krásný čtvrtek přejeme z Galapág. Tady je ráno a na Perle se zrovna připravuje snídaně, krásně tu voní káva.
Je to 3 den od našeho slavného připlutí, třetí den, kdy v zátoce Academy Bay kotví jediná česká zaoceánská plachetnice, asi jediná na Galapágách a nejspíš v Ekvádoru. Kousek od nás kotví Polská plachetnice s mladým párem na palubě, už jsme k nim dnes objednaní na návštevu. Jsou tady už chvíli, tak nám řeknou nějaké rozumy.
Tak, ale teď honem, honem ke Galapágům. Neudržím se a hned na úvod musím říct, že první dojem je vážně naprosto úchvatný, cestovatelské knížky včetně učebnic vlastivědy nelžou. Je to od první chvíle velmi silný zážitek. Už když jsme se blížili podél divokého a krásného pobřeží Santa Cruz, tak na nás nějak dýchala divoká a unikátní příroda těchto ostrovů. S prvním lachtanem na zádi katamaránu jsme už byli do Galapág úplně zamilovaní.
Souostroví Galapágy se skládá z asi 125 sopečných ostrovů. leží na rovníku, asi 1000km od pobřeží Jižní Ameriky a patří Ekvádoru. Jednotlivé ostrovy jsou natolik izolované od Pevniny a natolik izolované vzájemně a velmi různě staré a s ve,mi rozdílným klimatem, že se na každém z nich život rozvíjel jinak. Galapágy jsou omývány několika silným mořskými proudy, takže na jihu má voda jen 13°, na severu 25°. Teplota moře silně ovlivňuje i teplotu vzduchu. Takže, byť jsme na rovníku, je tady v podstatě docela svěže. Ve vnitrozemí je to samozřejmě jiné, v údolích je opravdové horko. Moře je zde výjimečně bohaté na živiny, takže zde nejdeme veliké množství velkých ryb, kytovců a mořských savců. Svůj stálý domov tu má přes 300 druhů ryb, některé žijí jen tady. Ani na souši ostrovy nezaostávají. Žije tady mnoho druhů buřňáků, fregatek, albatrosů, pelikánů, tučňáci (jediní na rovníku), velké galapážské želvy, leguáni suchozemští i mořští ..... Mladý pan Darwin, který ostrovy navštívil v roce 1835 tu pobyl jen 5 týdnů, publikoval po návratu z ostrovů vědeckou práci o vývoji druhů, která je akceptována v biologii do dnes. Je toho tolik zajímavého kolem Galapág, ale to ponechám vašemu případnému individuálnímu zájmu a dále se pokusím líčit naše konkrétní příhody.
Tak tedy po mnoho úvahách běhěm týdenní plavby sem na Galapágy jsme se rozhodli zakotvit na Santa Cruz v jediné zátoce, kde se kotvit smí - Academy Bay. Přístav a město Puerto Ayora je přibližně uprostřed. Ayora je zároveň největším městečkem na Galapágách. Ono to tady je tak, že celé Galapágy jsou národní park a nesmí se tady nikde kotvit ani vlastně plout, až na plavbu do 5 přístavů na různých ostrovech, které jsou z tohoto režimu vyjmuty. Jachtař si musí vybrat jeden z přístavů a pak se už nemůže přesouvat jinam, musí už zůstat na tom jednom místě. To všechno kvůli ochraně unikátní přírody na ostrovech. Pro cestování po ostrovech se zde využívá místních lodí, kde člověk bydlí. Ty podle předem daného itineráře cestují po ostrovech. Mimo jiné jsou tu také potápěčské lodě, kde má člověk veškeré zázemí, přes noc se pluje a přes den se potápí a dělají výlety na pevninu. My bychom rádi jeli na takový výlet na 4-7 dní. Dnes začneme pozvolna s průzkumem.
