Průliv Man O' War do Port Fitzroy
Tak kotvíme u ostrůvku Motutapu v Islington Bay s asi 100 dalšími jachtami ... k tomu se později ještě vrátím. Rád bych vám však zmínil dvě věci, které se ještě týkají Velkého Bariérového ostrova.
Delfíni ve Smokehouse Bay
První jsou delfíni. Už dvakrát jsem vám psal, jak navečer do zátoky Smokehouse Bay připluli tři delfíni. Teď už vím, že to byli delfíni skákaví. Jsou velcí, šedí, světlé mají jen břicho. Když tam byli podruhé, tak jsem šel za nimi do vody. Byl jsem u lodě a čekal, jestli připlují. Viděl jsem den předtím, jak byli kolem dvou potápěčů. Ale za mnou něpřipluli, byli blízko, ale ke mě nešli. každopádně byli velicí, 2,5-3M a byli ladní a krásní. A také byli velice hraví. Hlavní důvod jejich návštěvy v zátoce, jak se mi zdálo, bylo to, aby si mohli hrát před plujícími loděmi. Každou loď a člun, který plul zátokou okamžitě zaregistrovali a hnali se k němu, aby si mohli zaplavat v příďové vlně. Pak se pomalu vrátili mezi lodě a okukovali je z bezprostřední blízkosti. Dlouhou dobu strávili u sousedů. Ti měli děti, které výskali, když je viděli a delfínům se to asi nějak líbilo, tak byli u nich skoro dvacet minut, vynořivali se, zanořovali. Tihle lidí měli také malého psa, který zase naopak pozoroval delfíny. Fotky za moc nestojí, bylo už šero.
Zátoka Whangaparapara
Druhá věc, ke keteré bych se vrátil je výlet ze zátoky Whangaparapara k termálním pramenům. Už jsem se o tom zmínil včera, nicméně se k tomu musím vrátit. Zátoka Whangaparapara a přilehlá vesnička je malá a malebná. Před sto lety to však bylo významné industriální centrum. Byla zde velká pila na zpracování Kaori, velrybářská stanice a docela velký přístav zajišťující dopravu dřeva až z Poloostrova Coromandel a z Aucklandu. Dnes najdete jen zbytky průmyslových budov v lese a na okraji zátoky sem, tam zbytky docků. Celá zátoka je dnes klidná a tichá. Je tady malý kemp a je to výchozí místo několika turistických tras. Jedna z nich vede až k mokřadům na západní straně ostrova a k okraji bývalého kráteru, kde teče krásný potok, bystřina, jako mnohde jinde, jen tahle bystřina má vodu teplou 30-45 stupňů. Na rozdíl od všech podobných míst, kde byly termální prameny spoutány do lázní a vstup je tam za poplatek, tady jste uprostřed lesa a kdyby tam nebyla cedule a lavička, tak by vás ani nenapadlo do toho potoka lézt. Tedy pouze, pokud byste se chtěli osvěžit, ale jak byste byli překvapení, že je voda docela horká. No ano, trochu je to cítit sírou, ale jinak to vypadá jako každý jiný potok v horách.
Horké prameny
Po koupeli jsme došli zpátky ke člunu. Ten opět plaval daleko od břehu, protože byl odliv, když jsme odcházeli a příliv, když jsme přišli zpátky. Dojeli jsme na loď a připravili všechno na dnešní odjezd. Dnešní přejezd byl asi 45NM. Foukal zadoboční vítr do 20 uzlů, tak jsme první půlku pluli na genu a druhou, kdy vítr trochu polevil jsme vytáhli genaker. Musíme teď kormidlovat, protože se nám stále odpojuje gyrokompas a díky tomu nemůžeme používat autopilota. Nevadí nám to, kormidluji vlastně rád, jen když prší, tak bych byl radši uvnitř. Budu se na to muset podívat, občas je fajn mít jedny "ruce" navíc. Po cestě jsme viděli zase delfíny, tentokrát to byli delfíni obecní. Ti jsou menší a jsou to ti s výraznou kresbou na boku, no vypadají jako z dětských omalovánek. Hráli si kolem lodě docela dlouho, takže jsme si jich užili.
Delfíni obecní na cestě do Aucklandu
Jak jsme se přiblížili k Aucklandu, tak prudce vzrostl počet jachet na moři. Jak motorových, tak hlavně plachetnic. Ono totiž na NZ je stejně registrovaných jachet, jako obyvatel. Takže každý tady jachtaří. Skoro by to svádělo k tomu, že je to jako v Chorvatsku (a odpust mi Jadrane, vím kde jsem s tím vším plachtěním začínal), ale je tu přece jen velký rozdíl. Většina lodí v Chorvatsku je charterových a jezdí na ně v sezóně party na týden či na dva, hlavně motorují, kotví v maríně, večer hulákají a pijou jako duhy. Tady jsou téměř výhradně majitelské lodě a na nich jeden, dva lidi nebo rodina. V zátokách je ticho, všichni plachtí, když to jen trochu jde, většinou nepoužívají motor na člun, ale pádlují a člověk o nikom neví. Přesto jsme tolika jachtám odvykli a jsme z toho rozladění, když je zátoka planá. Za tu dobu v jižních mořích mi přišlo, že když někde byly víc jak tři lodě, tak tam bylo narváno. Už teď se těším zase ven , kde budeme samotní.
Auckland v mracích
Před námi je ovšem zítra Auckland. Tři dny budeme ve městě, než dorazí David. Budeme kotvit v centru města, máme už teď domluveny nějaké návštevy, chceme do muzea a Pája po obchodech a já něco málo zařídit kolem lodě.
Zdravím
Žádné komentáře:
Okomentovat