Stále v Anaho, španěl a marmelády

Kaoha!

podařilo se mi změnit letenky, tedy alespoň doufám, takže se už nebudeme vracet na Hiva Oa a zůstaneme tady na severu a kluci přiletí sem na Nuku Hiva. To je fajn, protože dva dny už fouká slušná 6-7, dneska jsou celý den přeháňky a plavba na jih by byla přinejmenším hrozně nepříjemná. Dnes tedy prší, tak cvičíme otevírání a zavírání okýnek.

Já jsem dělal hlavně resty na počítači a Pája dělala hlavně marmelády. Když jsme se předevčírem vraceli zpátky do Anaho Bay, tak jsme cestou nasbírali plnou tašku manga. Pája z něho dnes dělala marmeládu. A také z banánů s trochou citrónu. Čistá přírodní záležitost. Primitivní recept zní nakrájíte ovoce přidáte 40% váhy cukru jako konzervantu, hodinu vaříte a dáte do sklenice .... je to naprosto vynikající, lepší marmeládu jsem nejedl .... Včera jsem našel syrup, která jsme kupovali před dlohou dobou tuším asi ještě v Evropě. Udělal jsem si šťávu a musel jsem to vylít. Bylo to hrozné. Když si člověk zvykne pít čistou vodu a jíst ovoce jen z přírody, tak pak jakékoliv umělé věci chutnají opravdu uměle.

Přes den jsme tady měli návštěvu z Geronimo. Jsou to Francouzi a pomáhali nám s vykomunikováním objednávky vytažení lodě na Raiateře. Večer jsme pozvali Novozélandsko-španělský pár z lodě Aldo. Španěl už pluje 12 let, podruhé kolem světa. Potkal Viktorku, zná mnoho lidí, které jsme potkali. Jeho Novozélandská manželka je vlastně potomek Chorvatských emigrantů. On je dobrý lovec a potapěč a hlavně na řadě míst byl. Byl to další velmi příjemný večer a tolik nových užitečných Informací.

Za tyto dna dny se nám začalo rýsovat, jak budeme pokračovat dál. Nejpravděpodobnější scénář je tedy tento:

Kluci přiletí 5.7., až se oklepou, tak vyrazíme na Tuamoty. Poplujeme směren na Raroitu, Makemo, pak Fakaravu a nakonec Raiateru. 10.8. byhom chtěli být na Tahiti. Pak přijede Vlasta. Společně projedeme Tahiti, Mooreu, Bora-Bora a Raiateru. Kluci poletí s Vlastou domů 4.9. Nás pak čeká vytažení Perly z vody a oprava kormidla. Zrovna se snažíme si objednat jeřáb na 6-14.9. Potom, ale poplujeme na severní Cookovi ostrovy, hlavně Suwarov si chceme užít, pak Niue a Souostroví Tonga. V tuto chvíli to vypadá, že přece jenom poplujeme na Nový Zéland, kde chceme strávit hurikánovou sezónu. Tam bychom měli doplout začátkem prosince.

Další plány jsou teď poněkud otevřené. K tomu jindy.

Z Anaho, ráje marmelád, zdraví posádka Perly.

Další dva dny v Anaho Bay, stopování a kozy

Kaoha!

Víte jak se to vlatně čte? ka-óha, s přízvukem na ó. Dneska jsme jeli stopem do Taiohae, hlavního to města a cestou zpátky jsme dostali lekci Markézštiny. Stopování tady je hrozně jednoduché, auto vám zastaví samo ne jen pozdravíte, když projíždí okolo a uděláte ten bezradný výraz a oni vás ochotně vezmou ...

Předpověď stále ukazuje silný vítr ze směru Hiva Oa a to nejméně do pondělka. Tak jsme se rozhodli udělat si výlet do cca 40km vzdáleného Taiohae, kde je kancelář Tahiti Air a zeptat se na možnost změny letenek pro kluky na Nuku Hiva místo na Hiva Oa. Vstaly jsme v 0530 místního času. Svítá v 0545, slunce vychází v 06. V 6 jsme tedy nasedali do člunu a s téměř vrcholícím přílivem jsme se vydali na břeh. Pak přes sedlo asi hodinu džunglí do vedlejší zátoky a do vesnice Hatiheu. Odtud vede silnice přes Taipivai napříč celým ostrovem přes hory do Taiohae. Tam jsme vyskočili z auta po deváté.

Když jsme tak pochodovali džunglí a otevíraly se nám nádherné pohledy na Anaho i Hatiheu, otevřeli jsme si kokos a nasbírali mango, tak jsem si uvědomil, jaké máme štěstí, že tady jsme.

V Taiohae jsme pochodili tak nějak Polynézsky. Usměvavá paní nám lety našla a pak nám řekla, že naše lety jsou koupení přes Air France a tak musíme změnu provést přes ně ... no jo no, poslal jsem mail do Čech, tak uvidíme, jak to dopadne. Když by to nešlo, tak v pondělí vyplujeme. Vítr se má malinko stočit a postupně zeslábnout, tak bychom to měli zvládnout.

Skočili jsme rychle na Internet, koupili bagety a po poledni jsme už zase seděli na korbě auta a míříli na druhou stranu ostrova. První dva mladí Makézani nás dovezli kus cesty i když jeli úplně jinam ... a pak se ještě omlouvali, že nás nemohou vzít až tam, kam potřebujeme.

Do Hatiheu jsme dorazili kolem druhé, je to vesnice, kde silnice končí a dál se jezdí na koni. My jsme zašli do obchodu a tam se seznámili se starším pánem, který znal Česko, Kafku a Kunderu a Hrabala a Havla ... Jeho dcera, která nám prodávla bagety je normálně doktorka v Papeete, tady jsou jen na návštěvě. Povzbuzeni tímto setkáním jsme vyrazili do údajně nejlepší restaurace na Markézách (asi taky jediné co vypadá docela evropsky). Dali jsme si Markézskou specialitu kozu v kokosovém mlíce s chlebovníkem, rýží a maniokem. Bylo to moc dobré. Markézani z masa jedí mimo ryb kozy, ty loví v horách, prasata, ty loví tamtéž a nebo pěstují doma, divoké slepice, psy (prý jen ty, co koušou) a občas hovězí.

Po vydatném obědě jsme se rozloučili, dozvěděli se, že v úterý dorazí Aranui a bude se tancovat na Marea (dávné svaté místo nad vesnicí) v Chez Yvone (ona restaurace) budou v zemi péct prase tradičním Markézským způsobem v zemi). Tak pokud tady budeme, tak tam zase půjdeme :-)

Včera byl poněkud pracovní den, dopoledne jsme byli pro banány a zeleninu na farmě ve vedlejší zátoce, pak jsme vozili vodu, Pája prala. Večer jsme potom byli na návštěvě na lodi Geronimo. Dva francouzy s dětmi. Plují tak nějak celý život, děti si pořídili v Nové Caledonii, kde se na deset let usadili a pracovali v IT a pak i s dětmi vypluli obeplouvat svět.

Zítra budeme asi zase pracovat a znovu chci jít zkusit nafotit manty, co se krmívají v kanálu mezi útesy, když přichází příliv. Vídáme je tam každý den odpoledne.

Ze zátoky Anoho zdraví,

Posádka Perly.

Music festival, skoro ztracený člun v Taipivai, Anaho ...