Včera jsme po velice houpací noci, podstoupili formality, odhmyzení lodě a imigrační, abychom získali povolení na 20 dní. Rádi bychom zůstali 20 dní, protože je tady tolik, co vidět. První noc se neobešla bez kotvícího dobrodružství. Abychom neponechali nic náhodě, dali jsme 60m řetězu na 10m hloubky. Jsou tady dost velké vlny a dno jsou kameny. Kotva držela dobře, šly jsme spát. V půl páté ráno jsem se probudil a kouknu na ipad, jestli jsme se podle GPS neposunuli, vypadá to, že ne. Vlny byly už hodně velké, že jsem si řekl, že půjdu zontrolovat okýnko do přední kajuty, jestli tam necáká voda. Když jsem procházel salónem, tak se kouknu ven okýnkem a místo moře vidím bok velkého místního motorového katamaránu, asi tak 2 metry od nás. Panika, Pájo, Pájo vstávej, musíme překotvit, posunuli jsme se ... oblékám si za hrozného houpání něco na sebe a při tom probíhá hra na otloukánka. Bum rána o lednici, druhá o stůl, pak zase lednice, schody .... když jsem vylezl nahoru tak jsem zjistil, že před námi jsou dvě lodě, které museli připloul v noci. S kotvením se moc nestresovali a tak Queen Badriz stála zádí 2 metry od naší přídě. Na zádi sedí místňák a nějak jedním okem sleduje situaci. Bylo jasné, že my kotvu rozhodně nezvedneme. Pomoci pantomimy (na VHF neodpovídají, na křičení také ne ...) se nám podaří už za 30 minut přinutit posádku , aby alespoň zkrátila svůj řetěz tak, aby mezi námi bylo 10 metrů.
Už jsem neusnul. Tyhle lodě připlují v noci, pak tu jsou přes den a další večer odplují na jiný ostrov. Tak jsme si řekli, že počkáme, až odplují a pak překotvíme. Následoval výlet na břeh na kapitanát. Tady to tak houpe, že se tu používá water taxi za 60 centů, člun jsme tedy nesundali a jezdíme taxíkem. Na kapitanátu pozdravíme španělsky a kapitán ve službě se široce usměje a praví, to je skvělé, že mluvíte španělsky, já anglicky neumím ... ups, kapitánem výpravy se stává pro tuto chvíli Pája. Vysvětlí nám, že si musíme najít agenta, který nás bude zastupovat před úřady, pak, že agent, imigrační, kontrolor ze zemědělské inspekce a kapitán přístavu přijedou na inspekci na naši loď. Předmětem kontroli je zejména způspobilost lodě kotvit v Academy Bay (super, říkám si), a pak, zda nemáme na palubě zvířátka, jak chtěná, tak nechtěná a zakázané ovoce (jeho seznam má jen zemědělská inspekce). Tak tedy ve dvě přijede taxi s paní Agentkou, která je normálně místní učitelkou. Ta nám vypíše seznam všech položek účtu, mezisoučet je 450USD. A k tomu budeme ještě platit 150USD na kapitánátu a 70USD za fuminigaci, neboli odhoubení a odšvábení. Z tohoto úkonu obdržíme certifikát a chvíli to prý vydrží, je to mezinárodní a vůbec to není jedovaté, zabíjí to jen hmyz a plísně ... Takže za půl hodiny nám tady už běhal pán se stříkačkou v ruce a po celé lodi dával jakýsi gel na různá místa ... mezitím jsem vyplňovl španělský dotazník o vybavení lodě a s inspekcí řešil škodlivost pomerančů, které jsme nestihli schovat.
