Nelegálně na Los Roques, nádherné pláže, želví stanice a ptačí ráj na Borloventes ...

toto rychle utíká, už je zase středa. Vážení naši příznivci. Poslední 3 dny každý den říkám, to je nejhezčí místo, kde jsme byli, to je ještě hezčí, to je úplně nejhezčí ....

No tak jak to tedy je? Po dobrodružném příjezdu na Los Roques jsme zůstali u ostrova El Gran Roque přes noc. Ráno jsme se vypravili do městečka, potom na kopec. Poslední zprávu jsem posílal z jediné oficielní Internetové kavárny, kde i nadále pokračovala hra s místní měnou. Zeptal jsem se slečny, jestli mohu zaplatit v USD nebo EURO, úplně zkoprněla a začala mi šeptat, že to nemůže a pak vyndala nejprve ve španělštině a pak v angličtině nakopírované oznámení Venezuelské centrální banky, kde důrazně občanům opakuje, že nelegální platby v cizí měně, zejména přijímání cizí měny, výměna a držení je trestný čin, kde nejmenší pokuta je 20.000,-USD :-) To mě pobavilo ze všeho nejvíc, představte si, že jim pokuty vyměřují v USD. Oficielní, úřední kurz je 6.5 Bolívaru za 1 USD, všichni ostatní vám dají 15-17 Blv za 1 USD a jsou u toho ještě šťastní.

Problém, jak zaplatit v kavárně 30 Blv a nejít si za úřední kurz vybrat do banky jsme vyřešili o ulici dál v obchodě, kde už jsme velmi diskrátně dohodli výměnu a bylo to. Potom zpátky do kavárny a Pája šla zatím do velmi špatně zásobených obchodů zkusit koupit něco na cestu.

K obědu jsme (bohužel) museli snít maso, které nás při prohlídce lodě donutil rozdělat příslušník pobřežní stráže. Bohužel hlavně proto, že jsme se hned na protějším ostrově ocitli v rybářské vesnici, která se ukázala býti Langustím rájem. Jenže my jsme byli přejedení a tak, mylně dofajíc, že podobných vesniček potkáme více, jsme odpluli. Při vzpomínce na rybářské improvizované restaurace s langustami za 200kč kilo mi je kulinářsky smutno do teď. Nic, kde by se dalo koupit cokoliv jsme už od té doby nepotkali.

Naše další cesta vedla korálovým mořem do zátoky u ostrova Sarqui. To už se romantika bílé pláže a lovících pelikánů téměř nedala snášet. Klid, jen moře, krásné barvy příboj rozbíjející se o nedaleký útes ... Ráno jsme se vypravili na člunu prozkoumat lagunu mezi Sarqui a vedlejším ostrovem. Proti větru na motor a zpátky jsme se pak nechali táhnout člunem unášeným větrem a sami si zatím prohlíželi korálovou scenérii pod námi. Voda tady je poněkud svěží, tedy na tropické moře myslím. Má "jen" 26°. Takže v rámci otužování a přípravy na potápění na studených Galapágách si bereme jen slabý neoprén. Život pod vodou je pestrý, ale přece jenom ještě stále máme před očima nádherné podvodní divadlo na Tobago Cays.

Po šnorchlování zpátky na Perlu a opět kličkováním v korálovém moři dál na západ. Tentokrát jsme odvážně propluli úzkým kanálem do laguny u ostrova Dos Mosquises. V laguně stál ještě jeden katamarán. Na břehu domečky výzkumné stanice nadace na záchranu želv. Z celkového počtu 5 druhů jich odchovávají a do přírody vypouští 4. Jeden výzkumník a pak diplomant veterinářské katedry, to byli kromě želv a turistů z katamáránu všichni. Tedy vlastně kromě pelikánů, volavek, buřňáků a velikých kokosových krabů poustevníků. Dostali jsme přednášku o želvách, mohli si vetší z nich vzít do ruky. V přírodě se dožije z 1000 vylíhnutých želv pohlavní dospělosti (po 20-30 letech!!) jen jedna jediná. Ve stanici sbírají po plážích Los Roques želví vejce a pak želvičky pěstují 3 roky, než je vrátí zpět do moře. Podle vlastních výzkumů se jim daří dosahovat až 80% úspěšnosti. Jediný druh - kožnatky ve stanici nemají, protože se ty se živí především medůzami a proto by je težké pěstovat.

Na Dos Mosquises bylo také původní indiánské osídlení, takže jsme si mohli prohlédnout improvizovanou archeologickou expozici. Já jsem si při té příležitosti vrazil do nohy nějaké šikovné trávy, takže i přes rýpání a dezinfekci mě to bolí do teď a také jsme našli veliké poustevníky kokosové kraby, kteří se společně snažili dostat do mandle na zemi. Bylo jich tam nepočítaně. 

Na noc jsme přejeli k nejzápadnějším ostrovům Los Roques, Cayo De Agua. Tam je také nefunkční maják a my jsme tam byli úplně samotní u přenádherné bílé pláže a laguny. Noc byla po dlouhé době opět na způsob Matějské pouti. Večer jsem ještě dokončil zapojení dopředného sonaru a tak, když jsem šel v 1 spát, ani houpání a bouchání mě od spánku nedrazovalo. Ono vůbec tady s tím nočním klidem to nějak nevychází. Od té doby, co jsme přijeli tady hlavně přes noc fouká slušná 6, tedy 20-30kn. Dobré je, že tady fouká stále ze stejného směru, takže při kotvemí je možné používat velmi douhý řetěz. Normálně se kotvíme s řetězem dlohým 3 x hloubka. Tady kvůli větru dáváme 8-10 x hloubku. Kotva nám zatím vždy skvěle držela. Je tady písek a musíte si dávat pozor, jestli pod vámi nejsou koráli, které by řetěz snadno zničil.

