice to řešili a jediné na co přišli, že musíme zajet na vedlejší ostrovy, které jsou více turistické, tam by nám 100USD mohli rozměnit.
Vzali jsme to jako dobrodružství. Dali jsme si skvělou langustu v domě hocha, který nám je s kamarádem nalovil. Větší část zážitku byla návštěva jejich domu. Domy patří u Kunů ženám a manžel se stěhuje do domu své ženy. Tak se zajišťuje soudržnost rodiny. Kunské ženy jsou o poznání méně sdílné než muži, jen pokud se jedná o prodej mola, to jsou sdílné. Obydlí se skládá z chýše, kde všichni spí v jedné místnosti v zavěšených postelých, pak dvorku s přístřeškem a velmi jednoduchou a čistou kuchyní.
Vodou Kunové hospodaří dokonale. Vždyť všechnu musejí dovézt z řeky na svých kánoe a odnosit na zádech. Voda po praní se používá na mytí atd. V domě všechno probíhá bez zbytečných zábran. Koupelna je jen místo na dvorku ohraničené kusem plátna nebo igelitu a tam se všichni myjí. Všiml jsem si, že kunové využijí každou příležitost se namočit, když prší, tak zachytávají vodu z palmových střech do barelů a pak ji na sebe vylévají ...
Po obědě jsme předali na ve škole tužky, plyšáky a papíry pro děti a nabídli místním učitelkám a řediteli přes vzdělávání dětí, že mohou jet na Islas Cartí s námi. Nadšeně to přijali a vyrazili jsme. Tito tři nebyli z vesnice, jsou to učitelé z jiných provincií Panamy. Vláda teprve nedávno zavedla program vzdělávání ve všech vesnicích. Kunové to neodmítají a děti do školy posílají. Na Narbagandup Pipi mají školu teprve rok a je to jen první stupeň. Dříve chodili do školy na vedlejší ostrov Dumat. Zajímavé je, že chodí do školy v uniformách, kluci v tričkách a holky v krásných místních pestrých šatech. Vzdělání hradí Panama i včetně kvalitních pomůcek. Škola, tedy rozumějte jedna třída byla krásná, čistá a velmi dobře vybavená.
Výlet na vedlejší ostrov s pedagogy z Pipi byla hrozná sranda. Každý byl jiné části Panamy, mluvili samozřejmě jen španělsky. Učitelky byly velmi mladé a také střelené. Pája měla velkou výhodu, že si mohla povídat španělsky, já rukama, nohama a se svou zásobou až 20 španělských slovíček jsem to měl o něco težší. Tam kde je ale vůle, nejsou žádné zábrany.
Byl jsem moc rád, že s námi jeli. Lili, střelenější ze dvou děvčat po cestě vytelefonovala, kde nám rozmění 100 dolarovky. Zajeli jsme tedy na místo, zvané Puerto Cartí, kde jsem jí zavezl na člunu na břeh a za deset minut se vracela s úsměvem a rozměněnými penězi. Statečně nastoupila do člunu za hrozného houpání a za hodinu už jsme byli zase zakotvení u Pipi. Naše poslední večerní výprava do vesnice byla nejlepší. Všichni velmi dobře věděli, že s námi byli učitelé a tak nám veliký houf dětí mával už ze břehu, předháněli se, kdo vezme lano a pomůže nám ze člunu. Zaplatili jsme dluhy za langusty a koupili si od dětí za dolar nějaké ovoce, kokosy. Vesničané se na nás usmívali a zdravili. Děti Kunů jsou vážně moc milé. Tentokrát padly bariéry s focením a všechny děti chtěli fotku a pak se strašně bavili tím, jak vypadají, holky byly zvlášť důležité. Kluci zase chtěli fotku party a dělali obličeje. Gabriel, mladý Kuna, co nám nachytal Langusty nás doprovázel a staral se o nás.
Bylo až těžké odjed zpátky na loď. Ale po šesté se rychle stmívá a tak nezbylo, než se vrátit s nákladem rohlíků a ovoce na Perlu. Narbagandup Pipi se rychle ponořil do tmy. Elektřinu tady na San Blas nemají, jen na některých ostrovech tu a tam solární panel, v noci se nesvítí. Místo televize se schází rodina a vypráví si příběhy. Spát chodí brzy a před svítáním už plují na kánoích na řeku, začíná nový den.
My dnes vyrazíme ještě více na západ podívat se na další ostrůvek a zkusit jít do lesa na výlet.
Ze San Blas zdraví Petr a Pája
20 března 2013
San Blas a jejich obyvatelé, první dva dny ...
prožíváme skutečné vzrušení z návštěvy oblasti San Blas. Připadáme si jako v nějakém cestopisném filmu.
Nejprve tedy faktografický úvod. Souostroví San Blas leží asi 20 km jihovýchodně vzdušnou čarou od Panamského kanálu. Je součástí Republiky Panama, až na to, že v celé oblasti mají velmi rozsáhlou autonomii původní Panamští obyvatelé, národ Kuna nebo také Guna Yala, jak si sami říkají. Tito lidé byli ze svých území postupně vytlačováni v 17,18 a 19 století, nejprve Španěly vozícími zlato z Jižní Ameriky a pak už Američany a všemi národy při stavbě kanálu. Jednou, a bylo to v roce 1925 se tento národ vzbouřil a v krvavém povstání povraždil ve svých vesnicích míšence a panamské policisty. Jen armáda USA zabránila ještě krvavějšímu potlačení vzbouřených Kunů. Výsledkem dlouhých vyjednávání bylo v roce 1938 vymezeni oblasti San Blas jako autonomního území Kunů a od té doby zde vládnou samotní Kunové. Mají velice propracovaný systém vládnutí, kdy každá vesnice volí svého zástupce - Congresa a ten pak zasedá v radě, která tvoří vládu na autonomním území. Samotní Congresové mají velkou autonomii ve svých vesnicích a území, které spravují. Půda patří všemu lidu Kuna a dostávají ji pronajatou od Congresa. Deštný les a hlavně řeky jsou největším bohatstvím tohoto lidu, takže o ně dobře pečují a v deštném lese citlivě hospodaří na políčkách, která byste ani nerozeznali od ostatní vegetace. Na řekách, odkud berou vodu na pití a dováží si ji na malé ostrůvky v zátoce, se vetšinou nesmí používat motory. Místo aut tady všichni jezdí na kanoe, plachtí nebo pádluji. Občas tady jezdi motorové kánoe, ale těch je málo a jsou hromadným dopravním prostředkem na větší vzdálenosti. Stromy tady mají své majitele a ti se o ně starají a vyměňují plody za jiné.