Posádka Perly zdraví i nadále Kaoha z ostrova Nuku Hiva v Markézském souostroví. Tentokrát kotvíme v další nádherné zátoce jménem Anaho Bay. Je to údajně nejklidnější kotivště na celém souostroví. Obklopeni vysokými útesy kolem dokola stojíme na naprosto klidné hladině.

Ale není to tady jenom o klidném postoji, ale také tu jsou korálové útesy, manty a malá moc zajímavá vesnice. Jen několik doměčků roztroušených po dlouhé pláži, pár rodin. Mají tady krásné zahrádky, pěstují kokosy a jinak je tu úplný klid.

Vy, co čtete náš blog pravidelně budete asi zvědaví, jak jsme dopadli s music festivalem a tanečním vystoupením a vůbec, co jsme poslední tři dny dělali.

Začnu tedy od pátka. Z Baie du Controller jsme přepluli zpátky do Taiohae, hlavního města. Nechali jsme se nalákat na music festival a hlavně na příslib tanečních vystoupení. Jenže se ukázalo, že se jednalo o dny francouzské hudby a to místní zase tak moc nebere. Takže na posvátné Marea a okolních Pae Pae se sešli zejména jachtaři a jiné bílé huby. Taneční vystoupení bylo krátké, hezké ale nikoliv na tradiční hudbu. Dále už jen celý večer hrála kapela typy hráč na počítač a klávesy, kytarista. Veskrze docela hrůza ... jak jsme vzpomínali na nedělní mši v kostele a krásný sborový zpěv.

Během večera a noci přišly z jihu docela velké vlny a tak vystupování a nastupování do člunu bylo poněkud dobrodružné. Několik jachtařů, kteří nechali člun jinde než skoro všichni našli člun dnem vzhůru, utopený motor, plný písku .... Bylo nám jich líto.

V sobotu ráno jsme si zajeli ještě na chvilku na Internet a pro bagety. Natěšeni na folklórní vystoupení v Taipivai v Controller Bay jsme vyrazili opět proti větru do vedlejší zátoky. Po cestě jsme viděli snad dvacet mant, nádhera. Ale odolali jsme pokušení za nimi naskákat tak jsme za dvě hodiny kotvili samotní podruhé v zátoce u vesnice Taipivai. No jak jsem už psal, z oceánu dorazilo poněkud velké vlnění a tak jsme dlouho sledovali, jestli vůbec budeme moc vystoupit na břeh. Nakonec jsme byli hrozně líní dávat na člun motor a tak jsme dopádlovali až k zídce. Vlny se lámali jen na opačné straně zátoky, tak jsme uvázali člun k bójce a drhou stranou ke břehu a vyrazili pěšky do vesnice.

Zábava byla bohužel podobná jako v Taiohae, takže zklamaní jsme po tmě vyrazili zpátky ke člunu. Poté, co jsme přišli na pláž se odehrálo asi toto. Už jdyž jsme se blížili, bylo vidět, že je odliv. Vlny se lámaly daleko od břehu. Náš člun byl stále uvázán na bójce a druhou stranou ke břehu, jenže jen co jsme přišly blíž, bylo jasné, že je zle. Člun byl plný hnědé vody a lámající se vlny s ním bili o obnažené dno a zeď. Bylo potřeba rychle nco udělat. Takže jsme rychle odvázali lano, já jsem mezi dvěma vlnami přitáhl člun k zídce a Pája skočila dovnitř, další vlna nebyla tak hrozná, takže jsem skočil za ní. Teď jsme zuřivě pádlovali k bójce a tetelili se strachy, aby nás další vlna nepřevrátila. Všechno dopadlo dobře a my jsme pádlovali z toho pekla jak jen jsme mohli. Divím se, že ten člun plaval, prože v něm bylo asi dvacen centimetrů vody. Na lodi jsme vybrali vodu a člun vytáhli nahoru. Nějkým zázrakem je jen na několika místech poškrábaný a obouchaný, ale žádné škody .... To jsme zase měli jednou kliku ... Náš druhý výlet do Taipivai byl rozhodně silným zážitkem, nejsem si jistý, jak moc pozitivním. Když jsem vystoupil ze člunu, tak jsem zjistil, že jsem si docela skušně rozedřel nohu o útesy ... následná ambulantní péče pomocí septonexu, peroxidu byla skutečně bolestivá. Jenže podrápat se o špinavé útesy je přesně nejlepší cesta k rozsáhlým zánětům, takže nešlo dělat nic jiného než důkladně desinfikovat. Myslím, že se to povedlo, noha vypadá skoro jako nová a škrábance se rychle hojí.

Druhý den ráno jsme zvedli kotvu a vypluli opět proti větru na sever ostrova do zátoky Anaho, kde právě jsme. A tady je to opravdu oáza klidu. Včera jsme šnorchlovali a byli na farmě pro ovoce. Dnes jsme měli naplánovaný výlet, ale přepadla mě nějaká střevní slabost a navíc se dnes zatáhlo a prší, trak jsme zůstali na lodi. Já jsem dělal servis motoru (klasika, výměna oleje, filtrů) a Pája honí po lodi moučné brouky. Není tady kam šlápnout :-) Ale vždycky, když něco dáme dohromady a uděláme kus práce, tak nám to udělá radost.

Chtěli jsme pomalu odplout na Hiva Oa, ale nějak nám nepřeje předpověď, takže budeme muset odjezd odložit. Nemůžeme plout 90NM proti větru. Tak uvidíme, jak to bude vypadat s předpovědí dál.

Z ráje nadále zdraví posádka Perly

Opět z Taiohae, první fotky jsou na webu

Kaoha!

v rychlosti píši znovu z Nuku Hiva z hlavního města Taiohae. Včera večer jsme připluli zpátky po skvělém dni v Taipivai. jeli jsme stopem do Haikihu, viděli dvě starobylá polynézská sídliště, dostali zase nějaké ovoce.

Do Taiohae jsme se vraceli proto, abychom shlédli music festival. Nebylo to ale tradiční, takže jsme utržení nebyli. Potkali jsme tady ale zase mnoho známých, takže nakonec jsme byli moc rádi.

Na lodi nám včera praskla voda, takže pracne nanošená voda z jedné nádrže zkončila v moři .. acho jo. Už je to opravené, ale vodu budeme muset navozit znovu.

Teď chceme jet zpátky do Baie du Controller do taipivai, kde by měli probíhat večer tradiční válečné tance.

Dal jsem na web rychle nějaké fotky z Nuku Hiva, abyste měli představu o tom, co tady vidíme. Nestihl jsem ale připravit popisky, tak se musíte spokojit zatím s obrázky.

Z ráje zdraví,

Petr a Pája.

Nuku Hiva, hlavní město, psi, žraloci a pátrání po Češích

Kaoha, znovu se hlásíme z Nuku Hiva. Čas zase letí jako blázen a my nevíme, co máme dělat dříve. No každopádně jsme dnes překotvili do zátoky Baie du Controller, kousek od vesnice Taipivai.

Dva dny v hlavním Markézském městě nám utekly hrozně rychle. Ten první den jsme vykulení z Internetu a rychlého proclení seděli jen v restauraci v přístavu, pili džus,  Internetovali a povídali si s ostatními jachtaři. Pája stihla ještě zajít do obchodu, kde mají v podstatě normální zboží, jen trochu drahé. Kromě jiných vymožeností jsme měli takovou vymoženost, jakou je zmrzlina ....

