Zdravime z paluby nasi expedicni lode Perla Alba. Ctu si ted v knizkach od Cousteaua. Bohdan nam tu nechal dve Dech more a o Delfinech. Tak jsem si rikal, ze v dalsim zivote bych chtel byt oceanografem a delat objevne expedice. Zatim jedinym opravdu objevnym cinem nasi plavby bylo objeveni pristavu v Garachico, ktery neni ani na mapach ani v pilotu. No na zacatek si myslim, ze dobry.
Vcera jsme se z Las Palmas doslova vykopali az po poledni. Zacal jsem mit uz podezreni, ze jsme chytli nejakou kanarskou pomalou nomoc, kterou trpi vetsina obyvatelstva a ktera se projevuje hlavne, kdyz maji neco delat. Treba obsluhovat v restauraci nebo vyrizovat neco v marine. Snad se brzo vylecime. Pluli jsme tak nejak stridave na plachty a motor. Meli jsme namireno na potapeni do Puerto Caleta. Je to zatoka na NW okraji ostrova. Jeli jsme tam za Mantami. Bohuzel byly tak velke vlny a tak foukalo, ze se nedalo zakotvit a tak jsme to musely vzdat a plout za roh do Puerto Sardine, kdy byla take druha potapecska lokalita.
Zakotvili jsme asi v 6 vecer a hned se vypravili na pruzkum mestecka. Tady to uz bylo uplne jine, nez v Las Palmas. Takove vesnicke a mile. Barevne domecky, nektere z nich vlastne byly jen obvodove zdi domu s hezkou omitkou. Lide vypadali privetive i kdyz se to neda srovnat s Madeirou. V mistni restaraci-baru jsme si dali tradicni mistni male brambory varene ve slupce s omackou Mojo Rojo (mocho, rocho). Ve velkych vlnach jsme provadeli cviceni - vystupovani na lod ze clunu. Haha, to byste to museli videt.
Noc byla ve stylu matejske pouti. Vyzkouseli jsme vsechny atrakce. Nase oblibena horska draha a strasidelny hrad nas nadchly nejvice. Chvilemi jsem premyslel, ze se nejak privazu k posteli, abych se porad nekutalel. Paja, na to sla jinak. Zaujala polohu prejete kocky, kdy zabira 90% plochy postele. No rano jsme byli trochu navyspali. Po kratkem rozjimani u snidane jsme se vybicovali k tomu, ze jsme pripravili veci na potapeni, opet ve vlnach jsme se nalozili na clun a vyrazili se potapet. Trvalo nam to dlouho, nez jsme se dohrabali po zuby vyzbrojeni neopreny do vody. O to vic bylo mrzute, ze Paje neslo profouknout ucho a tak po dvou pokusech musela zustat na hladine. Bylo tam vic potapecskych dvojic, takze jsme se dohodli, ze budu jednu nasledovat a Paja me bude sledovat se shora. K memu prekvapeni bylo na dne mezi kameny opravdu zivo. Byly tam jine, vetsi a barevnejsi ryby nez ve stredozemnim mori. Byl jsem vdecny, ze jsem pod vodou. Krome barevnych ryb u kamenu jsem videl i velka hejna v otevrenem prostoru. Udelal jsem par fotek a natocil malou chobotnici, ktera se me skoro nebala. Kdyz jsem se vynoril, tak mi Paja rikala, ze par metru ode me plavala ryba, ktera byla stejne velka jako ja. Asi to byl kanic. Videl jsem par mensich mezi kameny dole. No jeste, ze jsem ji nevidel, to bych se asi pekne lekl.
Stejne artisticky, jak jsme se nalozili, tak jsme se vylozili, za neustaleho kyvani oplachli vystroj a vyrazili na jich. K nasemu prospechu jsme vyuzili akceleracni zonu a na slusny zadni vitr az 35kt jsme svisteli pres dolu. Nekolikrat jsme dnes videli letajici ryby. Ale ne jednu, nybrz cela hejna letajicich ryb nam odletovali od lode. Ted jsme uz kousek od Puerto Mogan, ktery Paja vybrala jako spravne kotviste pro dnesni noc. Mam trochu obavu, ze to bude zase noc dvou nudli v bandasce.
Vsechny moc pozdravujeme domu,
Posadka Perly!
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Kategorie
- Autem po Zélandu (16)
- Barbados to Panama (30)
- Canarias to Barbados (13)
- Croatia to Gibraltar (41)
- French Polynesia (50)
- Galapagos (10)
- Galapagos to Marquesas (15)
- Gibraltar to Canarias (18)
- New Zealand (48)
- North Minerva Reef (5)
- Panama (19)
- Panama to Galapagos (8)
- Samoa (7)
- Tahiti to Samoa (10)
- Tonga to Zealand (19)
Translate
14 října 2012
12 října 2012
Pozdrav z Gran Canarie … kam nás vítr zavál a jak jsme si zase naběhli
zdravíme domů tentokrát z Gran Canaria z přístavu Puerto deportivo de Las Palmas.
