První ryba a připlutí do Bay of Islands

Dnes dopoledne jsme se v zátoce Whangamumu vrhli na rybaření. Špek od snídaně zabral a my jsme si teď k večeři dívali luxusního Red Snappera. Pokřtili jsme tak náš nový prut :-) Potěšeni dnešním úspěchem plánujeme na zítra další rybářskou výpravu.

Dnes dopoledne jsme se v zátoce Whangamumu vrhli na rybaření. Špek od snídaně zabral a my jsme si teď k večeři dívali luxusního Red Snappera. Pokřtili jsme tak náš nový prut :-) Potěšeni dnešním úspěchem plánujeme na zítra další rybářskou výpravu.

Při zapadajícím slunci jsme spustili kotvu v legendárním Bay of Islands. A musím říct, že to tady mají hezké. Moc se těším zítra na výlet člunem.

Domů zdraví,

Petr

Perla právě opouští dok ve Whangarei

Ahoj, ahoj,

je to neuvěřitelné, ale právě odvazujeme lana a vyrážíme z bezpečí přístavu na širý oceán. Plán je takový, že se chceme přemístit o 40NM severně do Bay of Islands. Otestovat po cestě loď a po týdnu čekat na příznivý vítr z Jihu, abychom vyrazili na Fiji se zastávkou na Minerva Reefu.

Whangarei nám bylo domovem po 5 měsíců. Ani nemohu uvěřit, jak to uteklo, ani to snad není možné.

Napíši více po cestě na sever,

Z Perly zdraví posádka.

PS: Do fotek jsem přidal několik obrázků z údržby ... myslím, že hlavně fotky toho, jak se vytahují jachty bagrem jsou cenným dokumentačním materiálem.

PERLA je zpátky ve vodě

Dnes v 0630 ráno byla téměř za tmy Perla spuštěna zpátky do vody. Nepotopila a nyní už jsme zase vyvázaní u mola Whangarei Town basin maríny. Dnes a zítra budeme nakupovat proviant a ještě trochu uklízet po práci. Pokud se nám podaří prodat zítra auto, tak bychom rádi vyrazili ve středu na sever podle pobřeží do Bay of Islands. Je to ale zatím víc přání než realita.

Zdravíme z tábora dobrovolných prací domů,

Petr

Údržba, jak pokračujeme dál

Tak máme za sebou první týden na souši. Pája dneska dělala velikonoce, tak jsem vzpomínal na pomlázku doma. Naše velikonoční zvyky jsou tady téměř v rozporu ze zákonem. Pro anglosazské národy je mlácení žen (na veřejnosti) úplně nepředstavitelné. Tak jsem vyšlehal pomlázkou z provazů jen Páju a na sousedky jsem si netroufl. Pája se postarala o zbytek, měli jsme malovaná vajíčka, mazanec i výzdobu. Je to trochu divné, že tu není jaro, ale podzim, no přesto to bylo moc fajn.

Od minulého pondělí jsme se nezastavili a udělali jsme dost práce. Jak to tak bývá, tak hlavně na začátku jsem propadal trochu beznaději, protože místo toho, abychom v klidu dělali naplánované práce, tak, to, co jsme měli naplánované jsme dělat nemohli, zato se vyklubalo několik na první pohled složitých oprav, které jsme neplánovali.

No, dnes jsem opět v optimistické náladě, dohnali jsme plán, tak se s vámi podělím o naše zážitky.

Barnekly -  tři dny nám trvalo, než jsme všechny ty příšery odrbali, odrhli, oškrábali a obrousili z trupu. Dnes už jsou obroušená místa natřená základovou barvou. Místo šedé základovky nám soudruh zmatenec ze Seahawku dodal žlutou, takže momentálně vypadá loď jako velikonoční vajíčko. Mezitím přestalo i pršet a tak jsme stihli zjistit, že máme asi dvoucentimetrovou vlasovou trhlinu na kormidle, ze které po kapičkách vytéká voda. Voda v kormidle - totální panika. Tak jsem sedl na Internet, zkonzultoval to se známými v Čechách a udělal opravu. Ta spočívala v tom, že se vyvrtají dvě díry na spodní hraně kormidla, aby vytekla voda. Pak to musí vyschnout, trhlinu jsem vybrousil do tvaru V a pak zalil epoxidovým plnidlem. Nakonec se stejně zadělají díry, všechno se přetře expoxidovou barvou, základovou barvou a antifoulingem a je to ... haha. V mezičase jsem stihl opravit kýl na všech místech, kde koukala rezavějící ocel. Opě, podobně, jako v případě kormidla jsem se vyřádil s epoxidovým tmelem, a dvousložkovou barvou. Teď už byste díry ani nenašli.

