Perla je zase na vodě

Ze čtvrtka ... jsme zase na vodě hurá! Perla se hned nepotopila, ani nám sem neteče, všechno tedy vypadá, jak má. Je to super pocit být zase zpátky na moři, člověk se hned cítí dobře, když se to trochu houpe. Spuštění proběhlo hladce i přes silný nárazový vítr (až 27kt). V malinké maríně jsme se naprosto profesionálně otočili na místě a vypluli ven.

Už několik dní tady jde jedna přeháňka za druhou a hodně fouká, takže jsme rádi využili toho, že v ceně vytažení jsou i dva dny na bójce. Vyvázali jsme se tedy před marínou a budeme moc klidně spát. Teď jedeme do města obhlédnout jak to tam vypadá v tomto větru s tankováním, že bychom zítra natankovali, nakoupili a pak podle počasí buďto vyrazíme na Bora Bora, Maupity nebo už rovnou na Suwarow.

Z neděle ... tak jsme se zatím nikam nehnuli, fouká stále tak, že jsme rádi, že jsme přivázaní k bójce a nikam nemusíme. Zítra by to snad mělo být konečně lepší.

Z oceánu zase zdraví posádka Perly.

Co s Vanilkou? Recept od farmáře

Poslali jsme domů kdekomu vanilku z Tahaa. Tam jsme totiž navštívili vanilkovou farmu. Říká se tady na Tahiti, že na ostrově Tahaa je vanilka nejkvalitnější z celé Polynésie. No a říkal jsem si, že by bylo dobré vám napsat, co s těmi vanilkovými lusky dělat.

Nejprve tedy zajímavost z Wikipedie "Nejdůležitější obsahovou látkou vanilky je aromatický fenolický aldehyd vanilin, který je odpovědný za příjemnou vůni a sladkou chuť tohoto koření. Vzhledem k vysoké ceně přírodního koření je vyráběn jako náhrada také synteticky, je však proti přírodnímu aromatu, které obsahuje mnoho desítek dalších organických látek, méně lahodný a má ostřejší chuť. V Československu byl proto v polovině 20. století vyvinut a patentován jako vhodnější náhražka jeho derivát etylvanilin. " 

Vanilin je obsažen jenom v semínkách rosliny uvnitř lusku. Proces sušení a pěstování a uvolňování Vanilinu je zdlouhavý, pracný, krásný a voňavý. Každopádně, co tedy s lusky udělat, když už je máte usušené doma. Mně se nejvíce líbí následující jednoduchý, praktický a vyzkoušený recept, který praktikujeme na Perle  a hlavně si tak můžete vanilku užívat nejméně 5 let.

Vanilkové lusky nakrájíte na asi 1 cm dlouhé kousky a dáte do sklenice. Potom je zalijete rumem v poměru asi 100g vanilkových lusků na 0.5l rumu (my jsme dali 1 lusk na 0,1dcl a také to funguje). Uzavřete a za 3 týdny máte připravenu tresť. Do jídla nebo těsta se míchá zpravidla 1 čajová až jedna polévková lžíce před vařením/pečením. Až vám bude docházet, dolijete rum a za tři týdny máte tresť znovu. Podle farmáře takto můžete používat vanilku 5 let. A rum - on říkal jakýkoliv, ten nejlevnější. Já bych to naložil do nějakého nevýrazného třtinového rumu, tuzemák bych asi vynechal, ten je aromatický sám od sebe.

No a jiné recepty - třeba vezmete levný rum, vložíte do něj celý lusk a za 4 týdny máte luxusní vanilkový rum ... (a je fakt vynikající). Co s luskem .... dáte ho zase do nové lahve a tak vám vydrží zase nejméně 5 let.

Samotné lusky vydrží až 10 let, uchovávat by se měly uzavřené ve sklenici a ve tmě.

Dnes jsme totiž měli banánové-vanilkové lívance. Ale co takhle vanilkový puding, vanilkový jogurt, kuře s vanilkou atd. To všechno je totiž moc dobré...

Tak vanilce zdar!

Perla je venku z vody s kormidlem to vypadá dobře ..

Trochu jsem se odmlčel, že? Měl jsem po odletu kluků tak trochu o čem přemýšlet. Po návratu na loď jsme se přesunuli k maríně CNI, kde jsme se domluvili na detailech vytažení lodě a opravy kormidla. Na víkend jsme se sbalili a zajeli si ještě jednou do nádherné zátoky u posledního Hawaiki Taputapuatea. V sobotu jsem byl poprvé harpunovat kousek od pasu před Taputapuatea. Střelil jsem za dvě hodiny ve vodě dvě ryby, byly k večeři. Odpoledne jsme přepluli o zátoku severněji. Tam jsme se v neděli vypravili na řeku, která do zátoky ústí. Pluli jsme dlouho po řece, kolem byli samé farmy. Jeden farmář nás pozvel na břeh, ukázal nám hospodářství a na cestu nás vybavil banány, citróny a papájou. Odpoledne jsme pluli zpátky k CNI maríně.

