tak jsme pripraveni odplout. Zirtra, vitr nevitr vyrazime na Galapagy. Na Las Perlas je moc hezky, ale my uz chceme zase plout dal.
Ty dva dny tady jsme si uzili, odpocinuli si a pripravili se na plavbu. Plaze, ostrovy i snorchlovani jsou tady krasne. Je tady jasne patrne, ze jsme ve velmi bohatych vodach. Voda je chladnejsi a plana planktonu. No a diky nemu je tady i velmi zivo pod vodou. Velke mnozstvi rejnoku nekolika druhu, Papouscich ryb, kanicu atd.
To, co jsme ale doposud nikde poradne nevideli jsou velike a agresivni ryby Trigger fish. Tady jsou dobreho pulmetru a vic dlouhe a hnizda maji vsude v pisku a to je prave problem, kdyz clovek plave nad ni, tak se jim to fakt nelibi a mohou byt agresivni. My jsme ale zatim klickovanim vpred propluli bez kousnuti :-)
V noci je to kolem lodi uplne uzasne. velke mnozstvi planktovu svetelkuje, kotevni retez sviti pod vodou, jako by horel a je mozne videt ryby pod vodou, protoze ty sviti take, jak proplouvaji planktonem. To je vazne uplne pohadkove. Uz se tesim na plavbu, to zase poplujeme v mori hvezd.
Co nas ale ceka od zitra? Ceka nas plavba v rovnikovych tisinach. je to oblast konvergence globalniho proudeni vetru ITCZ, kde je oblast nizkeho tlaku, silnych vzestupnych proudeni v atmosfere a ti pade nepravidelneho vetru, bourek a deste. Tady je tato oblast posunuta malinko na sever, takze prave do oblasti, kde ted poplujeme. Tesne nad Galapagami prekrocime rovnik. Az vyplujeme z Galapag, tak by nam melo stacit plout jen kousek na jih, abychom byli zase v oblasti pasatu.
Predpoved je v podstate bezvetri .... takze nase taktika bude takova, ze poplujeme nekolik dni na motor na jih a nekde pod Kolumbijskym ostrovem Malpelo se stocime vic na zapad primo na Galapagy a s trochou stesti by tam mohl byt nejaky vitr, ktery nas tam donese. No ale myslim, ze tato oblast je natolik nevyspitatelna, co do predpovedi vetru, ze se budeme muset nechat prekvapit, co nam Ocean nachysta.
Budeme zase posilat lodicky do mapky a zpravy na blog, tak nas hlidejte a drzte nam palce, at zvladneme prvni Tichomorskou etapu se cti :-)
Jeste z Las Perlas zdravi posadka Perly.
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Kategorie
- Autem po Zélandu (16)
- Barbados to Panama (30)
- Canarias to Barbados (13)
- Croatia to Gibraltar (41)
- French Polynesia (50)
- Galapagos (10)
- Galapagos to Marquesas (15)
- Gibraltar to Canarias (18)
- New Zealand (48)
- North Minerva Reef (5)
- Panama (19)
- Panama to Galapagos (8)
- Samoa (7)
- Tahiti to Samoa (10)
- Tonga to Zealand (19)
Translate
Zobrazují se příspěvky se štítkemPanama. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPanama. Zobrazit všechny příspěvky
16 dubna 2013
14 dubna 2013
Tak konecne uz jsme zvedli kotvu .... abychom ji zase spustili na krasnych Las Perlas
zdravime domu z kotviste mezi ostrovy Mogu Mogu a Chapete v souostrovi Las Perlas.
Je to trochu symbolicke, ze cekame na vitr prave tady, ze? Perla se tady citi jako doma. Z Palayitas to sem byl kousek, asi 40NM. Pluli jsme pulku na motor a pulku na vsechny mozne plachty vcetne genekru. Je to bylo ale prijemne zase byt v ciste oceanske vode.
Vyzkouseli jsme konecne odsolovac a k memu prekvapeni to maka a voda z toho je moc dobra. Uvidime, co na to bude rikat travici trakt.
Souostrovi Las Perlas se nejmenuje souostroví perel náhodou. Ziji tady asi dva druhy perlorodek, takze tady kvete perlový prùmysl. Na jednom, ze severnich ostrovu je letiste a velke konferencni prostory. Poradaji se tady sjezdy vsemoznych vladnich organizaci zemi latinske ameriky. Ale jen o jeden ostrov dal uz bydli jen Pelikani a na jiznim okraji na nejvetsim ostrove jsou jen ctyri male indianske vesnice.
My jsme ted u mezi dvema neobydlenymi krasny ostruvky a tesime se na koupani, snorchlovani a plazovani. Zitra se asi posuneme jizneji a v utery bychom chteli vyplout na Galapagy. Tedy jestli bude foukat alespon nejaky vitr.
Pozdravujeme do jarni Evropy,
Petr s Pájou
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
Je to trochu symbolicke, ze cekame na vitr prave tady, ze? Perla se tady citi jako doma. Z Palayitas to sem byl kousek, asi 40NM. Pluli jsme pulku na motor a pulku na vsechny mozne plachty vcetne genekru. Je to bylo ale prijemne zase byt v ciste oceanske vode.
Vyzkouseli jsme konecne odsolovac a k memu prekvapeni to maka a voda z toho je moc dobra. Uvidime, co na to bude rikat travici trakt.
Souostrovi Las Perlas se nejmenuje souostroví perel náhodou. Ziji tady asi dva druhy perlorodek, takze tady kvete perlový prùmysl. Na jednom, ze severnich ostrovu je letiste a velke konferencni prostory. Poradaji se tady sjezdy vsemoznych vladnich organizaci zemi latinske ameriky. Ale jen o jeden ostrov dal uz bydli jen Pelikani a na jiznim okraji na nejvetsim ostrove jsou jen ctyri male indianske vesnice.
My jsme ted u mezi dvema neobydlenymi krasny ostruvky a tesime se na koupani, snorchlovani a plazovani. Zitra se asi posuneme jizneji a v utery bychom chteli vyplout na Galapagy. Tedy jestli bude foukat alespon nejaky vitr.
Pozdravujeme do jarni Evropy,
Petr s Pájou
----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com
12 dubna 2013
Ještě stále na kotvišti Playita …. snad zítra konečně odjedeme
Stále jsme ve špinavé zátoce Playita. Už bychom tak moc chtěli odjed. Ale člun nám dodali až včera odpoledne, takže teprve teď jsme mohli dokončit přípravu lodě. Ještě řešíme, kam s novým velkým a těžkým motorem, ale i tohle jsme snad už nějak vymysleli a zíra ráno budeme moc vyrazil na Las Perlas.
Je tady posledních pár dní neuvěřitelné dusno a hlavně hrozná špína ve vzduchu i va vodě. Už jsme z toho poněkud unavení. Od rána do večera makáme a makáme ... no snad se to nějak zlepší.
Jak jsme si přebírali člun a ostatní úžasné zážitky popíši radši jindy, byla to samá Italská zatáčka. No hlavně, že už všechno máme. Jsme naložení po okraj. Ve fotkách a na Páji facebooku nakdete nové fotky.
Zdravíme snad už naposledy z Playita, Panama City,
Petr s Pájou
Je tady posledních pár dní neuvěřitelné dusno a hlavně hrozná špína ve vzduchu i va vodě. Už jsme z toho poněkud unavení. Od rána do večera makáme a makáme ... no snad se to nějak zlepší.
Jak jsme si přebírali člun a ostatní úžasné zážitky popíši radši jindy, byla to samá Italská zatáčka. No hlavně, že už všechno máme. Jsme naložení po okraj. Ve fotkách a na Páji facebooku nakdete nové fotky.
Zdravíme snad už naposledy z Playita, Panama City,
Petr s Pájou
09 dubna 2013
Panama City a chystáme se na Las Perlas
Zdravíme srdečně domů!
Doufáme, že u nás doma se už konečně počasí umoudří a začne jaro. My tady na Tichomořské straně Panamy máme stále velké teplo, bohužel hlavně velké dusno. Je stále pod mrakem, občas vyleze sluníčko, ale to jen přiloží do kotle a za chvíli zmizí.
V neděli jsme vyrazili do Panama City na výlet. Vždyť už jsme tady dlouho a pořád jen pracujeme, tak jsme si jeden den volna zasloužili. Panama City je velmi staré město. Nejtarší část byla zničena už ve středověku a dnes z ní zbyly opravdu jen dvě, tři zdi. Pak je tady stará Panama s několika katedrálami, zbytkem hradu a koloniálními domy. A pak je tady mrakodrapové centrum Bela Vista, podobné severoamerickým městům.
My jsme jeli nejprve do Starého města. A protože nejsme turisti, ale cestovatelé, tak jsme hrdě odmítli taxíkáře a nasedli na autobus jedoucí do Chorillo. Autobusák nás vysadil kdesi na ulici ještě kus cesty od starého města před Chorillo a řekl nám, ať si vezmeme taxi. Tak jsme si ho stopli a byl normální, takže jsme za 3 USD do jeli kamsi do cetra starého města. Kdysi krásné koloniální domy připomínaly dnes spíš Chánov. Náměstí bylo ale už plné lidí. Naše první kroky vedli do Museo de Canal. Už cestou taxíkem jsme si všimli velkého množství policistů v plné zbroji, neprůstřelné vesty, brokovnice, samopaly ... Byli na ulicích po 4-6 mužích. Mysleli jsme si, že se asi jedná o ostrahu prezidenta .... později jsme pochopili a doptali se místních, že to je normální ... tedy přes den. No muzeum bylo zajímavé, uvnitř moc hezké, ale malé, přesněji poloprázdné.