Potom, co jsme odpluli z Garachico, tak jsme zamířili podél severního pobřeží Tenerife na východ. Stále jsme se museli zlobit s motorem, protože nám nefoukal skoro žádný vítr. Stále jsme ještě nevěděli, kam nás vlastně vítr zafoukne, jestli na Fuerteventura nebo už na Gran Canarii. Večer jsme byli na nejsevernějším okraji Tenerife. Akcelereační zóna se ukázala hned kousek od pobřeží. Začal foukat čerství severní vítr a to nám umožnilo držet kurs i nadále na 100NM vzdálenou Fuerteventuru. Nechali jsme 2 ref na hlavní plachtě a plnou genu. Loď doslova letěla přes vlny 7-8 uzlů. Pája vyhodnotila, že vlastně závodit na lodi nechce, ale protože se vítr držel do 15kt, tak jsme letěli dál. Běhěm své služby od půlnoci do tří jsem se konečně donutil pořádně pročíst kapitolu Furteventura v pilotu a prohlédnout si vše na mapě. Opět jsem ale zjistil, že se to neshoduje. Na mapách Navionics, eré používáme v ploteru byla kolem kolem sevrozápadní části ostrova vyznačena vojenská oblast se zákazem vstupu, která v pilotu a na papírových admiralty mapách nebyla. Ach jo. To, co ale v pilotu bylo, že druhý největší ostrov souostroví Canaria má en dvě něco jako maríny a ani ty nejsou dobré jindy, než při ideálních podmínkách. Jachtařsky mnohem přívětivější vypadalo Lanzarote, jenže to už bylo příliš daleko. Při předávání služby jsme se tedy rozhodli změnit kurz na Gran Canarii, toho času 35NM jižně od naší polohy. Rychlá jízda se změnila v plavbu dvou nudlí v bandasce, protože vlnění nám začalo jít ze zadoboku a zatím, co zadní vítr pomalu zeslaboval, tak vlny rostli. V 7 hodin jsem už nevydržel, stáhl nejprve genu a pak i hlavní plachtu a dál jsme pokračovali na motor. Navíc jsem byl zhrzen tím, že už třetí den nám nezabrala ani rybička.
Někdy kolem desáté jsme kotvili na kotvišti u Puerto Deportivo de Las Palmas, tedy v přístavu Las Palmas na Gran Canarii. Povzbuzeni informací o láci kotviště a maríny jsme hrdě vyrazili zaplatit. Kotviště totiž patří k maríně a za kotvení se platí. Člověk zato získá přístup do sprch a vlastně celého zázemí maríny. Když jsme přišli do kanceláře, tak tam už čekalo pár lidí. Na řadu jsme přišli skoro za hodinu. Dva chasníci, kteří jachtaře odbavovali byli opravdu vysoce neefektivní. Zato se stihli bavit, telefonovat a všechno možné. Když mi ukázal fakturu na které za dva dny místo 5 euro bylo 55, tak jsem myslel, že špatně vidím. Druhý borec nám začal vysvětlovat o daních. Museli jsme zkrátka ve státním přístavu zaplatit dalších 30 dní daň za Maritimo navigacion ... blabla. Ta se platí jen ve státních přístavech, v privátních marínách nikoliv. V pilotu bylo napsané, že se platí na den 0.01EURA za m2. Realita byla na 30 dní 48,90EURO. Vzpomněl jsem si na Malagu, kde jsme zase zaplatili 40EURO za připojení a odpojení vody :-) Tak jsme zase naletěli. Ještě, že jsme tady zůstali dva dny.
Zastávka, ale není marná. Jednak hlavní město Kanárských ostrovů je moc hezké a zajímavé, dále místní marína má opravdu skvělou vybavenost včetně mnoha jachtařských, potapěčských a rybářských obchodů. Včera jsme koupili za velmi dobrou cenu další potápěčskou lahev, dokoupili nějaké náhradní filtry do motoru, nový invertor, který se nám před třemi dny rozbil. Zlášť ta třetí věc byla klíčová, protože jak jsme zjistili bez invertoru, který nám umí vyrobit z baterky, 12V vyrobit zásuvkových 230V, nejsme schopni nabíjet počítač, baterky do foťáku a kdoví, co ještě. Tentokrát jsem už koupil pořádný invertor určený pro jachty. Ten čínský do auta prostě v klepajícím se stále vlhkém prostředí neměl šanci vydržet.
Dnes jsme vyrazili opět do města, chtěli jsme ještě dokoupit pár drobností ...... a co se stalo, no přece další svátek .... tento týden už druhý. Ve státní svátek mají všude všechno zavřené. Pozitovní ale je, že jsme v největší katedrále Sv. Anny byli svědky mše, kde byli všichni místní pohlaváři a celé velení místních vojenských jednotek. Všichni ve slavnostních uniformách s vyznamenáními, ochranka atd. Večer se tady chystá nějaké hudební, folklórní slavnost. Všude jsou skupinky kytaristů v takových krojích a trénují na večer. Vypadá to velice slibně a už se těšíme .....
Mějte se doma krásně,
Petr a Pája
Potom, co jsme odpluli z Garachico, tak jsme zamířili podél severního pobřeží Tenerife na východ. Stále jsme se museli zlobit s motorem, protože nám nefoukal skoro žádný vítr. Stále jsme ještě nevěděli, kam nás vlastně vítr zafoukne, jestli na Fuerteventura nebo už na Gran Canarii. Večer jsme byli na nejsevernějším okraji Tenerife. Akcelereační zóna se ukázala hned kousek od pobřeží. Začal foukat čerství severní vítr a to nám umožnilo držet kurs i nadále na 100NM vzdálenou Fuerteventuru. Nechali jsme 2 ref na hlavní plachtě a plnou genu. Loď doslova letěla přes vlny 7-8 uzlů. Pája vyhodnotila, že vlastně závodit na lodi nechce, ale protože se vítr držel do 15kt, tak jsme letěli dál. Běhěm své služby od půlnoci do tří jsem se konečně donutil pořádně pročíst kapitolu Furteventura v pilotu a prohlédnout si vše na mapě. Opět jsem ale zjistil, že se to neshoduje. Na mapách Navionics, eré používáme v ploteru byla kolem kolem sevrozápadní části ostrova vyznačena vojenská oblast se zákazem vstupu, která v pilotu a na papírových admiralty mapách nebyla. Ach jo. To, co ale v pilotu bylo, že druhý největší ostrov souostroví Canaria má en dvě něco jako maríny a ani ty nejsou dobré jindy, než při ideálních podmínkách. Jachtařsky mnohem přívětivější vypadalo Lanzarote, jenže to už bylo příliš daleko. Při předávání služby jsme se tedy rozhodli změnit kurz na Gran Canarii, toho času 35NM jižně od naší polohy. Rychlá jízda se změnila v plavbu dvou nudlí v bandasce, protože vlnění nám začalo jít ze zadoboku a zatím, co zadní vítr pomalu zeslaboval, tak vlny rostli. V 7 hodin jsem už nevydržel, stáhl nejprve genu a pak i hlavní plachtu a dál jsme pokračovali na motor. Navíc jsem byl zhrzen tím, že už třetí den nám nezabrala ani rybička.