V pondělí nám už v 10 volali z maríny, že jsou připraveni a tak jsme teď na břehu. Zvedali nás ne jeřábem, ale na takovém podvozku, který táhl specielně upravený traktor. No prostě exotika. Pak nás zaparkovali mezi ostatní lodě tak, že okolo máme na každé straně asi 10cm. Ale jsou to profíci, všichni věděli, co budeme dělat, takže nás chlapíci zvedli na centimetr přesně, abychom mohli vytáhnout kormidlo.

Včera jsem se tedy hned vrhl na opravu, kdyby bylo potřeba něco objednávat, abychom tady nebyli déle, než je nezbytné. Všechno ale vypadá dobře. Byl opravdu uvolněné osazení na spodní části kormidla. Takže nic objednávat nemusíme. Očistil jsem všechno, odstranil zbytky starého lepidla a dnes už je vlepené osazení znovu na svém místě. Zítra vrátíme kormidlo a ve čtvrtek budeme zase ve vodě. Kromě kormidla jsem ještě udělal co se dá, vyměnil anody a olej v propeleru, očistil škeble. Ještě mě asi čeká rychlý nátěr několika míst, kde chybí antifouling. 

Takže takhle tady žijeme. Jakmile budeme zpátky ve vodě, tak se rychle připravíme, doplníme proviant, naftu, benzín a vodu a jakmile nám to počasí dovolí, vyrazíme na Severní Cookovi ostrovy, hlavně tedy Sowarow. Potom dál směrem na Tonga se zastávkou na Niue nebo na Samoa.

Ze souše zatím zdraví,

Posádka Perly.

Kluci s Vlastou odletěli a my se chystáme na opravu kormidla

Tak včera jsme vyprovodili Kluky a Vlastu, kteří odletěli do Papeete a teď již sedí v letadle do USA a dále do Evropy.

Včera dopoledne jsme byli ještě všichni společně v Utuora nakupovat suvenýry a nějaké jídlo. V jednom z obchůdků jsme potkali majitelku, starší paní, která je sběratelkou Polynézských historických předmětů. Dala nám tolik informací o všech starodávných předmětech a vynálezech a vůbec nejlepší bylo, že věechny ty zbraně, nástroje, návnady a podobně uměla použít a neváhala nám to ukázat. Tak jsme kromě zbraní a různých návnad na chobotnice a ryby viděli také kuchyňské náčiní a nebo vrtačku, kterou používali polynésané před 1500 léty. Kromě toho nám byla schopná odrobně popsat každý detail výzdoby nástrojů, vysvětlit vztah k mytologii.

Celý večer jsem o tom musel přemýšlet, tolik informací jsme od nikoho předtím nedostali. Možná proto, že ona uměla anglicky, na rozdíl od většiny místních.

Teď již tedy stojíme před marínou, kde budeme vytahovat Perlu v pondělí z vody, abychom mohli opravit kormidlo.

Prozatím zdravím z Raiatea,

Petr

Jsme na Raiatea, kluci se balí domů

Tak jsme dopluli až do kulturního, náboženského centra historické Polynésie, na Raiteu. Navštívili jsme včera nejposvátnější místo Taputapuatea. Prohlédli jsme si archeologické naleziště a dnes jsme překotvili k hlavnímu městečku ostrova Utoroa. 

Na lodi začalo balení a suvenýrová panika. Kluci s Vlastou zítra odpoledne odlétají a my chceme také něco poslat domů, takže si dovedete představit ten zmatek. 

Jdu se také zapojit,

Petr

Další fotky na webu ...

Právě nahrávám na web další fotky. Jednak jsem tam už dal nějaké fotky z Tahaa a Coral Gardens (nečekejte žádnou superparádu, bohužel byla špatná viditelnost). A znovu nahrávám potápění na Bora Bora včetně citrónových žraloků ... tak se můžete podívat.

Kotvíve, tedy jsme vyvázaní na mooringu na východě ostrova Tahaa u restaurace Hibiscus. Mají tady Internet, tak tady sedíme jako tři tydýti a Internetujeme ... Odpoledne jsme se byli podívat na vanilkové farmě. To bylo velice zajímavé, příjemné a voňavé.

Zítra se ještě poplujeme podívat na sever ostrova a pak se uvidí. Kluci by tak rádi něco chytili a zatím nemáme štěstí, asi zkusíme přece jenom ještě vyplout ven na oceán za rybařením.

Zdravíme z Tahaa,

Posádka Perly

Citronovi zraloci na Bora Bora, dnes uz jsme na Tahaa

Vcera jsme s naplnenymi lahvemi vyrazili na vnejsi utes u prulivu do laguny na Bora Bora. Snadno jsme nasli misto, kde mistni vozili turisty a kam jezdi i potapecska centra. Je to misto zname vyskytem zraloka citronoveho.

