Martin na Suwarrovu, jak jsme připluli a koho jsme tady potkali

Já vím, dlouho, dlouho jsem se neozval a nic nenapsal. Stále s tím bojuji. Tolik se toho děje, tolik bych toho ještě rád dělal a večer jsem úplně mrtví a jsem rád, že jsem rád. Je dnes přesně týden, co jsme přistáli na atolu Suwarrow. Napsal jsem vám už pár informací o tomto atolu, tak zkusím dnes alespoň začít se zážitky, které jsme tady měli.

No jak do toho ... asi postupně, jak se to všechno odehrávalo. Připluli jsme před týdnem v neděli. Zakotvili jsme podle pokynů Charlieho, místního pomahače správce parku. Po oběde jsme se vypravili na jediný ostrov, kam se oficielně smí - na Anchorage Island (kotvící ostrov). Čekal na nás už Herry, správce parku, celník, imigrační úředník, zdravotní inspekce a zemědělská inspekce, všechno v jedné osobě ... Proběhly tak všechny byrokratické a úřední úkony nutné ke vstupu na Cookovi Ostrovy. Jak jsem už zmínil vícekrát, čím je země chudší a obyvatelstvo hloupější, tím je byrokracie horší. Na Cook Islands je byrokracie už celkem slušná, ale v podání Herryho to byla pohoda. Hurá, jsme tedy v nové zemi, v národním parku a ... snad v ráji.

Herryho pomocník je Charlie, prostý člověk. Všem zdůrazňuje, že teď je Anchorage Island naším domovem a že nás v jeho a teď i našem domově vítá a že je rád, že jsme tady. Občas jeho náladovost těmto proklamacím odporovala, jinak hezké přivítání. Projít okolo ostrova a byl jsem nadšený. Obešel jsem ho dokola za 20 minut včetně koukání, kochání a focení. Pohled na desítky žraloků a stovky ryb úplně u břehu dával příslib krásného potápění. Velké množství útesových žraloků je obvykle na místech se zdravým útesem. Hurá. A pak byl jsem naladěn na pojídání ryb a kokosových krabů, ba co těšil jsem se na to, vždyť jsem toho o Suwarrovu tolik přečetl.

Večer se na břehu scházejí jachtaři. Kotvilo tady před týdnem asi 10 lodí, postupně pak nějaké připluly, jiné odpluly ..., ovšem každý den v 5 odpoledne se většina ukázala na pláži, hráli petanque a vysvětlovali si všechny pravdy o jachtění, lodích, oceánu, počasí apod. To člověka baví jen chvíli, pak je to tak nějak stále dokola ... až na to, že čas od času se ze šedi cruiserů vynoří nějaký zajímavý člověk. Hned jsem zaregistroval dvě lodě, jejichž posádky ve mě vzbuzovali až neodolatelnou zvědavost. Chlapík na katamaránu, sám, hned na první pohled životem protřelý s drsným, ale zvýdavým pohledem. První večer jsem si říkal, že mě leze na nervy, všude byl alespoň dvakrát a všechno dělal třikrát, ale nedalo mi to, povídal jsem si s ním a vyklubal se z něho člověk, který fakt byl "všude" dvakrát, především byl však neuvěřitelně sečtělý s velkým rozhledem a tolika zajímavými názory a životními příběhy, no ale o něm vlastně psát nechci.

Druhá loď, která ve mě vzbuzovala velkou zvědavost byla malinká lodička, snad 8 metrů, jen se závěsným motorem slabším, než my používáme na člunu. Na ní drobné mlaďounká černoška, která mluvila jen lámanou angličtinou. John mě poučil, že bude někde ze Šalamounových ostrovů ... a později se ukázalo, že měl pravdu. Byla den předtím na souši sama, nikoho jiného jsem na lodi neviděl. Jak já jsem byl zvědavý, kdo může plachtit na takové lodičce. Nuže, třetí den po příjezdu stojím v "knihovně" a s Charliem se snažím domluvit na rybaření. Povídám, povídám, pak se ukázal John a zase mluvíme o všem možném a najednou vejde mladý bílý kluk Jak jde okolo tak zdraví "čau", otočím se a řikám automaticky anglicky "ahoj, ty si z té malé lodi, jsem moc rád, že tě poznávám, já jsem Petr", on říká česky ahoj, já jsem Martin" Mozek mi to nebral, takže anglicky říkám, aha, co .. jo jakže, Martin .. no aha ... pak mi to konečně došlo a už česky řikám, ty vole, ty si jako z Čech .. to snad neni možný ...