Včera jsme vstávali už v 5 ráno, abychom se podívali na trh. Už v šest jsme byly v malé tržnici. nabídka ale nebyla kdovíjak pestrá. Jen základní zelenina, která navíc moc vzhledem nelákala. No koupili jsme si brambory a zelí a to bylo všechno. Pak jsme zašli znovu do restaurace s kavárnou na snídani. Poplemousový džus, kafíčko a místní bábovkový chléb ... vynikající. Do toho se nám s Pájou podařilo zavolat domů po skypu ...

V přístavu čistili rybáři čerstvé úlovky. Najednou vidím i nadálku, jak se voda zčeřila a v tom víru žraločí ploutev, slušný dvoumetrový žralok. Později nám někdo vysvětloval, že žraloci jsou tam každý den na snídani v podobě zbytků ryb, které odhazují rybáři do vody. Dovedete si snadno představit, že dnes ráno jsme byli opět po šesté nastoupení na nábřeží a koukali na žraloky. Byli tam. Krásní velcí útesoví černocípáci. Ale připlést bych se mezi ně tentokrát nechtěl. Nebrali si při snídani žádné servítky a tekla krev i z nich.

Když jsme se vynadívali, tak jsme si rovnou koupili jednoho žlutoploutvého tuňáka. Teď jsme zrovna dojedli lehounce osmažené steaky z grilu, mňam. Ale počkat. Včera toho bylo víc. Po snídani jsme se vypravili do obchodu. Dopnili jsme zásoby mouky na bábovky a housky, sehnali podpultová vajíčka a ještě si koupili skvělé bagety ... Víte jak skvěle chutnají tyhle základní věci, když je dlouho nemáte. Taková bageta po měsíci je úplný svátek :-).  Když už jsem u toho jídla, tak tady se jedí ryby převážně sirové. Jedno z nejlepších jídel, co tu mají je passion cru, což je syrová ryba na kostičky s okurkem a rajčetem v kyselém náevu s kokosovým mlékem. Je to naprosto fantastické. Jí se to k snídani, obědu i večeři. Tak to jsme měli včera k večeři. 

Ráno, když jsme připluli k molu, tak byl odliv a to se musí vylézt na břeh po žebříku. Takže když Pája lezla po žebříku nahoru, tak tam čekal veliký bílý pes. No a hlavu Páji dole u země vnímal jako projev přátelství, takže se postavil nad žebřík a Páje olízal celý obličej, než se jí podařilo ho nějak odstrkat, aby mohla vylézt. No oni tady mají psů hodně a jsou to vesměs lovecká a bojová plemena. Mají jich vždycky několik, chodí s nimi na prasata a divoké kozy do hor. V přístavu je taková psí parta. Když jsme se šli projít, tak šly všichni s námi. Postupně se přidávali další psi a tak v jednu chvíli nás doprovázelo asi 10 bafanů. Připadalo mi, že jsou vděční jen za dobré slovo.  Je to ale divočina, mají mezi sebou jasnou hierarchii. Naši dva kámoši z přístavu museli být ale velký šéfové, protože ostatní psi se před nimi dost klidili nebo se přidávali.

Tak jsme v doprovodu smečky dorazili i na místo, kde byl udělaný park z Morea (starodávné svatyně) a kamenných tiki. Je trochu zvláštní byt na místech, která byla tabu a kde probíhali i lidské oběti. Byla tam řada replik soch tiki a několik původních. Sochy většinou jsou zpodobněním těhotných žen, bojovníků, rodiny, sexuálních aktů. Všechny jsou ale s hlavou mimozemšťanů .... Jsou tady všude podobné.

Dnes jsme dopoledne překotvili o 6 mil východně do zátoky Baie du Controller. Kousek po řece je tady vesnice Taipivai. Vypravili jsme se se člunem na řeku do vesnice. V knize Sen o ráji od paní Trávníčkové jsme se dozvěděli, že Čechoslováci měli také nápad osídlovat Polynésii. Proběhlo zde několik pokusů, hlavně na Tahiti, nicméně na Markézách a konkrétně tady na Nuku Hiva je údolí, které se jmenuje Vale du Tsecho, kde se usídlilo několik čechů s rodinami. Tak jsme se rozhodli zjistit, jak to je. Ptali jsme se tady v Taipivai. Vale du Tsecho nezapírali, ukázali nám na mapě, kde se nachází. Je to v horách. Tak jsme začali pátrat, jestli by se tam dalo nějak dostat. Nakonec jsme se dostali k člověku jménem Daniel. Nakonec jsme se k němu dostali. Ukázalo se, že on má nějaké stromy v Vale du Tsecho, sám pochází z Martiniqeu. Vyprávěl nám, že Markézani nemají rádi cizincem kteří se tady chtějí usadit. Jeho manželku rodina vyloučila, když se rozhodla si ho vzít atd. K Českému údolí nám řekl, že tam nikdo už dobrých 100 let nežije a že to tamní lidé neměli lehké, protože je Markézani neměli v lásce a nechtěli, aby přicházeli do Taioaha nebo jiných původních Markézských vesnic. Je to zajímavé, k nám se všichni chovají velice přátelsky, mnoho lidí tady má geny asiatů a evropanů ... a doposavad na mě působí jako vysoce tolerantní lidé ... ale za tak krátkou dobu do skutečných poměrů nelze proniknout a může se to lišit místo od místa. Každá vesnice a údolí býval somostatný kmen a všichni byli velice bojovní. Od Daniela jsme na rozloučenou dostali okurky a velikánský trs banánů a ještě se nám omlouval, že mu teď v období dešťů ostatní ovoce moc nezraje ... nic nechtěl, prý všechno má a nic nepotřebuje ....

Ve vesnici jsme mimo jiné narazili na velikánskou perfektně udržovanou Morea s mnoha Tiki. Zrovna tam pracovalo mnoho lidí a vyřezávali sloupy hlediště a na pódiu. Vše se údajně připravuje na sobotní svátek hudby a tance. Na starodávném místě plném mana se budou v sobotu tančit tradiční tance ... chceme zůstat, můžeme prý přijít. Už děti ve škole se učí bubnovat a tančit tradiční tance. Každý večer jsou bubny z vesnice slyšet dlouho do večera ... věřte mi, že je velmi půspobivé ... sedíme tady na lodi a z pevniny k nám doléhá bubnování.

Zítra se vypravíme najít někde nad vesnicí důležité archeologické místo, kde by měla být vůbec největší Morea (svatyně) a několik původních tiki. Tak budou zase nějaké hezké fotky.

Z překrásných Markéz zdraví posádka Perly.

. 

Nuku Hiva …. Internet huhu

Kaoha Tsechos!

Tak jsme konečně na Internetu. A fotky už se kopírují. Je tam Cela Fatu Hiva a Manty z Tahuata.

Jinak dnes jsme se proclili do Polynésie, Pája nešla do nemocnice protože se oči polekaly a zlepšily se, tak počká do zítra.

No a pak už jen Internetujeme ..

Užijte si fotky!

Petr

Jak to bylo s Aranui, lov langust a tunaku, manty na ostrove Tahuata ?.

... právě se houpeme na vlnách směrem na Nuku Hiva.  Pozornému čtenáři neunikne, že máme den zpoždění, to ale dále v textu vysvětlím. Mám dost restů, takže dnes to bude trochu delší.

