Zbývají nám poslední tři týdny před odletem domů. Když jsem se podíval na blog, tak mi při pohledu na datum poslední zprávy zatrnulo … vždyť je to 100 let, co jsem psal naposledy. Výmluvy mám, to je jasné. Hned, jak jsme dorazili do Pittwateru, tak jsme začali řešit prodej lodě. Mezitím, i potom jsme si užívali návštěv a nebo jsme naopak my chodili na návštěvy a pak jsem neměl na psaní náladu kvůli špatným zprávám z domova. Taky byly Vánoce, Rolex cup a pak jsme přepluli do Sydney Harbor, strávili Silvestra přímo u opery, pak jsme cestovali, pluli zpátky do Broken Bay, starali se o import Perly a stěhování a o víkendu jezdili na výlety do přírody nebo do Sydney. Nyní jsme v jedné odlehlé zátoce uprostřed národního Parku Ku-Ring-Gai-Chase. Tenhle park je jenom hodinu od našeho mooringu v Bayview. Jde tady najít celou řadu zátok a zákoutí, kde je úplný klid a krásná příroda a tak když nemusíme být s lodí v Bayview, tak kotvíme tady. Jerusalem Bay, kde jsme právě teď je přes týden mimořádně tiché a opuštěné místo. Kromě ticha, ryb a mořských orlů to tady má ještě jednu velkou výhodu, je tady skvělé dopravní spojení do Sydney. Stačí dojet člunem 10 minut proti proudu, pak 30 minut svižné chůze lesem a člověk je na stanici Cowan, odkud jezdí vlaky do Sydney a nebo na druhou stranu do obchodu do Woywaoy. A když vystrčím ruku z lodě, tak mám i signál na telefonu.
Já zase předbíhám. Začnu tedy dohánět čas popořadě. Vrátím se zpátky někam do poloviny prosince, kde jsem vás s psaním zanechal.
Z Port Stephens jsme se vydali do 45NM vzdáleného Pittwater nad ránem. Port Stephens má široký vjezd, není tam žádná zrádná písečná lavice a tak člověk může vyplout, jak se mu zlíbí, třeba jako my v 6 ráno. Hned, jak jsme se ocitli na volném moři se nám starali o zábavu opět delfíni. Veliké stádo předvádělo akrobatické cvičení a lov ve skupině. Delfíni se určitě najedli, zato naše udice zůstaly prázdné. I tak plavba ubíhala rychle, proud i vítr byly příznivé a tak jsme kolem čtvrté už viděli ústí Broken Bay.
Předtím, než jsme stočili loď do zátoky, tak jsme v dálce rozeznali mrakodrapy Sydney a uvědomili si, že už jsme tady, skoro, v Sydney. Na jižním okraji širokého vjezdu do Broken Bay se tyčí starý maják na skále zvané Barrenjoe Y Head. Mnohem později, když jsme se sem opakovaně vraceli jsme si vysoká skaliska, výhled z nich a pláž pod nimi zamilovali. Ale v prosinci jsme jen propluli s plnými plachtami, stočili loď ostře na jih a při západu slunce jsme spouštěli kotvu na noc uprostřed Pittwateru. Tolik plachetnic na bójkách a marínách nebylo ani v Aucklandu. Pittwater je rozlehlá členitá uzavřená vodní plocha lemovaná mnoha zátokami povětšinou zaplněnými mooringy a plachetnicemi. Na břehu jsou četné letní domy všemožné architektonické extravagance, povětšinou veliké a luxusní a někdy také i výrazně nevkusné. Potom, co se nám zdálo přelidněno, když ve stejné zátoce s námi byly kromě Perly ještě další dvě plachetnice, byla tohle vážně tlačenice. Lodě jsou tady od sebe doslova pár metrů. Každá zátoka je přecpaná mooringy, jen těžko se hledá místo na kotvení. O klidu vůbec nemluvím. Na břehu to není o mnoho jiné. Hezké parky, ale jedny jsou plné cvičících skupinek, jiné ak křičících dětí a kousek dál je zase psí park plný hromadně se venčících a radostně štěkajících pejsků a pokřikujících paniček a páníčků. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykl, že je to tady hezké.
Věděli jsme dopředu, že je tady hodně lodí, ale trochu nám selhala představivost. Už před odjezdem z Nové Kaledonie jsme si tady domluvili pronájem mooringu. Trochu mi vrtalo hlavou, že cena mooringu je skoro stejná, jako byla marína na Zélandu No každopádně ráno jsme zvedli kotvu a pomalu přepluli až na samotný konec Pittwaters do Bayview, kde jsme se s pomocí našeho Brokera Roda vyvázali mezi dalších 100 lodí, jen na tomto místě. Opakovaně jsme byli od Roda a později od všech místních ujišťováni, že tohle je naprosto úžasné místo a jak veliké štěstí nás potkalo, že tady máme mooring. Pro místní je to asi pravda, ale mně to chvíli trvalo než jsem si zvykl. Nicméně lidé ze Sydney považují Pittwater za snové místo. Mohu souhlasit s tím, že je to dobře dostupné a když na to přijde a není víkend nebo svátky, tak se tady do dvou hodin dá doplout do hezkých zátok v Ku-Ring-Gai-Chase národním parku, kde to je klidné a milé. Tenhle park tvoří západní břeh Pittwateru, ale jde to tady obeplout a z druhé strany se dostat přes Broken Bay do samého středu parku. A tady je to místy až vysloveně hezké. Jsou tady četné hluboké, fjordům podobné zátoky obklopené skalami a lesem. Jde tady najít místa, kde klokani dávají dobrou noc. Je tady mnoho druhů plazů a ptáků včetně mnoha druhů papoušků, létají tady mořští orly a člověk se tady může ztratit na turistických stezkách a dokonce najít pozůstatky po Aboriginské kultuře staré několik tisíc let. To jsme ale v tu dobu ještě nevěděli.
