Konečně jsem se dostal k článku o Tonze. To vám povím, to jsem to tedy opravdu polední dva týdny flákal. No snad pro mě budete mít pochopení, měli jsme tady od 8.11. návštěvu a nějak jsem jednoduše nebyl schopný se večer přinutit ke psaní. Ne, že by nebylo o čem psát, o zážitky nebyla nouze. Zkusím tedy alespoň souhrn toho, co jsme společně s Martine, Pavlou a Liborem zažili a jaká je vůbec Tonga z pohledu námořního turisty.
Myslím, že poslední příspěvek byl z Nieafu na Vava'u před příletem našich přátel. S nimi jsme se pak podle plánu přesouvali postupně až na jih Tonžského Království k hlavnímu ostrovu Tongatapu. Jak si asi pamatujete, tak nás zlobí vrátek na kotvu, tedy zařízení, kterým se vytahuje kotva z vody. V Nieafu se na to koukali odborníci a bohužel potvrdili, co jsem si myslel, převodová skříň je poškozená a prý se to nedá opravit, jen vyměnit. Nový díl jde z civilizace měsíc, takže nezbývá než to nějak se štěstím přežít na Zéland, kde koupíme nový vrátek, tentokrát větší, jaký měl správně na lodi naší velikosti být od začátku. Když totiž ten náš stávající začne zlobit, tak to znamená, že musíme kotevní řetěz tahat ručně a to je neskutečná dřina až bych řekl, že v jednom resp. ve dvou to nejde. Pro teď se mi podařilo to nějak přesvědčit, aby to většinou fungovalo a tak jsme 14 dní kotvení zvládli bez ručního tahání řetězu.
Když se na mole u Aquaium cafe objevil Martin s Pavlou a Liborem a já viděl množství zavazadel, které vezou, tak se mi trochu podlomila kolena. Martin mě ovšem klidným hlasem uklidňoval, že to je jen jeden kufr s potápěčským vybavením, v druhém je hvězdářský dalekohled a třetí jsou věci pro nás, takže svých věcí mají vlastně málo. Jako vždycky se to do lodě nějak vsáklo. Martin neztrácel čas a ještě týž noc jel fotit jižní oblohu kamsi za město a my ostatní jsme se snažili spát i přes obrovské horko, které v Nieafu bylo.
Další ráno jsme dokoupili zásoby a alespoň na den jsme vypluli do jeskyně a do zátoky Port Maurelle. Večer jsme jeli zpátky na bójku do Nieafu. Další den jsme vrátili ráno auto a opustili město. Vypravili jsme se k ostrovu Vakaeitu, abychom naší nové posádce ukázali útes Coral Gardens. Rozhodli jsme se tentokrát přeplavat útes během přílivu a povím vám rovnou, že to bylo dobrodružné. Tedy hlavně já jsem měl strach, aby nás lámající se vlny neomlátily o korály. Všichni to nakonec ve zdraví zvládli tam i zpět. Oddychl jsem si, když jsme byli zase u lodě. Pak jsme se posunuli i s Perlou k dalšímu ostrůvku Langito'o, kde byla kromě krásného šnorchlování i romantická pláž i s malými útesovými žraloky.
Na noc jsme si vzali bójku u vedlejšího ostrova Lape. Druhý den ráno byla uskutečněna výprava do malé vesnice na ostrově s velmi přátelskými domorodci. Kromě banánů jsme dostali při návštěvě místní školy dvě ryby. Ty jsme po polynézsku upekli na pláži a jedli rukama z kokosových listů, což se posádce velmi líbilo a mě také. Další zastávka pak byla na jihu Vava'u u malého neobydleného ostrůvku Fonua'one'one. To byla naprosto zásadní hrubá kýčovitá romantika. Malý ostrůvek s palmami, bílou pláží a nespočtem mořských ptáků se dal obejít za 20 minut. Na korálech u pláže bylo moc pěkné šnorchlování a konečně jsme se vydali na lov s harpunami. Moc velký úlověk to pravda nebyl, tak jsme na ohni kromě dvou zastřelených akvarijních rybek na pláži opékali hlavně kuře.