No a blížím se k dnešku. Takže ráno jsme se šli projít ještě na pláž a podívali se zase pomocí driftového šnorchlování pod vodu a pak zvedli kotvu a tradá na západ. Los Roques rychle zmizely za naší zádí. Perla letěla na dvě přední plachty jako raketa (7-9 uzlů) a tak jsme za 4 hodiny a kousek sundávali plachty u souostroví Aves De Borlovento. Je to neobydlené korálové souostroví patřící Venezuele. Vysoké magrovníky porůstají větší část jižního ostrova a my jsme už s pomocí dopředného sonaru a knížky (mapy navionics byly dost mimo) propluli mezi korály a mělčinami a zakotvili v překrásné laguně, kde kromě mangrovníků a velikého množství ptactva není nikdo. Toto místo je neuvěřitelně působivé a nesčetně druhů mořských ptáků nám připravilo celoodpolední představení. Pak jsme se vydali na průzkum mangrovníků na člunu a zjistili tak, kolik ptáků ve stromech hnízdí, mají mladé. A ještě ke všemu teď večer všude kolem, světélkuje plankton. Tohle zdaleka přesáhlo moje nejbujněší představi o přírodě korálových atolů. A hlavně tady nikdo není, jsme jako v ráji.

Už na Los Roques jsme vypnuli AIS vysílání, protože nás socialistický přístup ke vstupu na vzdálené mořské ostrovy Venezuely trochu překvapil. Tady žádný Guardia Costas nejsou, nejbližší stanice je 10nm daleko na souostroví Aves De Sotavento ... a těm se zítra při cestě na Bonaire obloukem vyhneme :-)

Z ptačího ráje uprostřed oceánu pozdravují amatéršstí ornitologové Petr a Pája

Tak jsme v ráji … nebo v pekle? Clení ve Venezuele, po 14 letech v socialismu ...

Zdravíme z Perly zakotvené na souostroví Los Roques,  jednoho z nejkrásnějších míst, které jsme doposavad navštívili. 

Včera v noci nám krásně foukalo, takže jsme svižně pluli celou noc a ve 12 hodin jsme se již proplouvali neuvěřitelnou nádherou korálového moře kolem prvních ostrůvků Los Roques. Kolem nás byla průzračná voda, na dno bylo vidět přes 20 metrů, barvy, kterými hrálo moře neumím popsat. Všechny odstíny modré, přes zelenou až po šedou. Zelené, bílé a hnědé jsou tady nizoučké ostrůvky s mangrovovými porosty a bělostným pískem. Na některých útesech byly vidět zakotvené plachetnice a kitaři, jinde byly jen prázdné stovky metrů dlouhé bílé pláže. V lagunách se střemhlav vrhali do vody stovky ptáků nesčetně druhů, od pelikánů a buřňáků, přes racky chechtavé, které známe od nás .... taková nádhera. 

Už jsme se nemohli dočkat, až zakotvíme u jediné vesnice a půjdeme se vykoupat a projít ... několikrát opakovaně jsem pročítal pilota ohledně formalit, měli bychom dostat povolení na 15 dní a zaplatit Národnímu Parku. Když jsme zakotvili v bílém písku, tak jsme chvíli koukali na pelikány a pak šla Pája připravovat oběd a já se chystal zkontroloval s brýlemi kotvu. V tom k Perle přirazila loď se dvěma chlapíky z Guardia Costa. Mluvili jen španělsky a že prý na loď ... pozvali jsme je dál a posadili v kokpitu. Trvalo asi hodinu, než vypsali dlouhé papíry o tom, kolik máme hasících přístrojů a vody v nádržích, bylo to jak technická kontrola v Chorvatsku. Pak se ale situace pomalu komplikovala. Jednak nám nad stěžněm co chvíli proletělo letadlo a já jsem se ptal, jestli mám překotvit a odpověď zněla až po clení, pak šli do lodě na kontrolu. Prolezli nám celou loď, všechny prostory pod podlážkama, v postelých ... na všechno se ptali, donutili nás rozdělat jídlo, co máme ještě z Čech .... trvalo to nejméně hodinu a jako přízrak z temnot se mi vrátili vzpomínky na kontroly na hranicích v dobách ČSSR. Když mi odřel na několika místech skříňku a ve skladu mi šlapal po věcech, tak jsem už začal prudit .... obhajovali se tím, že se tady pašují často drogy a je to jen rutina ... no každopádně i jeho to přestalo po hodině bavit ...

Tak a začal nám vysvětlovat, že musím s ním a domluvit se se šéfem, jestli nás tu nechá o něco déle, ale že to bude něco stát. S naivitou sobě vlastní jsem do tašky přidal víno, zamkli jsme loď a na našem člunu se společně vydali na Estancia Guardia Costa de Venezuela, Los Roques. Strohá otevřená místnost, jeden stůl, dřevěné židle. Na zdi veliký obraz Chavese. Už je z pohledu na jeho tučný obličej se mi zvedal žaludek. Pak dlouho zapisoval do knihy a dával razítka na náš papír.  Šel dozadu za šéfem, když se vrátil, řekl, že můžeme zůstat do středy a že nás to bude stát 150USD a že je to nelegální, takže na ostatních úřadech máme říkat, že jsme transit a zítra odplouváme. 