Jednim z mála dolarových zdrojů příjmu je prodej kokosové hmoty a prodej tak zvaných mola a pak poplatky, ktere zde plati občasní turisti a jachtaři. Co jsou to Mola? To už je součástí našeho setkani s lidmi Kuna.
My jsme se během plavby z Curacao probíraly skvělým jachtařským průvodcem manželů Zyndlerových. Už předtím jsem se jinde dočetl o zajímavých ostrovech nedaleko průplavu a tak jsem se začetl do kapiloly o souostroví San Blas. Nemuseli jsme se vzájemně dlouho přesvědčovat, že se tady zastavíme. Takže jsme změnili kurz o 10 stupňů jižně a v pondělí v poledne jsme už proplouvali korálovou bariérou a mířili k ostrovu Porvenir, kde sídlí Kuny spravovaná imigration a maritima oficina. Zmapování této oblasti je jen přibližné, ale za pomoci již zmíněného Zyndlerovic pilota a našeho dopředného sonaru jsme úspěšně propluli mezi mělčinami a útesy a zakotvili kousek od přistávací dráhy malého letiště na Porveniru. Poučeni návštěvou Los Roques jsme zakotvili tak, abychom nevadili přistávajícím letadlům.
Proclení bylo jednoduhé a přimočaré. Imigration 50USD za osobu, žádné papírování jen, odclení z Curacaa a potvrzení o zaplacení poplatku, to náleží Panamě, no a pak poplatek Kunum za vstup na jejich území 30USD za lod. Všechno trvalo 10 minut i s mou španělštinou.
Jižně od Porveniru byly dva ostrůvky s prvními vesnicemi. Doslova přetékaly chýšemi. Podle průvodce vesnice poměrně turisticky orientované, protože jsou nejblíž celnici. Obepluli jsme útes a zakotvili u vesnice na ostrůvku Wichubwala. Hned jsme se vydali na ostrůvek v očekávání, jak to tam bude vypadat. Koukali jsme jako puci. Ještě než jsme vyrazili už u nás byla první kánoe s třemi ženami a jestli si chceme koupit mola. No a co to je mola? Ptala se Pája jediné z nich mluvící Španělsky ... a ony vytáhly takovou nedbale sešitou dečku, Pája nechápavě koukala, no co to je a na co to je. Nepochopili jsme to byly to nedbale sešité čtverce látky s vyšitými vzory místních zvířat, indiánskými ornamenty atd. Nakonec jsme si alespoň pro dobré vztahy koupili korálky na ruku. Nu a vyrazili jsme do vesnice.
Chýše, uzounké uličky, všude lidé a ... a mola. Teprve tam jsme pochopili o co jde. Jsou to opravadu dečky, které jsou udělané tak, že jsou prostříhané a obšité různé barvy látek. Je to moc hezké. No a tyhle mola mají pak jen tak nalehko sešité k sobě a když nějaký chcete, tak vám to odtrhnou. Sláva, už víme, co je hlavním artiklem místních žen. A víte co bylo pro mě skvělým zjištěním? Že místní chléb jsou naše rohlíky, vážně ty obyčejné české rohlíky. Koupili jsme si ještě teplé, to byla dobrota. Po takové době trápení se sladkým pečivem amerického typu, český rohlík.
Co dělají chlapy? Ti vstávají před rozbřezkem a jezdí rybařit, obdělávat políčka atd. Vrací se k obědu, pak odpočívají a pak už se věnují rodině. Ženy tu vládnou rodinám a zajišťují v podstatě jediný příjem právě výrobou deček. Movitější rodiny se věnují pěstování kokosů, které jsou historicky tradičním obchodním artiklem Kunů
Ale pojďme zpátky k našemu cestování. Dnes jsme zvedli kotvu a vydali se kličkováním kolem dalších ostrůvků směrem k pevnině. Zastavili jsme u ostrůvku Nellie s největší hustotou obyvatel. Uličky tam měli úzké na šířku ramen. Tento ostrůvek byl o poznání méně turistický. Ale teprve tady na Narbagandup Pipi (Islas Amen) jsme byli skutečně v turismem nepoznamenané vesnici. Tady jsou uličky ještě užší. Krátce potom, co jsme vystoupili na ostrůvek, tak nás jeden z místních zavedl do Congresa k místnímu náčelníkovi. Ten nám řekl, že máme za návštěvu jeho vesnice, kotvení u ostrova zaplatit poplatek 10USD. V tom je již zahrnuto i povolení vplout na řeku Rio Nergala. Tedy rozumějte na člunu a pozor, použití motoru na řece je zakázáno, aby se neznečistila voda, kterou nejen tato vesnice používá k pití, vaření a mytí. Koupili jsme si trs banánů za dolar a za další dolar nám našli i vysoko v koruně zralý plod chlebovníku, vylezl nám pro něj mladík. Místní sekretář a tlumočník náčelníka nás doprovázel vesnicí a komunikoval, kde bylo potřeba překladu ze španělštiny do jazyka Kuna.