Nejprve se musím vrátit o téměř týden dozadu. Potom, co jsme minulé pondělí absolvovali přechod z Omoa do Hanavave jsme v úterý dělali chvíli na lodi. Kontrola takeláže, nějaké drobné opravy všeho možného. Odpoledne jsme zase jeli do vesnice. Jack se pro mě zastavil, jestli s ním chci jet na tuňáky a tak jsem jel. Během hodinky jsme chytili pět slušných tuňáků a jeden hned po naporcování přistál u nás v mrazáku. 

Ve středu bylo zase grilování, takže jsme byli ve vesnici. Ve čtvrtek jsme pracovali zase na lodi. Snažili jsme se přijít na to, proč nám do lodě někdy teče ... ale nepřišli jsme na nic. Zato jsme přeskládali zásoby, což bylo velmi užitečné. Odpoledne jsme doplnili vodu a Pája došla do vesnice sehnat vajíčka a pomela. Při té příležitosti nám Jack s Desire nabídli, že nás v pátek vezmou s sebou do Omoa, až přijede zásobovací a turistická loď Aranui.

Tak a konečně se dostávám k něčemu zajímavému. Aranui je loď, která je z půlky nákladní loď a z druhé půlky cruiser. Jezdí pravidelnou trasu Tahity-Tuamoty-Markézy-Tahiti. Zajišťuje zásobování Markéz z Tahiti. Místní se na ní občas svezou. Stejně jako zásobování je ale důležitá druhá polovina lodě - totiž cruiser. Probíhalo to takhle. Vesničani z Hanavave vyrazili brzy ráno na svých lodičkách do Omoa. Vezli s sebou své vyřezávané sošky a tapa, aby je zkusili prodat turistům v Omoa. Aranui připlula ráno a zakotvila v zátoce. Velikýmy jeřáby vyložila ocelové vory a začala vykládat zboží, také naftu v barech apod. Celá Omoa byla od brzkého rána na nohou a chystala se na turisty. Byla naistalována prodejní výstava, bylo otevřené muzeum a chystalo se předvádění výroby tapa a vonných olejů.

My jsme přijeli s Jackem a Desire. Ten den byl v Omoa obrovský příboj. Takže vystupování ze člunu bylo docela dramatické. Nechybělo mnoho a přistáli jsme i se člunem přimo na mole. Jack ale zareagoval a v poslední chvíli než by nás vlna vyvrhla na molo, tak vycouval. Nakonec jsme tedy my, vyřezávky i ostatní Petersovi stáli na břehu. Pak už se spěchalo instalovat zboží. Měli jsme tak možnost si prohlédnou díla ostatních z Omoa i Hanavave ještě než přijela horda turistů. 

Aranui začala vykládat zboží. Ve vesnici bylo rušno, dva místní obchody se začaly plnit novým zbožím a všichni se přišli podívat a koupit si, co bylo k mání. Vždyť Aranui připluje zase až za měsíc .... My jsme bohužel nesehnali bagety ani dobré banánové šátečky, všechno bylo zkoupeno místními, aby to mohli prodávat turistům ...

No a těsně před vyloděním turistů (celkem 132 lidí, třetina francouzů, třetina anglánů a američanů, šestina němců a šestina všech ostatních národů, osmdesát procent lidí ve věku nad 60, zbytek nad 50 a 4 mladší 50) jsme stihli zajít do muzea. To bylo malé, ale nesmírně zajímavé. Když se začali dovnitř tlačit nervózní senioři, unikli jsme ven. Infiltrovali jsme se do davu a shlédli předváděčku výroby tapa. To se vytlouká z líka 4 druhů stromů. Podle toho, z jakého stromu je "papír" vyroben, je buďto bílý, světle, středně nebo tmavě hnědý. Používá se chlebovníkové, banánové, kaučukovníkové a ještě jedno jiné dřevo.

Všechno se dělá zdlouhavě a ručně. Když je nakonec "papír" připraven, tak se na něj kreslí různé vzory, postavy, tiki atd. My už své Tapa máme dávno na lodi od Desire. Je to krásná ornamentální kresba, která je mapou Markézského souostroví.

Musím ale říct, že jak řezbářské výrobky, tak tapa byly v Omoa opravdu nádherné. Turisti shlédli předváděčku, nakoupili nějaké tiki a tapa a vrátili se na Aranui na jídlo. My jsme zase Všechno sbalili naložili a už jsme frčeli zpátky do Hanavave, protože Aranui odpolodne přeplula tam. Tady se scénář opakoval. Jen v Hanavave jim zatancovali a předvedli výrobu vonných olejů, opět pěkně tradičně a po staru. Nastruhá se přezrálý kokos, smísí se to s květy a bylinami, pak se to ručně lisuje skrz vlákna kokosového ořechu a vznikne vonný olej, který se ještě dál zpracovává. No ale nejzajímavější byl tradiční tanec. Markézanky to zkrátka se svými těly umí ... Pak se zase turisti nalodili a odjeli na Aranui. My jsme se dlouho ve vesnici loučili a když jsme se rozloučili, tak Jack přišel, jestli s ním chci ještě v noci na langusty ... no jasně šly jsme. Takže k pozdní večeři jsme měli zase dvě výstavní langusty, mňam.

V sobotu jsme brzy ráno zvedli kotvu a vypluli směr Tahuata. Tady v zátoce bylo hodně našich zpřátelených lodí a my jsme si řekli, že se tady zastavíme, abychom viděli manty, které se podle posledních zpráv chodí do zátoky každé ráno krmit. Přivítala nás nádherná zátoka s písečnou pláží a flotila skandinávských lodí. Hned jsme skočili do vody. Pod lodí krásné korály a hned na uvítanou jsme viděli nádherného útesového žraloka bělocípého. Paráda. Zaplaval jsem si na pláž, abych se pozdravil s posádkou Felice.  Ještě jsme se ani nepozdravili a už se na mě hrnuly informace o mantách, o tom, že velký norský katamarán s mořskými biology sbírajícími vzorky DNA mant ztratil člun a Felice se rozbil motor a že chtějí koupit náš starý .... takže během hodiny jsme měli prodaný člun, motor, domluvené šnorchlování, potápění a naplnění lahví .... bylo jasné, že musíme zůstat další den v Hanamoenoa. Večer jsme byli pozvaní na loď Oda na oslavu narozenin.

To hlavní nás ale čekalo ráno. Podle instrukcí biologů jsme vyrazili na okraj zátoky hledat manty. Po chvíli jsme skutečně jednu viděli, ale slibované krmení a hemžení tam nebylo. Vrátili jsme se na loď. Než jsme oschli, tak u nás byli biologové, že už jedou, jestli chceme jet s nima. Chtěli jsme. Po chvíli, co jsme skočili do vody jsem viděl první mantu. Plula pomalu s otevřenou hubou a co chvíli dělala kotrmelce pozadu a krmila se planktonem. Jenže nejednou jsme zjistili, že jsme z ničeho nic uprostřed planktonu. Bylo to jako v hrnci husté polévky, všude okolo plavali různé průhledné hadičky, malé hranaté medůzy, různé prapodivné struktury a žížaly. Některé z nich bohužel pěkně žahali. Jenže právě to bylo to místo, kde se najednou objevila další a další a další manta. S otevřenou hubou pomalu filtrovali zooplankton ... skvělá snídaně. Plavali jsme nad nimi pod nimi, vedle nich. Bylo to jako zjevení. Když už jsme byli dostatežně požahaní (skoro hodinu a půl jsme tam vydrželi), tak jsme se vrátili s foťákem plným fotek na loď. Pomazali jsme si žahance a už jsme koukali na fotky.

