Nepovedý výlet k Blue Lagoon, skvělé šnorchlování se žraloky

Iorana!

Stále jsme dobře schovaní u východního konce Motu Faama. Ne, že bychom se nepokusili podniknout výlet ještě jinam .... Bylo to předevčírem. Konečně jsme se vyspali, vítr se výrazně uklidnil, vlny skoro zmizely, ráno svítilo sluníčko a tak jsme takto zmateni vypluli k jihozápadnímu konci laguny do tzv. Blue Lagoon. Je to opravdu nádherné místo, popis ve všech zdrojích skvělý ... jen s poznámkou, že je nutné velmi dobré počasí. Nuže pro nás, když vítr už nefoukal 30kt, ale jen 15 bylo počasí dobré. Kluci se tedy střídali v hlídce na stěžni po 30 minutách a Perla si razila cestu na zadní vítr lagunou atolu. Jenže už asi po hodině, když jsme vyluli z úkrytu jižných ostrůvků bylo jasné, že vlny jsou poněkud větší, než bychom si byli přáli. jenže, znáte to, člověk se vydá někdy na cestu a říct, dost jedeme zpátky je těžké, pro nás to bylo ještě těžší, protože zpátky znamenalo jet proti větru a vlnám na motor. Tak jsme jako "chartraři" zajeli rovnou do pasti. Krátké, strmé vlny, vítr 20kt, kotviště plné korálových hlav. Nevím, co jsme si mysleli, ale řetěz jsme omotaly kolem korálu během 20 sekund, pak 15 minut dramatického manévrování ... ale nakonec jsme s velkou úlevou kotvu vytáhli, jenže, co teď, můžeme 20NM ostře proti větru k Tiputi nebo 15NM proti větru a vlnám zpátky odkud jsme dopoledne vypluli.

Nemusím vám líčit detailně jaká vládla na palubě nálada, zkrátka jsme po 5 hodinách úporného motorováni zakotvili přesně na stejném místě odkud jsme ráno vypluli a byli jsme rádi, že jsme zpátky, dobře zakotvení, za větrem a bez vln. Najednou nám naše kotviště u Faama přišlo krásné a odpřisáhli jsme si, že nás odsud nic nedostane, dokud nebude vítr 10kt. A tak jsme tady a užíváme si. Další den jsme věnovali rybolovu. Už jsem se nedovedl smířit s tím, že bychom měli zase bezmasou večeři, zvlášť, když jsme si řekli, že si zase uděláme na pláži ohýhen. Nuže marně jsme se amatérsky snažili celé dopoledne nachytnat rybky do síťky, abychom měli návnadu. Až jsme se vypravili člunem kolem břehu až ke vzdálenějšímu ostrůvku. Tam jsme si natrhali několik kokosů, dva vypili a zbytek si nechali na večer k ohni. Na zpáteční cestě jsem se nedal a podle vzoru místních jsem lovil na malé chobotničky a ulovili jsme hned tři snappery, tak akorát velké. Musím tedy pro přesnost uvést, že jeden nám při vytahování uprchl, ale dva nám k večeři zcela stačili.

Večerní ohýnek byl skvělý, vzali jsme si i gril z lodě a upekli si ryby, Pája přes den upekla na lodi opravdu dobré dalamánky. K pití se podávala plnoletým kokosová voda s rumem, mladistvím kokosová voda bez rumu. Kromě jiného jsme měli možnost pozorovat čilý ruch na pláži, když z děr vylezli velcí poustevníci. Byli jsme se podívat také po tmě na kokosové kraby. Nad námi svítily hvězdy, jinak jen cinkání korálů na pláži a z dálky hučení příboje na vnějším útesu. Cesta zpátky člunem na loď korálovým bludištěm je také dobrodružná, ale pomocí potapěčské baterky a dobré přípravy za světla to jde zvládnout dobře.

Dnes jsme se vypravili šnorchlovat k průlivu z oceánu. A musím říct, že se příprava a pozorování vyplatilo a konečně jsme si opravdu užili šnorchlování s útesovými žraloky. Tentokrát jsme našli místo, kde se zdržují a loví v proudu. Viděli jsme je na stejném místě pokaždé, když nás tam proud donesl. A zdaleka to nebyli jenom žraloci, ale také neuvěřitelné množství všech možných útesových ryb, připadne nám, že jsme tady snad viděli celou naši rozpoznávací knížku a ty nádherné korály a čistá průzračná voda tekoucí z oceánu. Zvlášť odpolední šnorchlování bylo zajímavé, celý útes se nějak probudil a všechny ryby byly velice aktivní, žraloci se nás už tolik nebáli, spíš byli zvědaví a tak jsme si je se Samem mohli pořádně prohlédnout. Pak si nás hlídali a plavali na hranici viditelnosti asi 15 metrů od nás. My jsme o nich ale věděli, stejně, jako oni o nás. Jsem rád, že jsme je takhle viděli a Pája i kluci. Nejvíce byl nadšený Sam, ten pořád pak opakoval, že se mu splnilo přání, že chtěl vidět žraloky pod vodou.

Dny ale ubýhají a my se už budeme muset zabývat, jak poplujeme na Tahiti. Dnes chceme po kontrole předpovědi dělat plány. Rádi bychom ještě navštívili jeden jiný menší atol a pak tradá na Společenské ostrovy.

Zdravíme tedy z ráje,

Posádka Perly.