Ani to tak ze zacatku nevypadalo, utes byl velice zivy, ale pouze male rybky. Jak jsme ale dopluli na misto, kde byly na bojich male lode s turisty, tak se objevili i zraloci. Nejprve nasi znami cernocipi, ale pak najednou koukame, ze u dna nedaleko od nas plave velikansky zralok citronovi. Ti uz se nas nebali, byli zvedavi, takze jsme si je mohli prohlednout velmi zbliska. Zvlast pri ponoru s Jonym jsme si primo pod nasim clunem mohli prohlizet dva slusne kousky. Na tomto miste jsou zraloci na lidi zvykli a k incidentum tam nedochazi ... alespon to jsem si v duchu porad opakoval. Zraloci byli ale uplne klidni plavali pomalu u dna kolem nas, tak jsme udrzovali ocni kontakt, nedelali zadne rychle pohyby a uzivali si moznosti videt tyto uzasne tvory v jejich domovskem prostredi.

Na noc jsme zakotvili pred Hiltonem a zkusili znovu najit rejnoky. To se nam nakonec povedlo, ale byla tak spatna viditelnost, ze jsme to nakonec vzdali. Dnes jsme hned po ranu prepluli na ostrov Tahaa. To je ostruvek sdilejici stejnou lagunu s Raiateou. Narozdil od vetsi Raiatei je Tahaa mene navstevovana a tak si uzivame temer samoty v hluboke zatoce na zapade ostrova.

Po obede jsme sly snorchlovat na misto, ktere se jmenuje koralove zahrady. Je to pruliv mezi dvema malymi ostruvky k vnejsi bariere. Ten je velmi melky a doslova plny koralovych hlav, ktere tvori takove bludiste plne koralovych rybek. Najdete tam celou encyklopedii. Dve hodiny jsme se pomalu proplouvali mezi koraly v teple vode a nechavali se doslova ozobavat od rybek. Bylo to velmi zajimave. Meli jsme trochu smulu, ze byl zrovna odliv takze nebyla nejlepsi viditelnost, i tak jsme ale videli dost.

Zitra budeme poracovat na vychod do dalsi zatoky. Tak je zachranna stanice pro zelvy a zrejme dojde i na vylet na vanilkovou farmu.

Zatim pozdravujeme,

Petr a zbytek posadky Perly

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Čistící stanice pro manty v laguně

Manta je největší z rejnoků. Podle knížky, kterou tady máme dorůstá až 670cm a 1400kg. Živí se zooplanktonem, podobně jako velryby. Dělá to tak, že plave a filtruje vodu bohatou na plankton. Vidět tyto nádherné živočichy pod vodou je vždycky veliká radost. Je úžasné, jak pomalu plují pod vodou.

My jsme měli už možnost vidět manty mnohokrát. Většinou byly velké kolem 2,5 nebo 3 metrů. Na galapágách jsme viděli veliké 5 metrové. No a včara a dnes jsme po delším pátrání konečně uvnitř laguny na Bora Bora našli jeden kanál, kde jsou podvodní čistící stanice, kde si nejenom tito obři nechávají od malých pyskounů čistit pokožku i velikou hubu. Jsou tam každé ráno a opravdu to nebyly žádní drobečci. Samo místo, kde čištění probíhá bylo krásné, nádherný velice zdravý a rozmanitý korálový útes. Poměrně čistá voda. Dnes ráno jsme viděli asi 7 velikých mant, jak krouží pomalu nad útesem a malý pyskouni se činili a ozobávali, jak je mohli. Já jsem měl s sebou i lahev, takže jsem se mohl k mantám přiblížit velice blízko, nebáli se a nechali se fotit, byly na dosah ruky.

Včera jsme na stejném místě viděly také dvě a pak i obrovskou baracudu a samozřejmě nespočet korálových rybek. Byl to další velmi silný a zajímavý zážitek.

Zítra bychom se ještě chtěli jít potápět na vnější útes na místo, kde jsou žraloci citrónoví. Lahve už máme znovu naplněné, máme informace z potápěcího centra, takže už jen trocha štěstí. Pak už budeme muset opustit Bora Bora a vydáme se na Tahaa a Raiateu.

Pár fotek je už na webu, Internet je pomalý, tak uvidíme, co se podaří nahrát.

Z Bora Bora,

Petr

Huahini,o kultu boha ORO a cesta na Bora Bora

Chteli jsme z noveho kotviste vyrazit vyrazit na sous prozkoumat archeologicka naleziste u vesnice Maive, posvatna Moorea a prehistoricke pasti na ryby. To se nam podarilo a vylet byl opravdu uplne skvely, vyhledy na lagunu byly opravdu dech berouci.

Na jihu Huahine jsou pozustatky svatini boha Oro. To byla cerna magie, ritualy spojene s lidskymi obetmi. Oro byl buh valky a zlodeju ... a svou moc jeste uplne neztratil, protoze nam nekdo ukradl v noci oba pruty s navijaky. Kluci z toho byli znacne prapadli, musel jsem dlouho vysvetlovat, ze mistni mili lide nejsou zli ...

Pak jsme na dalsi odpoledne a noc a vlastne i dalsi den prekotvili zpatky na nase prvni kotviste do "bazenu". Znovu jsme snorchlovali, Paja byla nakoupit ve vesnici ovoce a bagety. Odpoledne jsme snorchlovali vsichni. Videli jsme zase rejnoky a vozili jsme se v silnem proudu. Vzdycky jsme jeli clunem proti proudu, pak jsme naskakali do vody a jeli i se clunem zpatky. Pokazde jsme videli neco jineho. Se Samem jsem jel snad 6 x.