Řeku jsme navštívili ještě než jsme pluli do vesnice. Zítra se tam chceme vypravit znovu, asi 45 minut proti proudu je prý hřbitov. Kromě toho řeka je branou do deštného lesa. Okolo létají papoušci, kolibříci a slyšíte zvuky džungle. Okolo řeky jsou občas vidět pěšinky a zaparkované kanoe, kde místní chodí obhospodařovat svá malá políčka.
Zatím jsme tu potkali jen samé milé lidi, všichni odpovídají na pozdrav, oplatí úsměv úsměvem. Strašně milé a fajn jsou tady děti. Když jsme zakotvili, za chvíli připluje kanoe nebo tady taky dva kluci v uřízlém barelu. Ani nic nechtějí, jen koukají pozdraví, smějí se. Ve vesnici nás doprávazelo většinou tak 20 dětí. Nemluví, ale rozumí španělsky, tak nás dovedou k obchůdku s rohlíky nebo k někomu, kdo nám utrhne chlebovník. Jen s focením je to trochu těžší. Hlavně ženy se tady vůbec nechtějí nechat fotit, utíkají když člověk vytáhne foťák. Respektujeme to, samozřejmě, bez dovolení nefotíme.
Zítra máme v plánu kromě ještě jedné výpravy do vesnice popojet západněji k dalším, podle průvodce, velmi tradičně spravovaným vesnicím na ostrovech Cartí. Tam je možné podniknout také výpravu do lesa na místo, kde žijí paviáni. Takže se moc těšíme. Fokty, které máme dáme na web bohužel až budeme v Colonu na Internetu.
Domů ze země Kunů zdraví
Petr a Pája
Nejprve tedy faktografický úvod. Souostroví San Blas leží asi 20 km jihovýchodně vzdušnou čarou od Panamského kanálu. Je součástí Republiky Panama, až na to, že v celé oblasti mají velmi rozsáhlou autonomii původní Panamští obyvatelé, národ Kuna nebo také Guna Yala, jak si sami říkají. Tito lidé byli ze svých území postupně vytlačováni v 17,18 a 19 století, nejprve Španěly vozícími zlato z Jižní Ameriky a pak už Američany a všemi národy při stavbě kanálu. Jednou, a bylo to v roce 1925 se tento národ vzbouřil a v krvavém povstání povraždil ve svých vesnicích míšence a panamské policisty. Jen armáda USA zabránila ještě krvavějšímu potlačení vzbouřených Kunů. Výsledkem dlouhých vyjednávání bylo v roce 1938 vymezeni oblasti San Blas jako autonomního území Kunů a od té doby zde vládnou samotní Kunové. Mají velice propracovaný systém vládnutí, kdy každá vesnice volí svého zástupce - Congresa a ten pak zasedá v radě, která tvoří vládu na autonomním území. Samotní Congresové mají velkou autonomii ve svých vesnicích a území, které spravují. Půda patří všemu lidu Kuna a dostávají ji pronajatou od Congresa. Deštný les a hlavně řeky jsou největším bohatstvím tohoto lidu, takže o ně dobře pečují a v deštném lese citlivě hospodaří na políčkách, která byste ani nerozeznali od ostatní vegetace. Na řekách, odkud berou vodu na pití a dováží si ji na malé ostrůvky v zátoce, se vetšinou nesmí používat motory. Místo aut tady všichni jezdí na kanoe, plachtí nebo pádluji. Občas tady jezdi motorové kánoe, ale těch je málo a jsou hromadným dopravním prostředkem na větší vzdálenosti. Stromy tady mají své majitele a ti se o ně starají a vyměňují plody za jiné.
Jednim z mála dolarových zdrojů příjmu je prodej kokosové hmoty a prodej tak zvaných mola a pak poplatky, ktere zde plati občasní turisti a jachtaři. Co jsou to Mola? To už je součástí našeho setkani s lidmi Kuna.
My jsme se během plavby z Curacao probíraly skvělým jachtařským průvodcem manželů Zyndlerových. Už předtím jsem se jinde dočetl o zajímavých ostrovech nedaleko průplavu a tak jsem se začetl do kapiloly o souostroví San Blas. Nemuseli jsme se vzájemně dlouho přesvědčovat, že se tady zastavíme. Takže jsme změnili kurz o 10 stupňů jižně a v pondělí v poledne jsme už proplouvali korálovou bariérou a mířili k ostrovu Porvenir, kde sídlí Kuny spravovaná imigration a maritima oficina. Zmapování této oblasti je jen přibližné, ale za pomoci již zmíněného Zyndlerovic pilota a našeho dopředného sonaru jsme úspěšně propluli mezi mělčinami a útesy a zakotvili kousek od přistávací dráhy malého letiště na Porveniru. Poučeni návštěvou Los Roques jsme zakotvili tak, abychom nevadili přistávajícím letadlům.
Proclení bylo jednoduhé a přimočaré. Imigration 50USD za osobu, žádné papírování jen, odclení z Curacaa a potvrzení o zaplacení poplatku, to náleží Panamě, no a pak poplatek Kunum za vstup na jejich území 30USD za lod. Všechno trvalo 10 minut i s mou španělštinou.
Jižně od Porveniru byly dva ostrůvky s prvními vesnicemi. Doslova přetékaly chýšemi. Podle průvodce vesnice poměrně turisticky orientované, protože jsou nejblíž celnici. Obepluli jsme útes a zakotvili u vesnice na ostrůvku Wichubwala. Hned jsme se vydali na ostrůvek v očekávání, jak to tam bude vypadat. Koukali jsme jako puci. Ještě než jsme vyrazili už u nás byla první kánoe s třemi ženami a jestli si chceme koupit mola. No a co to je mola? Ptala se Pája jediné z nich mluvící Španělsky ... a ony vytáhly takovou nedbale sešitou dečku, Pája nechápavě koukala, no co to je a na co to je. Nepochopili jsme to byly to nedbale sešité čtverce látky s vyšitými vzory místních zvířat, indiánskými ornamenty atd. Nakonec jsme si alespoň pro dobré vztahy koupili korálky na ruku. Nu a vyrazili jsme do vesnice.