Průzkum lagun, šnorchlování a večerní ohýnek na pláži

Iorana!

Jsme stále na jihu atolu Rangiroa u ostrova Faama. K naší veliké radosti po dlouhých dvou týdnech se vítr postupně včera a dnes uklidňoval a dnes odpoledne už foukalo jen 12-15kt. Takže jsme se rozhodli překotvit ze západního konce Faama k východnímu, abychom mohli prozkoumat i další laguny na této straně ostrova.

Při jakýchkoliv manévrech s lodí je zapotřebí, aby byl jeden člen posádky na sedáku pod prvním sálingem a hlásil, kde jsou korálové hlavy. Z paluby lodě jsou vidět pozdě. Hlásičem při přesunu kolem Faama byl tentokrát Jony. A řval nahlas a včas, takže bez problému jsme překotvili na nové místo a hned se vydali na průzkum nových lagun a zákoutí mezi ostrůvky.

Je těžké stručně vylíčit zdejší scenérii, sám vidím podobnou krajinu poprvé a těžko bych si ji i při sebelepším popisu dovedl představit. Jsme na návětrné straně atolu. Od vnější korálové beriíry nás dělí ostrov plný palem, pás lagun a "řečišť, pak zbytky sopečných formací tvořících vnitřní okraj útesu, pak divoká laguna a koneřně okraj bariéry, kde se tříští s velikým hukotem několikametrové oceánské vlny. Voda vehnaná příbojem do vnější laguny je potom neustále o čtvrt metru nad úrovní vody v laguně atolu. Následkem toho směrem od oceánu neustále tečou směrem do atolu něco jako řeky a proudy. Občas proplouváte skutečně místy, která vypadají jako koryto řeky, jen voda je slaná. V lagunách jsou pod hladinou hluboká karyta plná překrásných korálových hlav plných barev a života. Na okrajích řečišť a plážích jsou zbytky korálů, mušle a vůbec všelijaké zajímavé přírodní kreace. Je těžké, ba přímo nemožné odolat pokušení a nesbírat ty krásné věcičky ... teď už se u nás na lodi, zejména v kokpitu můžete vlastně cítit jako venku na pláži, tolik toho Pája a Sam, ale i Jony nasbírali. Hlavní potíž, kterou s některými obzvlášť krásnými mušličkami mají je, že jim po nějaké době začnou pochodovat po kokpitu. To se pak rozčilojů, když zjistí, že ulita ja obydlena poustevníkem .... a věřte, že dobrovolně se poustevník ulity nevzdává.

Ano, propadli jsme kouzlu objevitelskému a objevujeme laguny a jejich život na břehu i ve vodě. Máme několik objevů, které stojí za zmíňku. Takže objevili jsme, že když u útesu nasedneme do proudu, tak si jako v kině můžeme prohlížet pod vodou útesy a projet se mořskou řekou až zpátky do laguny atolu. Tomuto druhu zábavy jsme se oddávali zejména já a Sam, zatímco třasořítky Jony a Pája veslovali na člunu a klepali se zimou i za nás. Laguna atolu i laguny vnějšího útesu zrovna rybami nepřekypují ... ale trpělivost růže, tedy i žraloky přináší a včera jsme viděli jednoho malého černocípého a já jsem měl dnes tu čest vidět i většího útesového bělocípého. Daším zoologickým objevem byly dnes na útesu murény, nejspíš asi Peppered moray Siderea picta. Překvapilo nás, že se vesele pohybovali na rozhraní vody a souše. Byli hned 4 na jednom místě. Máme je vyfocené a jak jsme se dočetli později na lodi v knize, tak skutečně žijí v přílivové zóně a opouštějí i vodu, když loví ..... zajímavé, že? Ryba na souši, nakonec ne jenom létající ryby a táhnoucí lososi, ale i murény chodí k nám na vzduch.

Dnes odpoledne jsme s klukama připravovali dřevo na večerní ohýnek na pláži a objevili jsme při tom na břehu jezírko a v něm kokosové kraby ... ti jsou modří, velcí a živí se kokosem. Okamžitě se ve mně zažehla lovecká vášeň a dvěma, co neutekli jsem podle návodu z hnihy Idioti na cestě kolem světa odtrhl větší klepeto. Je to lepší, než je zabýt, klepeto jim prý zase doroste. Bohužel dvě klepeta byla skutečně jen na ochutnání ... a řeknu vám, není nic lepšího, ani langusta, ani jiní kraby, kokosáci jsou jednoznačně a s přehledem na prvním místě. Samík teď nějak neloví, takže večer jsme si v ohni udělali brambory, ale ty byly také skvělé ... a ta romantika, před námi laguna s Perlou, na nebi zbarveném západem slunce už svítili hvězdy a za zády daleko na útesu hučel oceánský příboj (... a do toho povykovali kluci)

Z objevů méně příjemný, přesto zajímavých za zaznamenání stojí to, že k našemu překvapení jsme našli pod starými kokosy a dřevem několik štírů. Netušil jsem, že tady žijí, byli asi jeden a půl centimetru velcí ... dáváme si na ně velký pozor.

Zítra chceme využít toho, že konečně zeslábl vítr a hladina atulo je klidná a vydat se na místo zvané Blue Lagune, modrá laguna, abychom. Mělo by tam být dobré šnorchlování a vůbec by to tam mělo být hezké.

Z Rangiroa zdraví posádka Perly.

