Včera jsme podnikli celodenní výlet na místní sopku Soufriere, která se týčí do výšky 1234m nad ostrovem. Sopka a hora byla krásná, ale fascinuící je pro mě tady na St. Vincentu je deštný les. Ani vlastně neumím přesně vylíčit, všechny pocity, které ve mě les vyvolává. Je tady asi poprvé, kdy jsem se do opravdového divokého deštného lesa dostal. Je to nekonečná zeleň, neuvěřitelná diversita flóry a perfektní uspořádání. Včera to byla vlastně taková vlastrivědná vycházka. Začaly jsme v hustém deštném lese plném velkých palem, fíkusů, mahogonových stromů a divokých banánovníků všechno obalené mnoha druhy lilií a lián. Postupně, jak jsme stoupali výš, tak se les měnil, začaly převládat nižší rostliny vysoké kapradí a přesličky a pak stále nižší a nižší. Nahoře na sopce byl zelený koberec už jen do výšky kolen.
Samotná sopka je v podstatě neustále zahalena v oblačnosti, která se tvoří když teplý vlhký vzduch stoupá od oceánu podél hor a ochlazuje se. Také proto jsou tady na St. Vincentu silné dešťové přeháňky a ostrov může být tak krásně zelený. Ale měli jsme štěstí a kráter se přece jenom na pár minut ukázal v celé své kráse. Je obrovský, asi 300m v průměru, symetrický. Dole je syrné jezero, uprostřed zbytky sopouchu na jehož boku stoupají vzhůru sirné páry. Také je to tam jako sopka cítit. Poslední erupce byla v roce 1979. jednalo se o výbuch s velkým množstvím vyvrženého popela. Jako zázrakem se nikomu na ostrově nic nestalo.
Jediné na co jsme neměli štěstí byl náš průvodce. Za celou dobu řekl asi 4 věty. Ale když jsme potkávali mladé hochy s mačetami a pytly na zádech, tak jsem byl rád, že je s námi. Na jsou totiž v bujné zeleni ukrytá políčka marihuany. Vedou k nim rozličné cestičky odbožující z hlavní stezky. Průvodce se s každým pozdravil, asi se všichni znají. Koneckonců náš taxikář se jmenoval Smoky.
Cestou zpět do Young Island Cut jsme ještě navštívili zahradnictví a zahradu Montreal Gardens. Zahradnictví v nejúrodnějším Mesopotánském údolí ostrova provozuje skot, který se tady usadil, protože se tady dá zahradničit celý rok. Když jsme se procházeli po úzkých cestičkách, připadal jsem si, jako když se v té záplavě zeleně a květů koupu. Docela pršelo, takže ta asociace nebyla příliš abstraktní.
Krajina v Mesopotánském údolí byla částečně kulturní. Malá políčka, kokosové lesy, banánovníky střídala divoká džungle. Políčka byla vyhnána až do strmých svahů na úbočích údolí. V tomto údolí roste od všeho něco, najdete zde zástupce všech bylin, koření, ovoce, které jsou kde na ostrově. ůdolí je v místech původního starého kráteru, který kdysi zformoval celý ostrov. Sopečná půda je velice úrodná, závlaha přichází několikrát denně. Všechno tady roste jako zběsilé.
Večer jsme se vrátili na loď úplně uchození. Zaplatili Smokymu nedlouho po západu slunce jsme všichni 4 usnuli.
Dnes máme v plánu zajet do města a o obědě opustit zelený St. Vincent a vydat se jižně za bílými plážemi blízkého ostrova Bequie.
Posílám mnoho pozdravů domů za celou posádku,
Petr
