Teprve dnes, tedy čtvrtý den po tom, co naše kotva dopadla do písku laguny u ostrova Niuatoputapu, jsme konečně oficielně procleni do Království Tonga. Zároveň jsme si už i vyřídili papíry, abychom mohli v pondělí ráno přeplout jižně do skupiny ostrovů Vava'u ... a to je myslím správná chvíle si něco o Království Tonga říct.
Tonga se rozkládá na ostrovech seskupený do 4 skupin. Nejsevernější a nejodlehlejší a nejméně rozvinutá je skupina Niues, tam právě kotvíme, jsou to vlastně tři sopečné izolované ostrovy. 150NM jižně je jachtami nejvyhledávanější skupina Vava'u. Tam je tolik kotvišť, že ani nemají jména, jen čísla a skutečně v pilotech najdete věty jako "trojka má dobré dno, šestka není krytá z východu" apod. hrůza, tedy asi to tam bude hezké, ale množství jachet a očíslovaná kotviště jsou odpudivá. Navíc tam teď čekají všechny jachty na počasí, aby mohli přeplout na Zéland, je tam draho apod. Pak jsou korálové ostrůvky a ostrovy ve skupině Ha'apai. Tam se těším na potápění a rybaření, no a úplně jižně je hlavní ostrov Tongatapu s hlavním městem Nukualofa.
Tonga je království, podle literatury poslední království Pacifiku a pyšnící se tím, že nebylo nikdy kolonizováno. Tonžané byli velkými bojovníky a pořádali časté výpady na okolní ostrovy. Kapitána Cooka nesnědli jen dílem náhody. K tomu se ale dostanu jindy.
Na Niuatoputapu sme připluli ze Samoa 22.10.2013. Připluli jsme odpoledne. V zátoce uvnitř laguny byly dvě malé plachetnice a katamarán, který hned druhý den ráno odplul. Rozhodně se nám už nikam nechtělo, tak jsme si udělali jídlo, sedli si a odpočívali. Na člunu k nám připlul jachtař z jedné z plachetnic a dal nám základní informace, jak to tady probíhá. Poděkovali jsme a abychom učinili povinnostem za dost, tak jsme se dvakrát pokusili zavolat přes rádio místní celníky, ale bez odpovědi. Tak jsme šli v klidu spát. Druhý den se za námi objevila krásná 72 stop dlouhá plachetnice Katharsis II s Polskou posádkou, kterou jsme potkali už na Samoa. A na rádiu jsme zaslechli poprvé Saiu, která nás přivítala na Tonze a řekla nám, že dnes je státní svátek a proto nás proclí až další den. Nevadí, řekli jsme si, alesoň půjdeme šnorchlovat a uděláme si pohodu. Malé plachetnice odpluli, poláci byli akční a hned vyrazili na ponor na vnější útes a my jsme se pokusili o šnorchlovací výlet. Nestálo to ale za nic, tak jsme zbytek dne byli na Perle. Další den ráno jsme čekali a čekali, občas zkusili VHF a pak už jsme se dočkat nemohli, tak jsme se vypravili na souš hledat zdejší úředníky. Celá vesnice, všichni obyvatelé i zvířata byli úplně totálně zpomalení, ještě trochu a život by jim už běžel pozpátku. Ptali jsme se hned u prvního domu, kde najdeme celníky, chvíli trvalo, než mladý pár pochopil, co chceme a pak nám bez váhání nabídli, že nás svezou. Zavezli nás asi 3 km a nic nechtěli, poděkovali jsme a šli do prostřední budky, kde seděla bodrá Saia za stolem plným papírů, ještě další žena a několik dětí a jedna sepice. Saia nás hezky přivítala a velmi pomalu nám sdělila, že se snažila říct té druhé lodi (Polákům), že máme počkat na lodi, kam dorazí všichni úředníci nás proclít. Bylo půl desáté a prý jeden z nich má teď od 10 schůzi a pak že přijdou. Dobrá, tak ano, tak my tedy počkáme na lodi pravili jsme a tentokrát pěšky došli na loď. Přitom jsme koukali na všudypřítomná volně pobíhající prasata a prasátka, psi a štěňátka, koně a hříbátka .... Počet prasat značně převyšuje počet obyvatel Niuatoputapu (těch je asi 900).