Odpoledne jsme si nechali poradit a šli se na druhou stranu zátoky potápět. Krásný, zdravý útes byl plný života. No a najednou koukáme, před námi se vynořilo henjo 5 velikých rejnoků spotted eagel ray (siva skvrnitá). To jsou další nádherní živočichové teplých vod všech oceánů. Horní stranu mají černou s bílými tečkami a spodní stranu bílou. Tihle mohli mít od 1-2 metrů rozpětí. Ti zase pro změnu večeřeli. Tak jsme se chytili útesu a skoro půl hodiny jsme je mohli pozorovat, jak proplouvají tam a zpátky kolem útesů. Bylo to jako zjevení.

Po potápění nás ale čekala už práce, všechno uklidit, zavézt lahve na naplnění, připravit loď, abychom mohli brzy ráno odplout. Večer jsem ještě musel pro lahve a na večírek k biologům. Pája šla spát. Dnes jsme vyplouvali už v před pátou. No a teď jsme asi 20NM od Nuku Hiva. Zítra nás čeká proclení, nemocnice a snad Internet.

Uff, snad jsem na nic nezapomněl. Posílám mnoho pozdravů z ráje a od Mant!

Petr

Rychla predbezna zprava o poslednich 4 dnech v raji ...

.. ahoj, nezlobte se, ze jsem ted nepsal, ale nejak jsem nebyl schopen se k tomu dostat. Musim napsat, co jsme vsechno zazili poradne a to bude zitra, muzete se spolehnout ..

pro ted, kde jsme a co se deje? Takze v zatoce Hanavave na Fatu Hiva jsme byli do vcerejska. Videli jsme mistni folklorni vystoupeni nakladni a turistickou lod Aranui a jak to vsechno probiha, kdyz jsou jednou za mesic ve vesnicich vanoce. Byli jsme v muzeu, znovu na langustach.

Jen z tezkym srdcem jsme se rozloucili a vcere brzy rano jsme vyrazili na zastavku do zatoky Hanamoenoa na ostrove Tahuata jizne od Hiva Oa. Pisecna plaz, cista voda, nadherne koraly a manty nas donutily dnes zustat. Cele dopoledne jsme snorchlovali s mantami a pozorovali zoology, jak odebiraji vzorky DNA, odpoledne jsme se potapeli a meli moznost pul hodiny sledovat 5 eagel rayu (Cesky siva skvrnita) jak se krmi. Rano jsme se ocitli uprostred planktonu a na rozdil od mant nam moc zahani nechutnalo :-). Jsou tady utesovy zraloci, zelvy ...

Krome toho vseho jsme tady potkali opet ruzne zname a udali jsme nas stary motor a clun, na lod Felice a biologum, kteri o jedno a druhe prisli .... dnes jsme opet pozvani na lod na pivko, tak zajdeme alespon na skok. Zitra rano ve 3 hodiny vyrazime na Nuku Hiva, hlavni ostrov Markez. Konecne se proclime, Paja si zajde na ocni a ja na Internet. Mame nejake resty. Pak ale honem za dalsim poznanim. No a zitra napisu podrobneji, jak se co odehralo ...

Moc vas vsechny z raje zdravi,

dva dobrodruzi z Perly, zdravi ...

(to je absolutni rym podle Jary Cimrmana)

Apae!
Petr a Paja

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Stále na Fatu Hiva v zátoce Hanavave

znovu zdravíme ze zátoky Hanavave dom? do ?ech. Mimochodem název zátoky Hanavave znamená n?co jako silný vítr. Kdy? jsem p?ijeli Francouzy, tak si nemohli pomoc, inspirováni tvarem místních skal nazvali zátoku Baie des Verges, co? znamená "Zátoka penis?", no a kdy? zase dorazili misioná?i, rychle nemravný název p?ed?lali dodáním i na Baie des Vierges, co? je "Zátoka panen". Místní si z toho d?lají srandu a ?íkají, ?e lámanou angli?tinou "no more more Vierges here....., only Verges ..."

Tak zpátky k na?emu cestování. Jsme stále tady, proto?e toho tady je tolik co d?lat a navíc nás tady jedna rodina tak n?jak p?ijala do svého kruhu, tak?e "musíme" jezdit lovit ryby, chodit do kostela a v?bec. V pond?lí jsme byli znovu s Jackem a Desire a jejich d?ti v Omoa. Po cest? Jack lovil tu?áky. Byl to zá?itek. Ulovili jsme b?hem 10 minut 2 velké bonito a bylo. V Omoa jsme za?li do obou místních samoobsluh a Jack nám v jedné, která pat?í jeho rodin? za?ídil vým?nu místních pen?z, super. Mají tady v obchodech tak n?jak v?echno. My jsme se vrhli na pe?ivo. Krom? vynikajících baget nás nadchly takové ?áte?ky pln?né banánem, m?am.

Pak jsme ale opustili Desire a Jacka a vydali se hledat do jungle ob?í petroglyfy. Ptali jsme se ve vesnici, ale vypadalo to, ?e to není jednoduché je najít. Místo toho jsme procházeli pohádkovou d?unglí, najedli se spadaných banán? a vid?li Moreea, to jsou takové plo?iny, kde se d?lali kdysi dávno slavnosti a ob?ady. Necht?li jsme se ale vzdát, vrátili se do vesnice a znovu se ptali, tentokrát u? jsme narazili na správného ?lov?ka, na Lionela. Ten nás posadil do auta a dovezl k p??ince, kterou jsme u? do?li a? ke skále s petroglyfy. Kolem Omoa jsou dv? místa a tohle bylo to blí? a jednodu?e dosa?itelné, to druhé nám bohu?el uniklo.

Ka?dopádn? jsme vid?li petroglyf znázor?ující velrybu a pak n?kolik postav Tiki. Bylo to zajímavé se koukat na rytiny staré nejmén? 1000-1500let. Potom jsme ale u? museli vyrazit zp?t do Hanavave. No a ?li jsme p??ky. Cesta, která lodí trvá mín? ne? deset minut trvala p??ky 4 hodiny. Cesta vedla strm? do kopce, pak do vnitrozemí a zase do kopce. Výhledy byly tak krásné, ?e se a? tajil dech. Nasbírali jsme si padaná manga, v?ude von?la d?ungle. Po více jak 3 hodinách jsme kone?n? vid?li zátoku, údolí a pak i vesnici Hanaveve. V?e bylo zalité zapadajícím sluncem, na kopcích okolo a podnámi vodopády, prost? nádhera. V?bec se nedivím Toru Hayerdalovy, ?e práv? tady byl rok v p?írod?.

Po návratu do vesnice jsme si nás hodil jiný jachta? pro ná? ?lun. Naplnili jsme zase kanystry, promluvili s místními, vyzvedli chlebovník u Christiana, pozdravili se s jachta?i a hurá zpátky na Perlu. Co vám budu povídat byli jsme rádi, ?e jsme rádi, kdy? je ?lov?k na lodi, moc toho nenachodí a najednou ujít 15km z kopce do kopce ... auuu.

