Jak jsme prisli o 9.10.2013

Tak dlouho se chodi se dzbanem pro vodu, az se ucho utrhne ... tak dlouho jsme pluli na zapad, az jsme se dostali na datovou linii, kde zniceho nic clovek prijde o den v zivote a nebo prozije jeden den dvakrat a to podle toho, na kterou stranu se vyda. No a my to mame na zapad, takze si dnes posuneme o pulnoci hodinky o den dopredu a misto 9.10. budeme mit rovnou 10.10. a streda 9.10.2013 nam proste bude v zivote navzdy chybet ... divny co?

Kazdopadne budeme od zitra o pul dne pred casem u nas. Kdyz pujdete spat, tak my uz budeme vstavat do nasledujiciho dne.

Zajimave je, ze Samoa se teprve nedavno rohodla priradit k UTC+13, resp +14. Do nedavna byli posledni, kdo slavil Silvestra a ted jsou uplne prvni spolecne s Tongou. Americka Samoa, ktera lezi jen kousek na vychod (asi 100km) od te Samoa, kam plujeme, ma o den mene UTC-12.

Jsou to divne veci, ktere cloveka potkaji na ceste kolem sveta.

Zdravim z oceanu, uz jen kousek od Apaia,

Petr a zbytek posadky - Paja

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Jak se nam pluje a o kokosu

Ahoj domu!

plavba ze Suwarrowu zatim probiha celkem podle planu, to ale neznamena, ze se nudime. Prvni den a noc byla v pohode, lod plula krasne, foukalo 12-17, parada. V poledne druhy den prisly prvni Squalls - to jsou tropicke prehanky vydrzelo jim to cele odpoledne a pak i v noci. Stridave lilo, vitr se stoci zesili na 30+ uzlu, pak se zase stoci a zeslabne pod deset a zustane jen rozbite rozvlnene more. No proste velika radost. Kazdou chvili clovek musi predelavat plachty prenastavovat vetrne kormidlo a do toho je v podpalubi jako v saune, protoze se neda kvuli desti vyvetrat.

Dnes rano se vratil nas pravidelny vitr foukalo krasne 15-20 a my jsme padili kupredu. Ted vitr podle predpovedi zeslabl na 10 a tak se zase trochu trapime. Vim, ze u nas zacal uz nadobro podzim. Tak tady zase zacina nadobro leto, tedy obdobi destu. Pres den je vyrazne pres 30 stupnu a to taky neni zadna hitparada.

Chtel jsem vam napsat neco o kokosu. Vyabavili jsme se totiz na cestu na Samoa kokosem ze Suwarrowu. Ja kazdy den premyslim, ze je malo tak vsestrane pouzitelnych rostlin.

Tak nejprve plod - orech. Ten je nejdrive zeleny a rika se mu vodni, protoze obsahuje v odstate idealni a naprosto cistou vodu. Je pry tak cista, ze ji lze primo vstriknout do zil jako infusi. Postupne, jak zraje, zacne se v nem tvorit bile zele a voda dostava nasladlou chut, to jsou nejlepsi kokosy na piti. V te dobe se take utvari tvrda slupka jadra. Zele je sladke a vyborne k jidlu a udajne je obsahuje latky pro vyzivu kloubu, takze ji mistni jedi a rikaji, ze je to dobre na zada. Pak se postupne utvari bila vrstva a vody zacne ubyvat. To je kokos na jidlo a take se z nastrouhane bile hmoty dela kokosove mleko. Zbytek se da nasusit a to je to, co zname u nas - nastrouhany a vysuseny kokos. Jak kokos dal zraje, tak zacne sednout a pada dolu na zem. V tomto stavu je schopen zustat mnoho let a cekat na dobre podminky pro kliceni. V tomto stavu se take zpracovava na kopru, kdy se vybira bila hmota kokosu, susi se a pak se dale zpracovava - na olej a na suseny kokos, to se pak vsechno pouziva v potravinarstvi a kosmetickem prumyslu. No a myslite si, ze to je vsechno . nene kdyz zacne kokosovy orech klicit utvori se v nem takova bila pena, mistni tomu rikaji jablko. Ta je vynikajici k jidlu a na buchty a do livancu. Je to sladke, stavnate. Samotny klicek ma v sobe srdce palmy a to je take dobre k jidlu.