Na Bora Bora jsme vypluli v noci, presne o pulnoci. Mesic nam svitil a foukal nam slaby priznivy vitr. Takze za usvitu jsme proplouvali kolem ostrova Tahaa a kochali se pohledy na Bora Bora. Uprimne, kdyz jsme vplouvali jedinym prulivem do laguny, tak jsem si rikal, jestli bychom se nemeli hned otocit ... v lagune kotvil obrovsky cruiser, vsude domeckove hotely .. disneyland ... no ... ale propluli jsme na jih laguny a zamirili uzouckym kanalem do slibne vypadajici laguny ... barvy a cistota vody nas okamzite dostala. Zakotvili jsme uplne samotni v nadherne ciste blankytne modre vode, pod nami pisek a pred nami pohled na vnejsi utesovou barieru a obrovske vlny, ktere se tam lamaly. Uz kdyz jsem byl zkontrolovat kotvu, tak jsem videl obrovskou mantu jak pomalu plachti vodou jen kousek od nasi lode. Bora Bora s z nuly mela najednou plny pocet bodu. Pri snorchlovani jsme zjistili, ze utety jsou pomerne v dobrem stavu a pak jsme nasli misto, kde bylo obrovske hejno rejnoku Eagel Rayu, mych velkych oblibencu. Byl jsem nadseny a dryhy den jsem tam hned vyrazil s lahvi. Mel jsem stesti nasel jsem je na stejnem miste jako predchozi den odpoledne. Byl jsem nadseny v jednu chvili jsem se ocitl uprostred jinak velmi plachych velikanu. Byli vsude, snad padesat nebo vic, nejvetsi, ktere jsem kdy videl a uplne z blizka.

Na VHF jsme zaslechli komunikaci nasich kamaradu ze Supermolli a Felice. Tak jsme se na druhy den a to bylo vcera vydali nadhernou a zajimavou cestou lagunou kolem ostrova na kotviste, kde stali. Cesta byla vazne uzasna, misty se kanal klikatil mezi utesy, pod kylem jsme meli jen pul metru a utesy byli od obou boku jen par metru. Samik byl na stezni a pres vysilacku mi rikal doprava a doleva .. zvladli jsme to uplne perfektne a doplili na krasne misto s plazi a opet zakotvili na 3 metrech bileho pisku. Se vsemi jsme se videli, Marcus a Nikol byli u nas vecer na lodi.

Dnes jsme uz zcela cilene zacali hledat nejvetsi z rejnoku - Manty. Vytipoval jsem nekolik mist po ceste a nyni stojime opet pred domeckovym hotelem na bilem pisku nedaleko jednoho z nich. Nasli jsme kanal s prekrasnymi zdravymi utesy a co ... nasli jsme manty. Zatim jsme videli jen tri, ale zitra rano jdeme znova a verim, ze jich uvidime vic. Dokonce jsem znovu sel v podvecer pod vodu, ale uz jsem toho moc nevidel, snorchlovani bylo lepsi.

Zitra po koupani s mantami budeme pokracovat zpet k prulivu, zkusime sehnat nejake dive centrum, kde by nam naplnili lahve a mame v planu proverit moznost potapeni na vnejsim utesu na miste, kde jsou zraloci citronovi a zdravy utes.

Krome nadherne laguny jsme z Bora Bora zatim nic nevideli, mozna zitra podnikneme vylet do Disneylandu pro bagety a snad konecne najdeme Internet. Je to tady krasne, ale bez lode si to tady nedovedu predstavit, to by nas asi nebavilo. Domeckove hotelove komplexy vypadaji krasne, luxusne. Nicmene asi tretina je zavrena a chatra. Tak uz jsme sdileli modrou lagunu s hosty z Hiltonu, Intercontinentalu, Meridian, Four Seasons ... Zavidim jim jen bohate snidane a vecer ... nam se nejak pomalu krati zasoby, naposledy jsme nakupovali v obchode vlastne na Tahiti -:)

Tak snad jsem dohnal vsechno, co jsem ted s psanim zanedbal,

z Bora Bora zdravi posadka Perly.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Faie - Perlova farma, modrooci uhori

Ioarana!

Vcera odpoledne jsme prekotvili o 2nm severneji blizko k zatoce Faie proslule tim, ze v mistni ricce jsou krasni modrooci uhori. Ty tam jezdi krmit turiste makrelami z plechovky. Vesnice Faie je prevazne rybarska a zemedelska. Misti byli, jako na ostattnich mistech velice mili. Cestou na clunu do zatoky jsme uvideli na brehu rybarsky dum a rybare, ktery prave porcoval obrovskeho marlina. Dojeli jsme se podivat a odjizeli jsme s 2kg masa za 200kc.

Uhore jsme skutecne nasli, meli opravdu modre oci a byli pekne velci alespon 1,5m. Cestou zpatky jsme se ptali deti a mistnich, jestli maji obchod, bagety nebo neco, vsechno bylo uz zavrene. Kdyz uz jsme odjizdeli, tak se za nami ozvalo volani a na brehu byla holcina na kole a mavala na nas domacim chlebem. Rekla nam, ze je jejich domaci, odstrcila clun a zamavala ....