Dali jsme mu 100USD a 20 EURo s tím, že víc nemáme. Neochotně to vzal a pak šel radši s námi po ostatních úřadech. Všude nás protlačil dopředu, že spěcháme, protože musíme překotvit loď, která stojí příliš blízko přistávací dráhy ... armáda, imigrační, národní park .... prošli jsme celým městečkem po písečných ulicích až k letišti. Po posledním razítku nás vzal na molo a odchytil nějakého chlapíka, aby nás vzal na loď, abychom hned překotvili. To jsme udělali. Mezitím znovu dorazili zpátky, myslel jsem, že mě bere pro náš člun, tou dobou stále uvázaný na druhé straně zátoky u jejich mola. Chtěli, abych si s sebou vzal papíry. Na stanici přišel šéf, ten mluvil celkem obstojně anglicky. Posadil mě a 20 minut mi vysvětloval, že jsme ohrožovali 3 hodiny letecký provoz, protože jsme stáli příliš blízko přistávací dráhy. Snažil jsem se mu vysvětli, jak vše probíhalo, ale nechtěl jsem zabíhat do detailu ohledně nelegálního prodloužení pobytu. V duchu jsem nadával na toho blba, který nás 2 hodiny otravoval a výslovně mi řekl, že překotvit stačí až se vrátíme. Takže jsem se nechal "pojebat" a pak jsem už jel zpátky na loď, kde jsme si dali studené karbenátky a polévku a vydali se do malebného městečka ...

Městečko je malé a milé, nízké barevné domečky na písečných uličkách zajímavý lidé .... stinnou stránkou je, že přeměna v socialistickou společnost je bohužel patrná na mnoha místech. Nejviditelnější jsou nápisy na úředních domech, slibující nezávislost a socialistickou společnost, občas portrét revolucionáře a všudepřítomný Chaves. Večer se ulice, pláž, restaurace a kavárny zaplnili lidmi. Pelikáni se nadále na pláži vrhali střemhlav do vody a rudý západ slunce byl úchvatný. Šli jsme podle návodu do místní restaurace La Chuchera. Byla v 19 ještě prázdná. Dali jsme si velkou pizzu napůl a dozvěděli se, že Internet už teď nemají, že musíme s nějakým průkazem do jediné místní Internetové kavárny. Místní měna Bolívar je uměle udržovaná na kurzu 6,5 za dolar, ale při placení nám dal šéf kurz 17 za dolar a vysvětlil nám, ať nikde neplatíme kartou, protože to by bylo za nevýhodný úřední kurz .... tak jsem si zase vzpomněl na bony a marky a veksláky ....

Pak jsme se ještě prošli a vrátili se na Perlu a do postele. Už jsme byli unavení. Dnes se chystáme na místní (jeden) kopec a pak hurá na druhý západní konec Los Roques, kde budeme v lůně nádherné přírody bez lidí a úřadů nelegálně až do středy.

Z nádherné i když socialistické Venezuly zdraví,

Petr a Pája

PS: Jak jste asi pochopili, nebude to s připojením žádná sláva, takže budeme na naší cestovní adrese přes satelit, jako když plujeme. 

Po dlouhe dobe pres den na motor, kulohlavci, plny mrazak tunaku

vcera vecer nam na udici ocean nachystal dalsiho 4kg tunaka. Takze v mrazaku je zase plno a jidelnicek plnime na 100 procent. Noc byla v pohode, az na to, ze jsme museli stahovat flatrujici hlavni plachtu. Vitr se nam stocil v noci k vychodu a zeslabl. Dopoledne, kdyz uz jsme jeli 4 hodiny pod 4 uzly a gena s sebou mlatila jsme to vzdali a od Kanaru poprve jsme pri preplavbe nakopli motor a az ted do pul pate odpoledne jsme jeli na motor.

Priroda si pro nas nachystala predstaveni s morskymi ptaky. Burnaci, albatrosi a dalsich asi 5 druhu se ve velikych hejnech krmilo hejny rybek, ktere uplne varily vodu. Asi je lovili delfini. To bylo, kdyz jsme propluli kolem ostrovu Los Hermanos. Jeste prdtim v noci jsme minuli Los Testigos a ted nam za zadi zmizela Blanquilla. Je to tady vazne nadherne. Obcas potkame mistni male rybare, v noci nekolik tankeru smerujicich na Trinidad a to je vsechno.

Tedy ne uplne. Odpoledne jsme zastavili na koupani. Voda se nam tady ochladila, ma jen 25 stupnu. Ale je to diky morskym proudu, ktere z hloubky vynaseji plankton a jine ziviny. Takze neni divu, ze kdyz jsme vlezli do vody, tak kousek za zadi se vynorilo stado Kulohlavcu cernych. Jsou to vlastne takove male kosatky, jen cele cerne. Krmili se, tak jsme je mohli pozorovat. Jsou o kus vetsi nez delfini a poznate je snadno podle tvaru hrbetni ploutve a predevsim kulate hlavy.

Pak jsme jeste videli nekolikrat vrit vodu, jak se hejna rybek snazila uniknout pred krmicimi se tunaky a kytovci.

Doufam, ze nam vitr vydrzi a nebudeme muset zase poustet bublu,

Od kormidla a z kuchyne zdravi Petr a Paja

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Uz zase pod plachtami, smerujeme na Los Roques

Zdravime opet za plavby z paluby nasi opravdove zaoceanske a nyni jeste k tomu zavodni plachetnice.

Dnes se udalo nekolik zasadnich veci o kterych je potreba vas spravit. Uz jsme opravdova zaoceanska lod a stalo se to prave dnes, kdyz jsme nasli a posleze i zabili prvni svaba. Na kazde zaoceanske lodi ziji svaby, takze jsme radi a hrdi, ze i my jsme si je konecne naimportovali na lod. No proste tropy.