Z orechu se delaji misky a sperky, kokosovy orech, ta tvrda cast je nejhutnejsi drevo na svete. Vnejsi slupka ma vysokou vyhrevnost, takze se s ni topi v grilu, palmove drevo je krasne a dela se z nej nabytek a listy se pouzivaji na nadoby a hlavne na strechy a zdi domu.

My tady mame s sebou naklicene kokosy s penou a vodni a ty se zele nebo mladou bilou hmotou. To je zaklad nasi snidane.

Skoda, ze u nas nerostou kokosy. Zase mame mrkev, celer, petrzel a vubec spoustu dobrot, ktere tady nenajdete. Ne, ze by tady nerostly, ale ono je tady vzdycky neco sezere. Na Suwarrowu napriklad vsechny pokusy spravcu parku ukoncili kokosovi kraby a farmari nam rikali na Markezach, ze se o vsechno postara hmyz. No vsude je neco.

Pozdravy z tropickeho Ticheho oceanu zasila posadka Perly.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Na ceste na Samou

Suwarrow nam zmizel dopoledne za zadi a prid si razi cestu Tichym oceanem do hlavniho mesta Samoa Apia. Ze Suwarrovu to bylo neco pres 500NM, nyni nam zbyva asi 450.

Rozmotani retezu zaklesleho pod nekolik koralovych hlav byla pekna otrava. Pomohl nam Peter z vedlejsi lode, kdyz se vrhl mezi zraloky a ukazoval nam kam mame popojet. A to jsem uz nekolik dni predtim stravil hodinu pod vodou, abych cely retez dostal zpod velikeho koralu, kam se dostal uplne nepochopitelne. Nezbylo mi, nez privazat lano ke kotve, odsroubovat retez z kotvy a pak ho opatrne vytahnout ven. Pak zase spustit, po kouskach dotahnout zpatky ke kotve, nasroubovat zpet. Jak rikam vic jak hodinu pod vodou a cely tank. Navic mi u toho asistovali zvedavi zraloci z cele zatoky.

Vcera jsme s nasimi novymi prateli z Offshore Haven nalovili pytel langust a Peter nastrilel nejake kanice. Pripravili je k veceri a bylo to fantasticke. My mame nejake zasoby v mrazaku, uz ted se na ne tesim. Pak jsme se jeli jeste rozloucit na sous. Vcera zbyly na Suwarrowu jen 4 lode, tak to bylo komorni. Dnes, kdy jsme odjeli my a jeste jedni australane, take s Oceanisem, tam jsou uz dve. Trochu jim to zavidim, tak jsem si to tam predstavoval. Vsichni zacinaji mluvit o cyklonach a o tom, jak nestabilni je pocasi a vubec vsemozne strasit. Jsem tredy rad, ze se v predpovedi objevily 4 dny na prepluti na Samoa a my se muzeme posunout na zapad. Pomalu tady zacina leto, nebo spis obdobi destu, takze je pres den pekne horko, vetsinou bylo pres 34 stupnu, pak se prizene bourka, leje jako z konve a pak zase vedro. Tim vic se tesime na Zeland, kde by snad mohlo byt o neco lepe a hlavne chladneji.

Zatim se pluje nadherne, jsou male vlny, vitr 10-15kt, mame vytazene obe predni plachty a plujeme nam to 6-7kt. Doufam, ze nam to takhle vydrzi vetsinu cesty. Australany jsme nechali nekde za nami, maji mensi lod a jen jednu plachtu, tak jsou skoro o uzel pomalejsi.