Na lodi jsme si na grilu udelali marlina, slunce zapadalo a krome priboje jsme slyseli jen obcas stekat psi ze brehu.

Pred vyletem do vesnice jsme snorchlovali v prulivu. Bohuzel odliv byl v plnem proudu a prinasel s sebou vodu ze zatoky, takze nebyla moc dobra viditelnost. Misto je to ale bezesporu velmi bohate na ryby a zivot, utesy byly nektere hezke, jine mrtve.

U lode jsme zkouseli hloubkove ponory na nadech a musim se pochlubit, ze jsem se posunul opet hloub a pokoril 20m. Neni to ve svete freediveru mnoho, ale uz to byl zajimavy pocit stoupat dlouho vzhuru za svetlem.

Dnes se chystame na vylet na breh, nedaleko jsou rozsahla archeologicka naleziste a kralovske sidlo Maeva. Odpoledne se chceme presunout zpet na vcerejsi fantasticke kotviste.

V patek v noci chceme preplout na Bora Bora za dalsim dobrodruzstvim.

Z Huahine zdravi

posadka Perly

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Hauhine Iti ... modra laguna

Ioarana!

.. vcera jsme pripluli na Huahini. Vybrali jsme si vychodni pobrezi a misto jsme si nasli podle jednoho zdroje mezi malym ostruvkem a Huahihi Iti. Vypada to rady asi takhle. Stojime samotni v tyrkysove lagune. Kotvime na 3,5 metrech na bilem pisku v kristalove ciste vode. Hladina je jako zrcadlo. Kousek od naseho kotviste jsou koraly, v cele lagune se prohaneji Eagel Rayove. Na brehu jsou male domecky a policka mistnich. Ti krome drobneho zemedelstvi provozuji rybolov, hlavne z kanoji a nebo se potapeji a harpunuji.

Nadhera, ktera nas obklopuje je dech berouci. Vcera byl veliky mesic, kdyz zaslo slunicko, vysel a byl jako druhe slunce. Mlcely jsme po celem odpoledni ve vode a vstrebavali krasno.

Posilame pozdrav z Huahihi,

Posadka Perly.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Vyrážíme na Huahine ...

... a doplout bym měli zítra dopoledne. Včera i dnes jsme šnorchlovali, koukali znovu na Keporkaky ... nádhera. Právě se připravujeme na odplutí, poplujeme přes noc a zítra bychom měli být na Huahini. Vítr má být mírný a příznivý, moře klidné, úplně byl včera, tak se na plavbu docela těšíme.

Z Cooks Bay zdraví,

Petr

Cesta na Moorea - šnorchlování s keporkaky

Včera jsme hned po ránu odvázali Perlu z Bójky a za svítání vypluli průlivem Taapuna na úplně klidný Oceán. Poprvé jsme viděli Tichý oceán opravdu tichý a klidný. Kluci samozřejmě hned nahodili a já jsem si říkal, že je ideální den, abychom konečně viděli velryby, které se v oblasti Společenských ostrovů každorožně v tuto dobu shromažďují. 

Museli jsme celou cestu motorovat, protože nefoukalo a opět jsme nic nechitili, ale ..... Když už jsme připlouvali k průlivu do zátoky Oponuhu na Moorea tak vidíme najednou turistické lodě a ... a Keporkaky. Za chvíli byl už člun na vodě a posádka, bohužel beze mě, kapitán musí zůstat na lodi, vyrazila na zoologický průzkum. Jak jsem už psal, tentokrát byl oceán tichý, takže bylo možné jet na člunu i takhle venku. Opravdu se podařilo, že všichni šnorchlovali s Keporkakem, byla to Samice s odrostlým mládětem a účastníci mají jistě zážitek na zbytek života. 

Jsem hrozně rád, že to kluci Pája a Vlasta mohli viděli, ta moje velryba, ta na mě ještě čeká v oceánu, já jsem musel zůstat na Perle, bylo to už blízko beriéry a bylo nemyslitelné, abychom jeli všichni. Alespoň jsem viděl kaporkaka, jak  vyfukuje, jak plácá ocasem a pak i vyskakuje z vody.  Místní agentury pořádají výlety a šnorchlování s velrybami běžně, na místě bylo asi 4-5 takových turistoických lodí. Navíc jsme si nastudovali důkladně, jak bezpečně pozorovat velryby ze člunu a šnorchlovat s nimi. Fotky bohužel nemáme, byla to příliš rychlá akce a foťák nebyl připravený.

Kotvíme tentokrát téměř sami v takové díře mezi útesy, velmi hezké místo. Odpoledne jsme ještě hodně šnorchlovali. Já jsem viděl několik velikých eagel rayů. ůtes je tu bohužel poničený hurikánem, přesto je tady toho k vidění dost.