Dale jsme dnes kratce po poledni, zrovna kdyz se podavali spagety vytahli z pokladnice oceanu 5kg tunaka. Jupii, uz nam ryba chybela. Dnes bude fishtarak, zitra fishtek a k veceri fishburgery, no a ctverici nasich fish jidel zakoncime fishzotem. Jako priloha bude sladka houska, chlebovnik a ryze ... hahaha, kluci Tom, Mora a Boza nam tu chybi!

No a za zaver. Po dnesnim dnu plavby mohu konstatovat, ze Perla je po udrzbe jako raketa. Pridali jsme turbo a k tomu jeste nitro, jak by rekli Jony se Samem. Vymena vrtule za sklopnou a novy nater nam pridavaji na rychlosti nejmene 2 uzle. Na vitr o sile 13-14 jela Perla 9.5. Ted fouka ze zadu cca 10-12 a jedeme stale pres 6 a SOG s proudem je 7-8. Vite co to znamena, ze za 24 hodin plavby naplujeme o 30NM vic a to je 6 hodin plavby, takze za 4 dny usetrime cely den, to je fakt mazec.

Nova genoa je take perfektni ... takze hura kolem sveta!

Do opet zasnezenych domovu v Cechach i na Morave posilaji tropicky pozdrav

Petr a Paja

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Perla už je ve vodě, den odpočinku a výletů v džungli, zítra ráno odplouváme směr ABC ostrovy

po několika dnech se ozývám ještě stále z Trinidadu. Ten týden, co byla Perla venku z vody byl opravdu velice pracovní. Neměli jsme ani jeden den volna, vstávali jsme v mezi 6-7 a s prací jsme většinou končili v 7, pak jen večeře a usnuli jsme ještě dříve, než jsme stihli dopít pivo ...

No ale, předevčírem nám v 1300 Perlu zase dali na vodu a zdá se, že vše je v pořádku. Seznam toho, co jsme za týden stihli udělat je vážně docela dlouhý. Roční údržba je hlavně o novém nátěru částí, které jsmou pod vodou, To je důležité proto, aby se nám na spodku lodě neusazovali korýši a řasy. Zpomaluje to znatelně loď. Je to poměrně sofistikovaný proces. Když se loď vytáhne, tak ještě na jeřábu ji očistí takovými škrabkami od nánosů korýšů a řas. Pak vezmou wapku a tlakově očistí loď vodou. Trvá to skoro dvě hodiny, než je loď uložena a podepřena na souši. Pak se musí naleštit a neimpregnovat voskem trup nad vodoryskou. Teprve potom se začne s broušením starého nátěru. My jsme se museli vypořádat hlavně s tím, že jsme nyní nechávali loď natřít jiným nátěrem než tam yl z Chortvatska. Další komplikace bylo to, že se nátěr na mnoha místech odlupoval i se základovou epoxidovou barvou .... protože ti, kdo nám to poprvé natírali trup řádně na všech místech nezdrsnili ... no takže den jsem brousil opadaná místa, pak se nanesla na tato místa základová barva, obrousil se zbytek lodě a začalo se s nátěrem. Vrtuli a nohu s převodovkou jsem si dělal celé sám, to se natírá úplně jiným nátěrem než zbytek. Mezitím jsem udělal další dva prostupy zkrz dno na dopředný sonar ana odpadnívodu z odsolovače. Montáž těchto dvou zařízení mi dala pěkně zabrat, zvlášť odsolovač jsem si náramně užil. Ještě mi zbývá to dodělat, zapojit na elektriku, ale to je hračka, nejhorší bylo to vymýšlení připojení na trubky a protahování kabelů přes celou loď ..... Další projekt byla oprava geny, naší nejdůležitější plachty a rovnou jsme nechali ušít novou, abychom měli náhradní na Tichý oceán a vůbec ji budeme asi za rok potřebovat .... Povedlo se to, plachtu nám dovezli hodinu před odjezdem, původní opravenou a novou jsme dávali na stěh včera, ale ještě jsme ji neměli vytaženou.

Ještě ten den, co nás dávali do vody, jsme se zastavili až opravdu když přijel jeřáb, stihli jsme to akorát, tedy stihli to důležité, co se dělá, když je loď venku z vody. Teď to bude zase až za rok na Novém Zélendu nebo v Austrálii.  Řekli jsme si, že bychom si měli před další cestou udělat den volna a jít na nějaký výlet a odpočinout si. Tak jsme se vydali opět na celníky a nahlásili, že budeme ve Scotland Bay, kde jsme byli na jednu noc ještě s Jankem a Pavlou. Je to fjordu podobná hluboká zátoka obklopená strmými kopci zarostlými džunglí. Kotví se tam dobře je tam bahno. Tam je to opravdový tropický ráj, jen několik lodiček, občas místní, klid a divoká příroda. Tentokrát jsme opravdu slyšeli opice a papoušky, nad zátokou kroužili orli a poletavalo plno různobarevných ptáků. Další den jsme se vydali do džungle. Plán byl najít stezku, která měla vést na druhou stranu na nějakou pláž. Stezku jsme nenašli, zato jsme se 4 hodiny prodírali džunglí, lezli do strmého kopce a pak zase zpět. Bylo to poněkud dobrodružné, museli jsme si značit cestu, abychom nezabloudili a trefili zpátky. Byl to každopádně silný zážitek. Zpátky jsme trefili a kromě několika škrábanců od trávy dokonce ve zdraví.