Pak jsme se šli projít. Né necítili jsme se nijak špatně, nebezpečí jsme nijak nevnímali, jen ti ozbrojení policisté nám připomínali, že tato čtvrť nebude asi úplně bezpečná. Zašli jsme si do úžasné kavárničky s vlastní pražírnou a káva tam byla výborná ... tu jsem jsem neměl od Itálie. Koupili jsme si úplně čerstvě upraženou kávu s sebou na loď a je vážně skvělá.
Pak jsme pěšky přes Chorillo zamířili na rybí trh. Byl jendím slovem obrovský. Byl už samozřejmě z větší části zavřený, ale i tak tam měli skvělé ryby a atmosféra tab byla silně rybářská. Mercado Marisco slouží nejenom jako trh pro koncové spotřebitele, ale obchoduje se tu s rybami pro celou Panamu, nakupují tu hotely, obchodní řetězce. Velice podobný,co do rozsahu je trh s ovocem a zeleninou. Tam jsme se stavovali včera. Nakoupíte od kila pomerenču po náklaďák banánů, ananasy, zeleninu ... cokoliv. Vše od prvovýrobců ve vynikající kvalitě za velmi nízké ceny. Např. velký a absolutně fantastický ananas koupíte za méně než dolar ..
Zpátky k našemu výletu. Po rychlé prohlídce rybí tržnice jsme se odhodlaně vrhli do nového parku lemujícího pobřeží a spojujícího starou a novou Panamu. Sluníčko si pro tuto část dne vybralo svou chíli svícení a tak už za hodinku jsme spaření a uchození dorazili mezi mrakodrapy. Nové centrum nás nikaj nepřesvědčilo, je místo pro lidi udělané pro auta. Policisté v neprůstřelných vestách se lišili jen v tom, že tihle jezdili na čtyřkolkách. Velmi srabácky jsme se najedli v Burger Kingu a autobusem se vydali do obhcodního centra Al Broke. Tak obrovské nákupní středisko jsem snad neviděl ani ve Státech. Nekonečno všemi směry ... nekonečno hadráren, nekonečno botáren nekonečno pičifukáren ... masakr. No my jsme jeli ještě sehnat pár věcí a dobít si kartu na autobus .... Tam jsme zjistili, že dostat se autobusem na Amador, Playita, kde se houpe naše Perla je poněkud vyšší logistická a chaotický systém městké dopravy, který je v příkrém rozpou z novými, klimatizovanými autobusy, kde se platí bezkontaktními kartami, je nad naše cestovatelské síli. A potom, když vám všichni říkají, že Chorillo, odkud jezdí bus naším směrem je nebezpečné atd. tak jsme se prostě vzdali a vyhádali si u 3 taxíka cenu 7USD (normálně 4-5, pro bílé huby 10 a víc) a jeli zpátky taxíkem.
Včera jsme propadli panice s naším člunem. Prostě jsme tu jediní v celém jachtařském okolí se člunem bez pevného dna a s motorem onda (h se tady nečte) o síle 2.3 koně. Pro Tichý oceán jsou všichni vybaveni čluny s pevnými dny a motory začínajícími na 8 koních. Tak jsme, tady, kde je tak komplikované cokoliv shánět během jediného dne udělali výběrové řízení a zaopatřili nový bytelný člun a motor Mercury. Bude s námi tedy cestovat dalších 10 koní a moc se těšíme, že třeba nebudeme mokří každou cestu na břeh, ale jen každou druhou. Měli by nám tento technický zázrak doručit zítra odpoledne, tak se moc těšíme.
No, co říct o Panamě ... je to město obrovských sociálních a jiných kontrastů. Lidé jsou vesměs hodní, ale hrozně tvrdí, vyloudit z nich úsměv vyžaduje dost času. je tady velké procento velmi natvrdlých lidí v obchodech, zákaznický přístup sem zatím nedorazil. Město má vedle moderních mrakodrapů chudinské čtvrti, kam se bojí i většina místních. Je tady poměrně dost špíny z lodní dopravy, jsou tu bohatí lidé, kteří jezdí jen v autech a s ostatními se nebaví. Přesto, musím říct, že to tady má svého ducha a necítím se tady špatně, když tedy něco nemusím kupovat nebo se dohadovat s taxikáři.
Zítra se chystáme vyrazit na poslední nákup ovoce a zeleniny na výše popsaný trh, ve čtvrtek se zabalíme a v pátek brzy ráno vyrazíme na souostroví Las Perlas, kde se budeme rekreovat, jezdit na člunu a čekat na vítr, který by nás dovezl na Galapágy. Zatím je předpověď skoro 0 na dalších 10 dní. Pokud se vítr neukáže do začátku příštího týdne, nejspíš vyrazíme na motor ....
Domů z Panamy zdraví posádka Perly.
06 dubna 2013
Shánění dílů a první dny na Tichomořské straně kanálu
Včera jsme podle plánu podnikli pokus poshánět ještě nějaké drobnosti na loď. ... a nebylo to zase tak jednoduché. V podstatě nám toho moc nechybí, jen jezdec na hlavní plachtu (á cca 1euro), potom se nám ztratil venkovní větrák apod.
Aktualizoval jsem zprávu z proplutí kanálem, dal jsem tam navíc několik fotek. A dal jsem do albumu Panama Canal další fotky.
Vlastně včera jsme vlastně připluli na kotviště Playita pro malé lodě na Tichomořské straně kanálu. Yacht club Balboa nebyl úplně přátelský, tak jsme tady, kde je většina plachetnic směřujících do Tichomoří. Mají tady takovou marínu pro motorové čluny a molo pro turistické lodě a malé čluny. Hlavně se živí vybíráním poplatků za toto molo. Mají to udělané tak, že se platí za člun 35USD na týden, ale týden je od pondělí do neděle, takže když jsme přijeli ve čtvrtek, tak jsme zaplatili poměrnou část do konce týdne a pak zaplatíme celou částku za další týden ... za vodu a cokoliv se platí a platí a platí ... je tady ještě na opačné straně Flaminco ostrova větší marína, ale ta je extrémně drahá, takže tam nikdo z jachtařů není.
S každým taxikářem je to opruz, jako turisti máme všechno skoro 2 x dražší a když se pokusíme s nimi dohadovat, tak se s námi prostě přestanou bavit a odejdou nebo odjedou. Autobusy tu mají, ale je to prostě město s 1.400.000 obyvateli, tak si to dovedete představit. Včera jsme si tedy sehnali taxíka a platili ho od hodiny. Objeli jsme všechny (3) obchody s jachtařským zbožím a pak ještě byli u kamaráda taxíkáře. Nesehnali jsme skoro nic ze seznamu .... haha. Připadal jsem si jak v blbákově, velká část je jazyková bariéra, protože muj španělštin je neni mnoho dobrá, ale nevím, co si mám myslet o tom, když potřebné zboží donesu fyzicky do obchodu a oni po dlouhém hledání donesou úplně, totálně něco jiného a koukají na mě a já na ně, protože nevím co na to říct. A pak hrál jsem přece aktivity, pantomima a kreslení mi docela šlo :-)
No ale rozhodli jsme se prostě, že se nenecháme vyprudit, vzdyť to je přeci také důvod, proč cestujeme, poznat jiné mravy a kulturu. Ještě, že ale přijedou v létě kluci a budou mi moc dovézt nějaké díly s sebou, objednám si je na Internetu v evropě. Dnes jsem vyrazil na nákupy tady po marínách a bylo to už o dost lepší, snažili se mi pomoc, najít to po Panamě a v pondělí mi většina drobností dorazí.
Teď mi donesli balíček, co jsem si objednal v Americe ... a co myslíte půlka dodávky je špatně ... no nevadí :-) Teď už sedíme s pivkem na netu a máme pohodu.
Jinak kromě kromě krokodýlů jsme včera viděli tady na stromech lenochody, ti jsou nádherní ... dnes máme domluvenou návštěvu ze Supermolli, už se na ně těšíme.
Zítra bychom rádi jeli na výlet do Panama City, tak pak napíši něco o Panama City. Odtut je to jako velké severoamerické město, plné mrakodrapů. Ale historické centrum by mělo být hezké, tak se těšíme.
Aktualizoval jsem zprávu z proplutí kanálem, dal jsem tam navíc několik fotek. A dal jsem do albumu Panama Canal další fotky.
Rádi bychom vám poslali přebytek tepla a sluníčka, slyšeli jsme, že doma je zima a předpověď se nelepší ...
Petr a Pája
Fwd: to jsem teda jeste nevidel Perla jede do kopce
Od Milana Broucka ...
Petr Menclik
Petr Menclik
Begin forwarded message:
From: milan.broucek@volny.cz
Date: 3. dubna 2013 18:05:43 GMT-05:00
To: Petr Menclik <petr@menclik.eu>
Subject: to jsem teda jeste nevidel Perla jede do kopce
Zdravím, úžasný zážitek ! tady, v zimě a vlastně na jaře, nasuchu, z E1, vidět online , loď řízenou kapitánem, Petrem Menclíkem , jak proplouvá zdymadly Panamského kanálu no teda to bych nevymyslel .....
Milan
důkazy v příloze
čtvrtek 04.dubna 2013 SELČ 01.05
05 dubna 2013
Jsme v Tichém Oceánu … Panamský průplav je za námi
zdravíme všechny z Tichého Oceánu ... po úspěšném proplutí Panamským kanálem jsme dotankovaní na kotvišti Playta u strova Flamenco.