Někdy kolem desáté jsme kotvili na kotvišti u Puerto Deportivo de Las Palmas, tedy v přístavu Las Palmas na Gran Canarii. Povzbuzeni informací o láci kotviště a maríny jsme hrdě vyrazili zaplatit. Kotviště totiž patří k maríně a za kotvení se platí. Člověk zato získá přístup do sprch a vlastně celého zázemí maríny. Když jsme přišli do kanceláře, tak tam už čekalo pár lidí. Na řadu jsme přišli skoro za hodinu. Dva chasníci, kteří jachtaře odbavovali byli opravdu vysoce neefektivní. Zato se stihli bavit, telefonovat a všechno možné. Když mi ukázal fakturu na které za dva dny místo 5 euro bylo 55, tak jsem myslel, že špatně vidím. Druhý borec nám začal vysvětlovat o daních. Museli jsme zkrátka ve státním přístavu zaplatit dalších 30 dní daň za Maritimo navigacion ... blabla. Ta se platí jen ve státních přístavech, v privátních marínách nikoliv. V pilotu bylo napsané, že se platí na den 0.01EURA za m2. Realita byla na 30 dní 48,90EURO. Vzpomněl jsem si na Malagu, kde jsme zase zaplatili 40EURO za připojení a odpojení vody :-) Tak jsme zase naletěli. Ještě, že jsme tady zůstali dva dny.
Zastávka, ale není marná. Jednak hlavní město Kanárských ostrovů je moc hezké a zajímavé, dále místní marína má opravdu skvělou vybavenost včetně mnoha jachtařských, potapěčských a rybářských obchodů. Včera jsme koupili za velmi dobrou cenu další potápěčskou lahev, dokoupili nějaké náhradní filtry do motoru, nový invertor, který se nám před třemi dny rozbil. Zlášť ta třetí věc byla klíčová, protože jak jsme zjistili bez invertoru, který nám umí vyrobit z baterky, 12V vyrobit zásuvkových 230V, nejsme schopni nabíjet počítač, baterky do foťáku a kdoví, co ještě. Tentokrát jsem už koupil pořádný invertor určený pro jachty. Ten čínský do auta prostě v klepajícím se stále vlhkém prostředí neměl šanci vydržet.
Dnes jsme vyrazili opět do města, chtěli jsme ještě dokoupit pár drobností ...... a co se stalo, no přece další svátek .... tento týden už druhý. Ve státní svátek mají všude všechno zavřené. Pozitovní ale je, že jsme v největší katedrále Sv. Anny byli svědky mše, kde byli všichni místní pohlaváři a celé velení místních vojenských jednotek. Všichni ve slavnostních uniformách s vyznamenáními, ochranka atd. Večer se tady chystá nějaké hudební, folklórní slavnost. Všude jsou skupinky kytaristů v takových krojích a trénují na večer. Vypadá to velice slibně a už se těšíme .....
Mějte se doma krásně,
Petr a Pája
10 října 2012
Kulohlavci,akceleracni zony, La Gomera a Garachico
v nedeli 7 po obede dorazil Martin s Irenou na navstevu. Naplanovali jsme s nimi dvoudenni vylet na La Gomeru. Z mariny San Miguel jsme vypluli asi kolem treti odpoledne. Line turisticke letovisko jsme nechali za zadi a na cerstvi zadni vitr vypluli na Gomeru. Kdyz jsme mijeli posledni majak na Tenerife, tak jsme uvideli velike delfiny. Za chvili bylo jasne, ze se vubec nejedna o delfiny, ale o kulohlavce, tedy kytovce pribuzneho narvalovi. Na rozdil od delfinu si nas ale kulohlavci nevsimali. Ti co byli blizko lodi, tak se pred pridi zanorili a vynorili se az 100 metru za zadi. Kazdopadne v denicku mame dalsiho velkeho obyvatele oceanu.
Do zatoky kousek jizne od San Sebastianu (hlavniho pristavu maleho ostrova La Gomera)jsme dorazili az o pul desate vecer. Za tmy jsme zakotvili pobliz dvou katamaranu. Na nedaleke plazi a utesech se neunavne rozbijel priboj, tmave pobrezi se dalo jen tusit.
Nez jsme dopluli na La Gomeru, tak jsme proplouvali misty, kde je jedna z tzv. akceleracnich zon. Jsou to mista mezi ruznymi kanarskymi ostrovi, kde vitr zesiluje o 15-25kt. Vitr se stoci a zesili doslova na metru. Je to videt zretelne na mori, kde zona zacina. Nam se vitr otocil z 5 uzlu z jihu na 25 a pozdeji 32 uzlu ze severu. Byli jsme dobre pripraveni, takze silny bocak pro nas neznamenal vetsi problem. Pri ceste zpatky z Gomery foukalo jeste vic a jedina neprijemnost byli strme kretke vlny, ktere nas nekolikrat pekne vymachali. No myslim, ze Martin se zenou budou mit na co vzpominat.
Rano, jsme se rozhodli navstivit mesto. Popojeli jsme kousek za pristav a zatvili nedaleko mestske plaze. Byl cas vytahnout clun. Byly dost velke vlny, takze jsme kratce po nastoupeni meli vsichni ctyri mokre zadky. Vystup ze clunu v pribojove vlne probehl opet hladce, jen ten cerny pisek palil do chodidel az beda. Clun jsme zatahli az nahoru k zidce nad plazi.