Za dalších 30 minut už všichni nastupovali do water taxi s úsměvem na rtech, my zbaveni plísní a virtuálních švábů a 660USD a povolením k pobytu na 20 dní. Uff. Náš den tím nekončil následovali dva marné pokusy překotvit naši loď, které ztroskotaly na Queen Badriz a zaseklé kotvě mezi kameny. Potom jsme už museli na schůzku na imigrační. Tam jsme si postěžovali agentce, že Queen Badriz nereaguje na VHF a stojí na naší kotvě. Tak vzala vše do svých učitelských rukou a rovnou naběhla na kapitanát, kde způsobila poplach 3 stupně. Queen Badriz neodpovídala ani na volání kapitanátu. Násladovala taxi výprava přímo k nim. Ovšem cílem výpravy nebylo se dohonout ale říct jim, že mají zavolat na kapitanát. Pak už věci nabrali rychlí spád. Kapitán Queen Badriz sdělil kapitanátu, že máme provést manévr, jak potřebujeme a on že vše bude sledovat a případně přijme potřebná opatření, aby nám nepřekážel. Za chvíli už jsme měli nastartováno, agentka-učitelka odjížděla taxíkem a k nám již přirazil usměvavý mladík na člunu z Queen Badriz, že nám bude asistovat při manávru :-)
Tak jsme tedy kličkováním uvolnili kotvu, odkotvili, Queen Badriz nám uhnula a my jsme přejeli hloub do zátoky, kde jsme zatovlili mezi námi malými plachetnicemi, jsou tady také šutry, kotvu máme asi zase zaseklou, ale alespoň nám tady Perla 3 týdny vydrží.
Večer jsme vyrazili do městečka mezi místní. Je to tady tak příjemné a v podstatě klidné. Jedna ulice, vyhrazená jídlu nás hned pohltila a my jsme se nechali zlákat na lobstra a steak ... mňam. později večer jsme se vraceli s plným břichem na loď. Víte, jak je to super, když jdete na taxíka a musíte obcházet lachtany a pelikány .....
Dnes jedeme na první výlet a chceme, jak jsem již pravil zahájit průzkum možností výletu. Pája jásá nad místní prádelnou a já nad dobrým jídlem. Tak hurá do města ....
Z Puerto Ayora,
Petr
PS: obrazové zpravodajství přineseme později, vydržte.
Tak, ale teď honem, honem ke Galapágům. Neudržím se a hned na úvod musím říct, že první dojem je vážně naprosto úchvatný, cestovatelské knížky včetně učebnic vlastivědy nelžou. Je to od první chvíle velmi silný zážitek. Už když jsme se blížili podél divokého a krásného pobřeží Santa Cruz, tak na nás nějak dýchala divoká a unikátní příroda těchto ostrovů. S prvním lachtanem na zádi katamaránu jsme už byli do Galapág úplně zamilovaní.
Za dalších 30 minut už všichni nastupovali do water taxi s úsměvem na rtech, my zbaveni plísní a virtuálních švábů a 660USD a povolením k pobytu na 20 dní. Uff. Náš den tím nekončil následovali dva marné pokusy překotvit naši loď, které ztroskotaly na Queen Badriz a zaseklé kotvě mezi kameny. Potom jsme už museli na schůzku na imigrační. Tam jsme si postěžovali agentce, že Queen Badriz nereaguje na VHF a stojí na naší kotvě. Tak vzala vše do svých učitelských rukou a rovnou naběhla na kapitanát, kde způsobila poplach 3 stupně. Queen Badriz neodpovídala ani na volání kapitanátu. Násladovala taxi výprava přímo k nim. Ovšem cílem výpravy nebylo se dohonout ale říct jim, že mají zavolat na kapitanát. Pak už věci nabrali rychlí spád. Kapitán Queen Badriz sdělil kapitanátu, že máme provést manévr, jak potřebujeme a on že vše bude sledovat a případně přijme potřebná opatření, aby nám nepřekážel. Za chvíli už jsme měli nastartováno, agentka-učitelka odjížděla taxíkem a k nám již přirazil usměvavý mladík na člunu z Queen Badriz, že nám bude asistovat při manávru :-)
.. jo ho ho, dalsi nadherny plachtici den. Vitr nam preje a my svistime na bocak rovnou na Galapagy. Vetsinu casu delame pres 6 uzlu. Museli jsme dat 2 ref na hlavni plachte a ted dokonce jedeme i na zrefovanou genu. Porad ale svistime. Ted nam zbyva uz jen 130NM, takze zitra vecer bychom meli kotvit na Santa Cruz.