Chýše, uzounké uličky, všude lidé a ... a mola. Teprve tam jsme pochopili o co jde. Jsou to opravadu dečky, které jsou udělané tak, že jsou prostříhané a obšité různé barvy látek. Je to moc hezké. No a tyhle mola mají pak jen tak nalehko sešité k sobě a když nějaký chcete, tak vám to odtrhnou. Sláva, už víme, co je hlavním artiklem místních žen. A víte co bylo pro mě skvělým zjištěním? Že místní chléb jsou naše rohlíky, vážně ty obyčejné české rohlíky. Koupili jsme si ještě teplé, to byla dobrota. Po takové době trápení se sladkým pečivem amerického typu, český rohlík.
Co dělají chlapy? Ti vstávají před rozbřezkem a jezdí rybařit, obdělávat políčka atd. Vrací se k obědu, pak odpočívají a pak už se věnují rodině. Ženy tu vládnou rodinám a zajišťují v podstatě jediný příjem právě výrobou deček. Movitější rodiny se věnují pěstování kokosů, které jsou historicky tradičním obchodním artiklem Kunů
Ale pojďme zpátky k našemu cestování. Dnes jsme zvedli kotvu a vydali se kličkováním kolem dalších ostrůvků směrem k pevnině. Zastavili jsme u ostrůvku Nellie s největší hustotou obyvatel. Uličky tam měli úzké na šířku ramen. Tento ostrůvek byl o poznání méně turistický. Ale teprve tady na Narbagandup Pipi (Islas Amen) jsme byli skutečně v turismem nepoznamenané vesnici. Tady jsou uličky ještě užší. Krátce potom, co jsme vystoupili na ostrůvek, tak nás jeden z místních zavedl do Congresa k místnímu náčelníkovi. Ten nám řekl, že máme za návštěvu jeho vesnice, kotvení u ostrova zaplatit poplatek 10USD. V tom je již zahrnuto i povolení vplout na řeku Rio Nergala. Tedy rozumějte na člunu a pozor, použití motoru na řece je zakázáno, aby se neznečistila voda, kterou nejen tato vesnice používá k pití, vaření a mytí. Koupili jsme si trs banánů za dolar a za další dolar nám našli i vysoko v koruně zralý plod chlebovníku, vylezl nám pro něj mladík. Místní sekretář a tlumočník náčelníka nás doprovázel vesnicí a komunikoval, kde bylo potřeba překladu ze španělštiny do jazyka Kuna.
Řeku jsme navštívili ještě než jsme pluli do vesnice. Zítra se tam chceme vypravit znovu, asi 45 minut proti proudu je prý hřbitov. Kromě toho řeka je branou do deštného lesa. Okolo létají papoušci, kolibříci a slyšíte zvuky džungle. Okolo řeky jsou občas vidět pěšinky a zaparkované kanoe, kde místní chodí obhospodařovat svá malá políčka.
Zatím jsme tu potkali jen samé milé lidi, všichni odpovídají na pozdrav, oplatí úsměv úsměvem. Strašně milé a fajn jsou tady děti. Když jsme zakotvili, za chvíli připluje kanoe nebo tady taky dva kluci v uřízlém barelu. Ani nic nechtějí, jen koukají pozdraví, smějí se. Ve vesnici nás doprávazelo většinou tak 20 dětí. Nemluví, ale rozumí španělsky, tak nás dovedou k obchůdku s rohlíky nebo k někomu, kdo nám utrhne chlebovník. Jen s focením je to trochu těžší. Hlavně ženy se tady vůbec nechtějí nechat fotit, utíkají když člověk vytáhne foťák. Respektujeme to, samozřejmě, bez dovolení nefotíme.
Zítra máme v plánu kromě ještě jedné výpravy do vesnice popojet západněji k dalším, podle průvodce, velmi tradičně spravovaným vesnicím na ostrovech Cartí. Tam je možné podniknout také výpravu do lesa na místo, kde žijí paviáni. Takže se moc těšíme. Fokty, které máme dáme na web bohužel až budeme v Colonu na Internetu.
Domů ze země Kunů zdraví
Petr a Pája
18 března 2013
Posledni tri dny na mori, nalety letajicich ryb, vitr 7-8, zmena planu, zastavime na San Blas
jsou za nami tri dny plavby, resp. tri noci od posledni nasi zpravy. Tu noc, co nasledovala po posledni zprave vitr mirne pritvrdil a s nim i more, ale Perla vse perfektne zvladala. Vsechno by bylo jako jindy nebyt hororu jmeny Ryby. Tu noc se letajici ryby uplne pominuly. Byly jich ve vode tisice a letaly jako smyslu zbavene. Jedine bezpecne misto bylo u vchodu do salonu schouleny pod sprayhoodem. Jakmile clovek sel ke kormidlu tak hned dostal zasah od letajici ryby. Bylo to vazne jak v hororu, Jsou ted velmi tmave noci, takze je clovek videl jen na posledni chvili v zari navigacniho svetla a bum.
Rano jsme jich nasbirali pul kyble po lodi a vetsi ocistili a nalozili do octa. Druhy den predpoved ukazovala, ze ma zesilit vitr. Tak jsme se pripravili, uklidili, zajistili, co se dalo. Predpoved nelhala az na detail, ze misto 6Bf (do 27kt) foukalo postupne 7-8 (v narazech 40kt). To je podle tabulky vichrice. Vitr v podstate ale neni problem, jsou to vlny, co komplikuje plavbu. A ty byly, no velike. Netroufnu si odhadnou vysku, ale asi bych rekl, ze tohle uz bylo Very Rough, byly vazne ohromne. Lod zacala mit tendenci se z tech nejvetsich rozjizdet, tak jsme svazali vsechna vazaci lana a dali jsme je na zadni vazaky, aby nas to trochu brzdilo a drzelo to zad kolmo na vlny. Nevim, jestli to fungovalo, ale vetrne kormidlo perfektne zvladalo kormidlovat i v techto podminkach a zadna vlna se nezlomila tak, aby nas zaplavila. A tak jsme preckali noc a rano uz to zacalo pomalinku polevovat, nejprve vitr, pak vlny. Ted uz je uplna pohoda.