Na jihu atolu Rangiroa, laguny, mušle a korály

Zdravíme domů od Motu Faama.

Včera jsme přepluli od Tiputa pasu sem na jih atolu. Čekaly tady na nás kýčovitě malebné bílé ostrůvky s kokosovými palmami, laguny s křišťálově čistou vodou, všemi odstíny modré, zelené a hnědé, krásné korály i neuvěřitelné pohledy na veliké vlny tříštící se na vnejším útesu.

Včera i dnes jsme většinu času strávili průzkumem neuvěřitelně krásných lagun mezi ostrůvky u nichž kotvíme. Na plážích a v lagunách je bílý písek, ostrůvky jsou porostlé kokosovými palmami a mangrovníky. Při průzkumech jsme se dostali až na vnější korálový útes. Tam se s rachotem tříští 4 metrové vlny. Dovnitř laguny pak proudí naprosto čistá oceánská voda. Průlivy z malých lagun do hlavní jsou pak jako řeky. Každou cestu zpátky na loď si užíváme podvodní divadlo, když se necháme unášet silným proudem společně se člunem a jako v kině obdivujeme krásu korálových hlav a jejich obyvatel. Dnes jsme dokonce vyrušili asi metrového žraloka v malé laguně blízko průlivu do oceánu. Bohužel jsme byli příliš hluční a zmizel, než jsme si ho mohli prohlédnout pod vodou.

To, co se nám moc líbí je, že celou tu nádheru máme pro sebe, kotvíme tady jediní, žádná loď, jen my. Společnost nám dělají jen buřňáci a jiní mořští ptáci a 3NM od nás je na dvou ostrovech několik obydlí, ale nikoho jsme tady nepotkali. To je konečně to, na co jsme se tak těšili, že budeme moc zažít tady na Tuamotech.

Jediné, co nás stále poněkud trápí je velice silný vítr, který v nárazech stále překračuje 35kt. Kotviště je ale, zdá se, bezpečné, kotva dobře drží, je tady písek téměř bez korálů.

Do evropy zdraví posádka Perly.

Uvězněni na Atolu Rangiroa … potápění, perly, potápění

Nana!

Ano, silné pasáty po přechodu fronty ze Zélandu nás uvěznily na Rangiroře. Vězení to ale není špatné, stěžovat si nemůžeme. Každý den děláme i přes nepřízeň počasí jeden ponor na vnějším útesu, rybaříme, chodíme na kafíčko, máme čerstvé bagety.

Je toho vlastně víc ... nejprve tedy k nepříznivému počasí ... je to tak, že fouká silný vítr z jihovýchodu. My jsme s lodí dobře schovaní v dobré zátoce. Přesto to občas zhoupne a jízda na člunu je možná jen v plavkách nebo v pláštěnce. V průlivu, kde je nejhezčí potápění to vypadá trochu jako v pračce, tak se nemůžeme potápět samotní a nemůžeme do oprůlivu, což je škoda. Zbytek času vyplňujeme jak se dá. Samík hodně rybaří, čteme si, jezdíme na souš na procházky. Jeden den jsme byli na exkurzi na perlové farmě, kde pěstují perlorodky tvořící světoznámé černé Tahitské perly. Prohlídka s výkladem byla zajímavá. Perlorodky farmáři nemohou lovit přímo z přírody, mohou si jenom nachytat zárodky, které pak pěstují uvnitř laguny. Když je perlorodka stará asi tři roky, tak se jí vpraví do váčku zvaného apendix kulička a kousek ořasení z jiné perlorodky. Takto operovaná Perlorodka se vrátí do laguny a když se všechno povede, tk za další dva roky mohou farmáři sklízet Perly. Ty se pak odesílají všechny na certifikaci do Papeete, a s certifikátem se propouštějí do oběhu na výrobu šperků atd. Samotná lastura se používá na výrobu knoflíků a třeba také hodinek apod. Produkce putuje do celého světa, ale její větší část do Ásie.

Na farmě také vyrábějí šperky .... dovedete si představit oči dívek, které hledí na nádherné šperky z černých perel ... jen ta cena až 2000Euro za jednu Perlu je poněkud vysoká :-)

Co se týká potápění, tak ... no nemáme úplně štěstí ... stále jsme neviděli delfíny, kteří tady bydlí v průlivu a jsou pověstní tím, že si chodí hrát s potápěči ... ale nemáme ani smůlu, protože jsme viděli během těch pěti ponorů Velké Pyskouny, mnoho žraloků, manty a nespočet dalších ryb. Na útesu uvnitř laguny jsme mohli z blízka pozorovat, jak si muréna nechává čistit zuby ...

Zítra nebo pozítří se chystáme přesunout na jih atolu, už nám to tady je malé. Tak nám držte palce, ať se proti větru dlouho netrápíme.

Z Rangiroa zdraví posádka Perly.

První potápění na Rangiroa, proudy, murény a baracudy

Iorana do Čech!

Čas zase letí jako blázen. Už jsme tady čtvrtý den. Takže kotvíme v zátoce u luxusního hotelu Kia Ora. Máme to kousek člunem k Tiputy Pasu, k malému ostrůvku, kde je klidná potapěčská lokalita Aquarium. Naproti přes průliv je hlavní město Tiputi. Tady na našem Motu máme všechen luxus, jako jsou bagety, kavárnu.