Zdravime domu z Ticheho oceanu,

Petr a Paja

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Suwarrow na souši

jsme stále na Suwarrowu. V předpovědi je velmi slabý vítr, takže bychom museli pravděpodobně jen motorovat a tak jsme místo toho zůstali ještě tady. Trávíme teď hodně času s maďarským párem z katamaránu vedle. Hlavně šnorchlujeme, rybaříme a povídáme. Vyplujeme na Samou nejdříve v sobotu.

Dnes bych rád napsal několik řádků k životu na malých ostrůvcích tady na Suwrrowu. Kolem laguny je rozeseto několik desítek ostrůvků. Oficielně se tady smí jen na jeden z nich na Anchorage Island (kotevní ostrov). Tady bydlí i správce parku a na kotvišti před ostrůvkem jsou zakotveny všechny lodě. Když se člověk chce podívat jinam, tak se musí domluvit s pomocníkem Charliem a za nějaké malé peníze a benzín vás vezme na výlet po ostatních ostrovech. No, tak jsme se tedy domluvili a vyrazili společně s Martinem a jeho Salomonskou Maruškou.

Nejprve jsme navštívili malý ostrůvek, kde hnízdí rozliční mořští ptáci, bylo jich tam tolik, že z toho šla hlava kolem. Okukovali jsme opatrně mladé, hnízdící ptáky. Takových ptačích ostrovů je tady hned několik. Nevím přesně, proč si všichni ptáci vyberou vždycky jeden ostrov a tam hnízdí společně, ale vypadá to tak.

Další zastávka byla na Seven Island. Ten patří k větším, je zalesněný a hlavními obyvateli tohoto ostrova (podobně jako všech ostatním ostrovů s palmovým porostem) jsou kraby. Ale ne jenom ti obyčejní, nebo poustevníci, ale kokosový kraby. Ti jsou jak tvarem těla, barvou, tak hlavně velikostí velmi odlišní od svých jiných příbuzných. Dorůstají až půl metru a snad až 30 a více let. A jsou velice dobří k jídlu. Na Seven Island jich bylo neskutečné množství a byli opravdu velcí. No, jak už jsem říkal, Martin a Salomonská Maruška jsou lidé divočiny, než jsem se nadál už každý držel dva v ruce. Já jsem se bál o prsty, takže jsem držel jen ty, co už byli svázaní a i tak jsem měl z jejich klepet značný respekt. On totiž tenhle krab dokáže svými klepety opravdu rozlousknout kokosový ořech a vůbec kdeco, takže tomu, aby člověk přišel o prst stačí jen okamžik nepozornosti. Vyprávěl nám správce, že před měsícem tady jedna německá jachtařka dělala ťutiky, ňukiky na kraba a ten udělal jen šup a ustřihl ji dva články prstu jako nic. Nejbližší nemocnice je 3 dny plavby na Americké Samoa ...

My jsme nakonec kraba přeci jenom k jídlu měli, mohu říct, že je dobrý ... ale dalšího asi už mít nemusím, protože se mi zdá, že mařit život 10 let starého kraba, aby měl jeden člověk večeři není úplně v pořádku. Najíst se lze i jiným způsobem, třeba chytáním langust a ryb, ty mají velmi dobrou reprodukční schopnost a doplní stavy mnohem rychleji. Na obydlených pacifických ostrovech jsou kokosoví kraby téměř nebo úplně vyhubeni, přesněji vyjedeni. Na Anchorage Island jsou kokosoví kraby také. Proto tady správce parku nemůže pěstovat žádnou zeleninu, oni totiž všechno přelezou, všude se dostanou a pak všechno snědí. Aby je tady lidé nechytali, jsou všude cedule, že na ostrově byl umístěn jed na krysy a kokosoví kraby požírají potom ty mrtvé krysy, no a tak jsou ti kraby vlastně také otrávení ... s těmi krysami nevím, prý tady nějaké opravdu byly, asi z nějaké lodi, ale víc si myslím, že se jedná o jediný způsob jak dosáhnout toho, aby jachtaři ty kraby nesnědli.

