Jak začít? Tak třeba tím, že naváži na poslední článek - první dojmy ze Samoa.
Samoa je samostatná republika ve volném svazku s Novým Zélandem. Pro hloubavější jen připomínám, že Samoa tu jsou vedle sebe dvě - Americká Samoa a Samoa, dříve Západní Samoa. Samoa se skládá ze dvou ostrovů, menšího, více obydleného a Upolu s hlavním městem Apia a větší, z větší části neobydlené, neprobádané, deštným lesem porostlé Sava'i. My máme loď v maríně v Apia. Teď jsme měli na 3 dny půjčené auto a projeli jsme oba ostrovy. Pokusím se vypovědět naše zážitky a dobrodružství postupně v několika článcích.
První den jsme se proclili, to už jsem psal a hned jsme se vypravili na první průzkum do města, to už jsem psal také. Druhý den, to byl pátek, a my jsme se vydali do města, abychom našli Internet, zařídili půjčení auta a koupili si lístky na trajekt na Savai. To se nám všechno podařilo a navíc jsme večer po večeři jeli s dvěma holandskými loděmi do hotelu za město na taneční vystoupení. To bylo skvělé. Byli to tance z různých částí Polynésie a nakonec i ohňový tanec. celá skupina byla skvělá. Bylo to jiné než na Markézách a hlavně nám okomentovali každý tanec, jeho význam, původ. tanečníci vystupovali s úsměvem a opravdovým nadšením, potěšení bylo tak na obou stranách.
V sobotu jsme vyrazili na trh. Byla to sobota před bílou nedělí a hlavně pondělním státním svátkem, takže ve městě bylo opravdu, opravdu plno. Ráno jsme rychle vyrazili shlédnout ranní pochod policistů a vztyčení státní vlajky - ten se ale koná jen ve všední dny, takže smůla. Půjdeme zítra. Víte, oni tady muži nosí sukně "lava-lava", takže jsou oděni v klasické slavnostní uniformě a pak lava-lava. Nosí to tady všichni, úředníci pak bílou košili s kravatou a lava-lava. Jinak většina chlapů nosí barevné lava-lava stále. Později dodám nějakou fotku, nějak jsem doposud podcenil dokumentaci. Tak navštívili jsme rybí trh, pak trh řemeslníků a nakonec ovocný trh. Na rybím trhu bylo bohatě ryb, na řemeslném trhu nádherné dřevořezby, tapa a spousta dalších zajímavých výrobků. Ale nejzajímavější bylo si povídat se starými lidmi, hlavně jeden řezbář tam byl moc fajn. Nechal jsem si od něho vysvětlovat, jaký mají význam symboly vyřezané na miskách, způsob použití starých zbraní a vůbec. Pak jsme se dostali ke králi a jedení lidí a on nám pak vyprávěl dlouhý starý příběh o králi Malili, který měl rád lidské maso a tak mu museli každý den poslat z vesnice jedno dítě. Jednou vyšla řada na rodinu, která měla jen jednu dceru. Oba rodiče velice plakali, když měli dceru poslat ke králi. I šel okolo králův nejmladší syn, uviděl je jak pláčou a ptal se proč. Když mu všechno vypověděli, tak jim pravil místo své dcery připravte na cestu mě a o nic se nebojte. Zahalili to tedy do palmových listů a poslali ke králi. Král se šel podívat, koho mu vesničané dnes poslali, rozhrnul listy a spatřil svého syna. Rozplakal se a dlouho se nemohl utišit, syn mu pravil, vidíš otče králi, takto pláčou všichni rodiče nad dětmi, které musí poslat k tobě, abys je snědl. Od té doby již král nikdy nepojedl lidské maso a vesničané se velmi radovali a nemuseli posílat své děti ke králi. Jiná pohádka než u nás co?
Na ovocném trhu měli taro, papáju, banány mnoha druhů i dalších několik, které jsme nikdy neviděli, kokosy nějakou zeleninu, salát, mangold, malá rajčata, zelí ... Pak tam prodávali třeba místní tabák, kavu (ne kávu, ale kavu) a kde co jiného. Bylo to veliké, a plné lidí. Nakoupili jsme si jen ovoce a zeleninu na svátky, dali si tam oběd a jeli zpátky na loď.