V?era jsme mohli mít klidný odpo?inkový den. Jen?e hned ráno nás nav?tívil soused, pak se tady objevila Desire s náramkem pro Páju, pak jsme jeli zase my na lo? Salsa, kde je ?védský doktorský pár, aby se Elinor podívala Páje na ty o?i, co ji trápí, pak zpátky na lo? a najednou tu byl Jack, jestli s nimi chci jet na tu?áky, no jasn?, ?e jsem jel a zpátky jsme se vrátili s 5 slu?nými bonity z nich? máme jednoho u? v mrazáku.

Ve?er jsme byli op?t pro vodu, donesli jsme Jean-Clodevy vlasec a dnes si u n?j máme vyzvednou ku?e. Doufám, ?e bude o?kubané :-). Dneska nás ?eká zase ob?d u Desire a Jacka. Pája má upéct banánovou bábovku, d?tem stra?n? chutnala.

No a tak tady z?staneme do pátku, proto?e má p?ijet Aranui, to jest taková místní zásobovací a cruiserská lo?. P?iveze turisty a tak v Omoa a tady v Hanavave pro n? budou d?lat výstavku svých d?l, vonných olej? a budou p?edvád?t tradi?ní tance. To musíme vid?t. V sobotu ráno ale vyplujeme sm?rem na Nuku Hiva. Pája musí k o?nímu do nemocnice, proto?e se o?i stále nelep?í. Vypadá to podle v?eho na alergii ... je z toho u? celá ?patná.

Z ráje zdraví Petr a Pája

Jen hlasim, ze jsme v poradku

.. nestihame. Dneska to byl jeden zazitek za druhym, rano mse v kostele, kde zpivaji tak hezkym ze jde cloveku mraz po zadech, knez a kazatel je transvestita (teda jako v nasem evropskem podani, tady uplne normalni matu) a protoze tady je problem s alkoholismem tak je katolicka mse a vecere pane bez vina ... nez jsem se vzpamatoval, tak nas vzali mistni znami na fotbalovy turnaj do vedlejsi vesnice Omoa (jsou tady celkem 2 vesnice) ... nejsem fanousek, ale naprosto profesionalne zorganizovany turnaj dvou vesnic 300 a 400 obyvatel byl uzasnym zazitkem ... ta atmosfera, hraly i holky a jak :-) a ted vecer nas vzala stejna rodina na lov langust ... to zase bylo tak, ze se v noci potapis v priboji jako krava u utesu s baterkou, obcas tata Jack zaharpunuje rybu a mezitim sbira langusty jako my sbirame v lese houby. Prave jsme prejedeni, Paja uz spi a ja resim jeste opravu roloani geny. Jo zapomnel jsem dodat, potapet se v noci mezi a lovit pritom harpunou ryby je obecne vzato sebevrazda ... krome taty tam kolem nas bez baterky, bez ploutvi, jen s maskou krouzil 11 let stary synek ...

Nejsem schopen to touhle rychlosti vstrebavat, to je uplne masakr.

Krome langust mame plny mrazak zlutoploutveho tunaka, co jsme dostali za lahev vina. Uz jsme meli krvave steaky, sashimi, passion cru (salat ze sirove ryby). Mistni tady na ne jezdi v malych clunech ...

Tak zatim,

Petr

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Jack a Desire, vodopády a fotbalový turnaj

.... včera se toho zase tolik událo. Dopoledne jsem se konečně vypravili na výlet k nedalekým vodopádům. Jenže tady to není tak jednoduché. Člověk si řekne, že vyrazí v 7 a vykope se nejdříve v 9, pak dojede na břeh a potká toho jachtaře, onoho místního řezbáře. S každým je potřeba prohodit pár vět. K řezbářovi Timonovi jsme se ještě museli podívat domů na jeho Tiki. Jednu jsme se hned zamluvili. Dnes tam pojedu s lahví vína a ještě dostaneme kus tuňáka, co včera nalovili.

No vás by asi zajímalo, co je to Tiki, že. Myslím, že jsem se už někde zmiňoval. V celém tichomoří najdete kamenné sochy znázorňující různé postavy. Velikonoční ostrov na největší a nejznámější, ale podobné najdete také na Hawaii, Tahiti, Fiji, zkrátka v celém Tichomoří. Tiki jsou opatřeny silou "mana". Když se na ně pozorně díváte, tak u nich najdete také mnohé společné rysy. Tady na Markézách a Francouzské Polynésii byly Tiki umístěny na krajích posvátných míst a dodnes by si nikdo z místních nedovolil je přesunout nebo poškodit, protože mají mana. Jen evropští misionáři se snažili mnoho z nich zničit, když tu šířili nemoci a křesťanství ... No a řezbáři ve vesnicích po celé Polynésii vyřezávají ze dřeva, kostí a tesají do kamene malé sošky, Tiki. Zároveň společně s Tapa a citrusy je to hlavním zdrojem obživy tady odlehlých vesnic.

Aha a Tapa? No dobře a když jsem u toho, tak dalším tradičním výrobkem je Tapa. To je kresba na papíře vytlučeném tradičním způsobem z banánovníku, nebo chlebovníku nebo ještě jednoho stromu. Podle toho je barva světle, středně nebo tmavě hnědá. Na tomot "papíru" jsou potom ornamentální kresby "tatuáž".

No ale zpátky k výletu na vodopád. Pro změnu už od rána skoro nepršelo, takže to byla krásná procházka, si 40 minut lesem do kopce a 20 minut z kopce. Cestou jsme viděli první malý petroglif. Kluk, kterého jsme cestou potkali, nám nakreslil plánek, jak se tam dostaneme na cestu. Trefili jsme tam.


Vodopád byl krásný a koupání v laguně pod ním skvělé. Já jsem zase obdivoval deštný les. Roste tady všechno možné, kopce okolo jsou neuvěřitelně zelené. Stále jsem z toho unesený.


Když jsme se vrátili a naplnili další 3 kanystry vodou, zajeli jsme si odložit věci na loď. Potom nás už čekala grilovačka na "pláži". Tady opravdová pláž není, jen černé sopečné kameny. Ale na místě, kde se vlévá říčka do moře se dělají hezké vlny a místní děti tam serfují a vůbec si hrají. Hned vedle je fotbalové hřiště. No takže Jack a Dejire je pár pracovitých lidí, ona dělá Tapa a on je řezbář. Jejich produkce směřuje především na prodejní výstavy na Tahiti. Už jsme je několikrát navštívili, máme od nich spoustu ovoce. Každý pátek dělají pro jachtaře za rozumné peníze grilování a místní pokrmy. Kromě toho, že jsme se zase všichni z lodí v zátoce sešli, tak jsme se najedli, všechno bylo naprosto skvělé, ale nejlepší byl passion cru, to je takový salát ze syrové ryby, okurku a cibule .... mňam, rýže, grilované sušené banány, grilované maso, grilované ryby .... všeho víc než dostatek, skvělé.

Po grilování jsme byli domluvení, že Jack a Dejire přijedou k nám na loď a dáme jim nějaké věci za ovoce a koupíme od nich Tiki a Tapa. Obchod proběhl velice dobře, spokojeni jsme byli všichni. Koupili jsme několik krásných tradičních sošek a velké Tapa s ornamentální kresbou mapy Markézských ostrovů. Pak jsme si ještě dlouho povídali o jazycích, zvycích. Nakonec jsme se rozešli s tím, že dnes večer nás vezmou s sebou na langusty. Když to vyjde, tak to bude skvělý zážitek. Třeba se to konečně naučím, ňam, ňam.