No takže Martin je od Náchoda, v 16 jel do Austrálie učit se anglicky, pak zůstal v Tichomoří, 16 let do teď. Žil po ostrovech, úspěšně podnikal ... atd. Teď mu je 32 a je na cestě s černoškou ze Šalamounových ostovů. Hodně chodil do džungle a sám tam zůstaval. Dozvěděl jsem se od něho víc, než za celou dobu, co jsme tady. Ona je moc mila, ale je to takové dítě a nebo ještě lépe takove zviřátko. Během hodiny naloví dvacet ryb,nachytá a sváže kraby, umi se postarat. Společně jsou schopni žít jen z přírody, třeba půl roku ...

No a tak jsme další dva dny strávili více méně s nimi a já jsem poslouchal a poslouchal a večer pak přemýšlel a přemýšlel ... no a o tom, co jsem vymyslel a co jsme s nimi zažili napíši zase zítra, v dalším emailu.

Zdravíme moc ze Suwarrowu,

Posádka Perly.

Kratke info ze Suwarrowu

.. jsme stale tady, jsme v poradku a intenzita zazitku je natolik velka, ze k psani se dostanu pozdeji ... a myslim, ze se mate na co tesit.

zatim zdravim

Petr

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Suwarrow

Konečně se dokopávám dostat k napsání několik řádků o Suwarrovu. Dnes ráno jsme sem připluli a kromě papírování, první procházky a potlachu s jachtaři jsme toho moc nestihli. Suvarov po staru a Suwarrow po novu si najděte na googlu. Rychle tak zjistíte, že patří do severní skupiny Cookových ostrovů. Dále pak zjistíte, že se jedná o neobydlený atol poměrně daleko od čehokoliv jiného. Pro jachtaře je toto místo až mýtické.

Je to myslím ze tří hlavních důvodů. Prvním je to, že se jedná o odlehlé a jinak než lodí nedostupné místo. Druhým je příběh Toma Neala a kniha Island for oneself vztahující se k tomuto ostrovu a třetí, že je to tady opravdu krásné. Ostrov byl objeven ruskou lodí Suvarov a podle ní se také jmenuje. Dokonce tady je mosazná deska. Vláda Cooks Islands ho ale přejmenovala na Suwarrow aby to znělo lépe Cookovsky. Pro mě má Suwarrow ještě to kouzlo, že z knihy Idioti na plavbě kolem světa byl právě Suwarrow ten největší úlet a říkal jsem si, že to musí být neskutečné být na takovém místě ... no a co, teď tady jsem.

Příběh Toma Neala je o tom, že tento muž byl natolik fascinován Suvarovem, že sem odjel a několik let tady žil sám jako poustevník, napsal o tom knihu a stal se odborníkem na přežití na tropickém ostrově, kam kromě několika jachet za rok nikdo jiný nepřijede. Dnešní hlídači národního parku, kteří ostrov po dobu 8 měsíců v roce stráží, pokračují svým způsobem v jeho tradici. Vysadí je tyady v dubnu a vyzvednou za 8 měsíců v říjnu. Oni se starají o přírodu a jachtaře a jachtaři jim tady zato nechávají občas nějaké základní potraviny, ovoce, benzín atd. Oni je naoplátku berou na ryby, na kokosové kraby a okukovat zde hnízdící mořské ptáky. Abych se vrátil ale k Tomu Nealovi - v knize se Tom ovšem už nezmiňuje, že na Rarotonze zanechal nezaopatřenou ženu s dětmi a tak ho Cookani vnímají poněkud rozporuplně.

Ranger tady zastává všechny posty všech úřadů. Takže jeden člověk vystupuje jako správce národního parku, zdravotní kontrola, zemědělská inspekce, imigrační policista a celník. Vyplnili jsme tedy všech 6 papírů a jsme oficielně přijetí na Cookovy ostrovy. Myslím, že by mohl jít vzorem jako racionalizace personálního obsazení úřadů v leckteré rozvinuté zemi, další a logický krok je potom zrušení všech úřadů a nahrazení osvíceným panovníkem ... , co to sem ale pletu.