Trio teletabies (jak jsme těmto úředníkům začali říkat) na nás pískalo z mola až o půl druhé .. schůze se asi protáhla do oběda. Chtěli, abychom pro ně dojeli člunem, nemají ani vysílačku. Ok, už když nastupovali do člunu bez toho, aniž mi nějak kloudně odpověděli na pozdrav, ihned obsadili první příčku hitparády největších úředních tydýtů cesty kolem světa. Na lodi své prvenství potvrdili, když za celou dobu řekli jen fill this, fill this, fill this... já vím, dopluje sem za rok jen asi 100 lodí, ale i to je dost na to, aby byli schopni alespoň základní komunikace. Když jsem opět asi 10 x vyplnil stále stejné informace do různě pojmenovaných formulářů, tak jsem teletabies naložil a odvezl Polákům. Z vyprávění později jsme se dozvěděli, že u Poláků to mělo podobný průběh. No ale to nebylo všechno. Bylo půl čtvrté a my jsme ještě měli jít zaplatit a to vyžadovalo návštěvu banky a ta byla 30 minut daleko a zavírala ve čtyři. Takže jsme se hravě přehoupli do dneška, kdy jsme v 11 hodin proces přihlašování zakončili.
Poláci nás včera pozvali na jejich krásnou loď a tak jsme s nimi povečeřeli a dlouho si pak povídali o jejich expedicích do Arktidy a Antarktidy a vůbec. Moc fajn lidi, majitel a skipper lodě byl bývalý vydavatel a asi velmi úspěšný. Jako bychom se nemohli rozloučit a jako bychom s Poláky měli mít pokaždé vzrušení. O půl jedné, když jsme už tvrdě spali nás probudí bouchání do lodě a křičení, Peter, Peter, potřebujeme pomoc. Zmateně jsem vylezl z kajuty, a Vojtech mi hned řekl, že jim uplaval člun a potřebují abychom jim pro něj jeli. Všechno dopadlo dobře a i přes mělčiny jsme člun dostihli. Měli hrozné štěstí, že si toho všimli hned, co odplaval, takže ho našli a nezkončil na útesu nebo ještě hůř na Fiji. Jak se Vojtěch dostal k nám na loď? Doplaval, v noci, po tmě, proti větru a vlnám, statečný muž to je.
Po proceduře proclívání jsem v duchu toto místo odsoudil, že se to fakt nedá a chci pryč .. proti místním v "práci" jsou i čeští puberřáci efektivní pracanti. Dnes večer nám Saia volala, ať k ní zajedeme, že pro nás má banány. Přišli jsme, jen jsme se pozdravili, tak nám automaticky donesla talíř s večeří (taro a rybky), celá rodina se postupně najedla. Všichni najednou fungovali normálně a my jsme se dozvěděli, že to tady po tsunami v 2009 nemají vůbec jednoduché a najednou se těším se na zítra, až k ní půjdeme, až se dozvíme zase víc a možná, když bude mít čas, tak nás vezme na výlet, ukáže jak se tady suší pandanus a jak se z něj pletou deky. To je vlastně jediná ekonomická aktivita tady na ostrově. Pája zase zajásala, když so dozvěděla, že Saia vyráběla šperky a myslím, že se tím budou společně zaobírat. A tak jsem si musel opravit mínění.
To by snad bylo pro teď všechno, půjdeme spát. Odplouvat budeme velmi pravděpodobně v pondělí ráno.
Z Perly zdraví,
Petr a Pája
Žádné komentáře:
Okomentovat