Proplutí kanálem proběhlo hladce i s večerní oslavou Páji včerejších narozenin. Pluli jsme s americkou plachetnicí. Všichni 4 poradci byli profesionální a zvládli jsme i mírná zaváhání v kormidlování americké jachty.

Všechno probíhalo podle scénáře, který jsem byl detailně popsal v jiném příspěvku, když jsme pluli na palubě Super Molli ... mimochodem, kotvíme nyní kousek od nich. Asi nám to všechno ještě nedochází, jen, jak se zavírali vrata jednotlivých zdymadel, tak jsme nějak cítili, že zpátky už cesta není, už jen dokola.

Kromě plutí, vyvazování máme dva zásadní zážitky. Jednak jsme viděli krokodýly na břehu kanálu, jak na straně Atlantiku, tak tady na straně Tichého oceánu. Byli mnohem větší, něž jsem si představoval. Jinak se od těch v ZOO moc nelišili, leželi nehnutě na břehu s otevřenou hubou.

A pak jsme některý skutečně mávali do webové kamery jak v Gatúnských zdymadlech, tak v Miraflorských a mnozí nám psali SMSky zpátky, že nás vidí ... za všechny moc děkujeme, bylo, to, jako bychom vás měli tady .... neodpovídal jsem vám, ale moooc děkujeme.

Co nás tady teď čeká? No potřebujeme dokončit nákup zásob na dlouhou plavbu, sehnat ještě nějaké drobnosti na loď a podívat se do Panama City. Hned jak nám dojdou objednané náhradní filtry do motoru, tak kopneme do vrtule a hurá na Galapágy. To by se mohlo udát všechno do pondělí a v úterý ráno, pokud bude slušná předpověď, vyrazíme.
Až budeme na nějakém Internetu, tak pošleme fotky z proplutí kanálem.
Z Perly a Tichého oceánu posílá pozdrav posádka SY PERLA ALBA.

Proplutí kanálem proběhlo hladce i s večerní oslavou Páji včerejších narozenin. Pluli jsme s americkou plachetnicí. Všichni 4 poradci byli profesionální a zvládli jsme i mírná zaváhání v kormidlování americké jachty.

Všechno probíhalo podle scénáře, který jsem byl detailně popsal v jiném příspěvku, když jsme pluli na palubě Super Molli ... mimochodem, kotvíme nyní kousek od nich. Asi nám to všechno ještě nedochází, jen, jak se zavírali vrata jednotlivých zdymadel, tak jsme nějak cítili, že zpátky už cesta není, už jen dokola.

Kromě plutí, vyvazování máme dva zásadní zážitky. Jednak jsme viděli krokodýly na břehu kanálu, jak na straně Atlantiku, tak tady na straně Tichého oceánu. Byli mnohem větší, něž jsem si představoval. Jinak se od těch v ZOO moc nelišili, leželi nehnutě na břehu s otevřenou hubou.

A pak jsme některý skutečně mávali do webové kamery jak v Gatúnských zdymadlech, tak v Miraflorských a mnozí nám psali SMSky zpátky, že nás vidí ... za všechny moc děkujeme, bylo, to, jako bychom vás měli tady .... neodpovídal jsem vám, ale moooc děkujeme.