To je ze souše, kromě lidí, vlastně skoro všechno. Vlastně, je tady další ostrov, kde zase pro změnu kladou vejce želvy. Viděli jsme, jak se tady v laguně páří. Ale tam jsme se nedostali. Co se lidí týká, tak ostrov 8 měsíců v roce obývá správce parku a jeho pomocník, nyní Hary a bohužel jeho pomocník Charlie. Hary je mlčenlivý, silný a velmi chytrý člověk. Je tady druhým rokem. Toho mám rád, jen je velice restriktivní a když se ho člověk na cokoliv zeptá, tak odpověď je ne, to nejde. Charlie je nevyrovnaný pitomec. Asi to myslí většinou dobře, ale nejde se s ním na ničem rozumně domluvit, jednou řekne tak, podruhé jinak ... jachtaři ho mají plné zuby a většina s povzdechem vzpomíná na předešlé správce, kteří byli mnohem vstřícnější, otevřenější a byli to právě oni, kdo dělali toto místo tak výjimečným. Já se snažím užívat si maximálně přírody, protože ta je tady krásná, hlavně pod vodou. A tak tam trávíme nejvíce času, je toho tady k vidění hodně. I to má někdy své stinné stránky ... včera jsem měl první nepříjemný zážitek se žralokem šedým, kterému jsem, nevím proč, přišel hrozně zajímavý a tak si mě hodlal prohlížet opravdu zblízka a vůbec si nechtěl nechat vysvětlit, že nejsem k mání a vůbec se mi to nelíbilo. Nakonec se nikomu nic nestalo, všichni jsme se dostali v pořádku do člunu, ale ještě teď mi není dobře, když si na něj vzpomenu. A to přísahám byl tak nádherný a byla to paráda si ho takhle zblízka prohlédnout. Jen kdyby nebyli tak nebezpeční a nevypočitatelní.

Tak to by ze souše stačilo, už se těším, až vám dám na web fotky, některé jsou opravdu povedené.

Petr

Podmořský život na Suwarrowu

Suwarrow je osamocený atol s jedním průlivem. Protože je tak odlehlý a protože je to už nějakou dobu Národní park, tak tady pod vodou naleznete velmi zdravý korálový útes s velkým množstvím života a velkou druhovou diversitou.

Tak, kde je zdravý útes a hodně tropických ryb je i velké množství útesových a případně jiných žraloků. Na Suwarrowu se to žraloky opravdu hemží. Když jsme připluli na kotviště, tak ještě než jsme opravdu zakotvili, tak jsme kolem lodě měli dobrých 10-15 přes metr velkých černocípáků a vůbec ani trochu nevypadali, že by měli strach. Když jde člověk do vody tady na kotvišti, třeba zkontrolovat kotvu, tak se hned objeví i útesoví žraloci. Plavou přímo ke mě, až metr nebo dva ode mě zpomalí a stočí se a pak plavou vedle a zvědavě si mě prohlížejí. Někteří mají 1,5 metru a vzbuzují respekt. Jsou tady pořád, stejně jako unicornfishe, nějaké parrotfishe, všechny mnohem větší než jsme doposud vídali.

Později jsme se šli projít kolem ostrova a na několika místech jsem objevil desítky útesových žraloků jak se na mělčině snaží plavat těsně u velikého hejna parrotfishí. Bylo tam tak 10-20cm vody. Žraloků tam bylo nejméně 20 na každém místě. Hodně malých, ale i ti větší. Všechno černocípí útesový žralok [Carcharhinus melanopterus], na straně směrem do průlivu a oceánu pak ještě další druhy, Silvertip, Whitetip a šedý útesový. Při potápění a šnorchlování mimo kotviště je žraloků už normálně, takže za hodinový ponor se na nás vždycky připluli podívat dva, tři. Připlují, zkontrolují, co jsme zač jednou dvakrát nás obeplují a pak zase zmizí. Od rangerů víme, že tady mají kolem laguny i uvnitř také mnoho druhů velkých žraloků z nichž je nejnebezpečnější tygří. My jsme ho neviděli, ani moc vidět nechceme, ale prý sem čas od času zabloudí. To je také důvod, proč tady nechtějí, abychom rybařili a vůbec cokoliv vyhazovali do vody, protože to sem potom žraloky, včetně těch velkých táhne a už by nebylo bezpečné tady chodit do vody.