Abychom neměli prostoje a zábavy nebylo málo, tak jsem se díky Davidovi Kubáškovi dozvěděl, že bych měl po dvou tisících motohodinách udělat servis převodovky. Opět jsem zabrouzdal na netu a zbledl hrůzou. Kolují tam příšerné příběhy, kdy nejde řadit. I zahleděl jsem se poprvé do knihy Operation manual for SAILDRIVE SD504T. Tam jsem se dočetl, že každých 500 motohodin je nutné znotrolovat spojku a každých 2000 vyměnit. V návodu, který jsem našel na Internetu bylo, že k tomu, aby se člověk k převodovce dostal, tak je nutné posunout motor atd. atd. Cena servisního úkonu od Yanmaru 2000-6000USD. Po bezesné noci a několika hodinách hluboké rozpočtové deprese jsem zasedl znovu na Internet a pak pomocí návodů tam nalezených, vlastní hlavy a Davida na Skypu opravdu vyndal během hodiny převodovku, žádný motor neposouval a zítra ji povezu do servisu, aby ji zkontrolovali, rozdělali a udělali lapping, tedy brusnou pastou obnovili povrch kuželů. Byl bych to schopen udělat i sám, ale nemám tady k tomu potřebné nářadí. Mělo by nás to stát asi 50USD, což se v rozpočtu najde. Jen doufám, že naše funkční převodovka bude stejně funkční i po této servisní akci. To jsem se zase naučil věcí :-)

Pája zatím naleštila celý trup, takže je Perla alespoň nad čarou ponoru krásná, jako nová.

A že je ten jachting krásný .... musím se pokaždé smát, když tady vidím každý den ty jachtaře lítat kolem lodí jako motorové myši. Všichni se pak sejdou večer ve frontě na sprchu a vypráví si o brusných papírech a o tom, jak se těší zpátky na vodu a na oceán. Průměrná doba roční údržby je asi dva měsíce, když nepočítám ty, kteří dělají nějakou větší akci, ti makají třeba půl roku. Nikdy nezapomenu na jednoho kluka z lodě, kterého jsme potkali na Galapágách. Tak po otázce, jak se mají propadl v hysterický záchvat, že je jen otrokem lodě, že pořád jenom musí něco opravovat a že takhle si jachtaření rozhodně nepředstavoval. Já to nevidím tak černě, pro nás je to odhadem 40% dřina, zbytek super pohoda, cestování a zábava. Nejlepší jsou místa, kde se nedá nic koupit, sehnat a zařídit, tam se totiž skoro vůbec nemusí na lodi nic dělat.

A ještě si neodpustím jednu fotku.

Hádejte, která část řetězu je ta novější od Avaryachtu a která je ta starší, která byla původně na lodi ...

Už máme nový řetěz a novou kotvu na lodi, tak jsem zvědaví, jak to bude držet.

Z pracovního tábora zdraví domů a hezké Velikonoce přeje,

Petr

Loď je na souši, zápasíme s barnekly

Perla, se zatím nerozlomila a je na souši a my zápasíme jednak s počasím, protože od pondělí nepřetržitě prší, druhak s tím, že tady je kde co zakázané a do třetice s tím, že jsme měli loď zarostlou barnekly, po kterých zbyly takové bílé zbytky a ty nejdou dostat dolů, takže nás bohužel čeká nejspíš pracné broušení celého spodku lodě.

Národní hrdost, Rally a Haka

to jsem byl zase jednou dneska hrdý na tu naši zemi. Možná jste zachytili, že se tady ve Whangarei jela mezinárodní Rally a my jsme náhodou zjistili, že se jí účastní dvě tovární škodovky a jedna škodovka nějakého Čínského týmu. Dnes bylo vyhlášení výsledků a tovární Škodovky obsadili 1 a 2 místo a deklasovali zbytek startovního pole, Čínský tým se umístil na čtvrtém místě. Když zněly tóny České hymny tak jsem byl hrdý jako blázen. Popovídali jsme si s Českými krajany ze škoda motosport týmu. Tak nám řekli, že Evropskou Rally opanovali Fabie už dávno a nyní Škoda rozhodla o tom, že v rámci boje o Asijské trhy pošle své dva vozy do bojů o medaile v Asia-pacific Rally. 

Byl jsem hrdý, že mám na tričku stejnou vlajku, jako vlála nad stupni vítězů. Pokud byste chtěli více informací, tak je najdete na http://www.rallywhangarei.co.nz/. Takový malý národ a jak často potkáte vyjímečné krajany po celém světě, expozice v muzeu apod. Jen kdyby se nějak podařilo zase nastolik rozumnou politickou kulturu a zlepšit náladu ve společnosti, to bylo super.

V sobotu jsme navštívili něco jako soutěžní přehlídku "folklórních" Maorských souborů. Tak jsme viděli špičkovou ukázku tradičního tance bojovníků - Haka a mnoha dalších Maorských písní a tanců. A to vám povím, husí kůži jsem měl po celém těle, když se ta horda potetovaných Maorů rozparádila. Hlavním a typickým prvkem jejich tanců je třesení rukou, koulení očima a vyplazování jazyka. Zvlášť ze ženských jde hrůza. Jejich krvelačný výraz je umocněn tradičním tetováním kolem úst. Chlapi s celoobličejovým tetování vyzbrojeni mnoha ručními zbraněmi nezůstávají pozadu. Hrůza nepřátel při Haka musela být srovnatelná s hrůzou, kterou spouštěli Markézanů při jejich tanci válečníků nebo Husitsité při zpěvu písně Kdož sú Boží bojovníci. Když se budete nudit, tak na youtube jsou ukázky Haka a o maorském tetování si můžete přečíst třeba tady.