Tak se nám v zátoce líbilo, že jsme odložili původně naplánovaný odjezd až na zítra a dnes jsme opět vyrazili do džungle. Proti včerejšku byl dnešní výlet jiný jen v tom, že jsme skutečně našli na jiné straně zátoky stezku, což spočívalo v tom, že jsme šli opět džunglí podle fáborků a nemuseli se bát, že netrefíme zpátky. Viděli jsme různé ptáky včetně kolibříků a nádherné velké motýly. Tropický les je vážně všude jiný, dokonce se velmi odlišuje na návětrné a závětrné straně kopce. 

V poledne jsme vyrazili zpět do Chaguramas, abychom se  odclili, nakoupili si. Na noc se chceme vrátit zpátky do Scotland Bay a zítra ráno s východem slunce vyrazíme směrem na ABC ostrovy. Ještě ale předtím chceme po cestě navšívit venezuelské atoly Los Roques. Tak sledujte zase mapku, abyste viděli, jak se nám daří. Předpověď je dobrá, na Los Roques to je asi dva a půl dne plavby. 

Stále do zimních Čech a na Moravu zdraví Petr a Pája z Perly

Jak se máme na suchu

Zdravím do zasněžených Čech,

tady bylo dnes od rána opravdu vedro a odpoledne nám tady několikrát tropicky sprchlo. Tropicky znamená, že prší intenzivně a je stále velké vedro, jen vlhkost je pak 100%. Práce na Perle pokračují. Včera jsme nakonec nechali vyleštit boky. Já jsem mezitím brousil nejvíce odhalená místa na spodku a dělal díru do lodě na sondu dopředného sonaru. Taky jsem čistil propeler a saildrive (pro nejachtařskou veřejnost vrtuli).  Dělali jsme testy, jak bude držet nový nátěr na původním od jiné firmy. Naštěstí držel, takže dnes po broušení celé lodě se už začalo s první vrstvou nátěru. Nátěr antifoulingem je pro plavbu důležitý, bez něho by loď byla celá porostlá korýši a řasami a to by nás velmi znatelně brzdilo. Mně se zatím podařilo udělat nátěry na vrtyly a zítra budu už montovat novou sklopnou sklopnou. Jsem zvědavý, jestli nás to zbaví vibrací, a jestli nám to přidá proklamovaný 1 uzel, to je 24 NM za den  a to není málo.

Jinak tady v Peaksu jsou opravdu profíci. Celý personál, včetně ochranky je velmi komunikativní, příjemný, nápomocný a hlavně erudovaný. Jsem moc rád, že jsme se rozhodli udělat údržbu právě tady na Trinidadu.

Pája se zítra s dalšími bílými hubami - jachtaři chystá na výpravu na trh. To nám poradila paní z ochranky, která se k nám hlásila dokonce i na karnevalu.  Doufám, že Pája doveze krevety a čerstvé ovoce, nějak jsme se od příjezdu sem zasekli na hotdogách. Vlastně dnes Pája uvařila vynikající dýňovou polévku :-)

Jen mě trochu mrzí, že nám to časově moc nevychází na nějaké výlety po ostrově, je to tady podle knížek moc pěkné, no třeba to nakonec nějak vyjde. Dnes odpoledne nám přivezli sousedy - brazilskou plachetnici. Majitelé, pár kolem 55, se s námi hned seznámili. Docela chápu, že v pilotu bylo napsané, že se tady hodně lidí tak nějak zapomene.

Jdu pomalu spát, tak za chvíli dobré ráno domů,

Petr

PS: Ještě jsem dal nějaké fotky z karnevalu z úterka na web.

Karnevalové úterý, kotvení na 9-tkrát, už jsme s Perlou na suchu

Ahoj domů!

Včera bylo karnevalové úterý. To, co jsme zažili v pondělí a v sobotu bylo překonáno několikanásobně. Tentokrát jsme vyrazili do města v 9. Ráno jsme ještě překotvili Perlu, kterou jsme měli do úterý ráno na bójce. Klasika 35m na 10m hloubky a honem na domluveného a zaplaceného taxíka.

K našemu překvapení ve městě bylo úplně plno a karneval v plném proudu .... na rozdíl od pondělí byli úplně všichni v maskách, bikiny, masky z ptačích per, nádhera, kam oko dohlédlo. Na ulicích bylo tolik lidí, že se dalo jen těžko projít. Sluníčko pálilo se stejným nasazením, jako tanečníci tančili soca. Tak honem dvakrát Cariby a vodu a do víru. 

Páje se snad už podařilo dát fotky na web, já mám z pondělka, tak se koukněte. Atmosféra byla pondělí na druhou. Tak jsme celý den chodili ulicemi, pili Carib a dávali si Pealu a hotdog. Pája dostala od kolemjdoucíci karnevalové černošky část masky (karnevalová pera na hlavu) a byla od té doby v sedmém nebi. Navíc si ji všichni fotili kvůli aprtnímu deštníku z Malty ... 

Nakonec jsme nakoupili o půl čtvrté zeleninu na karnevalové ulici a jdeme na taxík domluvený na 4. Došli jsme tam úplně přesně .... jen ta ulice, kde nás vysazoval tam nebyla. Všechno ostatní sedělo. Rychlý pohled do mapy a bylo jasné, že dvacet minut běhu to jistí. Takže jsme "běželli" úplně plnou ulicí proti směru pochodu karnevalového průvodu ... o půl páté jsme byli na správném místě jako na koni. 