No ale samozřejmě tady nejsou jen žraloci. Asi 300m od kotviště je mělčina, kde je velká čistící stanice pro manty. Jsou tam vlastně pořád. Dvě, tři, další čekají opodál, až se čistící útes uvolní, aby mohli do myčky. Čistění provádí několik druhů drobných pyskounů, damselfish a dalších. Manta pomalu krouží nad útesem a rybky ji čistí jak zběsilé. Manty jsou různých velikostí, většina má tady rozpětí 2-3 metry. Už jsme tam byli za nimi nejméně 5 x, je to vždycky takový zážitek. Když chvíli počkáme, tak se k nim můžeme potopit, počkat na dně a ony připlavou až úplně k vám. Jsou také zvědavé, prohlížejí si vás z deseti centimetrů a přitom je ostatní rybky okusují. A tak za chvíli pyskouni ukusují i vás a vy tam ležíte a .. a pak se musíte jít nadechnout. Je tady jedna manta, která je úplně celá černá. To je velmi neobvyklé zbarvení. Má do dvou metrů rozpětí a je pěkně nevrlá. Ta je schopná vyhnat podstatně větší manty, předbíhá na čistění. Je na jednu stranu zvědavá, ale když ji včera Pája překvapila a potopila se k ní zezadu, tak se pěkně proti ní rozjela a jak byla Pája rychle nahoře. Ještě, že jsou neškodné i když tenhle čert tak nevypadá. Snažil jsem se z našich knih vyčíst, jestli se náhodou nejedná o jiný druh Mobula japonica neboli Devilray, ale myslím si, že spíš ne, že je to nejspíš jen velmi zvláštně zbarvená Manta birostris. Liší se velikostí a hlavně tím, že Mobula má zuby v obou čelistech, zatímco manta jen v dolní. Ale koukejte se jí do huby, že.

Tak a co dál. Viděli jsme tady doposud nejzdravější a nejrozmanitější korálový útes. Je tady neskutečné množství tropických ryb,, opravdu slušných velikostí (groupeři, snapři, sweetlips, Travelly, jackové, parrotfish, atd, atd). na jednom místě jsme nás kontroloval přes metr dlouhý tuňák psozubý a také jsme viděli obří Napoleonfish - pyskouna obrovského. Na můj vkus tady je málo murén. Každopádně je radost tady strčit hlavu pod vodu.

Do laguny se připlouvají rozmnožovat velké želvy, viděli jsme je a jsou opravdu veliké, veliké. Na jednom ostrově kladou vejce. Na jiném ostrůvku jsou zase ptáci, neskutečné množství mořských ptáků s vajíčky, mladými apod. Na všech ostrovech jsou tady kokosový kraby. Ale o těch budu psát zase příště.

Ze Suwarrowu zdraví,

Petr

Martin na Suwarrovu, jak jsme připluli a koho jsme tady potkali

Já vím, dlouho, dlouho jsem se neozval a nic nenapsal. Stále s tím bojuji. Tolik se toho děje, tolik bych toho ještě rád dělal a večer jsem úplně mrtví a jsem rád, že jsem rád. Je dnes přesně týden, co jsme přistáli na atolu Suwarrow. Napsal jsem vám už pár informací o tomto atolu, tak zkusím dnes alespoň začít se zážitky, které jsme tady měli.

No jak do toho ... asi postupně, jak se to všechno odehrávalo. Připluli jsme před týdnem v neděli. Zakotvili jsme podle pokynů Charlieho, místního pomahače správce parku. Po oběde jsme se vypravili na jediný ostrov, kam se oficielně smí - na Anchorage Island (kotvící ostrov). Čekal na nás už Herry, správce parku, celník, imigrační úředník, zdravotní inspekce a zemědělská inspekce, všechno v jedné osobě ... Proběhly tak všechny byrokratické a úřední úkony nutné ke vstupu na Cookovi Ostrovy. Jak jsem už zmínil vícekrát, čím je země chudší a obyvatelstvo hloupější, tím je byrokracie horší. Na Cook Islands je byrokracie už celkem slušná, ale v podání Herryho to byla pohoda. Hurá, jsme tedy v nové zemi, v národním parku a ... snad v ráji.