Měli jsme tady kamarády ze Supermolli, ti však společně s Felice odpluli včera na jih. Předpověď na několik následujících dní není příliš dobrá - silný jihovýchodní vítr, přechod fronty, takže každý spekuluje, kde se nejlépe ukrýt. My jsme se ale rozhodli přečkat silný vítr tady. Kotviště není z jihu sice chráněné, ale zato tady nejsou velké korály a kotva dobře drží. Navíc jsme se tady potápěli, takže víme, jak dno vypadá a co budeme dělat, když by se nám řetěz omotal kolem korálové hlavy.

Včera bylo nádherně, bezvětří, hladina jako zrcadlo. Tak jsme toho využili a byli jsme se s Jonym potápět v Akváriu. Jony už nebyl pod vodou nějakou dobu, takže jsme si všechno zopakovali, ale viděli jsme při tom žraloka, Gain moray - opravdu velikou murénu, krásné korály a spoustu, spoustu barevných korálových rybek všude okolo. Když jsme si zopakovali základní potápěčské věci, tak jsme si zkusili driftovat jen se šnorchlem průlivem dovnitř zátoky. Proud tekl dovnitř, chytili jsme se za provaz od člunu a pak jsme frčeli jako na horské dráze .... Bylo to skvělé, takže jsme si to zopakovali pro změnu s lahvemi. Cestou jsme viděli žraloky, barakudy, velké trigger fishe. Sice jsme netrefili ten správný kaňon a vypluli jsme jinde, ale to vůbec nevadilo, dopluli jsme do akvária. Než Jonyho vezmu na opravdický ponor na venkovní útes, tak si dáme dva ponory spolu.

Samča, ten propadl rybaření na molu s místními. To je ostatně hlavní zábava dětí tady. Pája, ta zase propadla výrobě šperků, seznámila se se starší paní, která tady vyrábí šperky a tak už třetí den je vždycky půl dne u ní a vyrábí korále, perlové ozdoby, cinkrlátka ze škeblí .... myslím, že je víc než nadšená.

Dnes už se zhoršilo počasí a začíná foukat a houpat. Dopoledne jsme se byli s Pájou potápět s potapěcím centrem v průlivu. Kluci zatím měli práci na lodi a Samík porcoval nachytané ryby na návnadu ... Ponor v pasu byl opět neuvěřitelnou zkušeností. Ještě jsem to věechno nevztřebal. Ponor byl v době, kdy proud šel dovnitř laguny. Vysedali jsme tedy na vnějším útesu. V hloubce asi 25-30 metrů uprostřed modré hlubiny byla viditelnost asi 60 metrů. Byli jsme asi v 25m, všude byly tuňákovité ryby .... najednou se objevila velká baracuda ... pak další, pak 100 a další, nad námi, pod námi, kolem. Hluboko pod nám šedí útesoví žraloci a jinak jen veliké hluboké modro a neskutečná viditelnost, dno hluboko pod námi bylo údajně v hloubce 60 metrů. Klidné kopání najednou vystřídala jízda na horské dráze. Rychlostí, kterou si nedovolím odhadnout jsme se řítili metr nade dnem kaňonem na okraji průlivu. Ryby, útesy a všechno se jen míhaly kolem ... po 46 minutách jsme se vynořili v akváriu u naší známé velké murény. Do teď jsem se z toho nevzpamatoval ... koukal jsem se na video a fotky. Jsem rozhodnutý vzít s sebou Jonyho, tohle by měl zažít, to se jinde totiž zažít nedá. Zítra ráno jdeme s Pájou znovu, vidíme, jaké budou podmínky, snad budeme mít i větší štěstí na žraloky a delfíny a rejnoky a vůbec.

Ale tady se nemusí chodit daleko. U lodi se nám usadilo hejno asi 15 štítovců, několik barevných korálových ryb, když jedeme na břeh vídáme malé eagel reia, ráno kolem lodě lové jednorožci, metrové jehly, jackci, snappeři. Nad vodou zase ptáci pípáci, buřňáci a další. Trochu zoo .. a to nepočítám děti :-). Štítovci se starají o recyklaci veškerého biologického odpadu z lodě a když jim něco hodíme tak se o to svede lítý boj. Jediný, kdo je se štítovci hrubě nespokojený je Samík, kterému se chytají na návnadu a on nemůže ulovit pořádnou rybu k večeři tady u lodě - štítovci se nejedí. No my jsme stále poněkud vystrašení ze ciguatery, tak zatím Samíkovy úlovky nejíme. Ale už víme, že místní některé z ryb, které Samík nachytal jedí a mají rádi. Takže příště budou jednorožci na grilu.

Z Tuamotů zdraví za posádku Petr

Z atolu Rangiroa, velké vlny, první průliv, kamarádi a podvodní ráj

Nana! včera dopoledne jsme slavně propluli do atolu Rangiroa prulivem (tady se říká pasem). Při dramatickém průjezdu pasem nás přivítala jásavým křikem posádka Felice, která celou akci sledovala z restaurace na břehu.

Pojďme ale o pár hodin zpět. Poslední zprávu jsem myslím posílal, když jsme se v neděli odpoledne ukryli za atol Manihi a užávali si dvě hodiny plavby bez vln. Oceán nám vážně nedal nic zadarmo, jen co jsme vystrčili nos zpoza atolu, tak jsme se opět dostali do velkých strmých vln, které zmítaly lodí až hrůza. Celou noc nás drželo psychicky nad vodou jen to, že další den ráno budeme už u pasu Tiputa do atolu Rangiroa.

Průjezd do atolu je poněkud věda. Jde o to, že atol je v podstatě uzavřená laguna, kterou spojuje s oceánem jen několik průlivů, Při přílivu a odlivu se tedy musí všechna voda dostat do atolu nebo ven. V ten moment pasem teče neuvěřitelně silný a dravý proud tam nebo zpět. Proud je tak silný, že bychom jednoduše ani s pomocí motoru prostě neprojeli. Kdyby ale proud byl to nejhorší .... nejhorší je, že silný proud protékající pasem se střetává s oceánskými proudy, oceánským vlněním a větrem. Pak se v pasu vytvoří tzv. stojící kolmé vlny, někdy vysoké až dva metry. Ty se neustále lámou a vzniká tak vodákům velmi známý válec. V jiných místech jsou veliké peřeje, víry a jiné lahůdky. Když vezmeme v úvahu, že celý pas je široký několik desítek metrů a je lemovaný korálovým útesem, tak si dovedete představit, že průjezd může být dost adrenalínovým zážitkem. Uvnitř laguny pak už jsou jen korálové hlavy , mělčiny apod. Teorie říká, že průlivem je třeba proplouvat v době kdy je tzv. slack current, což bývá při vrcholícím odlivu a přílivu. No jo, jenže množství vody v laguně se také mění s tím, jak fouká vítr a jaké jsou vlny, které se lámou přes útesy na návětrné straně atolu. To mění tabulkové časy přílivu a odlivu a nebo také znamená, že průlivem stále teče silný proud.

Tak jo, konec odborného semináře, pojďme popsat náš první pas. Podle celonočních spekulací a výpočtů a odhadů jsem došel k tomu že na Rangiroře a v pasu Tiputi má být vrchol přílivu asi v 9:30. Tiputy je hlavní, široký a "jednoduchý" pas. Tak jo, připluli jsme přesně na čas, bylo mi jasné, že v 30 uzlovém větru z jihovýchodu bude proud téct stále a ven, vítr bude po proudu, ale proti oceánskému vlnění. Snažili jsme se tedy koukat do pasu dalekohledem a vyhodnotit, podmínky. Když jsme byli 10 minut od ústí, tak z leva přicházela slušná bouřka, ale už bylo pozdě se vracet, byli jsme uprostřed vařící se vody a peřejí a lamajících se vln. Myslíte si, že to bylo všechno, nene, nebylo. Když jsme tak tak na plný plyn vplouvali do pasu, začalo lít jako z konve, skoro nebylo vidět. Ipad na kterém jsem měl mapu a který byl v nepromokavém obalu začal žít po svém a začal zmateně zvětšovat a zmenšovat mapu, no jednoduše, neviděl jsem skoro nic, jen stojící vlny v pasu, přidal jsem motor na doraz, pluli jsme 2.5kt. V tu chvílí se ze břehu ozvalo "PERLA ALBA, JOHOHO". V zápětí jsme věděli, že jsme projeli, že sice plujeme jak v řece, ale vlny jsou za námi a před námi byla klidná hladina laguny. Déšť jak začal, tak skončil, vítr už foukal jen 20. Podívali jsme se po křiklounech a viděli tam poskakující Nory z Felice. Věděli jsme, že jsme to zvládli. Uff. Na kotviště to bylo kousek, takže v 11 jsme stáli kousek od Felice v klidné čisté modré vodě. Kluci hned naskákali do vody, všude ryby, krása. Byli jsme tak rádi, že jsme to zvládli. Netrvalo to ani hodinku a už nám volal Jo, jestli s nimi půjdeme na oběd. Nešli jsme užívali jsme si na lodi. Až odpoledne jsme se vypravili na souš. Setkání s kamarády z Felice a Lady Emily bylo tak fajn.

Vzali nás hned na kafíčko do restaurace u průlivu, odkud pozorovali náš příjezd. Už když jsme přicházeli nevěřil jsem vlastním očím. Průlivem se valila voda ven jak dravou řekou. Na kraji byla terasa kde jsme se posadili na kafe a opařeni pohledem na průliv jsme pozorovali delfíny skákající ze stojatých vln .... expreso, čokoláda ... to byly endorfíny.

Dnes jsme se rozdělili, Pája šla do městečka a já s klukama jsem byl šnorchlovat na místě zvaném akvárium. První žraloci, útesy spousta, spousta ryb. Pája ještě nechce kvůli novému tetování z Nuku Hiva do vody, takže zítra má být bezvětří, tak půjdu s Jonym udělat zkušební ponor do "akvária", zkusíme driftové šnorchlování v průlivu no prostě si budeme užívat pohodu, jak pravili z plachetnice Geronimo: "užívejte si dovolenou".

Internet jsme ještě nenašli, ale víme, že tady nějaký je ... tak jen vydržte, alespoň už budou nějaké fotky.

Z Perly zdraví nadšená posádka.

Nana!

Pokracujeme smer Tuamotus, ryby neberou, zmena planu ...

Iorana! Neboli tahitsky ahoj. No ano, uz musime jinym jazykem. Je za nami druhy den plavby. Podle predpovedi prisel silnejsi vitr a s nim i vlny. Ale mame silne zrefovano, tak lod i posadka zvlada vse dobre.

