Translate

10 ledna 2014

Jsme připraveni vyplout ...

Po měsíci v Maríně jsme přepraveni vyplout z řeky zase na oceán. A musím říct, že se už hrozně těším. Těším se na plachtění, na čistou vodu, na delfíny, potápění a koupání, na nová místa a klid v zátokách a na to, že nebudu muset pořád něco kupovat. Od Silvestra, kterého jsme oslavili s ostatními jachtaři u šéfové maríny Sharon, jsme jen stále pracovali a pracovali. Bylo to skoro nekonečné množství malých drobných oprav, vylepšení a restů, které člověku zaberou nesmírně času a spotřebují velké množství energie. Tak jsem každý den od sedmi do sedmi něco dělal na lodi, sháněl po městě a pak do půlnoci ještě hledal kde co na Internetu a psal zuřivě a mnohdy zcela zbytečně emaily na všechny strany.
Mám z toho, i přes všechnu neefektivitu, převážně dobrý pocit. Seznam s věcmi k opravě se významně zmenšil a to i přes to, že v jednu chvíli tam přibývalo víc věcí než jsem odškrtával jako hotové. Taky se poněkud vyčerpal náš opravovací rozpočet z čehož zase už tak dobrý pocit namám. Největším projektem byla výměna kotevního vrátku ještě před vánoci, výměna vnitřních wantů a seřízení takeláže. Teprve dnes byli "odborníci" z IYS předělat špatně seřízenou takeláž (lanoví, hlavně to pevné, které drží stěžeň) a stěžeň je zase skoro rovně. 

Byly tady i světlé chvíle, dnes jsem konečně po třech letech sehnal správnou velikost aluminiových lahví na plyn, které se přesně vejdou do našeho kastlíku. Pak jsem dvě hodiny sháněl součástky na připojení Novozélandské lahve k Evropské lodi. Člověk se stále učí, takže dneska vím, že jsou pravé a levé závity v imperiálním a metrickém systému a vůbec nejlepší je, když se to všechno pořádně zamíchá dohromady a pak si různé země vyberou kombinace, které mají vzájemně nulový průnik ... no nakonec přišel na řadu nůž a objímky. Všechno ale funguje a bezpečné to je nejméně jako předtím.

Včera jsem musel pro změnu vyměnit startovací baterku, protože ta stará bohužel začala téct a s tím se nemůže jezdit. Přišel jsem na to náhodou, když jsem potřeboval nastartovat auto a tak jsem si půjčil baterku z lodě a ke svému překvapení jsem našel v krabici pod baterkou vyteklý elektrolyt. Ve skutečnosti auto nešlo nastartovat, protože má velmi neobvyklý imobilizér, který jsem se naučil ovládat až dva dny po koupi auta a do té doby jsem si myslel, že je špatná baterka. No a teď jsem kontroloval startovací baterku znovu a opět tam byl vytelký elektrolyt, tak jsem musel jet sehnat novou. Už je namontovaná, ale zabralo to víc jak půl dne.
Jiný půlden jsem řešil náhradu rollerů na kotevní řetěz. To jsem se po neúspěšném kohoutkování a slepičkování omylem obrátil na dealera Beneteau ... ojoj, to byla zase ztráta času, paní se po půldenní komnikaci a číslech trupu a motoru dostala jen k otázce kolik člověkodnů technika Beneteau budu potřebovat a když jsem jí dost nevrle odpověděl 0, jen ty dva rollery a 10 zámečků do skřníněk, tak už mi nikdy neodpověděla. Další den jsem to vzdal a na druhý pokus našel dílnu, kde mi vyrobili nové rollery na zakázku. Jsou lepší než ty originální, dokonce se otáčejí, jak mají.
V neděli jsme jeli, jako vždycky na výlet. Tentokrát jsme si trochu ráno pospali a vyrazili jsme později, tak jsme nejeli daleko, jen na část pobřeží, které se jmenuje Tutukaka coast. Prošli jsme se po několika plážích, cestičkách, pokochali se výhledy a dokonce jsme se nakonec koupali ve vlnách a záviděli serfařům jejich prkna.
Dnes jsem byl pomáhat dopoledne našim známým z Offshore Haven s odmontováním stejného kotevního vrátku, jako jsme měli my. Ten po pěti letech vypadal naprosto tragicky, vůbec jsem nechápal, jak mohl do teď fungovat. Horní část převodové skříně ze slitiny hliníku byla úplně zkorodovaná a rozpadlá na padrť, ložisko tam už prakticky nebylo, něco takového jsem neviděl. Po zkušenostech s naším vrátkem šlo odmontování dalšího rychle, za dvě hodiny jsme měli hotovo. Peter už má objednaný nový, bohužel má smůlu v tom, že na skladě distributora byl jen jeden a ten máme namontovaný my. 
Zítra tedy vyrazíme z Maríny asi v 1500, pro změnu za přílivu. Ten je tady opravdu citelný přes 2,5m. Ty lodě na fotce jsou kousek od nás a při přílivu normálně mohou odplout. My bychom na jejich místě leželi na boku. Protože to je po řece docela daleko, tak asi doplujeme zítra jenom k ústí řeky a tam přenocujeme a teprve další den se vydáme podél východního pobřeží objevovat krásu této krásné země z moře.

Budu zase pravidelně psát, abyste měli co číst v sychravých dnech u nás doma. Tady je zase pravidelná sezóní ozónová díra, takže slunce opravdu pálí i když je jinak docela příjemně.

Zatím zdravíme domů,

Petr a Pája


Žádné komentáře:

Okomentovat