Co nás tady teď čeká? No potřebujeme dokončit nákup zásob na dlouhou plavbu, sehnat ještě nějaké drobnosti na loď a podívat se do Panama City. Hned jak nám dojdou objednané náhradní filtry do motoru, tak kopneme do vrtule a hurá na Galapágy. To by se mohlo udát všechno do pondělí a v úterý ráno, pokud bude slušná předpověď, vyrazíme.
Až budeme na nějakém Internetu, tak pošleme fotky z proplutí kanálem.
Z Perly a Tichého oceánu posílá pozdrav posádka SY PERLA ALBA.
03 dubna 2013
Panamský průplav - update
haló, haló, posíláme update stavu našeho transitu. Od teď budu používat náš čas, který je o 7 hodin od Česka (SELČ). Takže k uvedému času přičtěte 7 hodin, abyste měli SELČ.
Čas odjezdu z Maríny 1300, čas nalodění Advisora 1445, Gatúnskými zdymadly budeme proplouvat pravděpodobně v 1500 - 1600. Pošleme udate na blog, až budeme projíždět, abyste mohli sledovat webkameru, jestli to je fakt pravda. Odkaz je http://www.pancanal.com/eng/photo/camera-java.html
Perla je připravena k odplutí, naši handlineři se nalodí 1245. Už máme vyřízené papírování, takže jen rychle něco slupneme, dáme sprchu a jedeme.
za vedení manávru Petr s Pájou.
02 dubna 2013
Máme potvrzený čas nalodění Advisora … 3.4.2013 1500 UTC-5 …. a webkamery
právě mi přišel email s potvrzeným časem nalodění našeho Advisora - je to 3.4.2013 1500 UTC-5 Středoamerického času, t.j. 7 hodin přičtěte, abyste měli český čas SELČ, ten bude 2200. Odplouvat z maríny budeme zítra v 1300 směrem na kotviště Flats, kde se nalodí v 1500 Advisor. Potom budeme směřovat k prvním zdymadlům - Gatún Locks, kde budeme projíždět odhadem v 2230-2400 SELČ .
Druhý den bychom měli pokračovat z Gatúnského Jezera směrem k Milaflor Locs, tam budeme 4.4.2013 v cca 1145 našeho, t.j. v Česku1845 SELČ.
Tak, pro velké fanoušky posílám odkaz na webkamery, kde nás budete moc vidět projíždět.
Našim, Páji rodičům, Milanovi B. a na blog budu posílat SMS, až budeme vjíždět do zdymadla, abyste nás viděli mávat :-) Zvlášť ta Miraflorská kamera je dobrá, tak byste nás měli vidět.
Od jiných lodí víme, že to funguje :-)
Sledujte náš blog, budeme posílat updaty, pokud se bude něco měnit.
Petr
Průjezd kanálem - jak to proběhlo a asi také proběhne ….
zdravím domů. Tak už mě bombardujete, tak plním, co jsem slíbil a popíšu, jak jsme proplouvali kanálem jako pomocníci na lodi Super Molly.
Super Molly je německá ocelová plachetnice do 40FT a jsou velcí kamarádi lodě Norské plachetnice Filixe, asi 50ft. Takže se tito domluvili a s trochou štěstí proplouvali kanálem společně. Malé lodě mají při ploplouvání podstatně jiný režim než ty velké.
Takže zatímco velké lodě mají povinně Pilota (á 3000USD), remorkér (tug) a zatahují je pomocí lokomotiv, tak malé jsou jen něco navíc, kanál si nechá podepsat zproštění jakékoliv odpovědnosti za cokoliv, místo pilota je na palubě poradce (advisor) a lodě se pohybují ve zdymadlech pomocí 4 podavačů lan na souši a 4 na lodi. Dál už jen o nás maličkých lodičkách. Malé lodě se snaží sdružovat a svazovat po dvou až třech a doplňovat jimi místo za resp. před velkými loděmi.
Pojďme ale ještě o něco před samotné proplutí. Předtím musí totiž oficielní měřič - zaměstnanec kanálu loď změřit, přidělit jí číslo lodě pro transit. Stanoví se cena pro proplutí a provede se registrace. Pak se čeká, až na účet kanálu bude složena patřičná částka za průjezd (pro nás to bylo 800) a teprve potom je loď zařazena do pořadníku. Asi týden před transitem je loď informována o předpokládaném termínu transitu. 48 hodin před tímto datem je loď informována o času nalodění Advisora na loď.
V den transitu musí být loď 2 hodiny před průjezdem na přiřazeném kotvišti a na kanále 12. To jest obvykle v těchto dnech v 1500. V 1600 se nalodí Advisor. Na lodi musí být všichni handlineři a kapitán a posádka. Musí být kapitánátem potvrzení papíry.
Pak se loď vydá směrem k prvním zdymadlu, na straně atlantiku jsou to Gatun Locks. Malé lodě směrem nahoru jsou ve zdymadle až za velkými nákladními loděmi. Když se připlouvá, tak šikovní maníci hodí na loď tzv. zaváděcí lana, to jsou slabé provazy, na ty ovladači lan na lodi přiváží silná vyvazovací lana, připravená na lodi. Á vlastně po cestě do zdymadla se připraví vor z malých lodí tak, že se vyváží boky k sobě. Jedna z nich, vetšinou ta nejsilnější a největší je tzv. řídící loď manévru a Advisor na této lodi řídí dále celý manévr vyvázání tak, že říká, co se má dělat všem ostatním. Advisoři na ostatních lodích poslouchají toho, co je na řídící lodi.
Ve chvíli, kdy jsou všichni vyvázáni, tak se zavřou dvojitá vrata zdypadla a za chvilku se voda začne doslova vařit, jak 100 trubek na dně napouští vodu z Gatůnského jezera. V každém zdymadle se vystoupá asi o 10 metrů. Celkem jsou 3 páry na jedné a 3 páry na druhé straně. Když je voda napuštěna, tak se otevřou vrata vpředu, velká loď s pomocí lokomotiv a svého pohonu vyjede, pak se zatroubí a najednou se uvolní všechna 4 lana voru z malých lodí. Lana, zůstanou přivázána na zaváděcí lana a zatažena zpět do lodi. Pak se celý vor a 4 podavači na souši přesunou do dalšího zdymadla. celé se to opakuje 3x.
Pak jsou lodě cca 30m nad hladinou oceánu v Gatůnském jezeře. Už je tma. Při vyjíždění z posledního zdymadla se uvolní lana svazující lodě dohromady a ty se rozjedou. Všechny jsou pak vyvázány k jedné ohromné bóji nedaleko od posledního Gatúnského zámku.
Advisoři odplují a posádky po několika panácích jdou spát. Druhý den v 0600 přijedou jiní Advisoři. Ti se nalodí a pak se pluje 5 hodin po jezeře a prokopaným kanálem k dalším zdymadlům, tentokrát Miraflor. Jsou také 3, a tam se pro změnu zase klesá až na úroveň Tichého oceánu. Scénář je podobný, jen se lana nepřitahují, ale popouští, jak lodě postupně klesají v každém zdymadle asi o 10m.
V našem případě jsme byli svázáni jen s Felixe a bylo to celé veskrze příjemné, advisoři i posádky obou lodí. Moc jsme si to užili, dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o kanále Panamě a docela neradi jsme se ve dvě odpoledne loučili s Marcusem, Nikol a jejich dětmi v Balboa, odkud jsme se taxíkem a autobusem přesouvali zpátky do Colónu.
Tak a to nás čeká ve středu, tedy doufám, že budeme opět štěstí na advisory a na ostatní loď nebo lodě, které poplují s námi. Pomáhat nám s lany bude Australsko-Novozélandksá posádka Liberty IV.
Dnes jdeme na večeři s našimi Francouzskými známými z Reve de Lune, které jsme potkali na San Blas a kteří dnes připluli do maríny Shelter Bay.
Tak, to jest vše tady z Panamy,
Krásný, snad už jarní pozdrav posílá Petr a Pája
01 dubna 2013
Proluli jsme Kanálem a už jsme zpátky na lodi
Krásné Velikonoční pondělí přejeme domů do Česka. Asi jste zaznamenali, že jsme byli pomáhat s lany na lodi, která včera jela na kanál.
Kańalem jsme úspěšně propluli až do Tichého oceánu. Bez problemů jsme se vrátili zpátky po souši na Perlu do Shelter Bay Mariny na Atlantické straně. Ještě Vás budu trochu napinat, protože jsem unavený a fotky s reportáží z kanálu dám na Blog až zítra.
Z postele zdraví Petr
Kańalem jsme úspěšně propluli až do Tichého oceánu. Bez problemů jsme se vrátili zpátky po souši na Perlu do Shelter Bay Mariny na Atlantické straně. Ještě Vás budu trochu napinat, protože jsem unavený a fotky s reportáží z kanálu dám na Blog až zítra.
Z postele zdraví Petr
30 března 2013
Máme podavače lan a dnes jedeme pomoc jiné jachtě skrz kanál
podávám krátkou zprávu z Panamy. Včera jsme nadále pilně pracovali. Proviant, nakoupený předevčírem, už je uklizený. Dál pokračujeme s natíráním teaku a já jsem včera konečně zapojil odsolovač. Zatím, co Páje šlo čištění a natírání teaku dobře, já jsem končil s odsolovačem až v jedenáct večer. Bylo potřeba rozdělat zase půl lodě kvůli protahování kabelů. Při té příležitosti jsem opravil někalik závad ještě z výroby, jako třeba špatně přidělaný drát zemnění ke kýlu apod.
Odsolovač jsme včera vyzkoušeli jen ta nanečisto se sladkou vodou a funguje. Není to tedy žádný rychlík, ale 5l za hodinu by nám mělo stačit. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat, až budeme v čisté vodě a budeme moc opravdu odsolovat.
S kanálem to vypadá stále stejně, termín je středa 3.4. po obědě. Mezitím jsme sehnali na pomoco s lany posádku z australské lodě. Samotní budou proplouvat až 10.4. A abychom si všechno vyzkoušeli, tak jsme se domluvili s německým mladým párem se dvěma caparty, že pomůžeme naopak s lany na jejich lodi. Proplouvají dnes. Proplutí kanálem trvá dva dny. Odplouvá se odpoledne jeden den, nocuje se uprosřed na Gatůnském jezeře, 80m nad hladinou moře a druhý den brzy ráno se zase sjede pomocí zdymadel 80m dolů do Tichého oceánu. Odtud pojedeme taxíkem zpět do Shleter Bay.
Bude to asi sranda, jsou to kamarádi našich norských sousedů, kteří mají 3 malé děti a jedou společně. Takže to bude kulturně-sociální zážitek v mnoha směrech. Ale jsou všichni moc sympatičtí, tak se moc těším. Pro nás to bude znamenat zkušenost, abychom věděli, jak to vlastně celé probíhá, až ve středu poplujeme s Perlou.
Jinak se znažím zuřivě nakupovat materiál na 7 měsíců a jsem úspěšný jen částečně, to se ale ještě nějak vyvine.
Takže ozveme se až v neděli večer, budeme mít fokty z kanálu a určitě mnoho zážitků. Budeme jen na normáním mobilu, k mailu se patrně ty dva dny nedostaneme.
Posíláme kousek Velikonočního sluníčka z Panamy,
Petr a Pája
Odsolovač jsme včera vyzkoušeli jen ta nanečisto se sladkou vodou a funguje. Není to tedy žádný rychlík, ale 5l za hodinu by nám mělo stačit. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat, až budeme v čisté vodě a budeme moc opravdu odsolovat.
S kanálem to vypadá stále stejně, termín je středa 3.4. po obědě. Mezitím jsme sehnali na pomoco s lany posádku z australské lodě. Samotní budou proplouvat až 10.4. A abychom si všechno vyzkoušeli, tak jsme se domluvili s německým mladým párem se dvěma caparty, že pomůžeme naopak s lany na jejich lodi. Proplouvají dnes. Proplutí kanálem trvá dva dny. Odplouvá se odpoledne jeden den, nocuje se uprosřed na Gatůnském jezeře, 80m nad hladinou moře a druhý den brzy ráno se zase sjede pomocí zdymadel 80m dolů do Tichého oceánu. Odtud pojedeme taxíkem zpět do Shleter Bay.
Bude to asi sranda, jsou to kamarádi našich norských sousedů, kteří mají 3 malé děti a jedou společně. Takže to bude kulturně-sociální zážitek v mnoha směrech. Ale jsou všichni moc sympatičtí, tak se moc těším. Pro nás to bude znamenat zkušenost, abychom věděli, jak to vlastně celé probíhá, až ve středu poplujeme s Perlou.
Jinak se znažím zuřivě nakupovat materiál na 7 měsíců a jsem úspěšný jen částečně, to se ale ještě nějak vyvine.
Takže ozveme se až v neděli večer, budeme mít fokty z kanálu a určitě mnoho zážitků. Budeme jen na normáním mobilu, k mailu se patrně ty dva dny nedostaneme.
Posíláme kousek Velikonočního sluníčka z Panamy,
Petr a Pája
29 března 2013
Předběžný termín transitu - 3.4.2013
dnes nám agent sdělil předběžný termín našeho proplutí kanálem - středa 3.4. na Páji narozeniny :-) Budeme v maríně do středy, v poledne se přesuneme na kotviště F - Flats, kde se nalodí poradce a pak vyjedeme do Gatunského jezera a druhý den transit dokončíme a vplujeme do vod Tichého oceánu.
Nebojte se, já ám to celé popíšu později.
Zatím se mějte,
Petr
Nebojte se, já ám to celé popíšu později.
Zatím se mějte,
Petr
28 března 2013
Přípravy na proplutí kanálem pokračují …
dnes jsme tady měli oficielního měřiče a inspektora v jedné osobě. Změření lodě a její kontrola je nezbytným krokem pro registraci do pořadníku na proplutí kanálem. Zítra bychom se tedy mohli dozvědět, kdy pravděpodobně budeme proplouvat. Podle našeho agenta by to mohlo být začátkem příštího týdne.
Měření bylo samozřejmě velmi zajímavé. Po 15 minutách běhání s pásmem inspektor naměřil 14.39M, v papírech máme 14.40. Šířka byla ještě složitější, tam inspektor změřil 4.27M oproti v papírech lodě zaznamenaných 4.25M. Ještě, že jsme nemuseli měřit pásmem i ponor.
Pak následovala inspekční prohlídka od stolu restaurace. Motor máte funkční?, Kolik míte propelerů, jakou barvu má loď, vazáky jsou v pořádku? ... a tak dál.
Pak už následoval jen podpis papíru, kde se Panama Canal Authority určitě za nic neodpovídá, zejména ne za škody na naší lodi. Pak jsme dostali přidělené číslo lodě pro komunikaci s řízením provozu kanálu.
Já jsem dnes měl na programu celkovou údržbu našich dvou záchodů. Asi nemusím zabíhat do detailů, ale zabýval jsem se touto jachtařskou lahůdkou víc jak půl dne. No je to hotové, záchody fungují jako nové a doufám, že jim to dlouho vydrží.
Odpoledne přijela obří jachta která je zajímavá tím, že má na zádi vzorně zabalený vrtulník. No ano, úplně normální vrtulník, jen je ve fusaku. A máme tady strašně zajímavé sousedy. Je to mladý Norský pár se 3 malými dětmi. Doma všechno prodali, koupili si loď a plují také kolem světa. Podobnou trasu jako my. Děti mají tak 5,3 a 1. To je ale frmol, ale zvládají to skvěle. Dneska udělali nákup na 8 měsíců. Molo mezi našimi loděmi bylo úplně plné igelitové tašky.
Když to tady vidím, mám pocit, že kolem světa a naší trasou pluje půl Evropy. Jsem zvědavý, kolik z nich budeme potkávat dál.
24 března 2013
Žralok na udici, delfíni a příjezd do Cristobalu
ano, slavně jsme dokončili II. Etapu naší plavby, stojíme totiž na kotvě na kotvišti F před Panamským kanálem v Cristobalu. To je Atlantický a nebo také severní konec kanálu. Musím se přiznat, že je to vážně vzrušující, vždyť tohle bylo v učebnicích vlastivědy a později zeměpisu a teď tu kotvíme s vlastní lodí ....

