Translate

17 července 2013

Z atolu Rangiroa, velké vlny, první průliv, kamarádi a podvodní ráj

Nana! včera dopoledne jsme slavně propluli do atolu Rangiroa prulivem (tady se říká pasem). Při dramatickém průjezdu pasem nás přivítala jásavým křikem posádka Felice, která celou akci sledovala z restaurace na břehu.

Pojďme ale o pár hodin zpět. Poslední zprávu jsem myslím posílal, když jsme se v neděli odpoledne ukryli za atol Manihi a užávali si dvě hodiny plavby bez vln. Oceán nám vážně nedal nic zadarmo, jen co jsme vystrčili nos zpoza atolu, tak jsme se opět dostali do velkých strmých vln, které zmítaly lodí až hrůza. Celou noc nás drželo psychicky nad vodou jen to, že další den ráno budeme už u pasu Tiputa do atolu Rangiroa.

Průjezd do atolu je poněkud věda. Jde o to, že atol je v podstatě uzavřená laguna, kterou spojuje s oceánem jen několik průlivů, Při přílivu a odlivu se tedy musí všechna voda dostat do atolu nebo ven. V ten moment pasem teče neuvěřitelně silný a dravý proud tam nebo zpět. Proud je tak silný, že bychom jednoduše ani s pomocí motoru prostě neprojeli. Kdyby ale proud byl to nejhorší .... nejhorší je, že silný proud protékající pasem se střetává s oceánskými proudy, oceánským vlněním a větrem. Pak se v pasu vytvoří tzv. stojící kolmé vlny, někdy vysoké až dva metry. Ty se neustále lámou a vzniká tak vodákům velmi známý válec. V jiných místech jsou veliké peřeje, víry a jiné lahůdky. Když vezmeme v úvahu, že celý pas je široký několik desítek metrů a je lemovaný korálovým útesem, tak si dovedete představit, že průjezd může být dost adrenalínovým zážitkem. Uvnitř laguny pak už jsou jen korálové hlavy , mělčiny apod. Teorie říká, že průlivem je třeba proplouvat v době kdy je tzv. slack current, což bývá při vrcholícím odlivu a přílivu. No jo, jenže množství vody v laguně se také mění s tím, jak fouká vítr a jaké jsou vlny, které se lámou přes útesy na návětrné straně atolu. To mění tabulkové časy přílivu a odlivu a nebo také znamená, že průlivem stále teče silný proud.

Tak jo, konec odborného semináře, pojďme popsat náš první pas. Podle celonočních spekulací a výpočtů a odhadů jsem došel k tomu že na Rangiroře a v pasu Tiputi má být vrchol přílivu asi v 9:30. Tiputy je hlavní, široký a "jednoduchý" pas. Tak jo, připluli jsme přesně na čas, bylo mi jasné, že v 30 uzlovém větru z jihovýchodu bude proud téct stále a ven, vítr bude po proudu, ale proti oceánskému vlnění. Snažili jsme se tedy koukat do pasu dalekohledem a vyhodnotit, podmínky. Když jsme byli 10 minut od ústí, tak z leva přicházela slušná bouřka, ale už bylo pozdě se vracet, byli jsme uprostřed vařící se vody a peřejí a lamajících se vln. Myslíte si, že to bylo všechno, nene, nebylo. Když jsme tak tak na plný plyn vplouvali do pasu, začalo lít jako z konve, skoro nebylo vidět. Ipad na kterém jsem měl mapu a který byl v nepromokavém obalu začal žít po svém a začal zmateně zvětšovat a zmenšovat mapu, no jednoduše, neviděl jsem skoro nic, jen stojící vlny v pasu, přidal jsem motor na doraz, pluli jsme 2.5kt. V tu chvílí se ze břehu ozvalo "PERLA ALBA, JOHOHO". V zápětí jsme věděli, že jsme projeli, že sice plujeme jak v řece, ale vlny jsou za námi a před námi byla klidná hladina laguny. Déšť jak začal, tak skončil, vítr už foukal jen 20. Podívali jsme se po křiklounech a viděli tam poskakující Nory z Felice. Věděli jsme, že jsme to zvládli. Uff. Na kotviště to bylo kousek, takže v 11 jsme stáli kousek od Felice v klidné čisté modré vodě. Kluci hned naskákali do vody, všude ryby, krása. Byli jsme tak rádi, že jsme to zvládli. Netrvalo to ani hodinku a už nám volal Jo, jestli s nimi půjdeme na oběd. Nešli jsme užívali jsme si na lodi. Až odpoledne jsme se vypravili na souš. Setkání s kamarády z Felice a Lady Emily bylo tak fajn.

Vzali nás hned na kafíčko do restaurace u průlivu, odkud pozorovali náš příjezd. Už když jsme přicházeli nevěřil jsem vlastním očím. Průlivem se valila voda ven jak dravou řekou. Na kraji byla terasa kde jsme se posadili na kafe a opařeni pohledem na průliv jsme pozorovali delfíny skákající ze stojatých vln .... expreso, čokoláda ... to byly endorfíny.

Dnes jsme se rozdělili, Pája šla do městečka a já s klukama jsem byl šnorchlovat na místě zvaném akvárium. První žraloci, útesy spousta, spousta ryb. Pája ještě nechce kvůli novému tetování z Nuku Hiva do vody, takže zítra má být bezvětří, tak půjdu s Jonym udělat zkušební ponor do "akvária", zkusíme driftové šnorchlování v průlivu no prostě si budeme užívat pohodu, jak pravili z plachetnice Geronimo: "užívejte si dovolenou".

Internet jsme ještě nenašli, ale víme, že tady nějaký je ... tak jen vydržte, alespoň už budou nějaké fotky.

Z Perly zdraví nadšená posádka.

Nana!

Žádné komentáře:

Okomentovat