Suwarrow je dnes ptačí rezervace a kromě ptactva, krabů, zfdravého korálu a bohaté laguny na ryby je tady i neuvěřitelné množství útesových žraloků všech druhů.Ještě než jsme zakotvili, tak už jsme měli kolem lodě alespoň 10 černocípáků. Když člověk vleze do vody hned je jich několik kolem a vůbec se nebojí jako jinde, naopak plují k člověku a okukují ho pěkně zblízka. Když jsem byl kontrolovat kotvu, tak jsem se musel točit na všechny strany, abych je měl trochu pod kontrolou.

Byl jsem se tedy projít kolem Kotevního ostrova a vskutku to je tady jako v ráji, opravdu krása. Ve vodě je i ze břehu vidět tolik ryb ... i žraloků. Už se zítra těším na rybaření. Největší problém je tady chycenou rybu vytáhnout .. prý jedna z deseti se podaří vytáhnout než ji sežere žralok, tak uvidíme. Harpunovat tady nepůjdu, jednak se to nesmí a druhak by to opravdu nebylo bezpečné.

Máme povolení tady zůstat 2 týdny, tak uvidíme, jestli to využijeme, ale rád bych ...

Z vysněného ostrova zdraví

Petr za posádku Perly.

Po peti dnech na Suwarrowu

Ano, ano, po peti dnech celkem prijemne pavby a posledni noci divoke a rychle jizdy v 6-7Bf jsme zatoveni v atolu Suwarrow. Je tady dalsich vic jak deset lodi a vsude ve vode se to hemzi zraloky, super. Dnes si dame oraz, zitra vyridime papiry a pak uz jen dva tydny zraloceni, rybareni a pohody.

Napisi dnes pozdeji vic o Suwarrowu, protoze to je skutecne specielni misto na planete.

Pozdravujeme zatim domu!

Posadka Perly

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Tak zítra startujeme na Suwarow ...

... zítra brzy ráno vyrážíme na Suwarow, hurá. Momentálně si dáváme skvělé pivo v Maikai Marině na Bora Bora. Potřebovali jsme ještě naplnit potapěčské láhve. Nyní jsme připraveni, nádrže plné, banány dozrávají pod bimiminy, ledničky jsou plné :-).

Představte si, jak je svět malý. Tak vyděšen historkami o počasí, napsal jsem slavnému metoerologovi Bobu Davitstovi. z Nového Zélandu. Víte, on je opravdu guru přes počasí v oblasti jižního východního Pacifiku, všichni ho znají. Já jsem ho žádal dopředu, jestli nás poskytne službu ve formě předpovědi na míru pro nás pro plavbu z Tonga na Nový Zéland. On mi odpověděl, že samozřejmě a že zadarmo pomáhal s počasím Petru Ondráčkovi ... ólala, víte kdo to je ne? Kdyžtak si ho vygooglujte. Tak jsme se hned sladili a už nám také zadarmo psal, ohledně počasí pro cestu na Suwarow.  Je to super, že tak malá země bez moře je známá a je to díky idiotům z Victorie, Petru Ondáčkovi, Davidu Křížkovi a dalším. Je to tak trochu spojení domů a vlastně je veliká výhoda, že jsme malá země uprostřed pevniny.

Co se týká naší přeplavby na Suwawarow .. víte vůbec, kde to je? Je to úplně odlehlý atol patřící do skupiny severních Cookových ostrovů. Je to ráj žraloků, a kokosových krabů. Je to národní park, kde je ranger jen na 9 měsíců, žádné letiště, žádné spojení, jen občasná návštěva plachetnic ... no nechám na vás případné další googlování a případně vám o tomto speciálním místě na světě napíši víc, tedy pokud se tam dostaneme.

Takže Suwarow je 700NM , to je pro nás ve stávajícím počasí 4-5 dní. Moc se tam těšíme. Bob Davitt nám právě napsal, jeďte nyní, takže vyrazíme a doufáme, že před tím, než dorazí nějaké špatné počasí, tak budeme v laguně. 

Dnes jsme přeplouvali z Raiatea na Bora Bora a po opravě kormidla je Perla jako nová, byla to paráda, 20-28kt zadobok, 2,5m vlny, super plavba, jsem úplně nadšený a na cestu se už moc těšíme.