No a pak už to začalo houstnout, co do intenzity zážitků. Večer jsme byli domluveni s jedním taxikářem - Charliem, že nás vezme na rodinné taneční vystoupení. Ještě jsme s sebou vzali jedny Australany z vedlejší lodě. Jeli jsme jen kousek, abychom se dostali na místo, kde Charlie s dětmi trénuje taneční vystoupení. První dojem byl velice rozpačitý, nejlépe bych popsal místo, kde jsme se ocitli jako opuštěnou zahradu squattu spojenou se smetištěm. Na místě, kde někdy dříve stál barák zbylo na zemi kousek betonu a asi 4m2 dlažby, to sloužilo jako pódium. Vzadu na zrezivělém sudu se nám připravovala večeře. Vpředu nám přichystali 4 židle a malý stolek. Charlie nás usadil a hrdě nás přivítal a pravil, že toto je "jejich" místo a znovu zopakoval, že tady každý den nacvičují. Vpředu byly připraveny dva malé dřevěné bubny, které jsme předtím viděli jen v obchodech se suvenýry a v muzeu. Pak nastoupili děcka 10-18 roků, tři kluci a dvě děvčata. Dále měl Charlie jednoho bubeníka na starý plechový kanystr a kytaristu, sám bubnoval na polynéské bubny. Show začala. Charlie nás znovu oficielně přivítal a představil soubor. Jeho konferenciérské umění bylo na úrovni za kterou by se nemusel stydět žádný uvaděč zábavných pořadů v televizi u nás. Pak postupně předvedli asi 10 tanců a zakončili to ohňovým tancem nejmladšího hocha, údajně mistra v juniorské kategorii na Samoa. Show byla skvělá a fakt jsme se bavili a nakonec jsem byl rád, že jsme jim mohli finančně přispět a snad i povzbudit. Jako občerstvení nám naservírovali grilované kuře s banány. Bylo to fajn. Navíc jsme si povídali o Samoa, zvycích. Dozvěděli jsme se třeba, že na Samoa vaří muži, ženy se starají o děti a servírují jídlo a pití a dělají spoustu dalších věci.
Po návratu jsme ještě zašli na pivko a pak spát. Je tady opravdu hrozné horko, tak se nespí moc dobře. Když jsme se vraceli pozdě večer na loď, tak nás čekalo ještě jedno velké překvapení. Naproti nám na mole stojí loď s českou vlajkou ... první česká loď od Středozemního moře. Tak jsme ještě před spaním zašli na seznámení. Početná posádka 3 Češi a dva Němci pluje z Havaje na Fiji. Každý rok tři měsíce plují s cílem obeplout svět. Zatím jsme neměli možnost se s nimi blíž seznámit.
Ráno v neděli, to už jsme měli auto, jsme vyrazili do kostela. Kostelů je tady neskutečně mnoho, jsou často vedle sebe, různé křesťanské denominace i sekty, od katolíků, metodistů, protestantů, adventistů až po mormony a jehovisty. Všichni tady mají obrovské kostely a pozemky v naprosto příkrém rozporu s chudobou a prostotou zejména vesnic dál od centra. Popravdě jsem z nich trochu pohoršený, ale myslím, že se k tomu dostanu později. Dobře, církve a jejich nekřesťanské praktiky tady na Samoa nás nemohli odradit od návštěvy kostela, kde místní nádherně zpívají. navíc byla bílá neděla - něco jako dětský den. Všechny děti byli v bílém, holčičky princeznovské šaty, kluci košile a lava-lava. Většina rodičů také v bílém, slavnostně oblečení. Moc hezké.
Postupně jsme navštívili několik kostelů, včetně obrovské katolické katedrály nad městem a nakonec i baháistické katedrály.
Pak už jsme se vydali na opačnou stranu ostrova, kde hlavními zážitky byla návštěva stromových domů, seznámení s Jackem a Carol a pak návštěva u nejvyššího náčelníka Faleata Matai vesnice na jižním pobřeží a jeho ženy - Zdeňka a Zdeňky původem od Vsetína. A o tom zase zítra ...
Z Perly Petr a Pája
Žádné komentáře:
Okomentovat