O půl šesté jsme už vysedali před Peaksem, kde jsme nechali člun. A tím naše veselá část úterního dne zkončila. Když jsme vyjeli na člunu z Peaksu, tak bylo jasné, že s naším ranním kotvením to nebylo úplně ok.  Perla stála o 300 metrů jinde. Bok měla rezatý od velké kovové bóje o kterou se během dne mlátila. Skočil jsem na loď, že vytáhneme kotvu. Rychle se ukázalo, že kotva je zaháknutá o ocelové lano od té velké bóje. Po prvním boji, se starší pán z lodě opodál vydal nám pomoc a taky nám vynadat, že jsme zakotvili a nechali loď bez dozoru, že tam nedrží kotvy ... no po dvaceti minutách jsme kotvu vytáhli a jeli zakotvit jinam. Jenže kam? Kotviště v Chaguramas je docela velké, je tady velké množství bójí, ani jedna volná a pak několik mělčin se skalnatým dnem a pak několik hlubších míst. Mezitím kotví veliké remorkéry vyvázané k sobě. Jezdí sem i větší lodě, rybářské lodě, rychlé čluny. První dva pokusy byly na hloubce, to se mi nezdálo, tak jsme se vypravili už za tmy jinam. Na 9 metrem jsme se nějak zakotvili, vypadalo to, že držíme, ale za 30 minut potom co jsme zalezli do postele slyšíme zvenku volání ... přiblížili jsme se ke katamaránu, který byl původně daleko za námi. Další 4 pokusy než jsme tak nějak držely o kus jinde. Zůstal jsem ve spacáku nahoře a každou hodinu se budil a koukal, jak se posunujeme k lodím okolo. Mezitím mě budil déšť, celou noc byly dešťové přeháňky ... ve 2 ráno jsem musel zkrátit řetěz, protože jsme se zase posunuli k lodi za námi, navíc naše lehká loď s hlubokým kýlem se točila v proměnlivých proudech jinak než lodě okolo ......, takže jsme byli jednou blízko jedné lodě, za chvíli zase jiné.

V 6 mi už voda protekla promočeným spacákem skrz a tak jsem zpruzeně vstal a začal připravovat Perlu na vytažení z vody. Pak vyšlo sluníčko, všechno se zase začalo dařit. V 8 už se Perla houpala na jeřábu a v 10 jsme byli na souši a začali organizoval práce. Zjistili jsme ještě nějaké průšvihy z Chorvatska ohledně nátěru. Dnes jsme domluvili vše potřebné a začali pracovat. Zítra nám přijedou pro genu na opravu, budou nám voskovat boky a začne se pracovat na nátěru. Čeká nás opravdu pracovní týden. Fajn je, že máme konečně Internet dostupný na lodi, takže můžeme večer něco napsat, nakopírovat fotky a být na skypu :-)

Pozdravy ze souše posílá Petr a Pája

PS: Víte jak je divné být na lodi, která se nehoupe a když si jdete na záď, tak koukáte 4 metry dolů na zem .... a na loď lezeme po žebříku :-)

Karnevalové zpravodajství ...

Zdravíme z Trinidadu, máme za sebou karnevalové pondělí :-) Karneval je tady největší událostí, která trvá 7 dní. Hlavní událostí je dvoudenní karnevalový průvod, který je v pondělí a úterý. Musím říct, že množství energie uvolněné na této události je neuvěřitelné. Ty masky úžasné masky a hudba ....

Já už jsem to asi psal, ale tato událost jde naprosto napříč všemi sociálními, věkovými i jinými skupinami. Jednoduše všichni se tady účastní karnevalu, všichni jdou v průvodu, všichni tančí. Některé masky jsou neuvěřitelné. Jsou veliké, úžasné a krásné. Před porotou se pak prezentují jednotlivci, obrovské skupiny nebo rodinky v maskách. Muzika hraje jak živá tak reprodukovaná, v obou případech ale z návěsů velkých tahačů nebo traktory tažených valníků. 

Jen moc nechápu, jak to ti lidé vydrží. Jsou na párty celou noc, pak celý den jdou v průvodu, je tady asi 35st. Okruh, kudy jde průvod měří odhadem 10km. Nejsou to však jenom dospělí, ale celé rodiny s dětmi. A to celou dobu ještě tančí za pochodu Soca (místní karnevalový tanec). Tohle celé provozují 2-4 dny ..... nechápu. My jsme jen chodili, ani jsme celý okruh nestihli a jsme úplně odrovnaní. A to pijeme jen vodu a pár piv.

Těším se ještě na zítra, to by mělo vše vyvrcholit vyhlášením nejlepších masek a znovu průvodem. Takže Pája už spí a já jdu za ní ...

Z Trinidadu Saca, Soca, Soca Yeaaah ...

Petr a Pája

Trinidad první dojmy, byrokracie, indická noc v Scotland Bay, karneval a steel pan band

Posíláme pozdrav z Trinidadu. Naše další zastávka po St. Vincentu a Grenadinách je další ostrovní stát Trinidad a Tobago (T&T). Tento ostrovní stát má 1,3 milionu obyvatel, dva velké a mnoho malých ostrovů. Největším ostrovem je právě Trinidad, Venezuela je na dohled. Mluví se tady anglicky, místní ekonomika je založena především na těžbě ropy a zemního plynu. My jsme tady protože je tady velmi dobré zázemí pro opravy a údržbu lodí a druhým, ještě důležitějším důvodem  je nejlepší karneval na světě. 

Já jsem si myslel, že nejslavnější karneval je ten v Brazilském Riu. Jenže nejenom místní jsou přesvědčeni, že nejlepší karneval je právě ten na Trinidadu. Zatím jsme měli možnost ochutnat včera dětský karneval a mohu vás ujistit, že už jenom to byl zážitek jako hrom. 