Zítra jdeme z vody, už teď kotvíme před loděnicí, kde nám budou loď vytahovat. Perla musí být neuvěřitelně zarostlá, protože skoro nechtěla plout.

Zdravíme od Norsand,

Petr

Chystáme se z vody, web a plány 2014

Pája se vrátila před týdnem z Austrálie a tak jsme zase v plném dvoučlenném počtu. Je před námi víkend s Maorskou kulturou a v pondělí budeme Perlu vytahovat z vody, abychom mohli udělat nátěr pod čarou ponoru, vyměnit anody a  zkontrolovat prostupy v trupu. Budeme také čistit a leštit vnější plášť. Rádi bychom během vytažení z vody upravili vstup pro odsolovač, abychom se zbavili problémů při odsolování za jízdy.

Dnes za námi byli z doků, kde nám budou loď vytahovat, aby přeměřili základní rozměry a připravili se na nás. Naši kamarádi z lodě Oda mají s lodí na souši velký problém, protože jim loď posadili jenom na kýl a řádně nepodepřeli a ta se vlastní vahou mírně ohla kolem kýlu a praskly jim vnitřní vzpěry uvnitř lodě. Mají Bavarii, nicméně Perla je loď podobné konstrukce. Jsou na jiném místě, nicméně nás to pořádně znervóznělo, takže jsme si nechali celý proces důkladně vysvětlit a požadujeme dodatečnou podporu při uložení. No snad všechno dobře dopadne, budou to ale zase nervy :-)

Poslední 4 týdny je náš pobyt tady veskrze pracovní. Spustili jsme nový web a rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří si dali práci a pomohli mi cennými připomínkami a náměty. Jak jste si možná všimli, tak na hlavní stránce Perlovin se objevil článek o změně plánů pro letošní rok. Hlavně pro ty z vás, kteří se za námi chystali to je cenný článek, neboť se dozvíte, kde nás letos najdete.

Aktuálně z Whangarei - tento víkend se tady jede Rally New Zealand, z cyklu světového poháru. Škoda motosport tady je zastoupena 2 továrními vozy Fabia, jeden s českou posádkou vedenou Janem Kopeckým, mistrem Evropy. Tak jsme jim popřáli hodně štěstí. Bylo zase jednou milé vidět úspěchy někoho od nás a být hrdí odkud jsme. Kromě dvou Fábií z týmu Škoda motosort se Rally účastní i Fabia s Čínskou posádkou.

Zítra se tady kromě Rally koná také přehlídka maorských hudebních, u nás bychom řekli folklórních skupin. Tak se tam zítra zase jdeme podívat na haku.

Tolik z Perly a v pondělí na nás myslete, ať všechno dobře dopadne,

Petr

Údržba a opravy Perly na Zélandu

Stejný článek najdete ve zprávách na www.perloviny.cz/Perloviny/

Začaly se mi množit mailové dotazy, zda vůbec ještě žijeme. Je na čase odpověď. Ano, ano, jasně. Od návratu z Jižního ostrova jsem nenapsal, protože jsem to stále odkládal. To víte, ten jachtařskej život, ten je těžkej. Zrovna jsem se o tom nedávno bavil s Bramem a Vivien, Holandskými jachtaři, kteří mají za sebou obeplutí Jižní Ameriky a vůbec různé kousky. Vivien píše do holandského jachtařského časopisu a poslední článek byl o opravách, údržbě a závadách během plavby jižním Pacifikem. Shodli jsme se na tom, že kdo neplul déle a dále tak netuší, jaká je to místy dřina. Člověk si musí většinu věcí udržovat a opravovat sám. Jednak proto, že rozpočet je omezený a druhak díky nedostupnosti služeb a dílů. To neplatí o Zélandu. Tady jde sehnat a udělat na lodi opravdu všechno. Jenže to naráží na ten rozpočet a pak sice tady jde zařídit všechno, ale ani to není bez práce. Je to jako stavět dům s tím rozdílem, že na lodi tak nějak závisí váš život, takže musíte být nároční, kompromisy se zle vymstí a každou práci člověk musí hlídat, sledovat a tak toho na i s penězi zbývá stejně hodně. Pája letěla navštívit tetu do Austrálie a tak jsem se zahrabal do práce ještě víc než obvykle a ke psaní jsem se do teď nedostal.

Čeká nás brzy opět plavba do tropů a odlehlých končin oceánu, musíme mít Perlu zase dobře připravenou. První část prací, říkejme jí údržba, se skládá z nátěru lodě pod čarou ponoru, výměny anod, údržby prostupů, dále pak nátěru teaků, leštění a ošetření lodě nad čarou ponoru, důkladná kontrola a oprava plachet, kontrola pevného lanoví a vůbec stěžně, rolerů, výměna poškozených lan a pak lahůdky jako septik a čištění záchodových trubek a jiné.