Takže těšte se na zprávy z plavby, moc zdravíme domů!

Posádla z Perla Allba

Perla je zase na vodě

Ze čtvrtka ... jsme zase na vodě hurá! Perla se hned nepotopila, ani nám sem neteče, všechno tedy vypadá, jak má. Je to super pocit být zase zpátky na moři, člověk se hned cítí dobře, když se to trochu houpe. Spuštění proběhlo hladce i přes silný nárazový vítr (až 27kt). V malinké maríně jsme se naprosto profesionálně otočili na místě a vypluli ven.

Už několik dní tady jde jedna přeháňka za druhou a hodně fouká, takže jsme rádi využili toho, že v ceně vytažení jsou i dva dny na bójce. Vyvázali jsme se tedy před marínou a budeme moc klidně spát. Teď jedeme do města obhlédnout jak to tam vypadá v tomto větru s tankováním, že bychom zítra natankovali, nakoupili a pak podle počasí buďto vyrazíme na Bora Bora, Maupity nebo už rovnou na Suwarow.

Z neděle ... tak jsme se zatím nikam nehnuli, fouká stále tak, že jsme rádi, že jsme přivázaní k bójce a nikam nemusíme. Zítra by to snad mělo být konečně lepší.

Z oceánu zase zdraví posádka Perly.

Co s Vanilkou? Recept od farmáře

Poslali jsme domů kdekomu vanilku z Tahaa. Tam jsme totiž navštívili vanilkovou farmu. Říká se tady na Tahiti, že na ostrově Tahaa je vanilka nejkvalitnější z celé Polynésie. No a říkal jsem si, že by bylo dobré vám napsat, co s těmi vanilkovými lusky dělat.

Nejprve tedy zajímavost z Wikipedie "Nejdůležitější obsahovou látkou vanilky je aromatický fenolický aldehyd vanilin, který je odpovědný za příjemnou vůni a sladkou chuť tohoto koření. Vzhledem k vysoké ceně přírodního koření je vyráběn jako náhrada také synteticky, je však proti přírodnímu aromatu, které obsahuje mnoho desítek dalších organických látek, méně lahodný a má ostřejší chuť. V Československu byl proto v polovině 20. století vyvinut a patentován jako vhodnější náhražka jeho derivát etylvanilin. " 

Vanilin je obsažen jenom v semínkách rosliny uvnitř lusku. Proces sušení a pěstování a uvolňování Vanilinu je zdlouhavý, pracný, krásný a voňavý. Každopádně, co tedy s lusky udělat, když už je máte usušené doma. Mně se nejvíce líbí následující jednoduchý, praktický a vyzkoušený recept, který praktikujeme na Perle  a hlavně si tak můžete vanilku užívat nejméně 5 let.

Vanilkové lusky nakrájíte na asi 1 cm dlouhé kousky a dáte do sklenice. Potom je zalijete rumem v poměru asi 100g vanilkových lusků na 0.5l rumu (my jsme dali 1 lusk na 0,1dcl a také to funguje). Uzavřete a za 3 týdny máte připravenu tresť. Do jídla nebo těsta se míchá zpravidla 1 čajová až jedna polévková lžíce před vařením/pečením. Až vám bude docházet, dolijete rum a za tři týdny máte tresť znovu. Podle farmáře takto můžete používat vanilku 5 let. A rum - on říkal jakýkoliv, ten nejlevnější. Já bych to naložil do nějakého nevýrazného třtinového rumu, tuzemák bych asi vynechal, ten je aromatický sám od sebe.

No a jiné recepty - třeba vezmete levný rum, vložíte do něj celý lusk a za 4 týdny máte luxusní vanilkový rum ... (a je fakt vynikající). Co s luskem .... dáte ho zase do nové lahve a tak vám vydrží zase nejméně 5 let.

Samotné lusky vydrží až 10 let, uchovávat by se měly uzavřené ve sklenici a ve tmě.

Dnes jsme totiž měli banánové-vanilkové lívance. Ale co takhle vanilkový puding, vanilkový jogurt, kuře s vanilkou atd. To všechno je totiž moc dobré...

Tak vanilce zdar!

Perla je venku z vody s kormidlem to vypadá dobře ..