Dneska jsem ještě koupil od jiného řezbáře větší Tiki a měli jsme tady návštěvu z lodě vedle, kterou má pán, jenž se na ní plavil v Antarktidě a kolem hornova misu. Skvělá loď a zajímavý člověk. Dnes zatím prší tak jsme na lodi, dáme si tuňáka a odpoledne půjdeme na výlet na kopec. Zítra nás čeká fotbalový zápas ve vedlejší (druhé ze dvou) vesnici.

Z Fatu Hiva zdraví Posádka Perly.

Fatu Hiva - směnný obchod, déšť, ovoce a jachtaři

Kaoha! Zdravíme z ráje.

největším nepřítelem člověka na hezkých místech je čas. Jsme tady třetí, resp. čtvrtý den, utíká příšerně. Dnes máme nabitý program. Dopoledne se chystáme vyrazit na vodopády kousek do hor, na oběd se účastníme grilování tady na pláži s místními a odpoledne máme domluvených několik obchodních schůzek ve vesnici.

Co jsme vlastně dělali do teď? První den, to jsem psal, byli jsme na chvíli na souši, potkali všechny známé, prošli se vesnicí. Poprvé jsme ochutnali místní nejhojnější ovoce - Pomplemouse. Myslím, že je to nějaký druh pomela. Říkají tady tomu grepfruit, je to mnohem, mnohem větší, mnohem mnohem sladší, plné štávy. Obsadilo to v citrusovém žebříčku okamžitě první místo. Jedna lahev vína je za 6 až 10 Pomplemousů a víc jak jeden napůl jsme zatím za den nesnědli .... Pak tady rostou manga, ale nejsou ještě zralá, papája, banány, kokosy, chlebovníky a spousta ovoce, které vůbec neznáme.

Večer tady hraje cela vesnice fotbal, sejdou se na nábřeží a hrají. Není to ale jen tak, jsou to normální tréningy. Zajímavé je, že převažují holky. Míče jim pořád padají do vody a tak, když člověk odjíždí nebo přijíždí na člunu, tak nejprve musí nalovit několik míčů, než skutečně odjede.

Poměrně hodně tady prší. Včera lilo přes noc a pak celé dopoledne. My jsme pořád jenom otevírali okýnka, zavírali okýnka, otevírali, zavírali ..... až do oběda, kdy pršet přestalo a my jsme se vypravili na souš. S deštěm je to tak, že díky němu začali všude z okolních kopců padat vodopády, zátoka se zbarvila do hněda a my jsme měli ve člunu nejméně 100l vody, takže jsme si vyprali, vykoupali se, nabrali si vodu na pití. Mimochodem, místní dešťová voda je snad úplně nejlepší voda jakou jsem kdy pil, to je naprostá pochoutka. Ostatně vodu si můžeme nabrat z kohoutku na mole a je to také čerstvá dešťovka.

Včera večer tady jedna Novozélandská loď uspořádala večírek. Všichni se sešli u nich, poseděli a popovídali si. Je to teda zajímavá sociologická sonda, to vám povím. Ale veskrze všichni moc příjemní a zajímaví lidé. Máme zase nové kontakty a spoustu informací.

Tak jo, budu končit musím ještě vytáhnout nějaké věci na odpolední obchod tady u nás na lodi a pak vyrazíme na vodopády.

Ze zátoky Hanavave zdraví Posádky Perly.

Tichomoří, Polynésie, Markézy …. kam jsme to dopluli

.... myslím, že je na čase si udělat krátký zeměpisný úvod do oblasti, kde se budeme s Perlou nyní skoro rok plavit.

Určitě k tomu najdete na Internetu nebo v knihách dostatek informací, ale aspoň trochu si neodpustím. Když si otočíte glóbus na opačnou stranu než je Evropa, najdete tam Velké Modré, které zabírá bezmála polovinu vodních ploch a třetinu zemského povrchu. Dnes tento Oceán nazýváme Tichý. První evropský objevitel - Vasco Nuňez de Balboa jej nazval roku 1513 Jižním mořem, teprve, když Magalhaese obeplul svět, tak se tento oceán nazval Tichým. Představte si, že ho Evropané znají jen asi 500 let.

V Tichém oceánu je víc ostrovů než dohromady ve všech ostatních oceánech. Oceánií se potom nazývají právě tyto ostrovy. Tichomoří bylo postupně osídlováno lidmy kultury Lapita před 5-6 tisíci lety. Postupně se zde vytvořila tři významná etnika a tak dnes Tichomoří dělíme na Mikronésii (Mariany, Karibaty, Marshelovy ostrovy ...), Melanésii (Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu, Fidži ....) a Polynésii (Hawai, Tonga, Nový Zéland, Velikonoční ostrov, Francouzská Polynésie, Cookovi Ostrovy ...) Na to se koukněte do mapy.

První oblast, kterou jsme nyní navštívili je oblast Polynésie a konkrétně je to Francouzská Polynésie. Obyvatelé této oblasti podle posledních výzkumů pochází z oblasti Tchaj-wanu. Francouzská Polynésie se dělí na tři největší skupiny ostrovů - na Společenské ostrovy (Tahiti, Bora Bora, Morea, Raiatea ...), Tuamotus (korálové atoly), Markézy. Ano, já vím, jsou tady ještě Australs a Gambiéry, ale ty jsou na jihu a tam teď nepojedeme.

Nejzápadněji jsou právě Markézy, kde se nacházíme. To jsou sopečné ostrovy téměř bez korálových útesů, zato s přenádhernou přírodou a úžasnými obyvateli. Další skupinou, kterou navštívíme budou Tuamotus. Je je skupina obrovského množství korálových atolů. Tam jsou pro změnu jen korálové útesy a pevnina skoro žádná. Tam se budeme věnovat hlavně podmořskému životu. No a pak jsou Společenské ostrovy, ty jsou opět sopečného původu, ale mají kolem sebe korálové útesy. Je to taková kombinace Markéz a Tuamotů dohromady. Nejznámější je Tahiti, ale my navštívíme řadu dalších.

Po cestě jsme se už naučili, že cestování není o historických objektech, muzeích a podobně, ale hlavně o kultuře a o lidech. Pro mě také velmi silně o přírodě a vztahu lidí a přírody. Tichomoří jestě stále představuje úžasné místo s divokou přírodou a hlavně nepřeberné množství lidských kultur na jednotlivých místech. Markézy, kam jsme nyní právě připluli byly původně osídleny velmi bojovnými kmeny. Lidské oběti se tady provozovali až do minulého století. Najdete tady úžasná stará polynské posvátná místa, sochy Tiki, obyvatele, kteří mají jedny z nejkrásnějších tetování na světě, vyrábějí krásné dřevořezby a tvoří v malých vesnicích úžasné a zvláštní komunity.

My jsme přistáli na nejjižnějším ostrově Markéz - Fatu Hiva. Tento ostrov má dvě vesnice, jednu prašnou silnici tyto dvě vesnici spojující, asi 650 obyvatel a dvě telefonní budky. Přesto je velice známý díky Thoru Heyerdalovi, jehož kniha Fatu Hiva popisuje rok života na ostrově a obživu jen z místních zdrojů. Fatu Hiva je skutečným obrazem ztrácejících se rájů.