Mimo jine jsme nastudovali poradne, co nas ceka na Paname. Pri procitani pilota nas zaujalo souostrovi San Blas patrici Paname, ktere mame v podstate pri ceste. Tyto ostrovy jsou sice Panamy, ale spravuji je po svem davni obyvatele uzemi Panamy, lide Kuna Yale. Vymohli si toto pravo a uzemi v letech 1925-1938. Ziji tradicnim zpusobem, ziji v chysis z kokosovych palem, lovi ryby a hospodari v pralese v souladu s prirodou. Maji vlastni vladni system zalozeny na vudcich jednotlivych vesnic. Je to natolik zajimava komunita, ze jsme se rozhodli na par dni zastavit. Navstevniky na lodich vitaji a lze tam navstivit jejich vesnice. Snad nam ten tyden nebude pozdeji chybet.
O souostrovi San Blas a lidech Kuna napisu pozdeji i s fotkami.
Pozdrav od namorniku pokrtenych prvni vichrici zasila z Perly Petr a Paja
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Rano jsme jich nasbirali pul kyble po lodi a vetsi ocistili a nalozili do octa. Druhy den predpoved ukazovala, ze ma zesilit vitr. Tak jsme se pripravili, uklidili, zajistili, co se dalo. Predpoved nelhala az na detail, ze misto 6Bf (do 27kt) foukalo postupne 7-8 (v narazech 40kt). To je podle tabulky vichrice. Vitr v podstate ale neni problem, jsou to vlny, co komplikuje plavbu. A ty byly, no velike. Netroufnu si odhadnou vysku, ale asi bych rekl, ze tohle uz bylo Very Rough, byly vazne ohromne. Lod zacala mit tendenci se z tech nejvetsich rozjizdet, tak jsme svazali vsechna vazaci lana a dali jsme je na zadni vazaky, aby nas to trochu brzdilo a drzelo to zad kolmo na vlny. Nevim, jestli to fungovalo, ale vetrne kormidlo perfektne zvladalo kormidlovat i v techto podminkach a zadna vlna se nezlomila tak, aby nas zaplavila. A tak jsme preckali noc a rano uz to zacalo pomalinku polevovat, nejprve vitr, pak vlny. Ted uz je uplna pohoda.
Mimo jine jsme nastudovali poradne, co nas ceka na Paname. Pri procitani pilota nas zaujalo souostrovi San Blas patrici Paname, ktere mame v podstate pri ceste. Tyto ostrovy jsou sice Panamy, ale spravuji je po svem davni obyvatele uzemi Panamy, lide Kuna Yale. Vymohli si toto pravo a uzemi v letech 1925-1938. Ziji tradicnim zpusobem, ziji v chysis z kokosovych palem, lovi ryby a hospodari v pralese v souladu s prirodou. Maji vlastni vladni system zalozeny na vudcich jednotlivych vesnic. Je to natolik zajimava komunita, ze jsme se rozhodli na par dni zastavit. Navstevniky na lodich vitaji a lze tam navstivit jejich vesnice. Snad nam ten tyden nebude pozdeji chybet.
O souostrovi San Blas a lidech Kuna napisu pozdeji i s fotkami.
Pozdrav od namorniku pokrtenych prvni vichrici zasila z Perly Petr a Paja
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
15 března 2013
Plne more lodi ... Panama uz jen 460NM
Za vcerejsek jsme upluli krasnych 165NM na jednu plachtu. Pravda, trochu to houpalo, ale jinak lod plula krasne. Dnes jsme si posunuli lodni cas o hodinu zpet na pasmo UTC-5, takze jsme od Ceska 6 hodin pozadu, ted, kdyz posilam tuto zpravu tady mame tri odpoledne, sviti tady krasne slunicko a doma uz mate deved vecer.
Dnes jsme tady meli docela zivo. Pluje tady velike mnozstvi nakladnich lodi a tankeru, potkali jsme v opacnem smeru jeden katamaran a asi hodinu plula 5NM mile vedle nas velika vojenska lod plna radaru a anten. Nic ale nechteli a po hodine se polinku vzdalili. Asi to byla Kolumbijska armada a hlidala vstup do jejich teritorialnich vod, ktere jsou jizne od nas asi 10NM.
Podle navodu se drzime v hlubokych vodach severne od pobrezi Kolumbie. Dnes jsme probirali nase casove moznosti ohledne navstevy stareho a krasneho Kolumbijskeho mesta Cartagena, ktere mame po ceste, ale prozatim budeme pokracovat podle naseho planu dal na Panamu.
Jinak se tady nic vyznamneho nedeje,
pozdravy domu posila posadka Perly.
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Dnes jsme tady meli docela zivo. Pluje tady velike mnozstvi nakladnich lodi a tankeru, potkali jsme v opacnem smeru jeden katamaran a asi hodinu plula 5NM mile vedle nas velika vojenska lod plna radaru a anten. Nic ale nechteli a po hodine se polinku vzdalili. Asi to byla Kolumbijska armada a hlidala vstup do jejich teritorialnich vod, ktere jsou jizne od nas asi 10NM.
Podle navodu se drzime v hlubokych vodach severne od pobrezi Kolumbie. Dnes jsme probirali nase casove moznosti ohledne navstevy stareho a krasneho Kolumbijskeho mesta Cartagena, ktere mame po ceste, ale prozatim budeme pokracovat podle naseho planu dal na Panamu.
