naše plavba kolem světa a s ní spojená dobrodružství pokračují. Přeplavba z Barbadosu na 90NM vzdálený Saint Vincent proběhla podle plánu a bez problémů. Pasáty foukali o něco méně, než při plavbě z Kanárských ostrovů, ale nakonec jsme opět motor použili jen na zvednutí a položení kotvy a celou dobu pluli na genu. Nová posádka zvládla svou premiéru ve službě na jedničku, takže jsem se i docela vyspal. Pravdou také je, že jsem si opět vzpomněl na naše první dny po vyplutí z Kanárů a to ve spojení s mořskou nemocí. Ne, tentokrát nikdo ryby nekrmil, ale žaludek na vodě jsme měli všichni čtyři.
Hned po vyplutí z Barbadosu se na nás připluli podívat krásní velcí delfíni. Létajíí ryby se opět rozlétaly a překvapilo mě, že některé byly pěkně veliké, mnohem větší, než jaké jsme doposud viděli. Během noci byl docela provoz, několik jachet, několik paneláků, nějací rybáři.
Ráno, nám oceán nadělil opět dorádu, neměla sice 8kg, ale byl to i tak pěkný kousek. Zvládli jsme to celé jen ve dvou s Pájou. Po snídani z dorády už byly filety v mrazáku. Odložili jsme si stranou zbytky na krmení rybek. Ještě jsme se tady nebyli pod vodu ani podívat, tak nevím, jestli to nebudeme muset vyhodit.
No a první zážitky z nového ostrova - je úplně jiný než Barbados. Vysoké zelené kopce porostlé deštným tropickým lesem, tmavé sopečné pláže. Na první pohled řádově chudší obyvatelé než na Barbadosu a s tím spojená mnohem větší exotika a také zoufalá snaha místních si něco přivydělat při každé příležitosti, bohužel zřejmě také větší kriminalita. Ale krátce k našim prvním zážitkům.
Proclení bylo prvním dotykem zdejší reality. S menšími obtížemi a za výrazné pomoci místních jsme vystoupili ze člunu u rozbitého mola v druhém největším městě s francouzským jménem Chateaubelair. Podle pilota zde bylo doporučené místo ke vstupu do země. K velkému zklamání místních nás s Pájou Janek jenom vysadil a nepotřebovali jsme tedy hlídat člun ani jinou službu. I přesto se nás hned ujal místní 20 letý kluk, že nás dovede na celnici a kam budeme potřebovat. Celnice byl jeden z domů na pláži. Lišil se jenom tím, že před ním stála velká krásná motorka. Prošli jsme dvorkem, pak po rozpadlých schodech do patra. Mladík Mike zaklepal a otevřel dokořán dveře, které byly předtím jen pootevřené. Uvnitř stálo pianino, tři potapěčské lahve, stará ošumtělá sedací souprava, za dveřmi malý stůl plný papírů. Po chvilce vyšel ze zadní místnosti mladý kluk, bos, v tričku a džínách, jako, když právě vstal. Pozval nás dál. Odhrnul trochu věci na stole a přisunul židle. Začalo vyplňování crewlistů a papírů. "Bude to stát 140 východokaribských dolarů ..." povídá švarný celník. Odvětil jsem "ehmm, no je tady někdě bankomat?, My jsme teď přijeli, máme jen americké dolary ...". Po dlouhém přemýšlení vzal celník kalkulačku a vypočítal, kolik mu máme dát v USD. Vrátil nám v EC a řekl nám, že bankomaty jsou jen v hlavním městě. Pak jsme se rozloučili. Mike celou dobu stál ve dveřích a čekal na nás, aby nás doprovodil na policii, kam jsme zamířili z celnice. Policejní stanice byla nepřívětivá, stejně jako všichni policajti, které jsme tam vyděli. nakonec jsme ale i tam vyřídili vše potřebné. Mika jsme pozvali na pivo. Povykládal nám, jak to mají těžké a že nemohou sehnat žádnou práci. Bylo mi ho líto. Nabízel nám doprovod na vodopády, ale my jsme měli v plánu překotvit do jiné zátoky a tak jsme se rozloučili, zavolali Janka a vyrazili o 2NM jižně do zátoky Cumberland.
Ve vjezdu do zátoky už na nás čekali místní, kteří nám potřebovali nutně pomáhat s kotvení. V zátoce se kotvilo tak, tak se hodila kotva a pak se dlouhým lanem loď vyvázala na břeh za palmu. Vyvazovací akci právě obstarali místní na lodičce. Musel jsem svázat 3 lana, aby dosáhla k volné palmě. Stáli jsme přesně před restaurací u Josepha. Ještě jsem ani nevypnul motor a už byli kolem lodi další na kajacích, serfech a lodičkách a nabízeli ovoce, odvezení odpadků, náhrdelníky .... Všechny jsme zdvořile odmítli a jen Josephovi jsme slíbili, že přijdeme k němu do baru.
To jsme také učinili. Vystupování a nastupovaní jachtařů ze člunů a do člunů v příboji na pláži se ukázalo býti hlavní atrakcí pro návštěvníky restarace i místní. ragikomické přiběhy utopených baťůžků s počítači, utopených motorů a převrácených člunů běželi jeden za druhým. My jsme zvládli oboje bez ztráty kytičky a to především protože se Janek obětoval a v plavkách nás dopravil na břeh, kde jsme vystoupili suchou nohou i když s trochu mokrým zadkem. Hned jsme se šli projít po blízkém okolí fascinováni nádherou okolní bujné zeleně. Po dvou pivech v baru jsme stejně bravurně odpluli z pláže a na lodi si udělali tatarák z ráno chycené dorády.
Dnes jsme si udělali krátký výlet na vodopády nedaleko zátoky, kde jsme kotvili. Po obědě jsme přepluli na jih ostrova do zátoky Young Island cut, kde nyní stojíme na bójce. Byli jsme se ještě rychle podívat do města a domluvili si na zítra taxíka na výlet na místní sopku. Nemohu se dočkat, protože deštný tropický les a místní zelená krajina mě uchvacují podobně jako korálové lesy pod vodou. Vidím v lesích a korálech řadu paralel. Všude se tady kouří marihuana a náš taxikář se jmenuje Smoky :-) Tak si myslím, že to zítra bude veselý výlet.
Jdu rychle spát,
Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat