Máme za sebou další dva dny pobytu. Zatím se stále orientujeme, ale už se začáná rýsovat první potápění na pondělí, zítra jdeme na nějaké procházky tady po okolí a v neděli pojedeme do Bela Vista, druhého města na ostrově. Mají tam prý každou neděli celovesnicovou oslavu neděle - fete.
O zážitky tady máme postaráno. Včera jsme byli v darvinově institutu koukat na želvy a leguány. Pak jsme měli fakt velký, dobrý a levný hamburger a zbytek dne už jsme věnovali obcházení potápěcích center, abychom pomalu začali organizovat naše potápění.
Zjistili jsme, že náš první plán s pobytem na potapěčské lodi je finančně nereálný a tak jsme si obešli centra a v pondělí se začneme potápět tady v centrální části Galapág. Večer jsme vyrazili na Teoše, Polskou plachetnici. Musím říct, že to velice příjemný večer, historky jedna lepší než druhá. Vojtek si sám postavil svou loď a na cestách už je 4 rok. Tak nějak pomalu pluje kolem světa. Střídá posádky. Poláci tak nějak všude drží spolu a jsou tak nějak všude, takže v každém světa koutě na někoho narazil. Zajímavé bylo srovnání našich a jeho zkušeností z Los Roques a Aves. On měl prostě neuvěřitelné štěstí, takže jeho neprohlíželi a ještě ho vozili na lobstery ...
Zakončili jsme černými historkami o žralocích žeroucích děti na Capo Verde. Kromě povídání nás vybavili vemi cennými informacemi o Galapágách a jak a co udělat ekonomicky, kde jezdí aytobusy a kde mají dobré jídlo za 3USD atd. Bylo to fajn.
Pak jsme se vrátili taxíkem na Perlu, byla asi zhruba půlnoc. Když už jsme se chystali do postelí ozve se v rádiu Peter, Peter, tady Aňja ... volali Poláci. Ha, co jsem zapomněl, řekl jsem si a odpověděl, tedy Petr, co se dějě? Aňja Polsko anglicky vzrušeným hlasem povídá Petr, maj problem, that trimaran, pamatujes, ten trimaran se utrhl z anchora i druftuje k vam, podivej sa z okna, vidis, vidis ten problem ..., yes, vidim ho ok - no potreba jest tveho dingyho - well ok, our dinghy is not on water, it will take a while ... dobro, mi tam jedeme ...
Takže polonazí v noci ve vlnách jsme začali rychle sundávat našeho nového, rychlého, ale velmi těžký člun a nadávat motor a vyndávat ze dna batisty nádrž a za 15 minut jsme už byli na cestě. Vojtek s Aňjou byli už mezitím dávno na trimaránu. Jeho posádka už byla 10 dní pryč. Podařilo se jim nějaký provazem uvázat trimarán k velké bóji. Pak jsme dovezli naše vyvazovací lano a vyvázali je pořádně. Na trimaránu zůstaly klíče, takže Aňja během záchranné akce ještě nastartovala a jela s trimaránem, jenže zbytky kotevního lana se brzy namotali na šroub. No hlavně, že jsou bezpečně přivázaní. Od toho, aby se jim loď potopila na útesech bylo jen kousíček.
Pak následoval rozhovor s kapitanátem ... na jehož konci nám důstojník ve službě řekl thank you ... no bylo to asi všechno co uměl. Tak jsme se rozloučili a my jsme ráno byli na kapitanátu, aby kontatovali jejich agenta a informovali majitele. na Trimaránu jsme ráno nechali lísteček, aby nám vrátili lano na Perlu. na kapitanátu nám později řekli, že dva chalpy z trimaránu jsou hospitalizováni v nemocnici a že agent je informován.
Když jsem šel někdy o půl třetí do postele, tak jsem nemohl přestat myslet na naši kotvu. Trimaránu se jednoduše předřelo kotevní lano a druhou kotvu bez problému vlekl celou zátokou.
No dnes jsme tedy zrušili naplánovaný výlet pro nedostatek spánku, zasekli jsme se na rybím trhu .... když se podíváte na fotky, tak to nepotřebuje vysvětlení ....
Odpoledne jsem se byli projít na pláž a na vykoupat do lávového fjordu. To bylo úžasné, čistá voda, nádhera. Po cestě člověk všude vidí mořské leguány, ve vodě plavou rejnoci a veliké karety. ... zvláštní místo tyto Galapágy.
Mnoho pozdravů domů posílá posádka Perly.
Žádné komentáře:
Okomentovat