Dnes jedeme na rejnoky a já mám zálusk, vydrží-li počasí, že bych se šel potápět na vnější útes, má tady být několik druhů větších žraloků, viděl jsem tam delfíny a třeba budu mít mega štěstí a bude tam zase nějaký keporkak :-) V pondělí se budeme pakovat a pozdě odpoledne se přemístíme se na Huahini. Budeme někde ve východní části lagun mezi Huahini Nui a Iti.

Pozdrav od Keporkaků zasílá

Petr a zbytek posádky.

Vlasta je tady, výlet po Tahiti

Iorana! Tak jsme stále na Tahiti. Dnes totiž Pája potkala Lilu z Tuamotů a ta nás vzala autem na výlet po Tahiti, vybavila nás banány a papájou. Takže jsme přejedení, posádka už usnula a já jdu také do postele. Zítra vyrazíme na Moorea. A Lilu tam jede také, trajektem i s autem a už se domlouvala s Paolou, jak Pája říká, že pro nás přijede a povozí nás i po Moorea, doveze banány, ananasy atd. Tihle Polynésani, když si vás oblíbí, tak vás zahrnou vším, čím mohou a nedají si to vymluvit.

Z bójky u maríny Taina zdraví posádka Perly.

Vlasta je tady, výlet po Tahiti

Iorana! Tak jsme stále na Tahiti. Dnes totiž Pája potkala Lilu z Tuamotů a ta nás vzala autem na výlet po Tahiti, vybavila nás banány a papájou. Takže jsme přejedení, posádka už usnula a já jdu také do postele. Zítra vyrazíme na Moorea. A Lilu tam jede také, trajektem i s autem a už se domlouvala s Paolou, jak Pája říká, že pro nás přijede a povozí nás i po Moorea, doveze banány, ananasy atd. Tihle Polynésani, když si vás oblíbí, tak vás zahrnou vším, čím mohou a nedají si to vymluvit.

Z bójky u maríny Taina zdraví posádka Perly.

Moorea - krmení rejnoků, žraloků a pojídání krevet

Iorana, toto letí, zítra se vracíme zpátky na Tahiti.

Čtyři dny na ostrově Moorea utekly rychle. Moorea leží hned naproti Tahiti Nui, asi jen 10NM plavby od severo-západního okraje. Dočetli jsme se na několika místech, že dvě zátoky na severním pobřeží jsou nejfotografovanější z celé Francouzské Polynésie. 

My jsme v sobotu odbyli nakupování a po obědě jsme vyrazili. Plavba jen 3 hodiny měla samozřejmě i dobrodružný rozměr, ale to jsem myslím popisoval dříve. Každopádně jsme nejprve zamířili do Cookovy zátoky. No ono je to složitější, ta druhá zátoka se jmenuje Oponuhu a asi ještě dvěma jinými způsoby. Každopádně Cookova zátoka není ta zátoka ve které Cook kotvil, byla to ta druhá :-) Ale nám i vám je to jedno, důležité je, že zátoka byla opravdu krásná. My jsme zakotvili velmi hluboko až na jejím konci. Venku foukalo sice 25-40kt, ale uvnitř zátoky byla hladina jako zrcadlo, vzduch se ani nehnul.

Druhý den ráno nás zvonění zvonů vytáhlo do kostela. Děti jsme tam nedostali, starší dělal převozníka a mladší rybařil. Starý katolický farář vedl farnost velmi formálně a kromě krásného tahitského zpěvu to byla tradiční formální katolická mše. Vzpomínal jsem v duchu na neděle v Hanavave na Fatu Hiva ... 

Po mši jsme se najedli a dohodli se, že překotvíme do vedlejší zátoky, že tam jsou Ananasy, krevetí farma a prý místo, kde se dají krmit velicí Sting Rayové (rejnoci) a útesoví žraloci, černocípí. Je to jen 1,5NM. To, co ale nastalo potom, co jsme vypluli z průlivu v útesové bariéře značně předčilo naše očekávání. Venku foukalo 35kt a vlny byly strmé a alespoň 3m, bleble. No tak jsme na kousek plachty přehopsali k vedlejšímu pasu a naštěstí průjezd byl velmi dobře značený a vlny se tam nedostaly přes okraj útesové beriéry. Stejně jsme byli rádi, když jsme zase stáli na kotvě na samém konci zátoky, chráněni před velikým větrem. Kluci juchali, protože v zátoce jen kousek za námi kotvil obří luxusní katamarán Hemisphera i se svými všemi čluny. 

Ráno jsme hned vyrazili na člunu do 3nm vzdálené zátoky, kde je místo zvané "Rejnočí město", nemohli jsme se dočkat, až to vidíme. Cesta byla tam byla s ohledem na veliký vítr poněkud dobrodružná. Dopředu bylo jasné, že to nebude jednoduché, takže Pája se Samem jeli stopem po souši a já s Jonym jsme jeli na člunu a vezli vybavení na šnorchlování. Pája se Samem cestu zvládli bez problému a dokonce zvládli koupit i bagety. My jsme měli trochu štěstí, protože před námi pluli dva čluny Hemisphery, takže jsme je následovali a viděli tak, kudy vede kanál unvitř útesové bariéry. I tak jsme byli úplně mokří ... ale do Stingray City jsme dorazili. Na místě bylo několik místních lodí s turisty, kteří stály po pás ve vodě  a všude okolo nich velicí Stingrayové. Tak jsme skočili do vody a během chvilinky byli u nás. Byli jsme z nich úplně excitovaní, juchali jsme, vykřikovali ... no zkuste se podívat na fotky, špatně se to vysvětluje. Ale když po po vás pluje rejnok, který má v průměru přes metr a vy si na něj můžete sáhnout, pohladit si ho a krmit ho z ruky. Bylo jich tam nespočet. 