Jinak se tady nic vyznamneho nedeje,
pozdravy domu posila posadka Perly.
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Severne od brehu Kolumbie ...
Z Holandskych Antil je to do Panamskeho kanalu asi 700NM. Musi se plout mirnou oklikou nejprve na sever a teprve potom na jihozapad. Duvodem jsou melke pobrezni vody Kolumbie, kde se stretavaji dva silne morske proudy opacnych smeru a pasatovy vitr. Vysledkem jsou velke a nepravidelne vlny. Navic sem pasaty z celeho karibiku prinaseji ruzne plovouci klady a vubec neporadek. Clovek si trasu prodlouzi o pul den plavby, ale usetri si radu neprijemnosti. Doporuceni v pilotech pro tuto oblast je drzet se 1000m linie hloubky severne od brehu Kolumbie.
Tak i jsme se drzeli techto rad a z Curacaa zamiri nejprve severne nad Arubu a ted uz mirime na zapad a kopirujeme neviditelnou linii kilometrove hloubky. Perla pluje rychle, ale houpe ... tak se nam po delsi houpaci pauze nevyhlo krmeni ryb. Ty nam to odplatily utokem letajicich ryb. Pouceni minulymi zkusenostmi je vsechny poctive sbirame a budou z nich zavinace a pripadne fishburger.
Je uplne tmava noc, srpek mesice zasel uz kratce po devate, tak je to trochu mene vesele nez, kdyz mesic sviti jko ve dne, kazdy den ale bude svitit dele a vice, takze jak se budeme blizit k Paname, tak bude veseleji.
Pozdrav z Oceanu zasila posadka Perly
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Tak i jsme se drzeli techto rad a z Curacaa zamiri nejprve severne nad Arubu a ted uz mirime na zapad a kopirujeme neviditelnou linii kilometrove hloubky. Perla pluje rychle, ale houpe ... tak se nam po delsi houpaci pauze nevyhlo krmeni ryb. Ty nam to odplatily utokem letajicich ryb. Pouceni minulymi zkusenostmi je vsechny poctive sbirame a budou z nich zavinace a pripadne fishburger.
Je uplne tmava noc, srpek mesice zasel uz kratce po devate, tak je to trochu mene vesele nez, kdyz mesic sviti jko ve dne, kazdy den ale bude svitit dele a vice, takze jak se budeme blizit k Paname, tak bude veseleji.
Pozdrav z Oceanu zasila posadka Perly
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
12 března 2013
Pozdrav ze zajímavého ostrova Curacao ...
tentokrát zdravíme z druhého a největšího ostrova Holandských Antil - Curacoa. Ten je podstatně větší než Bonaire a to s sebou nese vše ostatní. To lepší i to horší. Loď máme zakotvenou v rozsáhlém zálivu Spanish Waters. Ten je přístupný úzkým mělkým kanálem. Jakmile jsme propluli dovnitř, ocitli jsme se v relativně mělkém a členitém "jezeru" s mnoha vilami, resorty a marínami. My jsme zakotvili na jednom ze čtyřech vyhrazených míst.
Hned po zakotvení jsme se vypravili autobusem proclít do hlavního města Willemstad. To je velice zajímavé město. Nejen, že hraje všemi barvami a v mnoha aspektech připomíná Holandská města, ale hlavně se skládá ze dvou částí (Punda a Otrobanda) oddělených širokým kanálem přes který vede pontonový otevírací most. Všude na ulici se prodává ovoce a suvenýry, jsou tu restaurace a obchůdky.
Proclení i imigrační jsme zvládli a ve městě jsme se po setmění nezdržovali. Dnes jsme vyrazili hned ráno zpátky nasát atmosféru. Vzhledem k proclívání atd. jsme se rozhodli odplout až ve čtvrtek brzy ráno. Dnes já Internetuji a Pája si užívá obchůdků, zítra budeme nakupovat jídlo na cestu na Panamu.
Mnoho pozdravů domů posílá posádka Perly,
Petr a Pája
Hned po zakotvení jsme se vypravili autobusem proclít do hlavního města Willemstad. To je velice zajímavé město. Nejen, že hraje všemi barvami a v mnoha aspektech připomíná Holandská města, ale hlavně se skládá ze dvou částí (Punda a Otrobanda) oddělených širokým kanálem přes který vede pontonový otevírací most. Všude na ulici se prodává ovoce a suvenýry, jsou tu restaurace a obchůdky.
Proclení i imigrační jsme zvládli a ve městě jsme se po setmění nezdržovali. Dnes jsme vyrazili hned ráno zpátky nasát atmosféru. Vzhledem k proclívání atd. jsme se rozhodli odplout až ve čtvrtek brzy ráno. Dnes já Internetuji a Pája si užívá obchůdků, zítra budeme nakupovat jídlo na cestu na Panamu.
Mnoho pozdravů domů posílá posádka Perly,
Petr a Pája
10 března 2013
Poslední den před odjezdem dál na západ ….
jen těžko se nám odsud bude zítra ráno odjíždět. I s dneškem jsme tu udělali celkem 16 nádherných ponorů. Ty dnešní dva ponory jsme nakonec udělali zase na jihu ostrova. První byl dvojitý útes a druhý nákladní molo na sůl.
První ponor byl technicky náročnější. Byly tam dva útesy, vnitřní v hloubce 8 - 30 m a druhý vnější pak o 100 metrů dál do moře v hloubce 20 - 40m. Tam jsme plavali rovnou k vnějšímu útesu a zpátky jsme se vraceli kolem vnitřního. I přes velkou hloubku jsme vydrželi 70minut. Viděli jsme baracudy, velkého perutýna a na vnitřním útesu obrovského snappera a také dvě opravdu veliké Parrotfishe.