Trochu jsem se odmlčel, že? Měl jsem po odletu kluků tak trochu o čem přemýšlet. Po návratu na loď jsme se přesunuli k maríně CNI, kde jsme se domluvili na detailech vytažení lodě a opravy kormidla. Na víkend jsme se sbalili a zajeli si ještě jednou do nádherné zátoky u posledního Hawaiki Taputapuatea. V sobotu jsem byl poprvé harpunovat kousek od pasu před Taputapuatea. Střelil jsem za dvě hodiny ve vodě dvě ryby, byly k večeři. Odpoledne jsme přepluli o zátoku severněji. Tam jsme se v neděli vypravili na řeku, která do zátoky ústí. Pluli jsme dlouho po řece, kolem byli samé farmy. Jeden farmář nás pozvel na břeh, ukázal nám hospodářství a na cestu nás vybavil banány, citróny a papájou. Odpoledne jsme pluli zpátky k CNI maríně.

V pondělí nám už v 10 volali z maríny, že jsou připraveni a tak jsme teď na břehu. Zvedali nás ne jeřábem, ale na takovém podvozku, který táhl specielně upravený traktor. No prostě exotika. Pak nás zaparkovali mezi ostatní lodě tak, že okolo máme na každé straně asi 10cm. Ale jsou to profíci, všichni věděli, co budeme dělat, takže nás chlapíci zvedli na centimetr přesně, abychom mohli vytáhnout kormidlo.

Včera jsem se tedy hned vrhl na opravu, kdyby bylo potřeba něco objednávat, abychom tady nebyli déle, než je nezbytné. Všechno ale vypadá dobře. Byl opravdu uvolněné osazení na spodní části kormidla. Takže nic objednávat nemusíme. Očistil jsem všechno, odstranil zbytky starého lepidla a dnes už je vlepené osazení znovu na svém místě. Zítra vrátíme kormidlo a ve čtvrtek budeme zase ve vodě. Kromě kormidla jsem ještě udělal co se dá, vyměnil anody a olej v propeleru, očistil škeble. Ještě mě asi čeká rychlý nátěr několika míst, kde chybí antifouling. 

Takže takhle tady žijeme. Jakmile budeme zpátky ve vodě, tak se rychle připravíme, doplníme proviant, naftu, benzín a vodu a jakmile nám to počasí dovolí, vyrazíme na Severní Cookovi ostrovy, hlavně tedy Sowarow. Potom dál směrem na Tonga se zastávkou na Niue nebo na Samoa.

Ze souše zatím zdraví,

Posádka Perly.

Kluci s Vlastou odletěli a my se chystáme na opravu kormidla

Tak včera jsme vyprovodili Kluky a Vlastu, kteří odletěli do Papeete a teď již sedí v letadle do USA a dále do Evropy.

Včera dopoledne jsme byli ještě všichni společně v Utuora nakupovat suvenýry a nějaké jídlo. V jednom z obchůdků jsme potkali majitelku, starší paní, která je sběratelkou Polynézských historických předmětů. Dala nám tolik informací o všech starodávných předmětech a vynálezech a vůbec nejlepší bylo, že věechny ty zbraně, nástroje, návnady a podobně uměla použít a neváhala nám to ukázat. Tak jsme kromě zbraní a různých návnad na chobotnice a ryby viděli také kuchyňské náčiní a nebo vrtačku, kterou používali polynésané před 1500 léty. Kromě toho nám byla schopná odrobně popsat každý detail výzdoby nástrojů, vysvětlit vztah k mytologii.

Celý večer jsem o tom musel přemýšlet, tolik informací jsme od nikoho předtím nedostali. Možná proto, že ona uměla anglicky, na rozdíl od většiny místních.

Teď již tedy stojíme před marínou, kde budeme vytahovat Perlu v pondělí z vody, abychom mohli opravit kormidlo.

Prozatím zdravím z Raiatea,

Petr

Jsme na Raiatea, kluci se balí domů

Tak jsme dopluli až do kulturního, náboženského centra historické Polynésie, na Raiteu. Navštívili jsme včera nejposvátnější místo Taputapuatea. Prohlédli jsme si archeologické naleziště a dnes jsme překotvili k hlavnímu městečku ostrova Utoroa. 

Na lodi začalo balení a suvenýrová panika. Kluci s Vlastou zítra odpoledne odlétají a my chceme také něco poslat domů, takže si dovedete představit ten zmatek. 

Jdu se také zapojit,

Petr