Ve meste San Sebastian jsou opet stopy Cristofera Columba, tedy presneji je tam opet jeho dum, ktery koupil, kdyz tu kotvil se svymi lodemi. Zajimave je ze spanelsky nehledata Casa de Colombus nebo neco podobneho, ale Casa de Colon. Musim se na to jeste podivat na Internetu, jak tomu Columbusovi vlastne rikaji. Mestecko bylo malebne, male domecky, namesti s fikusy benjamina grande, kostel, kostelik a restarace, kde bylo vsechno domaci od moji mamy, jak rikala dcera servirka, inu rodinna restaurace ....
Po kave a zmrzline jsme se vydali zpet. Po 6 hodinach skakani na vlnach jsme nase hosty vylozili u mola v marine Puerto Colon, co by podle vseho mel byt Columbuv pristav. My jsme se vydali kotvit do nedaleke zatoky. Byla to plaz, kde lezela vyvrzena jachta a vedle ni stanovalo a bydleno nekolik particek squoteru, jak jsme zacali rikat volnomyslenkarskym lidem, keri tady ruzne po strovech ziji na plazich a v horach. Kotvili jsme uz za tmy. Perla nas nechala vyspat, postavila se pridi k vlnam a tak se skoro nekyvala.
Rano jsme se nemohli vyhrabat z postele. Prece jsme ale vyrazili dal kolem Tenerife. Opet nas cekala jedna akceleracni zona. Plizili jsme se kolem pobrezi, ale nakonec jsme musel na motor proti 25kt a vlnam. Za hodinu a pul vitr zmizel a my jsme pokracovali dal podel zapadniho pobrezi. Na noc jsme zvazovali nekolik kotvist a na teto strane ostrova jich opravdu moc neni. Nakonec jsme zvolili kotviste San Marco. Dobre chranena zatoka s hotelovou plazi, pisecnym dnem. Byli jsme radi, ze stojime. Uz jsme se chystali do vody, kdyz se z radia ozvalo Perla Aba, Perla Alba, Perla Alba ... ach jo, rkal jsem si, ze ja jsem to AIS nevypnul. Volalo rizeni provozu kolem Tenerife, ze stojime na miste, kde se nesmi kotvit (jak v mape, tak v pilotu to bylo popsane jako nejvodnejsi kotviste na NW pobrezi). Na opakovany dotaz nam doporucili, abychom se presunuli asi 1,5 mile pred Garachico. To my jsme v souladu s pilotem vyhodnotili jako nepouzitelne. No dobre, neda se nic delat, zvedli jsme kotvu, odpluli. Po chvili jsem vypnul AIS, nastvany, ze nas vyhnali z krasneho a bezpecneho mista. Garachico je mesto, ktere bylo vyznamnym pristavem Tenerife az do roku 1705, kdy ho zalila lava. Podle pilota zahynulo tehdy mnoho lidi. Mesto bylo obnoveno na lavovem proudu, nicmene pristav obnoven nebyl. Z mapy bylo zrejme, ze kvalita podkladu je mizerna a v pilotu psali, ze se musi navigovat podle oci, protoze tam jsou v mapach nezanesene kameny, melciny a utesy. Propluli jsme kolem mestskeho vlnolamu a zdi chranicich silnici. Vsude z vody koukali kameny a utesy, ktere neby v mape, hloubka nesouhlasila. Byl jsem nastvany, kam nas to ten clovek poslal. Uz jsem se chtel vracet zpatky, kdyz jsem si vsiml, jak zpoza ohromneho mestskeho vlnolamu vyplula mala rybarska lodicka. Na pame nic nebylo, ani 10 metru vesoky a 500 metru dlouhy vlnolam. No dobre, Paja, koukala do vody pred pridi a ja jsem krokem vedl lod ke hrane vlnolamu. Jeste kousek, 7m, 6m, a najednou se za vlnolamem vynoril uplne novy perfektni a poloprazdny pristav. Myslim, ze jsme byli prvni lod z cizi vlajkou, ktera ho navstivila.
Pomalicku jsme proplouvali kolem prazdnych mol, kdyz na nas mava z jednoho mola clovek v uniforme. Rekl, nam, ze klidne muzeme stat u mola, ze na jeden den se nic neplati. A tak jsme se vyvazali k uplne novemu plovoucimu molu, za chvili uz jsme sly do mesta. Mesto nas prekvapilo stejne jako pristav a mile uvitani od jeho strazce. Kresne barevne a opravene domecky, frantiskansky klaster, prijemni lide. Dali jsme si veceri a sli se projit. jeste porad jsem nechapal, jak je to mozne .... Uz po tolikate nas osud necekane dovedl na krasne misto, ktere bychom jinak vubec nepoznali. Navsteva Garachico nas nadchla.
Rano se nam odstud nechtelo. Sli jsme jeste nakoupit zeleninu a ovoce, cestou se zastavili v mistnim baru na kavu (60 centu) a v pul jedenacte jsme vypluli. Dnes jsme si rekli, ze poplujeme, kam nas vitr zanese, ale na 3-5 uzlu nas nenesl nikam, tak motorujeme, nebo motorujeme s plachtou dal na vychod. Uvidime, jak to bude vypadat, jestli se vydame jeste na Fuerteventuru a Lanzarote nebo jestli uz zamirime na Gran Canarii.
Z paluby Perly na ceste kolem sveta zdravi Petr a Paja!
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Do zatoky kousek jizne od San Sebastianu (hlavniho pristavu maleho ostrova La Gomera)jsme dorazili az o pul desate vecer. Za tmy jsme zakotvili pobliz dvou katamaranu. Na nedaleke plazi a utesech se neunavne rozbijel priboj, tmave pobrezi se dalo jen tusit.