Zůstali jsme dva dny a třetí ráno se vypravili na střední skupinu Tonžských ostrovů - Ha'apai. Po cestě jsme měli zase jednou štěstí a ulovili jsme docela slušnou dorádu. Především Martin byl z úlovku nadšen a dokola opakoval bude carpacio, bude carpacio. To nebylo, byl tatarák, fishtek, fish burgery a později kari. Asi ve 4 odpoledne jsme dopluli za značného houpání na sever Ha'apai. Tako skupina se skládá převážně z plochých zalesněných ostrovů a nespočetného množství mělčin a útesů. A tak se nám konečně podařilo "ztroskotat". Při manévrování mezi korálovými hlavami u ostrova Ha'ano jsme do jedné z nich narazili. Naštěstí jsme na korál nenasedli, rychlost byla skoro byla 0kt a celý incident má za následek jen deseti centimetrový škrábanec a sezdřenou barvu na spodní hraně kýlu. Později, když jsme si už útesy kolem lodě prohlíželi pod vodou, tak mi bylo jasné, že jsme vlastně museli mít štěstí. S Martinem jsem tady udělali konečně první ponor. Nějak se mi nechtělo moc potápět, zatím tady bylo mnohem lepší šnorchlovat. Jak se postupně zlepšují moje možnosti s nádechovým potápěním, tak si to víc užívám bez přístroje.
Po zastávce u ostrova Ha'ano nás čekala návštěva hlavní vesnice skupiny - Pangai. Zde bylo zapotřebí odbít byrokratické formality, naplnit lahve na potápění a posádka nadšeně a divoce klikala v Mariners Cafe na své elektronické miláčky připojené na Internet.
Zdrželi jsme se jen do druhého dne a rychle překotvili o 10NM jižně k ostrovu Ha'afeva. Kotviště bylo mezi útesy a ostrovem, na písku a hned za zádí jsme měli hezký korálový útes s pěknými rybami. Propadl jsem lovecké vášni. Mezitím co posádka byla za nadmíru přátelskými domorodci, jsem nastřílel několik ryb k večeři. Mé snažení ukončil až excitovaný útesový žralok. Na possion cru to ale stačilo. Na Ha'afai to bylo zajímavé. Byli jsme pozváni na lo, tedy jídlo připravené podobně jako na Samoa na žhavých kamenech (umu). Nakonec jsme měli dvě a to druhé jsme si dali k večeři na lodi. Návštěva vesnice, příprava umu, rodiny Paea i kostelů byla plná různých zážitků a překvapení. Trochu to přesahuje tento článek, tak snad jen, že tam bylo hodně Kaloňů (létající lišek, podobných netopýrům s rozpětím křídel až 1,7m). Také tam byli velicí pavouci. Měli elektrárnu na naftu, která byla puštěna 4 hodiny denně. To stačilo, aby se namrazili ledničky, chvíli se svítilo a koukalo na DVD. Kromě vesnice jsme se také byli podívat se šnorchlama na vrak na protějším útesu. Byla to malá nákladní loď, částečně jí vystupovala záď nad hladinu. Příď byla částečně porostlá korálem, jinak byla ale loď zachovalá, trup stále držel pohromadě. Odhadovali jsme, že tam je nejvýše 10let.
Dostali jsme zase ovoce a další ráno přepluli zase o kousek jižněji mezi ostrovy Nomuka a Nomuka Iki. U toho menšího leží na pláži další vrak, tentokrát rybářská laminátová loď. Ostrůvek je neobydlený, tedy jsou na něm jen krávy. Odtud nás čekala už jen přeplavba do Nuku Alofa. Tu jsme zvládli bez problému další den.
Posádka ještě ve městě nakoupila před odletem suvenýry. My jsme zase obsolvovali úřední formality a dnes máme již natankováno, nakoupeno a jsme odhlášeni a jako ilegálové čekáme na počasí, abychom mohli vyplout na Minerva Reef a Nový Zéland. Nenudíme se, dnes jsme se ráno probudili, velmi silně foukalo a koukám, že jsme otočeni zádí k ostrovu, hloubka 3,5m, obloha černá, pak začalo lít. Vítr se během chvíle otočil o 180 stupňů. Jak někteří tuší, tak když začnete tahat kotvu na opačnou stranu, tak ji vyseknete a pak ji vláčíte. No a když ji vláčíte směrem k ostrovu, tak se neplánovaně můžete podívat i s lodí na pláž. Vraků jsem tady napočítal 8 jen těch, co koukají nad hladinu. Když jsme chtěli zkrátit řetěz, tak co myslíte, že na to náš vrátek? No jasně, nefungoval ... s lehkými nervy jsme to nějak zvládli, jen jsem radši zůstal na lodi a Pája jela do města sama.
Dnes večer bychom měli (budu-li moc opustit loď) na nějaké představení a jídlo na souš. Už jsem začal komunikovat s Meteorologem a vypadá to, že bychom možná mohli odplout v neděli nebo v pondělí.
Tak jo, zatím vás zdravím domů,
Petr
Tady jsem nastřílel další ryby, takže posádka si mohla užívat ryb dosyta.