Včerejší přeplavba ze San Blas byla po velmi dlouhé době bez větru, tedy na motor. Moc nám to nevadilo, vždyť jsme upluli celou cestu z Evropy až sem na 150L nafty. Oceán se nám postaral o nové zážitky, když nejprve připlulo na obhlídku stádo asi 10 delfínů skákavých. Asi 15 minut s nám pluli. Když připlouvali, tak opravdu skákali vysoko do vzduchu. Byla to nádhera. Pak se jeden po druhém odpojili a zmizeli v oceánu.

Odpoledne koukám, že máme něco na udici, celkem rychle jsem poznal, že tentokrát to není doráda, jak jsem si zpravu myslel, ale asi mladý 50 cm dlouhý žralok útesový. Ach jo, malý hlupák skočil po naší chobotnici. Háček měl v přední části horní čelisti. jenže strčte mu mezi ty žiletky ruku. No ale bylo potřeba ho osvobodit. Nakonec jsem ho přitáhl k lodi a zatím, co Pája držela udici, tak jsem mu kleštěmi vytáhl na potřetí háček z huby. Myslím, že bude úplně v pořádku.

Svobodný, pomalu odplaval od lodě. Byl nádherný, jako každé mládě.
Dnešní plán je takový, že se chceme přesunout do Shelter Bay Mariny a začít intenzivně pracovat na papírech na proplutí kanálem. Rozhodli jsme se využít služeb agenta, abychom propluli co nejdříve. V Maríně doufán budou všechny obvyklé služby a mimo jiné taky Internet, abychom konečně na web dostali nějaké fotky.
Z Panamského kanálu domů zdraví
Petr a Pája.

Včerejší přeplavba ze San Blas byla po velmi dlouhé době bez větru, tedy na motor. Moc nám to nevadilo, vždyť jsme upluli celou cestu z Evropy až sem na 150L nafty. Oceán se nám postaral o nové zážitky, když nejprve připlulo na obhlídku stádo asi 10 delfínů skákavých. Asi 15 minut s nám pluli. Když připlouvali, tak opravdu skákali vysoko do vzduchu. Byla to nádhera. Pak se jeden po druhém odpojili a zmizeli v oceánu.

Odpoledne koukám, že máme něco na udici, celkem rychle jsem poznal, že tentokrát to není doráda, jak jsem si zpravu myslel, ale asi mladý 50 cm dlouhý žralok útesový. Ach jo, malý hlupák skočil po naší chobotnici. Háček měl v přední části horní čelisti. jenže strčte mu mezi ty žiletky ruku. No ale bylo potřeba ho osvobodit. Nakonec jsem ho přitáhl k lodi a zatím, co Pája držela udici, tak jsem mu kleštěmi vytáhl na potřetí háček z huby. Myslím, že bude úplně v pořádku.

Svobodný, pomalu odplaval od lodě. Byl nádherný, jako každé mládě.
Dnešní plán je takový, že se chceme přesunout do Shelter Bay Mariny a začít intenzivně pracovat na papírech na proplutí kanálem. Rozhodli jsme se využít služeb agenta, abychom propluli co nejdříve. V Maríně doufán budou všechny obvyklé služby a mimo jiné taky Internet, abychom konečně na web dostali nějaké fotky.
Z Panamského kanálu domů zdraví
Petr a Pája.
Indiánská oslava "Chicha" na Mormake Tupu pokračuje, ale my už míříme do Colonu
včera byl náš poslední den u indiánů Kuna nebo Guna, jak si samy říkají. Jak jsem již psal v předchozí zprávě, tak jsme byli pozváni na tradiční osalvu Chicha do vesnice na ostrově Mormake Tupu.

Oslava začínala v jednu odpoledne a tak jsme měli klidné dopoledne. Udělali jsme několik oprav drobných závad, které jsme pochytali při bouřlivé přeplavbě z Curacao. Mimo jiné jsem opravoval nahoře na stěžni lazy jacky (to jsou pomocná lana, která svádějí hlavní plachtu do vaku, když se spouští). Předřelo se jedno z lan, tak ho bylo potřeba vyměnit. Koukám se dolů do vody, co to tam plave za nepořádek a ejhle, nebyl to nepořádek, bylo to 5 velkých rejnoků, hned vedle naší lodě. Pomalinku pluli kolem, jak z jiného světa. To nás nalákalo na šnorchlování kolem Gaigaru. Ale nebylo to nic moc. V podstatě jsme viděli scenérii mrtvého nebo umírajícího korálového útesu, všude veliké hvězdice, které útes hubí. Podle několika míst, kde ještě korál zůstal musejí být tady na San Blas nádherné útesy a potápění. No ale člověk nemůže mít všechno, na nás čekala návštěva oslavy.

V jednu hodinu jsme ještě se zastávkou na vynikající kávu u našich nových přátel vyrazili do vesnice. Oslava Chicha právě začínala. Celá oslava je vlastně riruál, kdy se s děvčete stává dívka a nebo potom z dívky žena. Tentokrát to byly dvě dívky ve věku 8 a 13 let. Oslavu platí rodina dívky. Oslava trvá 5 dní, účastní se jí celá vesnice a hosté z vesnic ze širokého okolí. Hlavní roly hrají náčelníci jednotlivých vesnic a šamani, kteří po celých 5 dní provádějí sofistikované rituály s kouřením tabákových listů a pitím kvašeného nápoje Chicha. Nápoj se připravuje 5 dní před oslavou, jeho základem je cukrová třtina a káva. Rituálů se účastní kromě mužů i ženy. Ve velké chýši jsou však muži na jedné straně a ženy na druhé. Hlavní a ústřední postavou je předseda Congresa, který je zároveň nejdůležitějším duchovním vůdcem. Pak jsou role dále přesně rozděleny. Někdo dává pokuřovat z tabákových listů, jiní nosí Chichu šamanům, vše synchronizovaně. Významnou číslovkou jsou patrně 4, protože 4 jsou hlavní šamanim dva nejvýznamnější, 4 jsou kuřáci tabáku, 4 x se opakovali jednotlivé úkony během rituálu, přinášejí uhlíky, podávají Chichu .... Některé části rituálu mi přišly ovlivněné křesťanskými a speciálně katolickými rituály během mší. Vykuřování, jakési žehnání apod. Zajímavé je, že Kunové důrazně trvají na tom, že mají jen jednoho Boha, jen jeden Bůh, jeden Bůh. Potom mají samozřejmě velké množství rituálních sošek, které mají na léčení doma. Každý Kuna má svou. Mají je v krabici a když je někdo nemocný, tak si ji dá do hamaku (zavěšená postel) a uzdraví se. Šaman se vyzná v léčivých bylinkách v lese, které nemocnému podává.

Kromě těch, kteří mají rozděleny své role při rituálu se ostatní z vesnice účastní jako přihlížející. Pro všechny je potom nepřetržitě k dispozici chýše, kde ženy vaří tradiční pokrm Kuna, banány v jutové kaši a k tomu uzené sušené ryby. Ochutnali jsme to a řekněme, je to zajímavé. Já bych se tím asi živit nemohl ...


Kromě jiných zážitků jsme také měli možnost mluvit s náčelníkem a duchovním vůdcem řeky Rio Sidra, kde je vesnice s 1000 obyvateli. Starší moudře vystupující chlapík nám pověděl zajímavé informace. Litovali jsme toho, že ho nemůžeme navštívit v jeho vesnici, měli bychom tam dveře otevřené.
My jsme viděli bohužel jen část celé oslavy, protože jsme v 9 večer unaveni odjeli z vesnice zpátky na Perlu a dnes ráno jsme zvedli kotvu a vyrazili do 70 NM vzdáleného Colonu. Loučení ve vesnici bylo zase těžké, zase nám za krátkou dobu někteří přirostli k srdci, nejvíce asi Venencio, který vyrábí nádherná Mola. Když nás vyprovázel a podával nám lano od člunu pořá opakoval, tak naviděnou, naviděnou, jednou se zase uvidíme ... snad má pravdu.
Teď už se houpeme na oceánu, ostrůvky San Blas rychle mizí v oparu za zádí a před přídí Panamský Kanál. Naši noví známí nám dali kontakt na ověřeného agenta na Panamě a jsme s ním již v kontaktu. Podle všeho to vypadá, že bychom mohli proplout kanálem do dvou nebo 3 týdnů. Vše bude jasnější, až budeme mít za sebou inspekční prohlídku a měření.

Z Panamských vod Atlantiku zdraví posádka Perly.