No a pak druhá část je jen seznam asi 100+ věcí k opravě nebo výměně nebo vylepšení. Zmíním se podrobněji pro čtenářovo pobavení a třeba i poučení o opravě gyrokompasu a čištění gelcoatu.

Rozbitý gyroskopický kompas

Kompas je nejdůležitější navigační přístroj, tedy na roveň GPS. Proto máme na lodi kompasů mnoho, jak klasických dvou kompasů zabudovaných u kormidelních kol, tak několika ručních, náměrového kompasu v dalekohledu a pak také elektromagnetického gyroskopického kompasu, který je připojen do elektronického navigačního systému lodě. Tenhle poslední kompas do systému dodává tzv. heading a tak si na obrazovkách přístrojů můžeme přečíst kam míří příď lodě. Jenže on je kromě toho jednoho údaje také nezbytný pro fungování autopilota, výpočty úhlů větru a další užitečné funkce navigačního systému na lodi. Když z jakéhokoliv důvodu nefunguje, tak to není žádná tragédie, klidně můžeme plout i bez něho, jenže také bez autopilota a bez některých údajů o větru, snosu. Ve dvou lidech je to bez autopilota a s polozmatenými plottery a ukazateli směru větru řekněme méně komfortní a v některých chvílích to vysloveně plavbu komplikuje. Náš milý kompas začal někdy po vánocích hlásit, že se odpojil, že se restartoval a jiné nepěkné hlášky a tak nám stále pípaly alarmy, autopilota jsme nemohli používat a plottery ukazovaly nesmysly. Vypadalo to na uvolněný kontakt kabelu nebo ještě něco horšího. Inu, nepořádali jsme tady žádné velké přeplavby, tak nás to nechávalo klidnými a s opravou jsme nijak nespěchali.  Přesto jsem zkontroloval zapojení do autopilota a pak jsem začal pátrat po tom, kde ten kompas jako fyzicky je. Ano, máte pravdu, měl bych to vědět, ale několikrát jsem se ho pokoušel podle dokumentace najít a nějak se mi to nedařilo a protože jsem neměl velkou motivaci, tak jsem to nechal být a tak plynul čas. Jenže tentokrát jsem ho potřeboval zkontrolovat. Podle dokumentace má být umístěn uvnitř postele (locker) v zadní kabině na levoboku. Tam my máme sklad. Dostat se do postele znamená vyskládat celou kajutu. No to víte, jak se mi do toho chtělo. Ale nedalo se nic dělat. Vynosil jsem všechny krámy do salónu, rozdělal postele a hledal a hledal, znovu koukal do dokumentace a hledal a hledal. Už jsem byl úplně vytočený do běla, že ho nemůžu najít. A to má být místo jeho umístění viditelně označeno nálepkou Compas Area, aby tam nikdo neuložil nic kovového. Jediné místo, kde mohl být byla zašroubovaná falešná přepážka uvnitř postele. Nevěřil jsem tomu, vdyť tam píšou "can be easy found in locker of starboard aft cabin". Rozšrouboval jsem několik prken uvnitř postele a co si myslíte, no byl tam. Zabudovaný, zašroubovaný, ba přímo zastavěný do postele lodě. Nikoliv tedy in locker a hlavně bez jakéhokoliv označení. A teď přichází to poučení, Aniž jsem to tušil, tou dobou byla již závada opravena. Kontroloval jsem kabel, ale nenašel jsem nic podezřelého. Šel jsem pro samolepku Compas area, abych ji nalepil na místo, kde je kompas uložen a v tu chvíli mě to trklo. Vždyť přesně na to místo jsem uložil starý kotevní vrátek, který jsme vyměňovali po příjezdu na Zéland ... prostě hned nad kompasem stála bedna s 25kg železa a elektromotorem. Od té doby, co jsem krabici dal do opačného kouta kajuty kompas funguje skvěle ... dovedete si představit jaká jména dostával výrobce lodě a ti, jež montovali elektroniku a neoznačili místo, kde je kompas uložený. Rovněž musím říct, že kompas je namontován z výroby v rozporu s manuálem, protože se nachází 70 cm od motoru, kdy manuál udává min. 1M.  No protože to ale funguje, tak jsem ho tam nechal.