Penězi se tady nedá moc platit, místní rádi ovoce a umělecká díla vymění za věci jako provazy, kanystry, bohužel alkohol, fotbalové balóny ... fotbal tu hrají jak kluci, tak holky. To vám je stejně zajímavé, každé místo má nějaký svůj hlavní sport ... na Galapágách to byl volejbal, hráli ho všichni a všude, tady to vypadá na fotbal. Včera navečer se náves a přístav zaplnily fotbalisty a fotbalistkami. Balóny jim v jednom kuse padaly do vody .. to byla podívaná. Byla tady snad skoro celá vesnice.

No tak jsem zvědavý na další zážitky. Chceme tady pobýt alespoň týden, než se vydáme severně na další ostrovy.

Z ráje zdraví posádka Perly.

Jsme na Markezach, prepluli jsme Velky modry ocean!!

Radi bychom vas vsechny pozdravili Kaloa, jak se u nas na Markezach rika ahoj!

Prepluli jsme za 21 dni Velky modry Ocean, zvany Tichy, 5500km. V zatoce Hanavave nebo take Zatoce pannen jsme zakotvili po boku nekolika nasich znamych skandinavskych lodi. Je tak prijemne se zase videt s rodinkami z Felice, Miss my 2 a seznamili jsme se hned s dalsimi.

Fatu Hiva a zatoka Hanavave se rika, ze je jedno z nejkrasnejsich mist na planete. Nevim, budu muset teprve najit slova, abych Vam to popsal. Ale chtelo se mi brecet, kdyz jsem rano videl zelene strme srazy ostrova, prvni pevniny po 21 dnech plavby. Zeme byla citit uz dna dny dopredu, to je uple zvlastni, vzdyt vitr foukal z jine strany, ale jasne jsem to citil. Dnes si davame vino a pujdeme se vyspat, celou noc muzeme spat, oba najednou, huraaa.

Zitra budeme relaxovat a zkusime udelat nejaky plan, jak dat na lodi vsechno zase do poradku. Mame tady na Markezy cely mesic, jak ja se tesim. to je super. Predstavte si, ze se tady neda platit penezi (skoro), tady se jen vymenuje za veci .... Nasi kamaradi z Felice nas vzali do vesnice a k rodine, kde jsme videli smenny obchod na zivo. Jdete vesnici, zatukate na dvere a zeptate se jestli by nemeli nejake pomelo a banany navic, oni reknou ano a zeptaji se, co mate pro nas ... mame tady navic tricko a hacky na ryby ... tak jo, vezmene si deset pomel, trs bananu, tady mate bazalku, papriky a jeste neco .... fakt, takhle jsme to videli ....

A ta priroda, ta scenerie ... to snad ani vylet na Kokorin nebyl lepsi ... (.... z Dobyti severniho polu ....)

Neni tady Internet, takze nadale jsme jen na saelitnim emailu. Nicmene s Milanem Brouckem uz mame pripravene reseni, abychom mohli poslat i pres stelit alespon jednu fotku a cesky text. Zitra se tesim, ze napisu!

Posilame, stastni, mnoho pozdravu domu do povodnemi zkousenych Cech!

Perlas, jak nam tu vsichni rikaji.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Rolovani geny v pr..., prehanky, promenlivy vitr, ze je tu ale krasne

Zdravim po dvou dnech domu. Co se vsechno stalo za dva dny. Slibny vitr nam v plachtach dlouho nevydrzel a zacalo opet foukat promenlive, jak chodi jedna prehanka za druhou. Vitr zaslabne, stoci se, pak prijde mrak, vitr zesili, stoci se, pak mrak prejde, vitr zeslabne a stoci se.

Je to ponekud frustrujici, plachty porad flatruji, musi se refovat, pak zase zpatky vypoustet. Aby jsme se u toho nenudili, tak je protiproud a k tomu rozhazene more s docela velkymi vlnami odevsad.

Ale blizime se, blizime a hrdinsky a trpelive jsme plachtili az do vcerejsiho vecera. Uz to neslo vydrzet, tak jsme se rozhodli nakopnout motor, Jdu srolovat genu, ale nic, nejde to ... tak se jdu podivat dopredu a (nekolik italskych zatacek), vidim, jak je buben rolovani povytazeny o 10 cm nahoru, po rychlem ohledani jsem vymyslel, jak srolujeme plachtu, ale je jasne, ze gena je mimo provoz.

Celou noc jsme motorovali a ja v polospanku premytal, co s tim. Chytra kniha, skoro lodni bible "Mechanical and Electrical manual" v kapitole rolovani rozebira mimo jine i poruchy ... zla predtucha se rano potvrdila, mame praskly buben navijeni, to je na vymenu roleru ... oh no, mnoho iatlych zatacek. Takze jdu prave psat na vsechny strany, abych zjistil, jak sem tuhle vec dostat a to nechci ani slyset o tom, kolik to stoji a ani nechci myslet na to, ze to bude znamenat nejmene dva dny total brutal neprijemne prace uprostred krasne prirody no mucho civilizace ....

Na druhou stranu se tetelim blahem, protoze upravy lode, ktere jsme provedli nam umoznuji plout na plachty dal, mame prece jeste kosatku. Od zacatku bylo jasne, ze porucha geny nebo nedej boze stehu je pro nas fatalni, takze druha predni plachta je naprosto zasadni bezpecnosni vylepseni. No, kdyz uz jsme takhle blizko, tak neni ani problem tam domotorovat.

Vyklajici se kormidlo drzi a uz na nej skoro nemyslim. Kdyz plujeme takhle pomalu, tak to neni problem a ani to neslysim bouchat, takze to je good.

Jinak, kdyz tu je slunicko, je fakt krasne, sem tam duha, krasna obloha. V noci hvezdy a svitici plankton ... a uz tady jsou vsude Japonssti rybari. Nemam je v oblibe, jsou bezohledni, jak vuci oceanum, tak vuci jinym lodim. Skoro bych rekl, ze schvalne projizdi pred lodemi, site vlaci i 10km dlouhe ... na radiu neodpovidaji ... AIS maji jen nekteri, radost je potkat.

Vcera rano jsem tady uz dobu behal po palube a instaloval antenu na radio, abych se pokusil chytit vysilani CR rozhlasu nebo alespon BBC. A najednou doslova cumim jak vyorana mys na rybarskou lod asi ctvrt mile pred nami .. kde se tady sakra vzala, kontroloval jsem pred chvili plotter, dokonce radar ... koukam tady po mori a najednou se tady zjevi tesne pred pridi lod ... blbec ... vzal to pred nami i s vlecnou siti, takze panika, nahy beham po palube a nevim co driv, stocil jsem lod, tim se mi vyfoukla plachta, nastartoval jsem motor a klickuju jak zajic a druhou rukou si navlikam kratasy a nadavam, jak ja jsem nadaval.

Nakonec jsme ale nejak propluli, aniz jsme se zamotali do site. Od te doby jsem nervozni a koukam vsude okolo, v noi je to lepsi, sviti si na praci, tak jsou na dalku videt. Ti, co maji AIS, tem se vyhyba lepe, ale ani tak clovek nikdy presne nevi, kde maji ty proklate site. Japonci udajne spotrebuji celou jednu tretinu celosvetove ulovenych ryb ....

Slunicko uz zase sviti, Perla se houpe smerem k Markezam, co vic si prat, snad jen zase babovku :-)

Domu zdravi odhodlana posadka Plachetnice Perla Alba.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com