Žraloci se drželi jen o kousek dál, kroužili okolo a blíž se neodvažovali ... nebo nebyli oni vlastně hrozně blízko? Byli, ale žraloky jsme si nehladili. Jenže tak moc foukalo, že jsme se za půl hodinky klepali jako osiky, někteří víc, jiní méně. Takže jsme si jeli sníst bagetu na kitařskou pláž. Tak jsme seděli jako pecky v závětří a jedli bagety jako zvířátka. Byly dobré ... Cesta zpátky byla pro náročné, ale zvládli jsme ji, Pája se Samem po souši a my dva s Jonym pod vodou víc než na vodě.

Zážitek to byl  tak skvělý, že jsme si ho dnes zopakovali v lepším počasí a v 5mm neoprénu. Zůstali jsme až do odpoledne, prohlédli si také ostrůvky západně od Moorea. No ale to přeskakuji. Včera jsme se totiž vypravili na pěšší výlet na 4km vzdálenou vyhlídku. Tam po silnici, nazpět lesem. Vyhlídka, i když poněkud přeturistovaná, byla vážně krásná a musel jsem uznat, že Moorea je překrásné místo. Z vyhlídky byly vidět obě krásné zátoky oddělené asi 700m vysokou horou. Různé barvy modré, jasně patrný lem korálové beriéry, krása. Cestou zpátky jsme šly lesem vskutku zajímavým. Rostli tam stromy, které měly kořeny jako zkroucené desky. V lesem jsme pak narazili na několik zrekostruovaných historických sídel, kamenných plošin. Pak nás cesta zavedla na ananasové plantáže. Daloko do krajiny se zakusovaly řádky ananasů ...jen si nařezat .. ale krást se nemá, takže jsme si nenařezali a jen se těšili, že si nějaké sladké místní ananasy dáme na lodi.

Dnes ráno jsme vyrazili na farmu hned tady v zátoce. No ale nebyla to famra jen tak obyčejná, byla to farma krevetí ... prohlédli jsme si, jak je chovají, pak se koukali, jak je loví, no a když už byly ulovené, tak jsme si dvě kila koupili. Nyní jich máme už větší polovinu v bříšku a byly opravdu fantastické.

Zítra je čtvrtek a nás čeká hodně práce na lodi, abychom mohli po příjezdu Vlasty co nejdříve vyplout s krátkou zastávkou na Moorea na další ostrovy.

Z Oponohu bay zdraví milovníci rejnoků,

Petr, Pája, Jony a Sam.

Rychlozpráva z Tahiti … plujeme na pár dní na Moorea

Iorana!

Po návštěvě Papeete, Carefouru, tržnice a jiných se právě chystáme před tím, než přiletí Vlasta na pár dní na protější ostrov Moorea. Všichni jsou Happy, ale znáte to, Carefure je fajn, ale modrá laguna je lepší. Užili jsme si také naše kamarády z Felice a Geronimo. Není to tady špatné, na kotvišti jsou povětšinou moc fajn lidé.

Nemáme ani moc, co bychom napsali, je to tady jako v Evropě, kromě úžasného pohledu na Moorea a západů slunce a Internetu  a dobrého jídla a luxusních superyacht, které člověk jinak vidí jen v časopisu..

Za posádku Perly,

Petr

Jsme v Papeete na Tahiti

Iorana z Papeete. 

Včera jsme po ranním potápění u Tahiti Iti přepluli do Papeete. Potápění bylo slabší, korálový útes byl hodně poničený a kromě našich starých známých rybek jsme nic zajímavého neviděli. Nic nás tedy nedrželo a tak jsme vypluli z naprosto klidné zátoky Phaeton bay na oceán. Na zadoboční vítr síly 5 jsme pohodlně přepluli k maríně Tania, která je vlastně už v Papeete. 

A protože je svět malý, tak jsme na bójce hned vedle Geronimo a v maríně jsme našli Felice. Posádka zkažená civilizací nehorázně zajásala nad Disneylandem na břehu a dnes jsme tedy odsouzeni k výletu do velkoměsta, zařizování. Světlým okamžikem pro mě bude večerní gurmánská akce s Felice, kdy jdeme společně vyzkoušet známá roletová auta s místními pokrmy. 

Místní megakotviště a marína je naprosto přeplněná plachetnicemi, jsou tady i mastňácké superjachty (jen pár). Co ale musí přičíst k dobru je úžasný výhled na protější Moorea, kde zapadá sluníčko a dělá oprovdové divy. A zdá se, že je tady čistá voda na koupání, takže trpět zde nebudeme. 