Než se vám pokusím popsat dojmy z prvních karnevalových dnů, tak bych měl o dva dny zpět a popsat náš příjezd na T&T. Takže jsme po čtvrté odpoledne vypluli ve středu z Union Island, rozloučili se tak s Grenadinami. Příjemně, ale ne příliš silně foukalo do boku, vlny byly jen přiměřené a tak jsme poklidně pluli nocí. Kolem lodě světélkoval plankton, na obloze jižní kříž, krásná plavba. Ve 3 odpoledne jsme proplouvali úžinou Dragon's Mouth a na Trinidad nás vítali delfíni. Za druhé světové války tady na Trinidadu byla poměrně velká americká vojenská základna a doky v zátoce Chaguramas se nyní právě používají jako zázemí pro opravy lodí všech velikostí. I my jsme zamířili do Chaguramas. Podle pilota jsme se také právě tady měli proclít do země. V pilotu bylo napsané, že je potřeba na celní molo dorazit ihned po příjezdu. Jako v jiných zemích, tak i zde se na clení podílí dvě složky, celníci a imigrační. Připluli jsme v 1630 a protože to už je po 1600, tak jsme zaplatili poplatek  za "over time" na Imigračním $100TT a $264TT (Trinidadský dolar je 6,35 za USD) a celkem nám procedura zabrala 2 hodiny. Pak jsme poněkud unaveni vyplňováním mnoha formulářů a plavbou přes noc zakotvili v Chaguramas. Zátoka díky mnoha zrezavělým lodím houpajícím se na vodě, loděnicím a v dálce kotvícím tankerům vypadá poněkud průmyslově a nehostinně. Navíc jsme měli velké štěstí, protože asi 200m od nás vyvázaný na bóji velký remorkér se zapnutým generátorem a vítr foukal směrem k nám. 

Byrokracie pokračovala i druhý den. Já jsem se vypravil do Peaks Yacht Service Yard, kde nám budou ve středu vytahovat loď a dělat antifouling, abych se domluvil na detailech a odpoledne jsme se vypravili znovu na imigrační, abychom nahlásili, že Janek s Pavlou druhý den odlétají a tudíž už nebudou v posádce lodě. Ten den předtím to nešlo, protože bychom museli za další úkon mimo oficielní pracovní dobu platit zase 100TT. To byla hračka, za 40 minut jsme měli formuláře vyplněny. No, ale pak jsme se rozhodli, že na noc překotvíme do 2NM vzdálené zátoky, kde nás bude čekat jen křik papoušků a opic. Tato procedura znamenala dalších 20 minut na imigračním a pak 20 na celnici. Uff, zpátky na loď a hurá do zátoky Scotland Bay. Je to hluboká zátoka zaříznutá jako fjord do kopců porostlých děštným lesem. Kotvili jsme zádí vyvázáni k mangrovníkům. Kromě nás v zátoce byly 4 další lodě, dost daleko od nás a .... a pak asi 4 kempující Indické rodiny. 

Teď krátká vsuvka k obyvatelům T&T. Původní obyvatele, podobně jako na jiných ostrovech vyhubili evropané, potom na ostrov dovezli africké otroky. Potom, co byli otroci osvobozeni, tak se rozhodli, že již na plantážích nebudou pracovat. Zde k tomuto problému Britové přistoupili velmi kreativně a na Trinidad dovezli 15.000 Indů. Takže zdejší obyvatelstvo je namýcháno z Afričanů, evropanů a Indů a později ještě Američanů. Tato rozmanitost se projevuje nejen v tom, že na ulici potkáváte rozličné tváře a postavy, ale také v kultuře, zvycích a náboženstvích. 

Jedno mají ale úplně všichni společné, milují párty, karneval a hlasitou hudbu. Takže kromě stanů a přístřešků měli Indové také obrovské reprobedny puštěné opravdu hlasitě. No a poslouchali karnevalové rádio, kde hráli především 4 karnevalové songy karnevalu 2013. V 2300 ohleduplně megabedny ztišili a znovu jsme rádio Karneval uslyšeli hned po těch papoušcích v 0740 ráno. To jsme ale už zvedali kotvu a opouštěli tuto nádhernou zátoku, kde si džungle vzala zpět, co jí patřilo včetně celého rekreačního střediska americké armády z 40 tých let ze kteráho zbyly už jen několikatery schody k vodě.

Vrátili jsme se do Chaguramas, tentokrát na bójku poblíž Peaks Yacht. To bylo včera, Janek s Pavlou odlétali. My jsme tedy využili situace a svezli jsme se s nimi do města. Nějak nás tady taxikáři odrazovali o návštěvy karnevalu a vyhrožovali, že zvlášť po setmění je to hrozně nebezpečné. My jsme ale po zralé úvaze těchto rad nedbali a dobře jsme udělali. Ve městě jsme byli do 21, taxíka zpět jsme si úplně bez problému sehnali a odpoledne a večer na karnevalu jsme si skvěle užili .... a to byl teprve dětský karneval. 