Nez jsme dopluli na La Gomeru, tak jsme proplouvali misty, kde je jedna z tzv. akceleracnich zon. Jsou to mista mezi ruznymi kanarskymi ostrovi, kde vitr zesiluje o 15-25kt. Vitr se stoci a zesili doslova na metru. Je to videt zretelne na mori, kde zona zacina. Nam se vitr otocil z 5 uzlu z jihu na 25 a pozdeji 32 uzlu ze severu. Byli jsme dobre pripraveni, takze silny bocak pro nas neznamenal vetsi problem. Pri ceste zpatky z Gomery foukalo jeste vic a jedina neprijemnost byli strme kretke vlny, ktere nas nekolikrat pekne vymachali. No myslim, ze Martin se zenou budou mit na co vzpominat.
Rano, jsme se rozhodli navstivit mesto. Popojeli jsme kousek za pristav a zatvili nedaleko mestske plaze. Byl cas vytahnout clun. Byly dost velke vlny, takze jsme kratce po nastoupeni meli vsichni ctyri mokre zadky. Vystup ze clunu v pribojove vlne probehl opet hladce, jen ten cerny pisek palil do chodidel az beda. Clun jsme zatahli az nahoru k zidce nad plazi.
Ve meste San Sebastian jsou opet stopy Cristofera Columba, tedy presneji je tam opet jeho dum, ktery koupil, kdyz tu kotvil se svymi lodemi. Zajimave je ze spanelsky nehledata Casa de Colombus nebo neco podobneho, ale Casa de Colon. Musim se na to jeste podivat na Internetu, jak tomu Columbusovi vlastne rikaji. Mestecko bylo malebne, male domecky, namesti s fikusy benjamina grande, kostel, kostelik a restarace, kde bylo vsechno domaci od moji mamy, jak rikala dcera servirka, inu rodinna restaurace ....
Po kave a zmrzline jsme se vydali zpet. Po 6 hodinach skakani na vlnach jsme nase hosty vylozili u mola v marine Puerto Colon, co by podle vseho mel byt Columbuv pristav. My jsme se vydali kotvit do nedaleke zatoky. Byla to plaz, kde lezela vyvrzena jachta a vedle ni stanovalo a bydleno nekolik particek squoteru, jak jsme zacali rikat volnomyslenkarskym lidem, keri tady ruzne po strovech ziji na plazich a v horach. Kotvili jsme uz za tmy. Perla nas nechala vyspat, postavila se pridi k vlnam a tak se skoro nekyvala.
Rano jsme se nemohli vyhrabat z postele. Prece jsme ale vyrazili dal kolem Tenerife. Opet nas cekala jedna akceleracni zona. Plizili jsme se kolem pobrezi, ale nakonec jsme musel na motor proti 25kt a vlnam. Za hodinu a pul vitr zmizel a my jsme pokracovali dal podel zapadniho pobrezi. Na noc jsme zvazovali nekolik kotvist a na teto strane ostrova jich opravdu moc neni. Nakonec jsme zvolili kotviste San Marco. Dobre chranena zatoka s hotelovou plazi, pisecnym dnem. Byli jsme radi, ze stojime. Uz jsme se chystali do vody, kdyz se z radia ozvalo Perla Aba, Perla Alba, Perla Alba ... ach jo, rkal jsem si, ze ja jsem to AIS nevypnul. Volalo rizeni provozu kolem Tenerife, ze stojime na miste, kde se nesmi kotvit (jak v mape, tak v pilotu to bylo popsane jako nejvodnejsi kotviste na NW pobrezi). Na opakovany dotaz nam doporucili, abychom se presunuli asi 1,5 mile pred Garachico. To my jsme v souladu s pilotem vyhodnotili jako nepouzitelne. No dobre, neda se nic delat, zvedli jsme kotvu, odpluli. Po chvili jsem vypnul AIS, nastvany, ze nas vyhnali z krasneho a bezpecneho mista. Garachico je mesto, ktere bylo vyznamnym pristavem Tenerife az do roku 1705, kdy ho zalila lava. Podle pilota zahynulo tehdy mnoho lidi. Mesto bylo obnoveno na lavovem proudu, nicmene pristav obnoven nebyl. Z mapy bylo zrejme, ze kvalita podkladu je mizerna a v pilotu psali, ze se musi navigovat podle oci, protoze tam jsou v mapach nezanesene kameny, melciny a utesy. Propluli jsme kolem mestskeho vlnolamu a zdi chranicich silnici. Vsude z vody koukali kameny a utesy, ktere neby v mape, hloubka nesouhlasila. Byl jsem nastvany, kam nas to ten clovek poslal. Uz jsem se chtel vracet zpatky, kdyz jsem si vsiml, jak zpoza ohromneho mestskeho vlnolamu vyplula mala rybarska lodicka. Na pame nic nebylo, ani 10 metru vesoky a 500 metru dlouhy vlnolam. No dobre, Paja, koukala do vody pred pridi a ja jsem krokem vedl lod ke hrane vlnolamu. Jeste kousek, 7m, 6m, a najednou se za vlnolamem vynoril uplne novy perfektni a poloprazdny pristav. Myslim, ze jsme byli prvni lod z cizi vlajkou, ktera ho navstivila.
Pomalicku jsme proplouvali kolem prazdnych mol, kdyz na nas mava z jednoho mola clovek v uniforme. Rekl, nam, ze klidne muzeme stat u mola, ze na jeden den se nic neplati. A tak jsme se vyvazali k uplne novemu plovoucimu molu, za chvili uz jsme sly do mesta. Mesto nas prekvapilo stejne jako pristav a mile uvitani od jeho strazce. Kresne barevne a opravene domecky, frantiskansky klaster, prijemni lide. Dali jsme si veceri a sli se projit. jeste porad jsem nechapal, jak je to mozne .... Uz po tolikate nas osud necekane dovedl na krasne misto, ktere bychom jinak vubec nepoznali. Navsteva Garachico nas nadchla.