Jak dostat teakový olej z laminátu

Zatím nejvíc času mi zabralo čištění lodě od nepovedeného natírání teaku ještě z Panamy. Teakový olej na dřevě vydržel asi dva měsíce, zato na bocích lodě, vydržel rok a měsíc a vůbec nejevil známky stárnutí. Když jsme před rokem na Panamě natírali teakové dřevo na palubě, tak jsme řekněme špatně pochopili podstatu teakového oleje. Protože jsme natírali opravdu poctivě a dlouho do noci, tak jsme na to sotva viděli. Ráno, po východu slunce, nás výsledek na dřevě nadchl, zato nás nepotěšilo, že teakový olej steklý na bocích lodě až k vodorysce nejde vůbec dolů. Tehdy jsme si řekli, že se tomu budeme věnovat po cestě ve volných chvílích v pacifiku. Ukázalo se, že takových chvil moc nebylo a základní pokusy (vosk na gelcoat, čističe, kartáč, líh ...) byly zcela neplatné.  Olej na bocích s námi bezpečně dorazil až sem na Zéland. Řekl jsem si, že tady stejně budeme loď leštit a čistit, tak se to vyřeší tady. No a ta chvíle přišla právě potom, co Pája odletěla a já jsem začal čistit teak a při té příležitosti jsem se pokoušel čistit i olej steklý na bocích a mnoha jiných místech. Vážení, já jsem vyzkoušel všechno možné a olej držel a držel. Chemikálie na čištění teaku, cleaner, brightener, louhy, kyseliny, čistící prostředky, pak jsem zasedl ke googlu a tam jsem se dočetl o white spirit, mineral spirit a acetonu. Všechno jsem vyzkoušel a jediné co fungovalo byla hrubá síla. Takhle jsem se trápil 10 dní, kde koho se ptal. Mezitím jsem udělal všechny teaky, stáhl plachty a nechal vyrábět jeřám na motor a nechal opravit asi 10 drobností, které jsem měl v plánu. Také jsem předělal náš web ... ale teakový olej zůstával na svém místě i přes to, že jsem se mu věnoval několik hodin denně. Až včera večer jsem narazil při uklízení na takovou brusnou podložku na leštění lesklých ploch. Bezděčně jsem při jídle otevřel přiložený letáček na němž bylo asi toto: znečištěné plochy se pokuste vyčistit přípravkem na nádobí, pokud to nejde, tak použijte tuto podložku, hluboké rýhy ...., nikdy nepoužívejte chemikálie ....  vstal jsem od jídla popadl cif a co myslíte? No jasně šlo to skvěle, dnes jsem to přeleštil mašinou a gelcoat, jak se povrchu tady říká je jako nový. Dnes jsem tedy zakoupil místní Cif jménem Jif, levobok je hotový, pravobok částečně také. Asi nechám něco také Páje, aby si to užila také. Kdybyste viděli, kolik cest do drogérie a kolik chemikálií jsem vyzkoušel podle všemožných rad a googlování a nakonec je to v návodu a stačí Jif za 100Kč.

Kotva a řetěz

Takže v tuto chvíli nás čeká  za dva týdny vytažení lodě, broušení a nátěr pod čarou ponoru, výměna anod a nejspíš udělání nového sání vody pro odsolovač. Z vody budeme asi týden. V té době by nám měli dodat nový řetěz a novou kotvu. Mnoho z toho, nebojím se říct většina, co jsem zakoupil nebo si nechal vyrobit od Avaryachtu v ČR ještě před vyplutím se ukázalo jako nekvalitní, nefunkční nebo jinak problematické. Tak například řetěz na kotvu. Segment 30 metrů zakoupený od Avaryachtu je úplně rezavý a je po roce a půl na vyhození. Nová galvanizace by stála skoro stejně jako koupení nového řetězu. Druhý díl, který byl už na lodi a je tedy 3 roky starý rezatý není.  Ostatní věci jako rampa na panely atd. rezaví i když je to nerez. Ukázalo se, že návrh je velmi poddimenzovaný a mohl bych pokračovat.  Na lodi jsme toho vyměnili mnohem víc. Už přímo z výroby je mnohé vybavení to nejmenší možné, které se sem dalo dát. Takže máme nový kotevní vrátek,  původní kotva delta je pro loď do 14m, my máme naložení 14tun a 14,4 metrů. Novou budeme mít o dvě úrovně větší a vyšší třídu pevnosti řetězu. Místo původních 30m řetězu, které jsme před vyplutím doplňovali na 60m budeme mít teď 90m. Je to sice váha navíc, ale po zkušenostech s cyklónou a vůbec se silnějším větrem, kdy jsme prožili při kotvení opakovaně velmi horké chvíle, jsme došli k tomu, že kotva je jedna z nejdůležitějších věcí na lodi. No mohl bych brečet dlouho a dlouho, dealeři tady na NZ mají také svá specifika a tak toho radši nechám. 

Za tři týdny budeme mít hotovo a budeme připraveni vyrazit za novými dobrodružstvími na Fiji. Bylo by dobré již teď napsat, že připravujeme zásadní úpravu plánu plavby. Hlavním, nikoliv však jediným důvodem jsou finance. Ne úplně naší vinou nemáme nyní zajištěné prostředky na rok 2015. Nejsou to však jenom finance, budu se tomuto tématu věnovat podrobněji v samostatném článku.  Máme nový web, ještě probíhá ladění. Kdybyste se chtěli podívat a napsat mailem nějaké podměty a ohlasy, tak budu rád.