Druhý ponor byl pro mě jeden z nejlepších, co jsme s Pájou absolvovali. Byl to ponor u nákladního mola na sůl. V pilotech mola se skrývalo veliké množství ryb. Slunce vytvářelo neuvěřitelnou scenérii. Navíc jsme opět měli veliké štěstí a narazili jsme opět na veliké tarpony, keří odpočívali na hraně útesu. Nádherné místo.
Zítra ráno ale vytáhneme plachty a vyrazíme směr Coracao, která je odsud jen 40NM. Odtud po jednodenní přestávce budeme pokračovat na Panamu. Těžko se z Bonaire odjíždí.
Mnoho pozdravů domů posílá Petr a Pája
Korálové rybky - mistři barevné kamufláže
Pokud chcete při potápění na korálových útesech něco vidět je nutné 1) nespěchat, 2) velmi pozorně sledovat útes a 3) mít velké štěstí. Přiznám se bez mučení, že zatím nás s Pájou nepřešla dychtivost po velkých rybách jako jsou žraloci, rejnoci, baracudy, kanici a tak, ale začínáme už konečně pomalu více pozorovat i úžasný svět menších rybek na korálu.
Většina korálových ryb je vybavena schopností během zlomku vteřiny měnit texturu a barvu na těle. Takže se dokonale přizpůsobí okolí. Dravé ryby používají tyto schopnosti, aby se maskovavali při lovu, všechny pak proto, aby unikli oku dravce. Jiné pak používají změnu barvy k zastrašení nebo zmatení ostatních.
Já jsem tak z počátku našeho potápění marně hledal rybky v rozpoznávací příručce a vztekal se, že takhle barevná tam není ...
Během potápění můžete proměny vidět na vlastní oči. Dobře to lze vidět u skupiny ryb s anglickým jménem filefish, lat. Cantherhines. Tyto ryby si myslím, měnit barvy jednoduše baví. na fotce můžete vidět dvě ryby stejného druhu Whitespotted filefish [Cantherhines macrocerus]. Vypadají jinak, že? Ale jsou stejného druhu a pohlavím to není.
Navíc na další fotce jsou tatáž jedna ryba o minutu později, když se zrovna zbarvila jinak ...
Viděli jsme jinou příslušnici tohoto druhu, jak zuřivě měnila barvy, když se ocitla v blízkosti veliké Murény Zelené. Natočila se k ní bokem, aby z pohledu murény byla co největší a pak měnila barvy jako žárovky na kolotoči.
Jiná zajímavá ryba a velký predátor na útesu je ryba zvaná anglicky Trumpetfish [Aulostomus maculatus]. Dorůstají až 1m délky. A jsou také mistři maskování. Obvykle je najdete jak stojí verikálně mezi korály a dělají korál. Jsou to velmi úspěšní lovci. Když jdou lovit, tak často používají trik, aby se dostali blízko oběti. Plavou s větší rybou nebo v hejnu a dokonale se zbarví jako ona a splynou tak s ni. Když se chystají na útok, tak se napruží jako luk, pak vystřelí a otevřou velkou hubu a je to. Na fotce jsou tři takové, jak se skrývají v hejnu ryb s anglickým názvem Doctorfish [Acanthurus chirurgus].
Když už je to přestalo bavit, tak se změnili na korál ...
Pozorování života na útesu je zajímavé i díky těmto proměnám. Zase jsem přidal několik fotek do albumu - Bonaire-potápění.
Zítra nás čeká ještě jeden den potápění a příprava lodě, abychom se mohli v pondělí pohnout dál na Curacao a pak už na Panamu.
Tak zatím,
Petr
09 března 2013
Dnešní poor byl opravdu úžasný … Manta a obří Muréna zelená
dnes si nemohu odpusti se pochlubit s dnešními ponory. Měli jsme naplánovaný ponor na severní části ostrova. Jenže bójka byla tak blízko skalní stěny, že jsme to vzdali a museli se vrátit kus zpátky na jiné místo. Ale oceán nám to vynahradil vrchovatě.
Hned při prvním ponoru nám poslal pod nos nádhernou Mantu a nakonec ještě druhou pecku v podstatě pod lodí - obrovskou Murénu Zelenou.
Manta patří mezi rejnoky a je to skutečná královna oceánu. Živí se převážně planktonem. Dorůstá až 7 metrů a 1800kg. Naše manta mohla mít 4-5metrů. Ani jsme nedýchali, když proplouvala pomaličku okolo. Podobně jako Eagle ray je neuvěřitelně ladná. Myslím, že k tomu nemusím víc dodávat, snad jen, že jsem na tuto chvíli čekal od prvního potápění :-) Bylo to poprvé, co jsem tuhle krásku pod vodou viděl a navíc ještě takhle zblízka.
Muréna Zelená (a tato byla opravdu velká) je největší murénou Karibiku. Dorůstá až bez mála 2,5m. Ta naše byla překvapivě celá venku a pravděpodobně byla zrovna v čistící stanici na zubní hygieně. Přesto ale na okolní rybičky nebyla úplně milá. Muréna může být nebezpečná, pokud by ji člověk provokoval a zuby téhle bych opravdu cítit nechtěl. Je to noční dravec, takže velmi špatně vidí a o to lépe cítí. Na přednášce nás upozorňovali, že například přiblížení k této muréně potom, co člověk těsně před ponorem čistil ryby, může skončit snadno nepříjemným nedopatřením a návštěvou lékaře.
My jsme ale rybinou nesmrděli a drželi jsme se v dostatečné vzdálenosti a tak jsme k lékaři nemuseli.
Doporučuji prohlédnout dněšní přírůstek ve fotkách v albu Bonaire - potápění ... :-)
Petr
08 března 2013
Potápění na divokém východním pobřeží Bonaiere
Dnes jsme se byli potápět na divokém východním pobřeží Bonaire. Tady jsme už museli se zkušeným místním dive centrem, které je na ostrově pouze jediné. Zato je specializované právě na východní pobřeží.