Oslava začínala v jednu odpoledne a tak jsme měli klidné dopoledne. Udělali jsme několik oprav drobných závad, které jsme pochytali při bouřlivé přeplavbě z Curacao. Mimo jiné jsem opravoval nahoře na stěžni lazy jacky (to jsou pomocná lana, která svádějí hlavní plachtu do vaku, když se spouští). Předřelo se jedno z lan, tak ho bylo potřeba vyměnit. Koukám se dolů do vody, co to tam plave za nepořádek a ejhle, nebyl to nepořádek, bylo to 5 velkých rejnoků, hned vedle naší lodě. Pomalinku pluli kolem, jak z jiného světa. To nás nalákalo na šnorchlování kolem Gaigaru. Ale nebylo to nic moc. V podstatě jsme viděli scenérii mrtvého nebo umírajícího korálového útesu, všude veliké hvězdice, které útes hubí. Podle několika míst, kde ještě korál zůstal musejí být tady na San Blas nádherné útesy a potápění. No ale člověk nemůže mít všechno, na nás čekala návštěva oslavy.

V jednu hodinu jsme ještě se zastávkou na vynikající kávu u našich nových přátel vyrazili do vesnice. Oslava Chicha právě začínala. Celá oslava je vlastně riruál, kdy se s děvčete stává dívka a nebo potom z dívky žena. Tentokrát to byly dvě dívky ve věku 8 a 13 let. Oslavu platí rodina dívky. Oslava trvá 5 dní, účastní se jí celá vesnice a hosté z vesnic ze širokého okolí. Hlavní roly hrají náčelníci jednotlivých vesnic a šamani, kteří po celých 5 dní provádějí sofistikované rituály s kouřením tabákových listů a pitím kvašeného nápoje Chicha. Nápoj se připravuje 5 dní před oslavou, jeho základem je cukrová třtina a káva. Rituálů se účastní kromě mužů i ženy. Ve velké chýši jsou však muži na jedné straně a ženy na druhé. Hlavní a ústřední postavou je předseda Congresa, který je zároveň nejdůležitějším duchovním vůdcem. Pak jsou role dále přesně rozděleny. Někdo dává pokuřovat z tabákových listů, jiní nosí Chichu šamanům, vše synchronizovaně. Významnou číslovkou jsou patrně 4, protože 4 jsou hlavní šamanim dva nejvýznamnější, 4 jsou kuřáci tabáku, 4 x se opakovali jednotlivé úkony během rituálu, přinášejí uhlíky, podávají Chichu .... Některé části rituálu mi přišly ovlivněné křesťanskými a speciálně katolickými rituály během mší. Vykuřování, jakési žehnání apod. Zajímavé je, že Kunové důrazně trvají na tom, že mají jen jednoho Boha, jen jeden Bůh, jeden Bůh. Potom mají samozřejmě velké množství rituálních sošek, které mají na léčení doma. Každý Kuna má svou. Mají je v krabici a když je někdo nemocný, tak si ji dá do hamaku (zavěšená postel) a uzdraví se. Šaman se vyzná v léčivých bylinkách v lese, které nemocnému podává.

Kromě těch, kteří mají rozděleny své role při rituálu se ostatní z vesnice účastní jako přihlížející. Pro všechny je potom nepřetržitě k dispozici chýše, kde ženy vaří tradiční pokrm Kuna, banány v jutové kaši a k tomu uzené sušené ryby. Ochutnali jsme to a řekněme, je to zajímavé. Já bych se tím asi živit nemohl ...


Kromě jiných zážitků jsme také měli možnost mluvit s náčelníkem a duchovním vůdcem řeky Rio Sidra, kde je vesnice s 1000 obyvateli. Starší moudře vystupující chlapík nám pověděl zajímavé informace. Litovali jsme toho, že ho nemůžeme navštívit v jeho vesnici, měli bychom tam dveře otevřené.
My jsme viděli bohužel jen část celé oslavy, protože jsme v 9 večer unaveni odjeli z vesnice zpátky na Perlu a dnes ráno jsme zvedli kotvu a vyrazili do 70 NM vzdáleného Colonu. Loučení ve vesnici bylo zase těžké, zase nám za krátkou dobu někteří přirostli k srdci, nejvíce asi Venencio, který vyrábí nádherná Mola. Když nás vyprovázel a podával nám lano od člunu pořá opakoval, tak naviděnou, naviděnou, jednou se zase uvidíme ... snad má pravdu.
Teď už se houpeme na oceánu, ostrůvky San Blas rychle mizí v oparu za zádí a před přídí Panamský Kanál. Naši noví známí nám dali kontakt na ověřeného agenta na Panamě a jsme s ním již v kontaktu. Podle všeho to vypadá, že bychom mohli proplout kanálem do dvou nebo 3 týdnů. Vše bude jasnější, až budeme mít za sebou inspekční prohlídku a měření.

Z Panamských vod Atlantiku zdraví posádka Perly.
23 března 2013
Jsme pozvaní na Chicho Fiestu do vesnice .... do Colonu odplouváme v neděli
Digi taga, jak se zde v Kunštine říká. Dnes jsme stále zakotveni u v Gaigaru u Morkake Tupu.

Včera jsme se hned po ránu přesunuli o 8NM západně k vesnici na ostrůvku jménem Mormake Tupu. Tentokrát jsme nezakotvili hned u vesnice, ale jednu míli jižně na zcela mangrovy chráněném kotvišti Gaigar. Je to tady až kýčovitě krásné. Na jedné straně pevnina s kopci pokrytými deštným lesem, na druhé výhled na malebný ostrov Mormake Tupu s vesnicí a kolem dokola malinké ostrůvky mangrovníků. Jsou tady volavky, orly, ibisové. Z kopcovitých lesů na pevnině se ozávají paviáni a papoušci. Jak pravím, kýč šílený.

Asi hodinu po zakotveni se u lodě ozvalo halo, halo ... a motorem vybavená kánoe a v ní Idelalfonso se svým bratrem - mistrem a učitelem Mola ... prezentace opravdu krásných Mola trvala hodinu a půl. Idelalfoso následně pravil, že je průvodce a jako prozatím jediný Kuna mluvil španělsky a také anglicky. Doprovodí nás do vesnice a do lesa. A hned jsme se také dozvěděli, že v sobotu v 1300 začíná ve vesnici 5 denní oslava Chicha a že v žádném případě nemůžeme odjed, aniž bychom oslavu navštívili.

Vesnice má asi 250 obyvatel a podle knížky i později vlastního průzkumu je velmi pevně vedena svými vůdci, v tomto případě zejména šamanem a Kuna doktorem. Takové pozvání na oslavu se dá jen těžko odmítnout. Ve tři hodiny máme přijet do vesnice do congresa. Tak jsme tedy ve tři přirazili k molu u domu Idelalfonsa. Ten nás provedl domem a vesnicí a poskytl nám všemožný výklad o životě Kunů, o jejich léčitelství a zejména popsal útržkovitě, co se všechno bude dít během oslav.

Chicha je alkoholický nápoj, který se připravuje fermentací šťávy z cukrové třtiny. 5 dní před oslavami se složitě ladí jeho chuť. Ve vesnici jsou jen 4 lidé, kteří jsou zasvědceni do tajů výroby tohoto nápoje. Oslava se týká dospění dívek v ženy. Dívka po 5 dní spí sama mimo dům své rodiny. Celá vesnice dva dny připravuje pokrmy, vůdci vesnice konají obřady a rituály. Pak v jednu hodinu začne oslava a trvá nepřetržitě 5 dní. Hosty jsou indiáni z okolních vesnic a pak náhodní kolemplující jako my.
Nuže, potvrdili jsme, že zítra ve 13 přijdeme. Dále jsme si dohodli, že v 6 ráno vyrážíme za doprovodu Idelalfonsa na řeku a do lesa. Tak se i stalo. Procházka do deštného lesa na kopce nad zátokou byla úžasná. Tolik rostlin a plodů a opět tolik zeleně. Deštný les tady byl zase trochu jiný, než jsme viděli na Vincetu nebo Trinidadu. Divoké ananasy, celá řada různých plodů. Náš průvodce nám vysvětlil co se jí a co ne, co se používá na léčení nebo jako šminky pro ženy. Na kopci jsme potom z dálky slyšely křičet paviány a byl to opravdu hrozný křik.

Tato vesnice je starší a movitější, takže má například z daleka z hor svedenou vodu potrubím až do vesnice. I přesto za svítání kolem nás proplouvalo tiše spousta kánoí směrem k řece a pevnině. Byli to Kunové, kteří jeli pracovat na políčka a sbírat ovoce v lese.
Kromě výletu jsme zvládli ještě zajet do Porveniru se odclít. Tentokrát jsme měli štěstí a na kapitanátu nám udělal místní kapitán i papíry na loď, které bychom v Colonu zařizovali nejméně 2 dny. Odplouvat tedy budeme v neděli po sobotní návštěvě vesnice.

V kanceláři kapitanátu jsme se dali do řeči s párem francouzů, kteří právě připluli na San Blas. Padli jsme si do noty, tak jsme jim řekli o oslavě a oni bez dlouhého přemýšlení vyrazili s námi. Po tom, co jsme je provedli mělčinami u Gaigaru a zakotvili jsme následovalo hned pozvání na jejich loď Mají překrásný 2 stěžník Amel. Dvě hodinky povídání utekly jako voda. Moc milí lidé. Jsem rád, že nebudeme zítra na oslavě Chicha jediní bílí a Idelalfonso bude mít ohromnou radost, že jsme sehnali další oběti na nákup Mola a další služby ze široké nabídky jeho rodiny.
Tak se můžete těšit na zítřejší zprávy.
Z Gaigaru Petr a Pája

Včera jsme se hned po ránu přesunuli o 8NM západně k vesnici na ostrůvku jménem Mormake Tupu. Tentokrát jsme nezakotvili hned u vesnice, ale jednu míli jižně na zcela mangrovy chráněném kotvišti Gaigar. Je to tady až kýčovitě krásné. Na jedné straně pevnina s kopci pokrytými deštným lesem, na druhé výhled na malebný ostrov Mormake Tupu s vesnicí a kolem dokola malinké ostrůvky mangrovníků. Jsou tady volavky, orly, ibisové. Z kopcovitých lesů na pevnině se ozávají paviáni a papoušci. Jak pravím, kýč šílený.