Rano se nam odstud nechtelo. Sli jsme jeste nakoupit zeleninu a ovoce, cestou se zastavili v mistnim baru na kavu (60 centu) a v pul jedenacte jsme vypluli. Dnes jsme si rekli, ze poplujeme, kam nas vitr zanese, ale na 3-5 uzlu nas nenesl nikam, tak motorujeme, nebo motorujeme s plachtou dal na vychod. Uvidime, jak to bude vypadat, jestli se vydame jeste na Fuerteventuru a Lanzarote nebo jestli uz zamirime na Gran Canarii.
Z paluby Perly na ceste kolem sveta zdravi Petr a Paja!
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
07 října 2012
Chystáme se opustit Tenerife a vyplout na Gomeru
Zdravíme domů! Po čtyřech krásných dnech na Tenerife se za chvíli chystáme vyplout zase na Oceán a nechat se příznivým západním větrem dovézt na Gomeru. A jak jsme se tady měli?
Tenerife je dalším ostrovem, který nám učaroval. V některých ohledech by se tento ostrov dal srovnávat s Madeirou. Je tady nejvyšší hora španělska Pico de Teide 3717. Měli jsme veliké štěstí na počasí a podařilo se nám zdolat vrchol. Povolení jsme měli vyřízení skoro měsíc dopředu. Půjčili jsme si auto, dojeli k dolní stanici lanovky do 2300m. Pak lanovkou do 3200 a odtud už po vlastních stezkou číslo deset až na vrchol kráteru. Překvapilo mě, že na vrcholu všude vystupují horké sirné páry. Žijí tam ještěrky a proti očekávání tam bylo docela teplo, asi 9 stupňů.
Dolů jsme šly pěšky až k autu. Byla to náročná, ale krásná cesta. Ty výhledy z vrcholu i po cestě se nedají ani popsat. Koukněte se na fotky. Další den, jsme všichni unavení byli na lodi. Posádka odjela na letiště po páté odpoledne. Budou nám moc chybět, bylo nám s nimi ty tři týdny krásně.
My jsme si včera půjčili auto a jeli jsme znuvu do hor po Teide. Projeli jsme do úrodného údolí Orotava, navštívili Puerto de la Cruz a tamnější botanickou zahradu. Ta po pozůstatkem aklimatizační stanice, kterou používali španělé na aklimatizaci tropických roztlin, které z celého světa vozili do evropy. Bylo to nesmírně zajímavé, kolik a jak rozmanitých rostlin po světě všude roste.
Potom jsme zajeli ještě do Santa Cruz, hlavního města ostrova. Bohdane a víš ty co, je to zatraceně skejtové město!! Všude skejťáci, skejtparky ... svého jména je nositelem oprávněně! Pozdě večer jsme byli na zpátky na lodi.
Dnes se chystáme odplout. Máme tady návštěvu, tak je chceme vzít na Gomeru a pak zpátky na Tenerife. My potom budeme pokračovat ještě na další ostrovy a za týden bychom měli přistát na Gran Canarii, kde budeme nechávat Perlu do vánoc.
Posíláme mnoho pozdravů ze slunných Kanárských ostrovů,
Petr a Pája
Tenerife je dalším ostrovem, který nám učaroval. V některých ohledech by se tento ostrov dal srovnávat s Madeirou. Je tady nejvyšší hora španělska Pico de Teide 3717. Měli jsme veliké štěstí na počasí a podařilo se nám zdolat vrchol. Povolení jsme měli vyřízení skoro měsíc dopředu. Půjčili jsme si auto, dojeli k dolní stanici lanovky do 2300m. Pak lanovkou do 3200 a odtud už po vlastních stezkou číslo deset až na vrchol kráteru. Překvapilo mě, že na vrcholu všude vystupují horké sirné páry. Žijí tam ještěrky a proti očekávání tam bylo docela teplo, asi 9 stupňů.
Dolů jsme šly pěšky až k autu. Byla to náročná, ale krásná cesta. Ty výhledy z vrcholu i po cestě se nedají ani popsat. Koukněte se na fotky. Další den, jsme všichni unavení byli na lodi. Posádka odjela na letiště po páté odpoledne. Budou nám moc chybět, bylo nám s nimi ty tři týdny krásně.
My jsme si včera půjčili auto a jeli jsme znuvu do hor po Teide. Projeli jsme do úrodného údolí Orotava, navštívili Puerto de la Cruz a tamnější botanickou zahradu. Ta po pozůstatkem aklimatizační stanice, kterou používali španělé na aklimatizaci tropických roztlin, které z celého světa vozili do evropy. Bylo to nesmírně zajímavé, kolik a jak rozmanitých rostlin po světě všude roste.
Potom jsme zajeli ještě do Santa Cruz, hlavního města ostrova. Bohdane a víš ty co, je to zatraceně skejtové město!! Všude skejťáci, skejtparky ... svého jména je nositelem oprávněně! Pozdě večer jsme byli na zpátky na lodi.
Dnes se chystáme odplout. Máme tady návštěvu, tak je chceme vzít na Gomeru a pak zpátky na Tenerife. My potom budeme pokračovat ještě na další ostrovy a za týden bychom měli přistát na Gran Canarii, kde budeme nechávat Perlu do vánoc.
Posíláme mnoho pozdravů ze slunných Kanárských ostrovů,
Petr a Pája
03 října 2012
Salvageny - ptaci raj
.. jsme prave u brehu Tenerife, jizne od mesta Santa Cruz. Predevcirem jsme byli na opustenych Ostrovech Salvagenach. Je tam ptaci rezervace, dva strazci, pes Salvage, jesterky, gekoni a jinak nic. Navsteva vetsiho ze dvou ostrovu Salvagem Grande byla nakonec nesmirne prijemna a zajimava. Dokonce jsme byli atmosferou natolik zasazeni, ze jsme se rozhodli prespat na kotve a odpluli az vcera rano. Co se nam vlastne prihodilo?
