Tenhle ostrov je společně se zátokou ostrovů takovou jachtařskou atrakcí číslo 1. Je to proto, že tady je dostatek bezpečných kotvišť, nespočet krásných zátok a hezké stezky na ostrově na chození. Navíc, tento ostrov leží asi 40NM od břehů severního ostrova a tak už tady je čistá voda a spousta života pod vodou. Tolik průvodce a já nejprve popíšu naši včerejší, 70NM dlouhou přeplavbu, která měla i jisté dobrodružné prvky. Tady na Zélandu je počasí už poměrně nestálé a umí tady z jihu přicházet brázdy nízkého tlaku následovné studenou frontou s ledovým vzduchem z Jižního oceánu a také sem umí dorazit tropická níže (předstupeň cyklóny) z tropických oblastí korálového moře. A tyhle věci se umí rychle vystřídat. Takže, podobně jako v severní Evropě, je potřeba každý den sledovat počasí, aby člověk nevyplul do sluníčka a nedouplouval v bouři a několikametrových vlnách.
Takhle vypadá přechod fronty na NZ, z 1024 na 1010 během 10 hodin.
Teď tady zrovna právě nastala přesně výše popsaná situace. My jsme věděli, že musíme vyplout brzy, abychom se na Velký Bariérový ostrov dostali před příchodem silného větru. A také jsme věděli, že to nebude úplně možné a že budeme doplouvat již s 20 - 25uzly z boku. Tak jsme vyrazili do bezvětří, 6 hodin na motor, pak se ukázal vítr, postupně zesiloval a s ním se budovalo i moře. Tomu to tady nedá velkou práci, protože tady všude tečou silné proudy a jakmile foukne proti proudu, tak se zvednou strmé vlny velice rychle. Dopluli jsme akorát, vlny už měli kolem 2 metrů a foukalo v nárazech skoro 30kt. Po sedmé hodině jsme vplouvali do ústí soustavy zátok kryté menší ostrovem, kam vlny nemohou. Úžasné místo a jak my jsme byli rádi, že jsme tady. Za námi asi 5nm jsme viděli ještě jednu plachetnici, bylo mi jich úplně líto, že se ještě musí hodinu trápit.
Přiblížení k Great Barier Island
Během cesty jsme měli zase jednou štěstí a chytili jsme slušného Bonita, viděli jsme zase nějaké tučňáky a dokonce jsem viděl na otevřené oceánu žraloka modrého nebo dlouhoploutvého, to pán otevřených oceánů a vyznačuje se tím, že opravdu nemá strach. Tenhle byl půl metru od lodě, vůbec nevypadal, že spěchá a odhaduji, že měl 2,5-3m. Byla velmi dobře vidět jeho štíhlá silueta, tmavě modrý trup a zakulacená hřbetní i ocasní ploutev. Pomalu zaplul do vlny a zmizel, v tu chvíli jsem na focení ani nepomyslel, protože kormidlování v kolmých vlnách bylo výzvou i pro mě, natož pro autopilota.
Vjezd do oblasti , kde právě kotvíme je opravdu velkolepý, docela vysoké skály a kopce z obou stran se sbíhají a na konci už je jenom úzký průjezd do vnitřní části Port Fitzroy. Port Fitzroy je ze západu chráněn ostrovem Kaikoura a vnitřní část je tvořena hlubokými, úzkými zátokami po celém obvodu. Každá ze zátok je trochu jiná, jiné dno, chrání před jinými větry. My jsme měli původně namířeno do nejhlubší zátoky Rarohara Bay, ale vítr si tam našel cestu a 20 s nárazy 27 na nás bylo trochu moc. Tak jsme zamířili vedle do podobné zátoky, ale tam to bylo skoro stejné. Nakonec jsme na noc zůstaly naproti v mělké, ale správně otočené zátoce, kde skoro nefoukalo. Bohužel byť dobré dno, zátoka měla přes dvacet metrů hloubky. Ona teorie o kotvení je teorie a praxe je praxe. Většinou se snažíme kotvit tak, abychom mli dostatek místa a pokud možno dáváme 5 x hloubku, jenže na dvaceti metrech to nejde. Tak jsme tam dali celých 60 metrů, co máme, drželo to skvěle ale bohužel kolem bylo dost lodí, takže o dostatku místa nešlo mluvit.
Východ slunce v Port Fitzroy
Vůbec tedy je fakt na můj vkus lodí příliš a tady konkrétně jsou kromě plachetnic i motoráky a ty se většinou točí trochu jinak, takže je s nimi potíž. Přes noc jsme drželi dobře, ráno jsme něco málo udělali na lodi, obloha byla stejně zatažená a když jsme si nachystali člun, že pojedeme na malý výlet otočil se najednou vítr o 180, zesílil na 20 a než se kotva znovu zasekla, tak jsme byli skoro na břehu na druhé straně zátoky. No ještě, že jsme nikam nejeli, zvedli jsme kotvu a zamířili, stejně jako všechny ostatní lodě do jiné zátoky.
Takhle to vypadalo odpoledne
Když jsme kotvili z různých důvodu už potřetí byl můj badatelský klid prolomen, až příliš živě se mi vybavil pocit bezmoci, který jsem prožíval V Chaguramas na Trinidadu, kde jsem nemohl zakotvit ani na podesáté. Teď kotvíme také ne zcela ideálně, ale držíme a do nikoho nevrážíme, tedy snad a do teď.
Les nad Port Fitzroy
Dokonce jsme byli na procházce na břehu u vodopádu. To mi spravilo náladu. Tady člověk ujde 5-10 minut a bez ohledu na množství lodí, stanů nebo aut je najednou sám uprostřed opravdového původního lesa a bez sebemenších známek civilizace, kromě skvěle udržované stezky. Les je úplně pokaždé jiný a pokaždé tak krásný. Vodopád byl malý, ale hezký. Za hodinu vycházky jsme potkali 0 lidí, skělé. Teď jsme už zpátky na lodi a Pája připravuje k večeři Passion Cru (syrová ryba s kokosovým mlékem a citrónem) ze včerejšího tuňáka.
Sashimi a Passion Cru
Mějte se doma hezky,
Z Port Fitzroy zdraví posádka Perly.
Žádné komentáře:
Okomentovat