Abychom se tam vůbec dostali museli jsme si půjčit auto a vstávat v 0545, abychom byli už v 0745 na místě. Kdo se potápíte, tak si dovedete představit, jaké je to stěhování všeho potřebného, nejprve, připravit na lodi, pak na naložit na člun, pak vyložit ze člunu na molo, pak do auta ....
Ale jak to tak bývá, tak právě to, co dá nejvíce práce pak stojí za to. A tyto dva ponory byly opravdu nádherné. Byly i náročné kvůli velkým vlnám a proudům. Ale každým ponorem se cítíme pod vodou lépe a získáváme nové zkušenosti.
Vlastně bych měl začít ještě o večer dříve, kdy jsme si dali samostatný noční ponor tady z vody. Noční potápění je krásné, ale je to trochu adrenalín. Dali jsme si záležet na přípravě a šli na místo, kde jsme byli předtím ve dne už 4 x. Takže všechno klaplo. Moc živo ale na útesu nebylo ... jedna muréna a .... a pak se k nám připojil asi 1,5m dlouhý Tarpon, který nás pak doprovázel až do konce ponoru. Snažil se lovit rybky na které jsme svítili. Pěkný vykutálenec to byl. Byl to zvláštní pocit mít kolem sebe takhle velkou rybu. Vždycky se vynořil odnikud a pak zkusil nějakou rybku a zase zmizel ve tmě. Člověku je pak hned jasné, že opravdu vidí jen to, na co posvítí. Každopádně jsme měli radost, jak jsme ponor dobře zvládli, vrátili se naprosto bez problémů na loď.
Tak a dnes jsme při druhém ponoru na místě, které se jmenuje white hole (bílá díra) viděli spát stovku takových Tarponů. Bylo to úplně úžasné. Místní nám potvrdili, že se k nim často během nočních ponorů tito dravci připojují a doprovázejí je a snaží se ulovit rybky na které dopadne světlo.
První dnešní ponor byl ale o velkých rybách a měli jsme štěstí, viděli jsme 5 Spotted Eagel Ray (Rejnok tečkovaný). Tohle stvoření je pod vodou asi moje úplně nejoblíbenější, nebo nejméně stejně jako žraloci. Je to stoření z jiného světa. Ladně pluje modrou hlubinou, dlouhatánský ocas se téměř nehne, jen mává jakoby křídly. Je tak nádherný. Často plují dva spolu nebo i celá skupina.
Kromě rejnoků jsme viděli velké Perutýny, Baraccudy a želvy - karety. Ty se krmí na trávě v laguně a pak plují spát na vnější stranu útesu. Spí na dně, aby se nemuseli bát útoků žraloků a jiných velkých predátorů. Hlavně při druhém ponoru jsme jich viděli hodně.
Konečně se mi podařilo najít čistící stanici, kde krevety a drobné rybky zbavují ty větší parazitů. Na čištění tam byl zravna kanic. Měl hubu dokořán a malé rybky mu prováděli ústní hygienu.
Cesta zpátky poůjčeným aute byla mírně dobrodružná. Když jsme se vrátili z ponoru, tak jsme zjistili, že máme píchlé kolo. To by nebyl problém, ale musel by tam klíč, kterým by to šlo povolit. Takže pěšky do surfařského baru, zavolat do autopůjčovny. Ti přijeli s jiným klíčem a kolo nám vyměnili. Opravu toho píchlého jsme ale museli zaplatit - 22USD :-) To jsou pravidla, co?
Ale i to jsme zvládli, dokonce jsme si ještě udělali znovu malý výlet po jižní straně ostrova ... plameňáci, solné laguny a zařídili všechno možné k čemu se hodí auto.
Zítra se chystáme na severní část západní strany ostrova, snad budeme mít zase štěstí a něco hezkého uvidíme. A vy něco hezkého uvidíte, když se podíváte na fotky dal jsem tam z dnešního potápění. Byla výjimečná viditelnost, takže fotky jsou opravdu hezké.
Z podvodního ráje zdraví Petr a Pája
05 března 2013
Perutýn - nepřítel Karibského moře
Perutýn, anglicky Lion Fish [Pterois] je ryba, která pochází z oblasti Tichého a Indického oceánu a do Atlantiku, tedy ani do Karibiku nepatří. Jak se sem dostala není úplně jasné, ale není to příliš dlouho a podařilo se jí velice rychle rozšířit. Jedna teorie mluví o tom, že při jednom hurikánu se dostaly tyto ryby do oceánu z akvárií v New Orleans, jiná teorie mluví o tom, že se sem dostaly ve vodě z vyrovnávacích nádrží velkých lodí.
Jedna samice produkuje každé 2-4 dny 30.000.000 vajíček. V Karibiku nemá, kromě člověka, žádné přirozené nepřátele, takže se velice rychle rozšířila na útesy po celé oblasti. Je to predátor a živí se ostatními druhy, které pak postupně z útesu vytlačuje
Perutým má všude kolem svého těla velice bodliny s jedem na bázi venonu. Je to silný nervový jed. Pro člověka není smrtelně nebezpečná, ale píchnutí je velice bolestivé a rekonvalescence trvá skoro týden.
Všude v Karibiku jsou v potápěcích centrech letáky vyzývající zkušené potápěče k harpunování této ryby. V Americe se začala tato ryba jíst a to je velkou nadějí pro Karibik. Po odstranění jedovatých bodlin je prý vynikající. Jak víme, člověk je velice efektivní predátor, takže se snad podaří jeho invazi v Karibiku zastavit. Mají tady i trička s nápisem "jezte víc perutýnů ... zachráníte útes".
Z Bonaire zdraví,
Petr
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)