Z Madeiry na Salgeny (Ihlas Salvagemas) je to asi 160nm. V priznivem vetru nam plavba rychle utikala a po rychle nocni plavbe jsme druhy den kolem poledne uz mijeli nebezpecne utesy Salvagem Grande a ve dve staly zakotveni v jednine zatoce, kterou zde maji a ve ktere se nachazi i zakladna strazcu narodniho parku a vyzkumniku, ornitologu. Ostrovy patrici Portugalsku a spravne podlehajici Madeire se skladaji ze dvou malych ostruvkum z nichz vesti se jmenuje velky a mensi se jmenuje maly. Krome techto dvou ostrovu je vsude kolem nich stovky utesu, kamenu a melcin o ktere se rozbiji oceansky priboj. Na ostrovech jsou celkem dve kotviste, jedno na velkem a druhe na malem. Ostrovy nejsou obydleny lidmi, zato jsou rajem pro ptaky. Nejvice je zde Burnaku Zlutozobych, ktery hnizdi doslova pod kazdym kamenem. Ale potom zde najdou ornitologove na 200 dalsich ptaku, nekteri zde hnizdi, jini se zde zastavuji behem migrace.
Potom, co jsme zakotvili, nafoukli clun a jako zazrakem se nechali pribojovou vlnou vynest na betonove pristavaci molo nas privitala reditelka parku a ostrova, fena Salvage. Krome ni i strazce a spanelsky vyzkumnik Burnaku. Ztrazce pomoci vysilacky zkontroloval nase povoleni pristat na ostrove a pak se s nami dohodl, ze v pet se nam bude venovat a pujde s nami obejit ostrov. My jsme se tedy zase neobvykle sikovne vratili na Perlua vrhli se do vod oceanu s brylemi. Snorchlovani bylo nadherne. Utesy po okrajich zatoky byly plne ryb a jak velkych a barevnych. Byli jsme jen s Pajou. Dokonce jsme videli asi v 10m pod nami velkeho a znameho kanice hnedeho, ktery nas chtel "sezrat" na Cabrere u Minorky. Tenhle na nas ale vubec nebyl zvedavy, takze, kdyz nas videl mavnul ploutvi a byl nekde pod kameny.
Po snorchlovani jsme se vratili na ostrov. Strazce Carlos uz na nas cekal i se Salvage a vyrazili jsme kolem ostrova. Vite, on je ten ostrov opravdu docela maly. Ma asi 1 km v prumeru, nejvissi hora meri 165m a je ne ni majak. Vetsi cast ostrova je nahorni plosina, kde rostou endemity a pod kazdym kamanem najde schovaneho mladeho burnaka. Carlos nam vypravel o Burnacich o tom jak rodice burnaku letaji lovit mladym ryby az ke brehum afriky. Cesta jim trva 3 dny. Kdyz vyrostou, tak se vydaji na ocean az k brehum Brasilie a po sedmi letech se vraci na Salvageny, kde maji mlade. Opravdu potkavame tyto uzasne letce na otevrenem oceanu stovky mil od pevniny. Krome burnaku a jinych ptacku nam Carlos chytil gekona a dal pochovat malinkeho ptacka, ktery vypadal jako chlupata kulicka. Vypravel nam take o jejich zivote na malem ostruvku. Jsou zpravidla na ostrove ve dvou na tri tydny, nekdy tam maji nejake vedce zkoumajici ptaky. Po trech tydnech nebo mesici prijede vojenska lod a vymeni se. Pak jsou dva tydny ve Funchalu, maji volno, pak tyden pripravuji material a jedou zpatky na Salvageny. Krome hlidani parku plni dalsi ukoly, dohlizi na fungovani majaku, vedeckych mericich pristroju a udrzuji zakladnu.
Carlos byl nesmirne fajn, nabidli nam vodu a presvedcovali, at zustaneme nekolik dni, meli bychom k dispozici jejich gril, zazemi, proste cokoliv. A vite, co je na tom zajimave? Za vstup na ostrovy, povoleni ani pobyt, ani vychazku s pruvodcem a kotveni, ci pouzivani zakladny se nic neplati .... Jednine o co nas Clarlos pozadal bylo vyplneni dotazniku ...
Kdyz jsme se vratili na Perlu bylo jasne, ze nikam neodplujeme. Koukali jsme se na zapad slunce a lovici burnaky. Ti si povidali. Byl to opravdu nadherny vecer uprostred oceanu.
Odpluli jsme rano a po klidne noci jsme dorazili k severnimu pobrezi Tenerife. Vcera navecer jsme ulovili zase Zloha neboli zlatou rybu jinak take doradu. Meli jsme ji k veceri.
Plavbu i celkove pobyt na lodi zvladame dobre. To vite, ze po trech tydnech spolecne na lodi tady obcas nekdo lehce zaprudi, ale rychle se vzdy vsechno vyresi, je to vazne fajn parta tahle posadka. Zitra bychom se meli vydat na vystup na nejvyssi horu Spanelska - Pico de Teide, 3700m nm, ktera se nachazi kde jinde, nez prave na Tenerife. Celou plavbu ze Salvagen je obloha pokryta mraky, obcas dokonce prselo a to i pres to, ze jsme v tlakove vysi 1023-1025HPa. Pisi to proto, ze jsme bohuzel nevideli zasnezeny vrchol Teide vystupovat postupne z more, protoze jsme ji nevideli vybec. Jsem zvedavy, az se rozedni, co bude videt.