Budeme tady několik dní a potom vyrazíme naproti na Moorea za žraloky a rejnoky. Vrátíme se sem ale zpátky pro Vlastu, která přiletí 16.8.

Z Tahiti Nui zdraví posádka Perly.

Zprava o plavbe z Rangiroa na Tahiti

Zdravime vas nasi drazi domu ... znate jiste basen Jesefa Vaclava Sladka Domov ..

Domove, domove, drahy a jediny,
nejdrazsi, nejsladsi nad sveta konciny.
Jinde jsou krasnejsi, jedne stastnejsi,
ale tys nad vsechny vlasti mi milejsi ...

Ovsem dnes mi psal kamarad nejake zpravy z domova a tak povazte sami, jestli neni k zamysleni i Cimrmanova cizina.

Cizino, cizino, draha a vzdalena,
jak je mi tesna ta domaci halena.
Jinde jsou krasnejsi, jinde jsou stastnejsi,
napriklad v Japonsku, poznal jsem dve gejsi.

Podle meho ano ... ale pojdme k nasi plavbe. Nuze tentokrat jsme si pockali na pocasi dost dlouho a vypluli az kdyz bylo jasne ze dva dny bude slaby vitr dobreho smeru. Tak se nase plavba odehravala po hopsavem vypluti pasem Tiputa zcela poklidne az idilicky. Rybarili jsme a nevelkou rychlosti, zato na klidnem oceanu jsme si razili cestu kupredu. Jenze Tichy Ocean nam nedava nikdy nic jen tak, takze, kdyz jsme ve tri hodiny rano zapluli za jizni okraj Tahiti Iti, vitr zmizel. Nastartovali jsme motor, ze zbytek 20NM domotorujeme. Jenze jakmile jsme vystrcili nos za okraj ostrova, najednou zacalo foukat 30 kt roti nam, ostre kratke vlny bili do pride a spustil se lijak ... na radaru bylo videt, ze to neni jen takova nejaka prehanka, takze jsme se otocili a vratili se do zakrytu jihovychodni strany ostrova, kde jsme hodinku pockali, az nejhorsi preslo. Pak jsme 6 hodin motorovali proti slabsimu vetru az do laguny a zatoky Phaeton Port, kde jsme na naprosto klidne hladine zakotveni a odpocivame.

S rybarenim to nebyla zadna slava a uz te smuly mam dost. Povazte, kdyz zabrala obrovska dorada a my jsme ji pritahli k lodi a chystal jsem se ji hakem vytahnout na palubu, tak sebou zacala zurive mrskat a najednou byla volna ... byli jsme jako opareni ... chobotnice letela hned znovu do vody, abychom zjistili dnes rano ze se nam dorade nevytrhla z hacku, ale ze prasklo (uz podruhe) ocelove lanko na 80kg, takze jsme navic vlaceli den navnadu bez hacku. To je fakt nehorazne selhani materialu a vzpoura a zrada. V Papeete se proto hodlam vydat do specializovaneho obchodu s rybarskym zbozim a zakoupik radnou novou vybavu aby se podobna situace neopakovala. Dorada mela nejmene 10kg, to by bylo dobrot. No nevadi, jak rikam priste se to opakovat nebude.

Zitra se jdeme informovat na potapeni, pry jsou tady k videni v tuto dobu Keporkaci. No tak uvidime.

Z Tahiti zdravi posadka Perly.

----------
radio email processed by SailMail
for information see: http://www.sailmail.com

Vyrážíme na Tahiti ...

Právě sedíme na kávě a koukáme se na průliv. Voda se valí ven z Atolu, stojí tady metrové vlny, svítí sluníčko a z vln skákají delfíni. Jenže za dvě hodiny se pas uklidní proud se zastaví, vlny zmizí a my vyrazíme s naší Perlou ven z bezpečí laguny a zamíříme s mírným větrem v zádech na Tahiti. Chceme využít dobrého počasí a přeplout na Společenské ostrovy.

Včerejší, den jsme využili skvěle, byli jsme opět šnorchlovat v průlivu a večer jsem pro změnu s Jonym byl s Yaka plonge (potápěcím centrem) na ponoru. Oceán se rozhodl nám nadělit vrchovatě záížitků. Takže Jony po vynoření říkal, že viděl věcí na dvacet let dopředu. Dobře, viděli jsme zase delfíny, tentokrát blíž a na venkovním útesu. Plavali nahuru a dolů, v párech a s malými delfíny. To jsou tak krásní tvorové. Potom nás fasconovali velmi bojovně vyhlížející přes metr dlouzí tuňáci. Ani tentokrát jsme nepřišli o přehlídku žraloků, rozmnožování Surgeon fish a nakonec se nám ukázala i Napoleon Fish (Pyskoun obrovský) a tentokrát byla skoro větší než my. A to nemluvím o velikých lovících baracudách a hejnech rybek čítajících desetitisíce kusů.

Večer jsme byli na večeři na katamaránu La Medianoche. Bylo to fajn.

Dnes tedy vyplouváme, nechce se nám, nene, ale určitě nás čekají další zážitky. Za necelé dva dny budeme na Tahiti,

Z Perly Petr