Oslava začínala v jednu odpoledne a tak jsme měli klidné dopoledne. Udělali jsme několik oprav drobných závad, které jsme pochytali při bouřlivé přeplavbě z Curacao. Mimo jiné jsem opravoval nahoře na stěžni lazy jacky (to jsou pomocná lana, která svádějí hlavní plachtu do vaku, když se spouští). Předřelo se jedno z lan, tak ho bylo potřeba vyměnit. Koukám se dolů do vody, co to tam plave za nepořádek a ejhle, nebyl to nepořádek, bylo to 5 velkých rejnoků, hned vedle naší lodě. Pomalinku pluli kolem, jak z jiného světa. To nás nalákalo na šnorchlování kolem Gaigaru. Ale nebylo to nic moc. V podstatě jsme viděli scenérii mrtvého nebo umírajícího korálového útesu, všude veliké hvězdice, které útes hubí. Podle několika míst, kde ještě korál zůstal musejí být tady na San Blas nádherné útesy a potápění. No ale člověk nemůže mít všechno, na nás čekala návštěva oslavy.
V jednu hodinu jsme ještě se zastávkou na vynikající kávu u našich nových přátel vyrazili do vesnice. Oslava Chicha právě začínala. Celá oslava je vlastně riruál, kdy se s děvčete stává dívka a nebo potom z dívky žena. Tentokrát to byly dvě dívky ve věku 8 a 13 let. Oslavu platí rodina dívky. Oslava trvá 5 dní, účastní se jí celá vesnice a hosté z vesnic ze širokého okolí. Hlavní roly hrají náčelníci jednotlivých vesnic a šamani, kteří po celých 5 dní provádějí sofistikované rituály s kouřením tabákových listů a pitím kvašeného nápoje Chicha. Nápoj se připravuje 5 dní před oslavou, jeho základem je cukrová třtina a káva. Rituálů se účastní kromě mužů i ženy. Ve velké chýši jsou však muži na jedné straně a ženy na druhé. Hlavní a ústřední postavou je předseda Congresa, který je zároveň nejdůležitějším duchovním vůdcem. Pak jsou role dále přesně rozděleny. Někdo dává pokuřovat z tabákových listů, jiní nosí Chichu šamanům, vše synchronizovaně. Významnou číslovkou jsou patrně 4, protože 4 jsou hlavní šamanim dva nejvýznamnější, 4 jsou kuřáci tabáku, 4 x se opakovali jednotlivé úkony během rituálu, přinášejí uhlíky, podávají Chichu .... Některé části rituálu mi přišly ovlivněné křesťanskými a speciálně katolickými rituály během mší. Vykuřování, jakési žehnání apod. Zajímavé je, že Kunové důrazně trvají na tom, že mají jen jednoho Boha, jen jeden Bůh, jeden Bůh. Potom mají samozřejmě velké množství rituálních sošek, které mají na léčení doma. Každý Kuna má svou. Mají je v krabici a když je někdo nemocný, tak si ji dá do hamaku (zavěšená postel) a uzdraví se. Šaman se vyzná v léčivých bylinkách v lese, které nemocnému podává.
Kromě těch, kteří mají rozděleny své role při rituálu se ostatní z vesnice účastní jako přihlížející. Pro všechny je potom nepřetržitě k dispozici chýše, kde ženy vaří tradiční pokrm Kuna, banány v jutové kaši a k tomu uzené sušené ryby. Ochutnali jsme to a řekněme, je to zajímavé. Já bych se tím asi živit nemohl ...
Kromě jiných zážitků jsme také měli možnost mluvit s náčelníkem a duchovním vůdcem řeky Rio Sidra, kde je vesnice s 1000 obyvateli. Starší moudře vystupující chlapík nám pověděl zajímavé informace. Litovali jsme toho, že ho nemůžeme navštívit v jeho vesnici, měli bychom tam dveře otevřené.
My jsme viděli bohužel jen část celé oslavy, protože jsme v 9 večer unaveni odjeli z vesnice zpátky na Perlu a dnes ráno jsme zvedli kotvu a vyrazili do 70 NM vzdáleného Colonu. Loučení ve vesnici bylo zase těžké, zase nám za krátkou dobu někteří přirostli k srdci, nejvíce asi Venencio, který vyrábí nádherná Mola. Když nás vyprovázel a podával nám lano od člunu pořá opakoval, tak naviděnou, naviděnou, jednou se zase uvidíme ... snad má pravdu.
Teď už se houpeme na oceánu, ostrůvky San Blas rychle mizí v oparu za zádí a před přídí Panamský Kanál. Naši noví známí nám dali kontakt na ověřeného agenta na Panamě a jsme s ním již v kontaktu. Podle všeho to vypadá, že bychom mohli proplout kanálem do dvou nebo 3 týdnů. Vše bude jasnější, až budeme mít za sebou inspekční prohlídku a měření.
Z Panamských vod Atlantiku zdraví posádka Perly.