Pozitri vecer posadka odleta z Tenerife domu. My tady mame domluvena nejaka setkani se znamymi z Cech. Nejprve na Tenerife a pak na Gran Canarii.
Tak zatim,
Petr
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Z Madeiry na Salgeny (Ihlas Salvagemas) je to asi 160nm. V priznivem vetru nam plavba rychle utikala a po rychle nocni plavbe jsme druhy den kolem poledne uz mijeli nebezpecne utesy Salvagem Grande a ve dve staly zakotveni v jednine zatoce, kterou zde maji a ve ktere se nachazi i zakladna strazcu narodniho parku a vyzkumniku, ornitologu. Ostrovy patrici Portugalsku a spravne podlehajici Madeire se skladaji ze dvou malych ostruvkum z nichz vesti se jmenuje velky a mensi se jmenuje maly. Krome techto dvou ostrovu je vsude kolem nich stovky utesu, kamenu a melcin o ktere se rozbiji oceansky priboj. Na ostrovech jsou celkem dve kotviste, jedno na velkem a druhe na malem. Ostrovy nejsou obydleny lidmi, zato jsou rajem pro ptaky. Nejvice je zde Burnaku Zlutozobych, ktery hnizdi doslova pod kazdym kamenem. Ale potom zde najdou ornitologove na 200 dalsich ptaku, nekteri zde hnizdi, jini se zde zastavuji behem migrace.
Potom, co jsme zakotvili, nafoukli clun a jako zazrakem se nechali pribojovou vlnou vynest na betonove pristavaci molo nas privitala reditelka parku a ostrova, fena Salvage. Krome ni i strazce a spanelsky vyzkumnik Burnaku. Ztrazce pomoci vysilacky zkontroloval nase povoleni pristat na ostrove a pak se s nami dohodl, ze v pet se nam bude venovat a pujde s nami obejit ostrov. My jsme se tedy zase neobvykle sikovne vratili na Perlua vrhli se do vod oceanu s brylemi. Snorchlovani bylo nadherne. Utesy po okrajich zatoky byly plne ryb a jak velkych a barevnych. Byli jsme jen s Pajou. Dokonce jsme videli asi v 10m pod nami velkeho a znameho kanice hnedeho, ktery nas chtel "sezrat" na Cabrere u Minorky. Tenhle na nas ale vubec nebyl zvedavy, takze, kdyz nas videl mavnul ploutvi a byl nekde pod kameny.
Po snorchlovani jsme se vratili na ostrov. Strazce Carlos uz na nas cekal i se Salvage a vyrazili jsme kolem ostrova. Vite, on je ten ostrov opravdu docela maly. Ma asi 1 km v prumeru, nejvissi hora meri 165m a je ne ni majak. Vetsi cast ostrova je nahorni plosina, kde rostou endemity a pod kazdym kamanem najde schovaneho mladeho burnaka. Carlos nam vypravel o Burnacich o tom jak rodice burnaku letaji lovit mladym ryby az ke brehum afriky. Cesta jim trva 3 dny. Kdyz vyrostou, tak se vydaji na ocean az k brehum Brasilie a po sedmi letech se vraci na Salvageny, kde maji mlade. Opravdu potkavame tyto uzasne letce na otevrenem oceanu stovky mil od pevniny. Krome burnaku a jinych ptacku nam Carlos chytil gekona a dal pochovat malinkeho ptacka, ktery vypadal jako chlupata kulicka. Vypravel nam take o jejich zivote na malem ostruvku. Jsou zpravidla na ostrove ve dvou na tri tydny, nekdy tam maji nejake vedce zkoumajici ptaky. Po trech tydnech nebo mesici prijede vojenska lod a vymeni se. Pak jsou dva tydny ve Funchalu, maji volno, pak tyden pripravuji material a jedou zpatky na Salvageny. Krome hlidani parku plni dalsi ukoly, dohlizi na fungovani majaku, vedeckych mericich pristroju a udrzuji zakladnu.
Carlos byl nesmirne fajn, nabidli nam vodu a presvedcovali, at zustaneme nekolik dni, meli bychom k dispozici jejich gril, zazemi, proste cokoliv. A vite, co je na tom zajimave? Za vstup na ostrovy, povoleni ani pobyt, ani vychazku s pruvodcem a kotveni, ci pouzivani zakladny se nic neplati .... Jednine o co nas Clarlos pozadal bylo vyplneni dotazniku ...
Kdyz jsme se vratili na Perlu bylo jasne, ze nikam neodplujeme. Koukali jsme se na zapad slunce a lovici burnaky. Ti si povidali. Byl to opravdu nadherny vecer uprostred oceanu.
Odpluli jsme rano a po klidne noci jsme dorazili k severnimu pobrezi Tenerife. Vcera navecer jsme ulovili zase Zloha neboli zlatou rybu jinak take doradu. Meli jsme ji k veceri.
Plavbu i celkove pobyt na lodi zvladame dobre. To vite, ze po trech tydnech spolecne na lodi tady obcas nekdo lehce zaprudi, ale rychle se vzdy vsechno vyresi, je to vazne fajn parta tahle posadka. Zitra bychom se meli vydat na vystup na nejvyssi horu Spanelska - Pico de Teide, 3700m nm, ktera se nachazi kde jinde, nez prave na Tenerife. Celou plavbu ze Salvagen je obloha pokryta mraky, obcas dokonce prselo a to i pres to, ze jsme v tlakove vysi 1023-1025HPa. Pisi to proto, ze jsme bohuzel nevideli zasnezeny vrchol Teide vystupovat postupne z more, protoze jsme ji nevideli vybec. Jsem zvedavy, az se rozedni, co bude videt.
Pozitri vecer posadka odleta z Tenerife domu. My tady mame domluvena nejaka setkani se znamymi z Cech. Nejprve na Tenerife a pak na Gran Canarii.
Tak zatim,
Petr
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)