Zatím z pracovního pobytu na jachtě zdraví její kapitán,

Petr

Jsme zpátky na lodi

To byla rychlost, co? No jo, řádili tady nějaké bouře a tak jsme šlápli na plyn a dnes už jsme na lodi, je všechno je v pořádku a vybalujeme věci.

Z Perly zdraví,

Posádka

Molesworth, neplánovaná návštěva

Těsně před Blenheimem jsme odbočili do vnitrozemí směrem do dlouhého údolí řeky Awatere. Měli jsme benzín na 300km, tedy s dostatečnou rezervou na cestu do 100km vzdáleného kempu na hranicích farmy Molesworth. Neměli jsme moc představu, co nás čeká, tušili jsme, že by to mohlo být hezké místo uprostřed dvou horských masívů. Za půl hodiny jsme sjeli na prašnou cestu, farmy postupně mizely a řídly a výhledy na horské velikány se zasněženými vrcholy se střídaly s výhledy na řeku Awatere a strmé skalní stěny lemující její řečiště. Svítilo nám slunce, bylo teplo a skvělá viditelnost. Prašná cesta šplhala do kopců a pak zase v zatáčkách klesala k řece. Co chvíli jsme užaslí zastavovali a fotili hory. 

Za dvě hodiny drncání jsme projeli sedlem a dostali do krásného uzavřeného údolí a také na území farmy Molesworth. Ta je největší farmou na Novém Zélandu. Hospodařit se na tomto území začalo v druhé polovině 19 století, nicméně Maorové obývali tyto hory již před 600 lety. Farma má rozlohu téměř 181 tisíc hektarů, to je jako Stewartův ostrov. Nadmořská výška se pohybuje od 549 do 2100m. V současné době se na farmě pěstují převážně masná plemena Angus a Hereford, kterých tam je kolem 10.000 kusů. Farma patří státu a hospodaří na ní nájemce z velké části tradičním způsobem, tedy s pomocí koní a psů. 

První noc jsme spali nedaleko samotného statku. Kromě nás byl v kempu ještě správce, jeden karavan a motorka. V noci mrzlo a ráno byl stan pokrytý ledem a jinovatkou. Užil jsem si ráno, kdy chvilku potom, co se slunce přehouplo přes kopec se udělalo teplo a krásně. Po zvážení naší benzínové situace (naše Subaru má, jak se ukázalo, v terénu poněkud jinou spotřebu, než na silnici) jsme se rozhodli, povzbuzeni motorkářem i rangerem, dál do hor směrem na Hanmer Springs. To bylo asi 86km po prašné cestě. I když jsme měli trochu obavy, že nám dojde benzín, tak jsme si cestu užívali. I s pěším výletem na horu Chisholm jsme do Hanmer Springs dojeli, natankovali a rychle se vydali zpátky do hor, tentokrát po cestě směrem na St. Arnaud, tedy po cestě vyhrazené pro auta 4x4. 

Asi v třetině cesty je kemp u jezera Tennyson. Tam to nejenom bylo nádherné, ale spali jsme tam samotní, koupali se v řece a jezeře a kdyby tam nebyly sandflies a agresivní čmeláci bylo by to úplně bez chyby. I s nimi jsme si to užili a vůbec se nám nechtělo zpátky. Ještě jednou jsme promysleli možnosti našeho vozu a rozhodli se pro jistotu jet zpátky do Hanmeru a pak dál pokračovat po asfaltové silnici. Naše Subaru je sice skvělý vůz se stálým náhonem na všechny čtyři kola, ale my máme GT verzi se sníženým podvozkem a to by nemuselo dál na St. Arnoud vyjít.

Bylo to tam tak hezké a opuštěné, lidí málo, dalo se tam chodit, jezdit na kole, motorce nebo muškařit. Byl jsem hrozně rád, že jsme tam náhodou zajeli a vlastně můžeme poděkovat Ichbinům, že byli tak hluční a vyhnali nás mimo hlavní cestu.

Fotky jsou v albumu Molesworth, je to jen malý zlomek toho, co jsme nafotili. Dnes už budeme zpět na Severním ostrově a hned se vydáme nejkratší cestou do 800km vzdáleného Whangarei. To nám bude trvat dva nebo 3 dny a po cestě se ozveme.

Na severu právě přechází další cyklóna, tak máme zprávy z Whangarei, že tam foukalo přes 50 uzlů ve městě ... Perla je prý v pořádku. Na meteomapě to vypadalo ošklivě. 

Z trajektu do Wellingtonu zdraví,

Petr

Z Bluffu přes Dunedin do Christchurch a Kiakoury

Sedím teď u jezera v horách, jsme tady jenom my. Dnes byl tak krásný den, svítilo slunce. Na kopcích okolo je tu tam sníh. Včera večer nám poprvé opravdu mrzlo, stan byl úplně zmrzlý, pokrytý vrstvou jinovatky a zmrzlých kapiček večerní rosy. Ráno jsem vstal ještě než se slunce prodralo do údolí. Měl jsem na sobě skoro všechno, co tady mám a čekal na první paprsky. A jen co se slunce přehouplo přes horu, tak mi bylo teplo a dokonce jsem se před odjezdem ještě vykoupal v říčce. A kde to vlastně teď jsme? v Molesworth station, uprostřed hor na jihu Marlborough, tedy v severní části South Island.