Herryho pomocník je Charlie, prostý člověk. Všem zdůrazňuje, že teď je Anchorage Island naším domovem a že nás v jeho a teď i našem domově vítá a že je rád, že jsme tady. Občas jeho náladovost těmto proklamacím odporovala, jinak hezké přivítání. Projít okolo ostrova a byl jsem nadšený. Obešel jsem ho dokola za 20 minut včetně koukání, kochání a focení. Pohled na desítky žraloků a stovky ryb úplně u břehu dával příslib krásného potápění. Velké množství útesových žraloků je obvykle na místech se zdravým útesem. Hurá. A pak byl jsem naladěn na pojídání ryb a kokosových krabů, ba co těšil jsem se na to, vždyť jsem toho o Suwarrovu tolik přečetl.

Večer se na břehu scházejí jachtaři. Kotvilo tady před týdnem asi 10 lodí, postupně pak nějaké připluly, jiné odpluly ..., ovšem každý den v 5 odpoledne se většina ukázala na pláži, hráli petanque a vysvětlovali si všechny pravdy o jachtění, lodích, oceánu, počasí apod. To člověka baví jen chvíli, pak je to tak nějak stále dokola ... až na to, že čas od času se ze šedi cruiserů vynoří nějaký zajímavý člověk. Hned jsem zaregistroval dvě lodě, jejichž posádky ve mě vzbuzovali až neodolatelnou zvědavost. Chlapík na katamaránu, sám, hned na první pohled životem protřelý s drsným, ale zvýdavým pohledem. První večer jsem si říkal, že mě leze na nervy, všude byl alespoň dvakrát a všechno dělal třikrát, ale nedalo mi to, povídal jsem si s ním a vyklubal se z něho člověk, který fakt byl "všude" dvakrát, především byl však neuvěřitelně sečtělý s velkým rozhledem a tolika zajímavými názory a životními příběhy, no ale o něm vlastně psát nechci.

Druhá loď, která ve mě vzbuzovala velkou zvědavost byla malinká lodička, snad 8 metrů, jen se závěsným motorem slabším, než my používáme na člunu. Na ní drobné mlaďounká černoška, která mluvila jen lámanou angličtinou. John mě poučil, že bude někde ze Šalamounových ostrovů ... a později se ukázalo, že měl pravdu. Byla den předtím na souši sama, nikoho jiného jsem na lodi neviděl. Jak já jsem byl zvědavý, kdo může plachtit na takové lodičce. Nuže, třetí den po příjezdu stojím v "knihovně" a s Charliem se snažím domluvit na rybaření. Povídám, povídám, pak se ukázal John a zase mluvíme o všem možném a najednou vejde mladý bílý kluk Jak jde okolo tak zdraví "čau", otočím se a řikám automaticky anglicky "ahoj, ty si z té malé lodi, jsem moc rád, že tě poznávám, já jsem Petr", on říká česky ahoj, já jsem Martin" Mozek mi to nebral, takže anglicky říkám, aha, co .. jo jakže, Martin .. no aha ... pak mi to konečně došlo a už česky řikám, ty vole, ty si jako z Čech .. to snad neni možný ...

No takže Martin je od Náchoda, v 16 jel do Austrálie učit se anglicky, pak zůstal v Tichomoří, 16 let do teď. Žil po ostrovech, úspěšně podnikal ... atd. Teď mu je 32 a je na cestě s černoškou ze Šalamounových ostovů. Hodně chodil do džungle a sám tam zůstaval. Dozvěděl jsem se od něho víc, než za celou dobu, co jsme tady. Ona je moc mila, ale je to takové dítě a nebo ještě lépe takove zviřátko. Během hodiny naloví dvacet ryb,nachytá a sváže kraby, umi se postarat. Společně jsou schopni žít jen z přírody, třeba půl roku ...

