Zátoka Kaiarara, ráno
Jem s vypětím všech sil jsme se vypravili z lodě. Člun jsme nechali na pláži Bush a vybaveni pohorkami a svačinou se vrhli do kopce. Skvěle upravená pěšina, vedoucí asi 7 km docela slušného do kopce z kopce nás dovedla k první atrakci výletu - přehradě Kaori Dam, která sloužila společně s ostatními přehradami k dopravě ohromných kmenů Kaori z hor k moři. Tato konrétkí je nejzachovalejší a největší na Novém Zélandu.
Kaori Dam
Pak jsme pokračovali dále nahoru až na tu horu. Celá stezka vedla opět překrásným Damaroňovým lesem. Všude voněli Tea Tree (manuka), řvali cikády a stínili nám ohromné stromové kapradiny, palmy a tea tree tvořící prostřední patro lesa po korunami damaroňů, černých borovic a vysokých Tea Tree stromů a mnoha, mnoha dalších, které neumím jmenovat. Jít takovým lesem, už jsem to psal mnohokrát, je prostě tak skvělé, všechny ty zvláštní stromy a rostliny, ty vůně, člověk se cítí zrovna jako pohlecen tou zelení. K tomu ještě nesmím zapomenout na zvuky. Tady to jsou především cikády, které fakt řvou, ale také nespočet ptactva, které naopak nádherně zpívá. Občas se podaří nějakého opeřence vidět a to pak člověk může přiřadit hlas k podobě a má z toho radost, tedy do chvíle, než to zapomene.
Mt. Hobson Track
Dnes byla cesta zajímavá i díky kamenům, skalám a půdě. Měnila často během výstupu a bylo mi úplně líto, že jsem nedával ve škole víc pozor a neumím z těch různě barevných kamenů a hlíny a usazenin a vrstvení vyčíst co se tady dávno dělo. Muselo toho být hodně.
Vrstvení hornin pod Mt. Hobson
Poslední část výstupu
Poslední část cesty byly už jen schody. Několik set výškových metrů schodů. Nohy mám z nich ještě teď dřevěné. Výhled, které na nás na vrcholu čekal však stál za námahu. Výhled 360 stupňů na celý ostrov, na ostrovy okolo a kdyby bylo jasno, tak až do Aucklandu. Tak jsme se posadili na tom místě a hodinu jedli a kochali se a fotili, pak se zase kochali a znovu fotili a vůbec jsme se nemohli té krásy nabažit. Fotky to jen chabě umí zachytit, co vidí člověk okem.
Výhled na západ směrem na Auckland a zátoku Kaiarara s Perlou
Pak jsme se vydali dolů, ale jinou cestou. Schody tam byli taky, ale po cestě ještě Chalupa pro turisty, Hut. To tady mají na mnoha stezkách, Patří to k místní vybavenosti. Je to jednoduchá chalupa s dvěma velkými místnostmi na přespání a jendou místností, kde se dá uvařit, záchod venku. Jednoduché a naprosto funční. A ten úžasný výhled. Peníze (asi 250kč na osobu za noc) se hodí v připravené obálce do schránky v chatě. Úplně mě mrzelo, že tam nemůžeme přespat a taky mě to navnadilo na náš výlet na Jižní ostrov.
Mt. Heale Hut
Vysutý most na South Fork Track
Po návratu z výletu jsme dojeli na člunu nakoupit do jediného obchodu na této straně ostrova do Port Fitzroy a hned potom zvedli kotvu a vydali se na kotviště, kde bychom měli být lépe chráněni před silnými větry cyklónu, který bude přecházet v úterý. Ale už zítra má neskutečně lít a foukat silný vítr. Teď už to je vlastně jen tlaková níže po cyklóně June. Vítr už klesl na pouhých 50 uzlů a má zeslabit jen na 40. No je to naše první tropická bouře, takže jsme na ni zvědaví a snažili jsme se připravit, jak jen umíme. Překotvili jsme do zátoky, která by nás měla chránit před větry ze všech možných stran. Zátoka má ploché a písčité dno, to se naší kotvě líbí. Kromě hlavní kotvy s 60 metry řetězu jsme spustili i druhou kotvu v úhlu asi 90 stupňů. Je to naše záložní CQR kotva s 10m řetězu a dali jsme 40m lana. S dvěma kotvami bychom měli vydržet snad cokoliv. Navíc jsme na palubě všechno uklidili, složili jsme biminy a máme všechno připravené tak, abychom mohli sundat i sprayhood, když to bude potřeba.
Nagle Cove, kde hodláme přečkat přechod níže
Jsou tady s námi dvě plachetnice a asi tři motoráky. Navečer se obloha začala pomalu zatahovat až úplně ztemněla, když zároveň zapadlo sluníčko. Je po krátce po úplňku, mělo by být světlo, ale je úplná tma. Špatné počasí bude trvat až do středy, nejhorší bude úterý. Tak nám držte palce. My jsme dobře připraveni, máme zásobu knih na čtení, plnou lednici, takže si uděláme pohodu, než se to přežene.
Do Čech zdraví,
Petr a Pája
Žádné komentáře:
Okomentovat