No my jsme sem vlastně utekli od masového turismu východního pobřeží. Poslední  dvě noci před Christchurch a pak na pobřeží nedaleko letoviska Kiakoura byly neklidné. DOC kemp na hezkém místě, ale u dětského metodistického tábora. Děti šli spát v deset a vstávali až v 7, zato Ichbini v druhém kempu, jak říkáme mladým německým cestovatelům přestali hulákat vedle našeho stanu až ve dvanáct a to potom, co jsem musel být za prudiče a požádal je, jestli by přece jenom nemohli trochu tišeji, abychom se vyspali. K mému překvapení vstávali s chrchláním a prvním cigaretou už v o půl sedmé ... Takže jsem se zahleděl do mapy a vybral DOC kemp daleko, daleko od hlavní silnice a tak jsme objevili oblast velikou jako Stewartův ostrov, kde skoro nikdo není a je to tady opravdu. Díky Ichbini.

Myslím, že bych se měl vrátit k tomu, jak jsme se sem dostali a co jsme kde zažili. Poslední zprávu jsem posílal z Bluffu po našem návratu ze Stewartova ostrova. Sbalili jsme se rychle a ještě večer vyrazili do Invercargillu, protože nám zavolali naši známí z lodě Oda, že jsou právě v tam. Objednali jsme si pokoj a večer strávili vyprávěním, co jsme zažili. Tentokrát jsme byli za Ichbini my, protože jsme si povídali také nahlas a ztišilo nás až bouchání na stěnu z vedlejšího pokoje.  Nějak jsme si neuvědomili, že sádrokartonové stěny nemají zrovna nejlepší zvukověizolační vlastnosti.

Další den ráno jsme vyrazili podél jižního pobřeží na východ. Měli jsme v plánu zastavit na několika místech, kde měli být lvouni a tučňáci. Našli jsme lvouny a lvoun, neboli lachtan hřívnatý je fakt veliký. je to takový přerostlý bobr, zkrátka medvědobobr. Naposledy jsme s lachtany téměř dva týdny žili na Galapágách, jenže tihle hřívnatí jsou snad dvakrát tak velcí. Samo místo, kde jsme je viděli bylo hezké, maják divoká pláž, útesy. Jen byla hrozná zima, vítr a každou chvíli Novozélandsky pršelo. Tak jsme za tohoto počasí pokračovali dál. Než jsme dojeli až do Dunedinu, kde jsme se ubytovali v pokojíku v kempu na polostroově Otago,  jsme ještě stihli zastavit na místě, kde je zkamenělý les a maje štěstí, viděli jsme i jednoho tučňáka žlutookého.

DUNEDIN

Další den jsme se původně na hodinku zastavili v Dunedinu. Zaparkovali jsme auto a cestou do informačního centra jsme šli kolem zvláštně dostavěné neogotické anglikánské katedrály. Na první pohled mě to město přišlo nezajímavé, šedé. No ale jak to tak bývá, tak když člověk nemá žádná očekávání, tak ho ledasco příjemně překvapí. Ůplně neplánovaně jsme se zašli podívat do Anglikánské katedrály. Sama katedrála byla z konce devatenáctého století a ne úplně vkusně nově dostavěná část až z roku 1971. Chvilku po nás tam přišel mladý pán, sednul si za ohromné varhany, nebo spíš do nich a hodinu nádherně hrál. Dozvěděli jsme se, že to je jeden z předních světových interpretů varhanní hudby a zdejší varhany s 3500 píšťalami jsou údajně nejlepší varhany na jižní polokouli. Bylo to velmi působivé, to vám povím. A najednou celý Dunedin přestal být šedivý a najdou se mi tam líbilo, třeba nádraží, které vypadalo jako zámek, nebo řada historických budov a kaváren a ulice plné mladých lidí. Zůstali jsme nakonec 5 hodin. 

Balvany v Moeraki

Z Dunedinu jsme se tedy vydali na sever směrem na letovisko Kaikoura. Silnice lemuje v podstatě pobřeží, tak jsme udělali několik zastávek na plážích.Jedna ze zastávek byla v Moeraki, kde je pláž na níž se povalují veliké velmi pravidelně kulaté balvany. Dočetl jsem se na informačních tabulích, že balvany jsou na plážích časté a nejsou výjimečné. Balvany v Moeraki mají však velké rozměry a zcela sférický tvar. Jsou vymývány mořskou vodou z jílovité půdy, jak postupně dochácí k erozi pobřeží. Tam vznikly před 25-35 mil. let. Balvany jsou slepence jejichž jádrem je zpravidla nějaká fosílie (mušle nebo kosterní pozůstatek). V jednom z balvanů byla nalezena celá dinosauří kostra. Když se balvan dostane na pláž, tak se za nějakou dobu vlivem povětrnostních vlivů rozpadne na několik částí. Balvany na pláži jsou mimořádně fotogenické, jenomže jsou také velkou atrakcí, takže všude kolem nich pobíhalo s foťáky v ruce několik autobusů asiatů a několik desítek aut s jinými turisty, tak jsem to vzdal. Přespali jsme v DOC kempu u řeky.