No a tak jsme další dva dny strávili více méně s nimi a já jsem poslouchal a poslouchal a večer pak přemýšlel a přemýšlel ... no a o tom, co jsem vymyslel a co jsme s nimi zažili napíši zase zítra, v dalším emailu.

Zdravíme moc ze Suwarrowu,

Posádka Perly.

Kratke info ze Suwarrowu

.. jsme stale tady, jsme v poradku a intenzita zazitku je natolik velka, ze k psani se dostanu pozdeji ... a myslim, ze se mate na co tesit.

zatim zdravim

Petr

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Suwarrow

Konečně se dokopávám dostat k napsání několik řádků o Suwarrovu. Dnes ráno jsme sem připluli a kromě papírování, první procházky a potlachu s jachtaři jsme toho moc nestihli. Suvarov po staru a Suwarrow po novu si najděte na googlu. Rychle tak zjistíte, že patří do severní skupiny Cookových ostrovů. Dále pak zjistíte, že se jedná o neobydlený atol poměrně daleko od čehokoliv jiného. Pro jachtaře je toto místo až mýtické.

Je to myslím ze tří hlavních důvodů. Prvním je to, že se jedná o odlehlé a jinak než lodí nedostupné místo. Druhým je příběh Toma Neala a kniha Island for oneself vztahující se k tomuto ostrovu a třetí, že je to tady opravdu krásné. Ostrov byl objeven ruskou lodí Suvarov a podle ní se také jmenuje. Dokonce tady je mosazná deska. Vláda Cooks Islands ho ale přejmenovala na Suwarrow aby to znělo lépe Cookovsky. Pro mě má Suwarrow ještě to kouzlo, že z knihy Idioti na plavbě kolem světa byl právě Suwarrow ten největší úlet a říkal jsem si, že to musí být neskutečné být na takovém místě ... no a co, teď tady jsem.

Příběh Toma Neala je o tom, že tento muž byl natolik fascinován Suvarovem, že sem odjel a několik let tady žil sám jako poustevník, napsal o tom knihu a stal se odborníkem na přežití na tropickém ostrově, kam kromě několika jachet za rok nikdo jiný nepřijede. Dnešní hlídači národního parku, kteří ostrov po dobu 8 měsíců v roce stráží, pokračují svým způsobem v jeho tradici. Vysadí je tyady v dubnu a vyzvednou za 8 měsíců v říjnu. Oni se starají o přírodu a jachtaře a jachtaři jim tady zato nechávají občas nějaké základní potraviny, ovoce, benzín atd. Oni je naoplátku berou na ryby, na kokosové kraby a okukovat zde hnízdící mořské ptáky. Abych se vrátil ale k Tomu Nealovi - v knize se Tom ovšem už nezmiňuje, že na Rarotonze zanechal nezaopatřenou ženu s dětmi a tak ho Cookani vnímají poněkud rozporuplně.

Ranger tady zastává všechny posty všech úřadů. Takže jeden člověk vystupuje jako správce národního parku, zdravotní kontrola, zemědělská inspekce, imigrační policista a celník. Vyplnili jsme tedy všech 6 papírů a jsme oficielně přijetí na Cookovy ostrovy. Myslím, že by mohl jít vzorem jako racionalizace personálního obsazení úřadů v leckteré rozvinuté zemi, další a logický krok je potom zrušení všech úřadů a nahrazení osvíceným panovníkem ... , co to sem ale pletu.

Suwarrow je dnes ptačí rezervace a kromě ptactva, krabů, zfdravého korálu a bohaté laguny na ryby je tady i neuvěřitelné množství útesových žraloků všech druhů.Ještě než jsme zakotvili, tak už jsme měli kolem lodě alespoň 10 černocípáků. Když člověk vleze do vody hned je jich několik kolem a vůbec se nebojí jako jinde, naopak plují k člověku a okukují ho pěkně zblízka. Když jsem byl kontrolovat kotvu, tak jsem se musel točit na všechny strany, abych je měl trochu pod kontrolou.