Já vám ani vlastně neumím popsat tu spoustu silných emocí, které to ve mně vyvolávalo. Co se týká bezpečnosti, tak je to jako všude jinde, jen s tím, že tady, jako bílé huby, opravdu nesplýváme s davem :-) Ani na chvíli jsme se ale necítili špatně. celá akce je skvěle organizovaná. Vypadá to velmi zhruba tak, že městem projíždí ozdobené kamióny s odkrytými přívěsy plně naloženými reprobednami a generátory a mají puštěné asi 4 karnevalové písně. Mezi nimi jsou jednotlivé tanečné školy v maskách. Mezi tím vším se motají ostatní lidé, nebo jen na kempových židličkách posedávají na chodnících. Ti co stojí tak vrtí zadkama a to bez rozdílu věku, pohlaví, sociální příslušnosti. Se všemi to šije .... Karnevalové masky jsou nádherné. Najednou vidíte tanečníky, kteří jdou na vysokánských chůdách. Já bych odhadl, že ty chůdy mohly mít třeba 2,některé 3 metry. Někteří i na chůdách předvádějí úžasné taneční kreace. Koukali jsme na ně s Pájou jak spadlí z višně. Je to naprosto neuvěřitelná energie, živel tenhle karneval. To, co jsme včera viděli byly jen děti, už se hrozně těšíme na zítra, to bude hlavní karnevalový průvod. Jo, no a celý průvod dojde na takový místní Strahov, jinak tedy Savannah Park, kde se jednotlivé školy prezentují na hlavním pódiu. Všude je milión lidí, prolíná se hlasitá hudba .... stánky s občerstvením a vrtící se zadky :-) Byli jsme spaření od sluníčka, napůl ohluchlý a uchození ale úplně pohlcení atmosférou. Pak jsme tam najednou objevili místo, kde byly takové vozíky se sudy a steel pans. Bylo jich tam hrozně moc a najednou jsme slyšely jeden orchestr hrát ....

Soutěž steel pan orchestrů začínal v 7 večer. Takže o našem večeru bylo rozhodnuto. Byl jsem tak rád, že jsme zůstali. To byl něco, co jsem ještě neviděl a neslyšel. Steel pan, jako hlavní nástroj Calypso hudby jsem znal, ale viděl jsem vždy jeden nebo dva .... tady jeden orchestr měl třeba 30 bubeníků a každý hrál na 2-6 sudů :-) Steel pan jako nástroj vznikl právě tady na Trinidadu a dal tak základ Calypso hudbě. Najděte si to někde na Youtube. je to fakt mazec.

V devět jsme si zavolali domluveného taxikáře z odpoledne. Ukázalo se, že to byl dříve policista. Probrali jsme s ním bezpečnost, řekl nám, jakým místům se ve městě vyhnout a vysvětlil ná ještě mnoho dalších věcí. V deset jsme byli zpátky na Perle ....

Teď je tady ráno, dnes budeme pracovat a zítra a pozítří budeme na karnevalu ... už i my máme puštěné karnevalové rádio s "new carnival tunes" :-), jen Páje chybí ten černošský zadek na správné třesení :-)

Pozdravy z Karnevalu posílá Petr a Pája

PS: Pája zkusí dát na facebook nějaké fotky, tak se tam můžete zítra juknout. Já si s fotkami počkám až po karnevalu :-)

Konečně žraloci pod vodou ...

Ahoj domů ..

tak konečně jsme se dočkali a poslední 3 dny se potápíme na Bequia a teď dva dny na Tobago Cays. Jsem z toho úplně nedšený. Nejprve jsme absolvovali jen ve dvou krásný ponor na Bequii, pak noční ponor tamtéž a teď máme za sebou 4 ponory na nádherných Tobago Cays. Viděli jsme toho tolik, že se mi to sem ani nevejde. No musím k tomu určitě napsat článek. To je děs, čas tady tak utíká. Máme stále úlně nabitý program a fakt nestíhám nic napsat. Mám v plánu samostatný článek o jídle a pak o potápění. Kdybyste viděli, jak jsme rychle zvládli rozličné druhy místní zeleniny a ovoce. Standardně už děláme chlebovník, sladké brambory a jíme takové ovoce, že ani nemohu najít, jak se to všechno jmenuje anglicky, natož pak česky.

No, ale určitě jste zvědaví na vysvětlení nadpisu k tomuto článku. Ano, včera poprvé a dnes opět jsme viděli spoustu žraloků. Viděli jsme dva druhy - žraloka vouskatého a žraloka černocípého. Ten první ve dne spí pod útesy na dně a ten druhý je úplně normální žralok, podobný jako útesový. Ani jeden není agresivní a potápěčům se spíš vyhýbají. Každopádně jsme ze setkání s nimi úplně nadšení, jsou to nádherní tvorové. Zkouším zrovna neúspěšně dostat na web fotky, tak alespoň dám pár do mailu, třeba to projde.

Kromě žraloků jsme viděli nespočet rybek a ryb, velké barakudy, velké jacky v hejnech (to jsou tuňákovité ryby), dnes jsme viděli nádherného rejnoka Spoted Eagle ray (teď nevím, jak se mu říká česky). Langusty tady jsou pod každým kamenem a některé jsou pěkně veliké ... a dost, napíšu to pořádně do článku.

Zítra nás čeká před odjezdem na Trinidad ještě jeden ponor na vrak u Mayerova ostrova, kde zrovna teď kotvíme.

Posíláme pozdravy domů,

potapěčská jednotka z Perla Alba.

Krátký pozdrav z Bequia ...

Chci jen krátce pozdravit z Bequia. Po nějaké době jsme se dostali pod vodu a byť díky mořským proudům byl ponor poněkud dobrodružný, tak se nám moc líbil. Viděli jsme tolik života. Dnes se chystáme večer na náš první noční ponor na stejný útes, jako jsme byli včera.

Na web jsem dal první fotky, jako ochutnávku k předchozím článkům. Popisky dodělám později, abyste se měli na co těšit.

Zítra brzy ráno zamíříme dále na jih, čekají nás Tobago Cays a ve středu pak přeplavba na Trinidad, kde bychom měli být ve čtvrtek a v pátek ráno půjde Perla z vody na roční údržbu. Ale slibuji, že napíšu víc.

Pozdravy domů posílá Petr a Pája.