Asi hodinu po zakotveni se u lodě ozvalo halo, halo ... a motorem vybavená kánoe a v ní Idelalfonso se svým bratrem - mistrem a učitelem Mola ... prezentace opravdu krásných Mola trvala hodinu a půl. Idelalfoso následně pravil, že je průvodce a jako prozatím jediný Kuna mluvil španělsky a také anglicky. Doprovodí nás do vesnice a do lesa. A hned jsme se také dozvěděli, že v sobotu v 1300 začíná ve vesnici 5 denní oslava Chicha a že v žádném případě nemůžeme odjed, aniž bychom oslavu navštívili.

Vesnice má asi 250 obyvatel a podle knížky i později vlastního průzkumu je velmi pevně vedena svými vůdci, v tomto případě zejména šamanem a Kuna doktorem. Takové pozvání na oslavu se dá jen těžko odmítnout. Ve tři hodiny máme přijet do vesnice do congresa. Tak jsme tedy ve tři přirazili k molu u domu Idelalfonsa. Ten nás provedl domem a vesnicí a poskytl nám všemožný výklad o životě Kunů, o jejich léčitelství a zejména popsal útržkovitě, co se všechno bude dít během oslav.

Chicha je alkoholický nápoj, který se připravuje fermentací šťávy z cukrové třtiny. 5 dní před oslavami se složitě ladí jeho chuť. Ve vesnici jsou jen 4 lidé, kteří jsou zasvědceni do tajů výroby tohoto nápoje. Oslava se týká dospění dívek v ženy. Dívka po 5 dní spí sama mimo dům své rodiny. Celá vesnice dva dny připravuje pokrmy, vůdci vesnice konají obřady a rituály. Pak v jednu hodinu začne oslava a trvá nepřetržitě 5 dní. Hosty jsou indiáni z okolních vesnic a pak náhodní kolemplující jako my.
Nuže, potvrdili jsme, že zítra ve 13 přijdeme. Dále jsme si dohodli, že v 6 ráno vyrážíme za doprovodu Idelalfonsa na řeku a do lesa. Tak se i stalo. Procházka do deštného lesa na kopce nad zátokou byla úžasná. Tolik rostlin a plodů a opět tolik zeleně. Deštný les tady byl zase trochu jiný, než jsme viděli na Vincetu nebo Trinidadu. Divoké ananasy, celá řada různých plodů. Náš průvodce nám vysvětlil co se jí a co ne, co se používá na léčení nebo jako šminky pro ženy. Na kopci jsme potom z dálky slyšely křičet paviány a byl to opravdu hrozný křik.

Tato vesnice je starší a movitější, takže má například z daleka z hor svedenou vodu potrubím až do vesnice. I přesto za svítání kolem nás proplouvalo tiše spousta kánoí směrem k řece a pevnině. Byli to Kunové, kteří jeli pracovat na políčka a sbírat ovoce v lese.
Kromě výletu jsme zvládli ještě zajet do Porveniru se odclít. Tentokrát jsme měli štěstí a na kapitanátu nám udělal místní kapitán i papíry na loď, které bychom v Colonu zařizovali nejméně 2 dny. Odplouvat tedy budeme v neděli po sobotní návštěvě vesnice.

V kanceláři kapitanátu jsme se dali do řeči s párem francouzů, kteří právě připluli na San Blas. Padli jsme si do noty, tak jsme jim řekli o oslavě a oni bez dlouhého přemýšlení vyrazili s námi. Po tom, co jsme je provedli mělčinami u Gaigaru a zakotvili jsme následovalo hned pozvání na jejich loď Mají překrásný 2 stěžník Amel. Dvě hodinky povídání utekly jako voda. Moc milí lidé. Jsem rád, že nebudeme zítra na oslavě Chicha jediní bílí a Idelalfonso bude mít ohromnou radost, že jsme sehnali další oběti na nákup Mola a další služby ze široké nabídky jeho rodiny.
Tak se můžete těšit na zítřejší zprávy.
Z Gaigaru Petr a Pája
21 března 2013
Další den u Narba Gandup Pipi
nakonec jsme u ostrůvku Narba Gandup Pipi zůstali ještě jednu noc. Jak se to stalo?

Ráno, podle plánu, jsme před 8 hodinou vyrazili do Congresa zaplatit poplatek. Místo 10US jsme nakonec zaplatili dohromady s povolením plout na řeku 20USD. Těhle peněz ale nelituji, jsou vlastně pro vesnici. Opět nás všude doprovázely děti a pár místích. Museli sehnat náčelníka congresa a cancelora, aby překládal. Zaplatili jsme a ujasnili si, že na řece se nesmí používat motor, aby se v žádném případě neznečistila. Ještě jsme si domluvili s jiným šéfem přes vzdělání dětí, že v poledne mu dovezeme pro děti nějaké papíry a tužky a s jiným Kunou, že nám k obědu naloví a uvaří Langusty.

Vyrazili jsme na řeku. Už v Congresu nám říkali, že hřbitov, který jsme chtěli navštívit je muchu lejo - velmi daleko, ale chtěli jsme to zkusit. Jak jsme postupně pádlovali hloub do lesa nahoru po řece, tam jsme potkávali méně kánoí a starší Kuny. Ještě hloub jsme potkali několik žen, jak pere (a bez pracích prášků). Několikrát nás zastavil starší Kuna a vysvětloval nám, že na řeku je zakázáno plout, leda, že bychom měli povolení z Congresa. Tak jsme je všechny ujistili, že povolení z Congresa Narbagadup Pipi máme. Jeden nám říkal, že se tam nesmí nic fotit, druhý, že se tam může jen na kanoe a ne na bota, jak říkají gumovému člunu. Stačilo ale vysvětli, že jsme to probrali v Congreso a s kývnutím hlavy nás nechali jet. Pravděpodobně to byli kancelorové (něco jako rada starších) z vedlejšího Narbagandup Dumat. Ostatní Kunové nás s úsměvem pozdravili, mladá děvčata a malí kluci se hihňáli. Asi jsme jim s naším neohrabaným pádlováním připadali směšní.
Když už jsme pádlovali 2,5 hodiny a hřbitov nikde a starší kuna projížděnící okolo nám řekl, že to je ještě lejo, doprava, doleva, doprava, doleva, doprava doleva, doprava, doleva .... vzdali jsme se, abychom se zvládli vrátit kolem oběda zpět do vesnice. Po proudu se pádlovalo mnohem lépe a za hodinu jsme už byli u ústí říčky do moře. Pak jsme už na motor, upádlovaní, spálení a spocení dorazili na loď a po krátké osvěžení ve vodě jsme už mířili do vesnice. Poměrně rychle se ale vyskytl zádrhel v tom, že 100USD bankovku nebylo možné na ostrově rozměnit. Náčelník a notná část vesnice to řešili a jediné na co přišli, že musíme zajet na vedlejší ostrovy, které jsou více turistické, tam by nám 100USD mohli rozměnit.
Vzali jsme to jako dobrodružství. Dali jsme si skvělou langustu v domě hocha, který nám je s kamarádem nalovil. Větší část zážitku byla návštěva jejich domu. Domy patří u Kunů ženám a manžel se stěhuje do domu své ženy. Tak se zajišťuje soudržnost rodiny. Kunské ženy jsou o poznání méně sdílné než muži, jen pokud se jedná o prodej mola, to jsou sdílné. Obydlí se skládá z chýše, kde všichni spí v jedné místnosti v zavěšených postelých, pak dvorku s přístřeškem a velmi jednoduchou a čistou kuchyní.

Vodou Kunové hospodaří dokonale. Vždyť všechnu musejí dovézt z řeky na svých kánoe a odnosit na zádech. Voda po praní se používá na mytí atd. V domě všechno probíhá bez zbytečných zábran. Koupelna je jen místo na dvorku ohraničené kusem plátna nebo igelitu a tam se všichni myjí. Všiml jsem si, že kunové využijí každou příležitost se namočit, když prší, tak zachytávají vodu z palmových střech do barelů a pak ji na sebe vylévají ...
Po obědě jsme předali na ve škole tužky, plyšáky a papíry pro děti a nabídli místním učitelkám a řediteli přes vzdělávání dětí, že mohou jet na Islas Cartí s námi. Nadšeně to přijali a vyrazili jsme. Tito tři nebyli z vesnice, jsou to učitelé z jiných provincií Panamy. Vláda teprve nedávno zavedla program vzdělávání ve všech vesnicích. Kunové to neodmítají a děti do školy posílají. Na Narbagandup Pipi mají školu teprve rok a je to jen první stupeň. Dříve chodili do školy na vedlejší ostrov Dumat. Zajímavé je, že chodí do školy v uniformách, kluci v tričkách a holky v krásných místních pestrých šatech. Vzdělání hradí Panama i včetně kvalitních pomůcek. Škola, tedy rozumějte jedna třída byla krásná, čistá a velmi dobře vybavená.