Nezadrzitelne se blizime k Nebezpecnemu souostrovi, neboli Tuamotum. Nebezpecne se jmenuje proto, ze je tvoreno velmi nizkymi atoly, ktere jsou videt az z bezprostredni blizkosti nebo take vubec, tam, kde je koralovy utes pod vodou. V dobach, kdy jeste nebylo GPS a dokonale zmapovani bylo toto souostrovi nocni murou vsech lodi. Dnes je to o dost lepsi a i takove suchozemske krysy, jako my mohou tyto nadherne atoly navstivit. Nicmene i dnes zkonci na utesech nemalo plachetnic z ruznych duvodu. Budeme si tedy uzivat nadhery techto mist s nejvyssim respektem a opatrnosti.

Nejak nas opustilo rybarske stesti. Zase jsme ztratili navnadu a jinak nam nechce nic zabrat. Kluci jsou z toho znacne zklamani. Tak to budeme muset napravit na Tuamotech. Vcera v noci nam v kokpitu pristaka obrovska letajici ryba, narazila asi 10 cm od me hlavy, fuj to jsem se lekl.

Velke vlny a silny vvitr nas donutil zmenit nase plany a upravit kurz severneji nez jsme puvodne chteli. Vybrali jsme nejvetsi atol Rangiroa jako prvni. Je tam veliky pruliv a dobre kotviste, kde budeme chraneni pred silnym SE vetrem, ktery ma jeste foukat dalsi 3 dny. Az nas Rangiroa omrzi, zkusime nejaky dalsi mensi atol nekde pobliz. Vitr a vlny nas nyni proste jizneji nepusti.

Z Perly zdravi posadka!

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Apae Marquesas, uz zase plujeme

Smutne jsme koukali za Ua Pou, ktere nam pres den pomalu mizelo za zadi. S nim i cele Markezy, ktere nam tak moc daly. I kluci meli velke stesti, videli jak vesnici, tak mesto, tradicni tance, poznali mistni obyvatele.

Vcera jsme zustali nakonec v Hakatea, nikam jsme neodjeli. Prekotvili jsme jenom na lepsi misto, kde to mene houpalo. Den jsme stravili nejakou praci na lodi, koupanim, nakupovanim a vozenim vody.

Kluci mohli konkurovat vecer rozpalenym kamnum, protoze se zapomneli, ze krem na opalovani nestaci mit jen v batohu a nenamazali se. Pantenol ale zabira a hlavne Samik si to asi bude pamatovat dlouho.

Dnes rano jsme jeste v sest dosli pro posledni bagety a v 0800 jsme zvedali kotvu. Venku nas cekal prijemny vitr, mirne vlny a tak plujeme v klidu cely den. Zitra by mel ale vitr zesilit a s nim prijdou i vetsi vlny, takze ocekavame zase houpacky a kolotoce. S opravenou genou se nam pluje skvele, jsem tak rad, ze mame zase vsechny plachty v poradku.

Namirili jsme pro ted na jih na atol Rarioa. Ten je od Ua Pou 430NM. Je to atol s pratelskymi obyvately, velkymi p[erlovymi farmami a skvelym potapenim. Patri mezi mene navstevovana mista. Ktery atol bude ale nakonec nas prvni se uvidi podle toho, jak nam vitr dovoli drzet kurz na jih a podle toho, jak nam to bude vychazet casove. Do atolu se pres pruliv da vplout jen kdyz tam neni proud a to zalezi na prilivu, oldivu, vetru, vlnach a vsem moznem. My nebudeme nic riskovat a jsme pripraveni plout dal, pokud nebudou podminky pro propluti perfektni. Zrovna vcera nam psala La Medianoche, jak byli svedkem potopeni holandske jachty na atolu Fakarava ... Ne sice pri prujezdu pasem, ale diky utrzene kotve, presto vsak je to memento.

K velkemu zklamani kluku jsme dnes nic nechytili, ale to se urcite zitra povede.

Z Perly uprostred hvezdeno oceanu a pod hvezdnou oblohou zdravi posadka,

Petr, Paja, Jony a Sam.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Máme vyměněný roller a už jsme na Ua Pou

Kaoha, no ano, stále jsme na Markézách. Včerejší plánovaný odjezd jsme odložili a zůstali ještě jeden den v Daniels Bay.

Ráno jsme se totiž probudili a zjistili jsme, že vůbec nefouká. Tak jsme se vrhli na výměnu rolování geny, abychom mohli naši nejoblíbenější plachtu používat během plavby na Tuamoty. Byl to celodenní projekt. Kluci byli ohromnou pomocí, ve čtyřech se to dělalo fakt dobře. Ani tak to ale nebylo úplně jednoduché a hlavně nasazování předního stěhu zpět na místo bylo nesmírně náročné. Ale hlavní je, že to máme hotové.

Kluci odpoledne rybařili. Chytili dva malé Jacky a rozhodli se, že si budou hrát s malými žroloky, kteří se poflakovali kolem lodě. Byli to tři nebo čtyři malí útesoví černocípí žraloci. Byli tak roztomilí, že by si je člověk nejradši pohladil. Nuže děti přivázali na provaz chyceného jacka a snažili se nalákat žraloky. Ti se nenechali dlouho pobízet a předvedli ukázku lovu přímo před lodí. Mohli jsme si tedy dobře prohlédnout, jak se chovají při lovu. Nejprve ve slušné vzdálenosti proplouvali okolo návnady pak zrychlili a začaly proplouvat blíž s prsními ploutvemi skloněnými dolů. Potom následoval zkušební kousanec, kdy si jen kousli a hned pustili a odpluli a pak konečně jeden zaútočil a zakousnul se pořádně, půl rybky ukousl během sekundy.