Byl jsem se tedy projít kolem Kotevního ostrova a vskutku to je tady jako v ráji, opravdu krása. Ve vodě je i ze břehu vidět tolik ryb ... i žraloků. Už se zítra těším na rybaření. Největší problém je tady chycenou rybu vytáhnout .. prý jedna z deseti se podaří vytáhnout než ji sežere žralok, tak uvidíme. Harpunovat tady nepůjdu, jednak se to nesmí a druhak by to opravdu nebylo bezpečné.

Máme povolení tady zůstat 2 týdny, tak uvidíme, jestli to využijeme, ale rád bych ...

Z vysněného ostrova zdraví

Petr za posádku Perly.

Po peti dnech na Suwarrowu

Ano, ano, po peti dnech celkem prijemne pavby a posledni noci divoke a rychle jizdy v 6-7Bf jsme zatoveni v atolu Suwarrow. Je tady dalsich vic jak deset lodi a vsude ve vode se to hemzi zraloky, super. Dnes si dame oraz, zitra vyridime papiry a pak uz jen dva tydny zraloceni, rybareni a pohody.

Napisi dnes pozdeji vic o Suwarrowu, protoze to je skutecne specielni misto na planete.

Pozdravujeme zatim domu!

Posadka Perly

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Tak zítra startujeme na Suwarow ...

... zítra brzy ráno vyrážíme na Suwarow, hurá. Momentálně si dáváme skvělé pivo v Maikai Marině na Bora Bora. Potřebovali jsme ještě naplnit potapěčské láhve. Nyní jsme připraveni, nádrže plné, banány dozrávají pod bimiminy, ledničky jsou plné :-).

Představte si, jak je svět malý. Tak vyděšen historkami o počasí, napsal jsem slavnému metoerologovi Bobu Davitstovi. z Nového Zélandu. Víte, on je opravdu guru přes počasí v oblasti jižního východního Pacifiku, všichni ho znají. Já jsem ho žádal dopředu, jestli nás poskytne službu ve formě předpovědi na míru pro nás pro plavbu z Tonga na Nový Zéland. On mi odpověděl, že samozřejmě a že zadarmo pomáhal s počasím Petru Ondráčkovi ... ólala, víte kdo to je ne? Kdyžtak si ho vygooglujte. Tak jsme se hned sladili a už nám také zadarmo psal, ohledně počasí pro cestu na Suwarow.  Je to super, že tak malá země bez moře je známá a je to díky idiotům z Victorie, Petru Ondáčkovi, Davidu Křížkovi a dalším. Je to tak trochu spojení domů a vlastně je veliká výhoda, že jsme malá země uprostřed pevniny.

Co se týká naší přeplavby na Suwawarow .. víte vůbec, kde to je? Je to úplně odlehlý atol patřící do skupiny severních Cookových ostrovů. Je to ráj žraloků, a kokosových krabů. Je to národní park, kde je ranger jen na 9 měsíců, žádné letiště, žádné spojení, jen občasná návštěva plachetnic ... no nechám na vás případné další googlování a případně vám o tomto speciálním místě na světě napíši víc, tedy pokud se tam dostaneme.

Takže Suwarow je 700NM , to je pro nás ve stávajícím počasí 4-5 dní. Moc se tam těšíme. Bob Davitt nám právě napsal, jeďte nyní, takže vyrazíme a doufáme, že před tím, než dorazí nějaké špatné počasí, tak budeme v laguně. 

Dnes jsme přeplouvali z Raiatea na Bora Bora a po opravě kormidla je Perla jako nová, byla to paráda, 20-28kt zadobok, 2,5m vlny, super plavba, jsem úplně nadšený a na cestu se už moc těšíme.

Takže těšte se na zprávy z plavby, moc zdravíme domů!

Posádla z Perla Allba