Výlet na vedlejší ostrov s pedagogy z Pipi byla hrozná sranda. Každý byl jiné části Panamy, mluvili samozřejmě jen španělsky. Učitelky byly velmi mladé a také střelené. Pája měla velkou výhodu, že si mohla povídat španělsky, já rukama, nohama a se svou zásobou až 20 španělských slovíček jsem to měl o něco težší. Tam kde je ale vůle, nejsou žádné zábrany.

Byl jsem moc rád, že s námi jeli. Lili, střelenější ze dvou děvčat po cestě vytelefonovala, kde nám rozmění 100 dolarovky. Zajeli jsme tedy na místo, zvané Puerto Cartí, kde jsem jí zavezl na člunu na břeh a za deset minut se vracela s úsměvem a rozměněnými penězi. Statečně nastoupila do člunu za hrozného houpání a za hodinu už jsme byli zase zakotvení u Pipi. Naše poslední večerní výprava do vesnice byla nejlepší. Všichni velmi dobře věděli, že s námi byli učitelé a tak nám veliký houf dětí mával už ze břehu, předháněli se, kdo vezme lano a pomůže nám ze člunu. Zaplatili jsme dluhy za langusty a koupili si od dětí za dolar nějaké ovoce, kokosy. Vesničané se na nás usmívali a zdravili. Děti Kunů jsou vážně moc milé. Tentokrát padly bariéry s focením a všechny děti chtěli fotku a pak se strašně bavili tím, jak vypadají, holky byly zvlášť důležité. Kluci zase chtěli fotku party a dělali obličeje. Gabriel, mladý Kuna, co nám nachytal Langusty nás doprovázel a staral se o nás.

Bylo až těžké odjed zpátky na loď. Ale po šesté se rychle stmívá a tak nezbylo, než se vrátit s nákladem rohlíků a ovoce na Perlu. Narbagandup Pipi se rychle ponořil do tmy. Elektřinu tady na San Blas nemají, jen na některých ostrovech tu a tam solární panel, v noci se nesvítí. Místo televize se schází rodina a vypráví si příběhy. Spát chodí brzy a před svítáním už plují na kánoích na řeku, začíná nový den.
My dnes vyrazíme ještě více na západ podívat se na další ostrůvek a zkusit jít do lesa na výlet.
Ze San Blas zdraví Petr a Pája

Ráno, podle plánu, jsme před 8 hodinou vyrazili do Congresa zaplatit poplatek. Místo 10US jsme nakonec zaplatili dohromady s povolením plout na řeku 20USD. Těhle peněz ale nelituji, jsou vlastně pro vesnici. Opět nás všude doprovázely děti a pár místích. Museli sehnat náčelníka congresa a cancelora, aby překládal. Zaplatili jsme a ujasnili si, že na řece se nesmí používat motor, aby se v žádném případě neznečistila. Ještě jsme si domluvili s jiným šéfem přes vzdělání dětí, že v poledne mu dovezeme pro děti nějaké papíry a tužky a s jiným Kunou, že nám k obědu naloví a uvaří Langusty.

Vyrazili jsme na řeku. Už v Congresu nám říkali, že hřbitov, který jsme chtěli navštívit je muchu lejo - velmi daleko, ale chtěli jsme to zkusit. Jak jsme postupně pádlovali hloub do lesa nahoru po řece, tam jsme potkávali méně kánoí a starší Kuny. Ještě hloub jsme potkali několik žen, jak pere (a bez pracích prášků). Několikrát nás zastavil starší Kuna a vysvětloval nám, že na řeku je zakázáno plout, leda, že bychom měli povolení z Congresa. Tak jsme je všechny ujistili, že povolení z Congresa Narbagadup Pipi máme. Jeden nám říkal, že se tam nesmí nic fotit, druhý, že se tam může jen na kanoe a ne na bota, jak říkají gumovému člunu. Stačilo ale vysvětli, že jsme to probrali v Congreso a s kývnutím hlavy nás nechali jet. Pravděpodobně to byli kancelorové (něco jako rada starších) z vedlejšího Narbagandup Dumat. Ostatní Kunové nás s úsměvem pozdravili, mladá děvčata a malí kluci se hihňáli. Asi jsme jim s naším neohrabaným pádlováním připadali směšní.
Když už jsme pádlovali 2,5 hodiny a hřbitov nikde a starší kuna projížděnící okolo nám řekl, že to je ještě lejo, doprava, doleva, doprava, doleva, doprava doleva, doprava, doleva .... vzdali jsme se, abychom se zvládli vrátit kolem oběda zpět do vesnice. Po proudu se pádlovalo mnohem lépe a za hodinu jsme už byli u ústí říčky do moře. Pak jsme už na motor, upádlovaní, spálení a spocení dorazili na loď a po krátké osvěžení ve vodě jsme už mířili do vesnice. Poměrně rychle se ale vyskytl zádrhel v tom, že 100USD bankovku nebylo možné na ostrově rozměnit. Náčelník a notná část vesnice to řešili a jediné na co přišli, že musíme zajet na vedlejší ostrovy, které jsou více turistické, tam by nám 100USD mohli rozměnit.
Vzali jsme to jako dobrodružství. Dali jsme si skvělou langustu v domě hocha, který nám je s kamarádem nalovil. Větší část zážitku byla návštěva jejich domu. Domy patří u Kunů ženám a manžel se stěhuje do domu své ženy. Tak se zajišťuje soudržnost rodiny. Kunské ženy jsou o poznání méně sdílné než muži, jen pokud se jedná o prodej mola, to jsou sdílné. Obydlí se skládá z chýše, kde všichni spí v jedné místnosti v zavěšených postelých, pak dvorku s přístřeškem a velmi jednoduchou a čistou kuchyní.

Vodou Kunové hospodaří dokonale. Vždyť všechnu musejí dovézt z řeky na svých kánoe a odnosit na zádech. Voda po praní se používá na mytí atd. V domě všechno probíhá bez zbytečných zábran. Koupelna je jen místo na dvorku ohraničené kusem plátna nebo igelitu a tam se všichni myjí. Všiml jsem si, že kunové využijí každou příležitost se namočit, když prší, tak zachytávají vodu z palmových střech do barelů a pak ji na sebe vylévají ...
Po obědě jsme předali na ve škole tužky, plyšáky a papíry pro děti a nabídli místním učitelkám a řediteli přes vzdělávání dětí, že mohou jet na Islas Cartí s námi. Nadšeně to přijali a vyrazili jsme. Tito tři nebyli z vesnice, jsou to učitelé z jiných provincií Panamy. Vláda teprve nedávno zavedla program vzdělávání ve všech vesnicích. Kunové to neodmítají a děti do školy posílají. Na Narbagandup Pipi mají školu teprve rok a je to jen první stupeň. Dříve chodili do školy na vedlejší ostrov Dumat. Zajímavé je, že chodí do školy v uniformách, kluci v tričkách a holky v krásných místních pestrých šatech. Vzdělání hradí Panama i včetně kvalitních pomůcek. Škola, tedy rozumějte jedna třída byla krásná, čistá a velmi dobře vybavená.

Výlet na vedlejší ostrov s pedagogy z Pipi byla hrozná sranda. Každý byl jiné části Panamy, mluvili samozřejmě jen španělsky. Učitelky byly velmi mladé a také střelené. Pája měla velkou výhodu, že si mohla povídat španělsky, já rukama, nohama a se svou zásobou až 20 španělských slovíček jsem to měl o něco težší. Tam kde je ale vůle, nejsou žádné zábrany.

Byl jsem moc rád, že s námi jeli. Lili, střelenější ze dvou děvčat po cestě vytelefonovala, kde nám rozmění 100 dolarovky. Zajeli jsme tedy na místo, zvané Puerto Cartí, kde jsem jí zavezl na člunu na břeh a za deset minut se vracela s úsměvem a rozměněnými penězi. Statečně nastoupila do člunu za hrozného houpání a za hodinu už jsme byli zase zakotvení u Pipi. Naše poslední večerní výprava do vesnice byla nejlepší. Všichni velmi dobře věděli, že s námi byli učitelé a tak nám veliký houf dětí mával už ze břehu, předháněli se, kdo vezme lano a pomůže nám ze člunu. Zaplatili jsme dluhy za langusty a koupili si od dětí za dolar nějaké ovoce, kokosy. Vesničané se na nás usmívali a zdravili. Děti Kunů jsou vážně moc milé. Tentokrát padly bariéry s focením a všechny děti chtěli fotku a pak se strašně bavili tím, jak vypadají, holky byly zvlášť důležité. Kluci zase chtěli fotku party a dělali obličeje. Gabriel, mladý Kuna, co nám nachytal Langusty nás doprovázel a staral se o nás.

Bylo až těžké odjed zpátky na loď. Ale po šesté se rychle stmívá a tak nezbylo, než se vrátit s nákladem rohlíků a ovoce na Perlu. Narbagandup Pipi se rychle ponořil do tmy. Elektřinu tady na San Blas nemají, jen na některých ostrovech tu a tam solární panel, v noci se nesvítí. Místo televize se schází rodina a vypráví si příběhy. Spát chodí brzy a před svítáním už plují na kánoích na řeku, začíná nový den.
My dnes vyrazíme ještě více na západ podívat se na další ostrůvek a zkusit jít do lesa na výlet.
Ze San Blas zdraví Petr a Pája
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)