Kluci si pak s nimi hráli ještě notnou chvíli vytahovali jim rybu z vody.Nakonec si ale žraloci svůj díl večeře vzali a myslím, že mohli být spokojeni a my za ukázku lovu také. Když jsme šli všichni po sedmé spát, tak byla už Perla vzorně připravena na ranní brzké odplutí.

Ráno v 5 jsme se nechystali a o půl hodiny později jsme už zvedali kotvu. 4 hodinová přeplavba na Ua Pou byla příjemné, chvíli na motor, potom na perfektní boční vítr. V jedenáct už jsme měli dole člun a vyráželi na četnickou stanici nahlásit, že jsme tady a přihlásit kluky na loď.

Brzy jsme pochopili, že do Hakaahau míří zrovna Aranui. Jen jsme netušili, že hodlá kotvit v malinké zátoce přímo na mole. Na souš jsme se vydali jen s Jonym, Pája se Samčou připravovali oběd. Celé městečko bylo zase v pohotovosti, výstavka uměleckých děl, jídlo muzika. jen na té strážnici nám zavřeli před nosem. Když jsme se vraceli, tak Aranui neuvěřitelným manávrem právě přirážela k molu. Do teď přesně nechápu, jak ta veliká loď (asi 150m dlouhá) dokázala vplout do zátoky, nesmést žádnou lodičku, ani plachetnici a zakotvit u mini mola. My jsme se divili, ale při divení jsme se stihli i najíst a honem na pevninu.

U krásných tiki jsme se dali do řeči s paní, která je prodávala a rychle jsme se dopátrali, že je to blízká příbuzná Jacka a Desire z Fatu Hiva, se kterými jsme se tolik sblížili v Hanavave. Jestli je svět malý, pak o Markézách to platí několikanásobně. Neodolal jsem a koupil od ní jednu tiki zobrazující krále s Markézským křížem.

Pak jsme ještě zašli do obchodu koupit pár věcí na cestu na Tuamoty. Kluci se byli koupat na pláži. Teď už máme loď zase připravenou na plavbu, tedy jen do vedlejší zátoky. Pozítří bychom rádi vyrazili na Tuamoty, pokud nám to tedy počasí umožní.

To jest z Ua Pou vše,

posádka Perly.

Dest v zatoce Anse Hakatea

Vcera jsme se presunuli do zatoky Hakatea, asi 5NM zapadne od Taiohae. Potkali jsme tady naseho Francouze, co obeplul Hornuv mis a byl 4 mesice v Antarktide na sve lodi. Zatoka je moc hezka, ale diky desti pomerne hodne spinava.

Kolem lode jsme vcera pozorovali male cernocipe zraloky. Dnes skoro cely den prselo a ne normalne, ale tropicky. Okolni kopce se promenily v prehlidku vodopadu. My jsme se bez Paji, ktera ma cerstve tetovani, vypravili do vesnice a zkusit se dostat k vodopadu, nejvetsimu v Polynesii (350m). Ten je v hlubokem kanonu, asi dve hodiny lesem. Jenze fakt hrozne lilo a mistni nas varovali, ze tam mohou padat kameny, tak jsme vodopad videli jen z cesty a k nemu jsme se nedostali. I tak to bylo dobrodruzne, protoze fakt hrozne lilo. Byli jsme pak radi, ze jsme zpatky na lodi a muzeme se prevleknout a dat si caj a babovku.

Cestou jsme videli mistni sladkovodni uhore, kone, kravy, prasata, no ale hlavne kluci objevovali destny les a ovoce a poprve se setkali s mistnimi lidmi ve vesnici. A tady nejsou zadna becka, tetovani pres pul tvare, dikvoky vzhled i projev .... Koupili jsme kokosy, citrony a karambol. Jenom cesta do vesnice na clunu byla dobrodruzna mozna vic, nez bych si byval pral diky velkemu priboji. Museli jsme se dostat na reku, uvazli jsme 2 x na melcine, no hruza. Ale zvladli jsme to a dokonce navozili nejakou vodu.

Zitra bychom radi prepluli na Ua Pou a potom uz vyrazili na Tuamoty, uz nam chybi modra cista voda, potapeni a snorchlovani.

Zdravime domu,

Posadla Perly.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Už jsou na lodi ...

Ahoj,

tak už tady mame kluky, hurááá. Cesta byla dlouhá, ale jsou tady. Včera jsme konečně v plné parádě viděli válečný tanec a pak soutěž v Markézských tancích. Bylo skvělé. Právě jsme nakoupili a snažíme se odjet do Daniels bay, zítra nebo pozítří odjíždíme na UaPou a pak na Tuamoty.

Budeme psát a posílat značky do mapy.

Tak ahoj,

Petr a Pája a Jony a Sam.

Cesta do Papeete, tanec bojovníků

Kaoha nui!

Sedím právě v letadle směr Papeete. Tam si zítra vyzvednu mé dva výrostky, na které se moc těším a společně pak poletíme zpátky na Nuku Hiva, kde se v Taiohae houpe Perla s Pájou. Doufám že Páju, Perlu i s příslušenstvím najdu zítra tam, kde jsem je zanechal.