Nedlouho poté, co jsme se "ubytovali" nás přijela navštívit teta Hanka. Tedy rozumějte Páji teta Hanka. Ta tady žije s rodinou jen 15 minut autem od místa, kde stojíme. Mají s Davidem 3 děti a tak trochu nás adoptovali a vůbec nám všemožně pomáhají, bylo by to bez nich mnohem těžší. Takže Patrikovi jsme měli brzy na lodi a bylo to moc milé.
Ještě než jsme strávili Vánoce u Hanky, tak jsme udělali rychlou pracovní akci na Perle. Ještě neznalí situace jsme okamžitě uposlechli rad Roda a narychlo očistili a natřeli teaky, loď vydrhli, uklidili a naleštili, protože zájemci se jen pohrnou. Udělali jsme fotky, vyrobili vlastní webové stránky www.oceanisforsale.eu a kdo ví, co ještě. Do dnes jsme ještě žádného zájemce na lodi nepřivítali, ale to je protože tohle, pak ono, pak něco a …. teď jsem zvědav, co za výmluvu zase hoši budou mít příští týden, až se budu ptát, kde jsou ty zástupy peroucí se o naši loď.
Když jsme se dostatečně vyřádili na lodi, snědli dort k oslavě mých narozenin, tak tady byly vánoce. Přijali jsme rádi pozvání od Hanky a strávili Štědrý večer a Boží hod vánoční u Hanky. Bylo fajn být u někoho blízkého a u stromečku. I když Pája vánoční přípravy na lodi rozhodně neošidila. Napekla rohlíčky, udělala výzdobu, no všechno jak má být. Bylo mi smutno po klukách a našich, ale bylo to veselejší, než minulý rok, kdy jsme byli samotní.
Na druhý vánoční svátek startuje ze Sydney formule 1 plachetnic, slavný Rolex Sydney to Hobart race. Tento ročník byl 70 a my jsme se vypravili se na tuhle slávu podívat osobně. Jeli jsme po souši od Hanky. Společně s dalšími několika stovkami tisíc diváků jsme sledovali start. Bylo to vážně působivé a byl jsem rád, že jsme se na všechno koukali z výšky útesu u Sydney ZOO. Nad přístavem létalo snad 7 vrtulníků a několik stovek plachetnic mnoha tříd přejiždělo sem a tam a čekalo na start. Pak výstřel a start. 100 stopé speciály vystartovali jako první následované menšími loděmi. My jsme měli hned jasného favorita, team Wild Oats, protože jejich tým má jednu plachetnici hned kousek od našeho mooringu a tak jsme je viděli den, co den trénovat a vozit sponzory. A co byste řekli - vyhráli, porazili Americký speciál a dopluli do Tasmánského Hobartu první. Bylo to už po osmé v řadě, kdy vyhráli tenhle nesmírně náročný závod s lodí Wild Oats IX.
Potom jsme se vrátili domů na Perlu, sbalili se a vypluli do Sydney. Tak se stalo, že 28.12.2014 jsme na plachty vpluli do Sydney Harbor, propluli kolem Manly a kanálem a propluli v 1600 kolem opery a pod Sydney Harbor Bridge. Byl to silný moment. Proplout kolem opery a pod mostem je prostě pecka a svým způsobem to je pro teď také protnutí cílové linie na naší plavbě. Proti větru jsme prokřižovali zpátky a zakotvili přímo u opery. Otevřeli jsme si lahev Madeiry zakoupené osobně na stejnojmenném ostrově v Atlanském Oceánu před 2,5 lety. Zavzpomínali na rodinu a naše kamarády a pak se jen koukali, jak zapadá sluníčko za mrakodrapy, opera, most a hlavně život je krásný.
V Sydney jsme zůstali nejen na Silvestrovskou oslavu a ohňostroj ale ještě další dva týdny do 13 ledna. Byli jsme na výletě s Windarrou v Modrých horách, chodili po Sydney, koupali se v Manly a byli v Muzeu a na lodi Coockově lodi Endouver …. Ale o tom bude další článek, přece po mě nemůžete chtít, abych to všechno dohnal za jediný večer.
Zdravím moc domů, však se za tři týdny uvidíme,
Petr
If you are interested in buying our great boat Beneteau Oceanis 46 go to www.oceanisforsale.eu or www.oceanisforsale.com or www.beneteauforsale.eu where you can find all information and photos.
Žádné komentáře:
Okomentovat