Christchurch - město zničené zemětřesením

Christchurch jsem chtěl vidět, protože je to město, které bylo před dvěma lety zničeno zemětřesením. Nemám si to teď jak ověřit, ale někde nám říkali, že mělo asi 367.000 obyvatel v roce 2011, z nichž několik desítek tisíc muselo město po katastrofě opustit. Zemětřesení jsou tady běžná, tohle bylo ale velké a vlastně to byla dvě velká zemětřesení po sobě a teprve to druhé způsobilo městu zkázu. Bylo to zajímavé, ale hrozně smutné. Po dvou letech od zemětřesení je centrum města stále z větší části uzavřené a probíhají zde demoliční práce. 80% budov v centru bylo poškozeno natolik, že buďto spadli nebo musí být strženy. Existuje řada plánů na záchranu některých historických staveb. Všude jsou tam veliké jeřáby, buldozery, všude dělníci. Christchurch má druhé největší mezinárodní letiště na Zélandu, takže se život a příliv turistů úplně nezastavil. V centru se postupně a velmi pomalu vrací někteří podnikatelé, byla obnovena ulice, kde je několik restaurací a kaváren a jezdí historická tramvaj. Jenže, když už se nějaký turista zdrží, tak si fotí trosky centra a nebo polozbořenou katedrálu. Bylo mi tam smutno a úzko a uvědomoval jsem si, jak zranitelná a pomíjivá jsou naše města. Ještě, že Česká kotlina je klidné místo.

Lachtani Forsterovi a Kaikoura

Se smutkem v duši po návštěvě Christchurche jsme vyrazili znovu na sever. Před námi ležela oblast, kde se vyskytují běžně lachtani a Kaikoura, turistické letovisko vyhledávané jednak pro langusty, rybaření, tak zejména pro pozorování velryb, delfínů a lachtanů. Pozorování probíhá masově turistickým způsobem z lodí, kajaků, vrtulníků, letadel, prostě jak to jde. Místní agentury nabízí slevu 15%, když velryby nebudou. Ale všimli jste si, říkám lachtani, předtím sem psal také o lachtanech a určitě jsem psal i o tuleních. Jenže tady přichází naprosté zmatení jehož jsem se stal obětí i já. Jak se liší Fur Seal, Sea lion, lachtan, tuleň, lvoun nebo jakého čerta? No na první pohled málo a navíc zde dochází k naprostému zmatku v anglickém názvosloví. Obecně Sea lion je lachtan a seal je tuleň. To jsou co do kategorizace dvě odlišné čeledi, každá s mnoha druhy a poddruhy. Tak a teď zmatek nastává, když zjistíme, že Fur seal je lachtan a druh Lachtan Forsterův a New Zealand Seal Lion je Lachtan hřívnatý, neboli také lvoun. Takže kdykoliv jsem do teď mluvil o tuleních, měl jsem na mysli Lachtana Foresterova a když jsem mluvil o lachtanech, tak jsem měl na mysli Lachtana hřívnatého.  Fur Seal má odstávající uši, protáhlejší tlamu a vypadá spíš jako krtkomyšolachtan, zatímco lvoun je má uši téměř neviditelné a vypadá jako medvědobobr nebo jen jako bobrolachtan. Jinak lachtanů a nakonec i tuleňů je mnoho druhů, které se od sebe liší velikostí, hustotou a barvou srsti atd. Haha, jste už také zmatení?

Sea lion, lachtan hřívnatý neboli lvoun

Fur seal, Lachtan Forsterův

Tuleně si najděte na webu :-) Toho jsme tady totiž neviděli.

Fotky jsou na webu a najdete je v albumu Bluff to Kaikoura a Molesworth pak ve stejnojmenném albu.

O Moleswoth v dalším článku.

Zdravím domů

Z Kaikoura

Jsme na poloostrově Kaikoura na východním pobřeží. Byli jsme tady pozorovat lachtany, delfíny a cestou sem i tučňáky. Všechno jsme viděli, jen je to tady poněkud masově turistické. Máme ještě 3 dny do odjezdu nazpět na North Island. Po částečně probdělé noci v přeplněném kempu jsme se rozhodli ještě zajet na den do divočiny, konkrétně do DOC kempu v horách asi 150 severozápadně od Kiakoura.

Tak asi zase nebudeme na signálu a já doufám, že napíši článek o našich zážitcích z východního pobřeží. Nebylo toho málo. Catlins, města Dunedid a zemětřesením zničené Christchurch. A pak o tuleních a latchtanech a lvounech.

Tak zatím a 14 budou nové články.

Z Kiakoura zdraví,

Petr