Naše neodolatelná touha vidět Markézský tanec válečníků se v podstatě včera večer naplnila. Při soumraku se zátokou rozezněly bubny a my jsme se hned hrnuli najít, kde to bubnují. Bylo to na nábřeží a nebylo to jenom bubnování, chlapy tam zrovna nacvičovali onen tanec bojovníků. Nebyli tradičně oblečení, jen normálně v kraťasech a tričkách. To vám ale povídám, když se rozezní bubnování a oni začnou tancovat a zpívat, tak našinci tuhne krev a chlupy se vám strachy ježí po celém těle. Jen přivřete oči a přenesete se do nedávných dob, když se deštným lesem ozývalo bubnování. Když je pozorně sledujete, tak můžete vidět jak jim bojovná Markézská krev koluje stále v žilách. Není to tak dávno, kdy své protivníky prostě jedli. Opět máme přislíbeno, že zítra, v pátek by se mělo tancovat v nově postaveném zakrytém prostoru, tak možná uvidíme konečně tento tanec v plné parádě a jestli nebudou kluci úplně mrtví, tak to uvidí s námi!

O kousek vedle nacvičovaly tance zase vahine (ženský), ty jsou zase moc krásný a jak umí rozvlnit boky se nedá vypovědět ... Ty budou mít prý soutěž ve vlnění bokoma ... no uvidíme, jak jsme se mnohokrát přesvědčili, informace nemusí být úplně shodné s realitou.

Jak jsem psal už dnes ráno, tak na webu jsou fotky Nuku Hiva. Nějak se stalo, že se u albumu nastavila chybně práva, takže jste je nemohli vidět. Teď by tam měly být. Bohužel většinou bez popisků, to jsem nestihl.

Apae,

Petr

Nakonec zase v Taiohae, zitra letim pro kluky

Kaoha nui!

Nakonec jsme po houpací noci přece jenom zakotvit Perlu s Pájou v Taiohae. Tady to dobře známe. Už mám zařízený transport na letiště, potvrzené letenky, takže všechno by mělo klapat.

Pro kluky letím zítra ve 12, přespím v Papeete a ráno 5.7. si vyzvednu kluky a poletíme zpátky na Perlu.

Zítra nebo pozítří dám nějaké fotky na web a napíšu něco kloudného.

Apae!

Petr

Rychla zprava z Haahopu, praseci tanec a Cesi

Vcera jsme byly zase pro zeleninu a Paja prala. Vecer jsme oslavovali, meli jsme vyroci, 1.7.2012 jsme slavne vypluli na nasi plavbu kolem sveta z Chorvatskeho Sukosanu.

Pozvali jsme tedy na vecer posadky vsech 5 lodi v zatoce. Cely vecer byl moc fajn a dobre se bavili vsichnni. Probihali diskuse o lodich, vymeny receptu na bananove buchty, prezentace domaci produkce vseho mozneho.

Dnes do vedlejsi vesnice privezli lidi z Aranuim ktera kotvi v Taiaohe. Takze jsme rano vstali, abychom prebehli za hodinku kopec a podivali se na tradicni tanec "Praseci tanec" na historickem sidlisti nad vesnici.

Tanec predvadelo 5 muzu a byl o tom, jak jeli ulovit prase. Bylo to tematicke, protoze ve vesnici se pro turisty z Aranui pekla 3 prasata tradicnim markezskym zpusobem v zemi. To se vykope jama, tam se nahazi zhave kameni, pak se tam hodi cele prase, prikryje se bananovymi listy, zahrabe se to a 6 hodin to je v zemi. Pak se to vynda a turisti to snedi. Na nas nezbylo, zato jsme poobedvali s mistnimi kozu na rozni a ta byla taky tradicne dobra.

Pak si to sineme zpatky pres kopec a na konci silnice a vesnice, kde se cesta meni v pesinku pro kone zrovna parkuje auto a z neho se vyhrnou 4 lidi, pozdravime Bonjoure .. (ja uz jsem zdomacnel, tak vsechny zdravim po Markezsku Kaoha, nebo Kaoha nui). Anglicky se nas ptaji, zda pesinka vede do Anaho, zkusene az mazacky odpovidam Vi, a dal uz anglicky a posunky nejprve do kopce a pak z kopce ... a jdeme dal. Turisti rikam se v duchu a pokracujeme mazacky kupredu a nahoru. Jdu vetsinou tak 50-100metru pred Pajou, protoze ona vsechno sbira. Dnes sbirala manga na marmeladu a najednou na me ukazuje a na dalku septa ... co?, coze? Tak polohlasne .."to jsou Cesi ..." haha, no a co byste rekli ... byli to cesi, uplne normalni Cessti turisti, co byly v Polynesii uz nekolikrat.

Tak jsme se hned cesky domluvili a behem spolecne cesty do Anaho jsme si rekli vsechno mozne. Predstavte si, ze oni to byli sberatele musli a taky badatele a dokonce objevili jeden novy druh, ktery je po jednom z nich pojmenovan. No nejsou ti Cesi lisky ..

Pak jsme se rozloucili a my jsme spechali na lod, abychom se mohli premistit do zatoky blizko letiste, no a tady ted kotvime. Rano budeme delat pruzkum, jestli a jak se odsud dostanu na letiste. Kdyz to bude ok, zustane tady a kdyz ne, tak se premystime do Taiohae, kde to zname a na letiste pojedu taxikem.

Domu zdravi neohrozeni cestovatele z Perly

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com