Savaii je třetím největším ostrovem Polynésie, po Zélandu a Hawai. Na rozdíl od těch dvou jmenovaných je Savaii jen málo obydlený, celý pokrytý deštným lesem a poměrně málo rozvinutý. Obyvatelstvo je soustředěno jen kolem cesty, které ostrov lemuje podél pobřeží a pak několika málo vesnic v horách nedaleko od pobřeží. Vypravili jsme hledat, kde vyrábějí místní tapa (obrázky na lýku), které sloužilo jako oblečení, dekorace, prostě místo tkanin. Nějak jsme podcenili to, že tapa je to anglicky, polynésky, ale ne Samojky, takže jsme se jednoduše nedomluvili, protože nikdo nevěděl, co tapa je. Místo toho jsme ale navštívili blowholes, díry v sopečném pobřeží, kde voda vystřikuje do výšky několika desítek metrů, viděli několik dalších vodopádů a prohlídli si mnoho vesnic s tradičními otevřenými domy Fale. Dále jsme viděli lava flows, kde v letech 1905-1911 zalila láva ohromné území včetně několika vesnic.
Nakonec jsme se přesunuli na severní pobřeží do Manase, kde jsme se ubytovali na pláži ve Fale. Ubytování bylo s večeří i snídaní a byli jsme tam samotní. Odpoledne jsme ještě využili našeho 4x4 a vyjeli na horu Matavanu, což byla sopka, která zalila ono pobřeží u Mauga a Saleula. Vysoko v horách pod vrcholem jsme dojeli k malému domu, začalo lít tropickým způsobem, tak jsme se otočili, že půjdeme do auta a zpátky. Už jsme odjížděli a volá a jde za námi divous z chaloupky. Došel k nám, představil se a pak praví, že můžeme až nahoru a že vstup je 20tala na osobu (asi 200 kč). Zasekl jsem se, že jen proto, že on tam je, tak mu nebudu platit 400kč. Poděkovali jsme a řekli, že ne, že nepůjdeme, odešel a vyrazili jsme zpátky. Dole jsme se dozvěděli, že to vymyslela vesnice a že nahoře je výhled na kráter sopky a propast v místech sopouchu. Tak mi nakonec bylo líto, že jsme tam nešli, ale 400kč mi přišlo fakt uhozené.
Vrátili jsme se dolů do vesnice, nejedli jsme se a šli spát. Za noc přišel několikrát tropický liják, ale kupodivu na nás v otevřeném Fale nepršelo a vyspali jsme se dobře. Druhý den po snídani jsme jeli zpátky na trajekt a vzali jsme to výletně zkratkou přes hory. Cesta to byla delší o to však horší, vedla ale tropickým lesem v horách a tak jsme byli jak u vytržení. Tropický les je něco fascinujícího. Na Savaii je to neproniknutelná džungle s vysokými stromy a hustý neprostupným podrostem. Po hodině a půl jsme byli zpátky na silnici. Zamířili jsme na trh a pak už na přeplněný trajekt, který nás dovezl zpět do Apia. Museli byste vidět, jak se dá cestovat jak úsporně lze vměstnat auta na trajekt. Všichni bílí turisté nebyli za chvíli po vyplutí bílí ale zelení a já jsem byl zase jednou rád, že bydlím na lodi a není mi špatně, když to trochu, možná i trochu víc houpe.
Večer jsme vrátili auto a šli na další taneční vystoupení. Bylo opět zajímavé. Na Samoa je hlavním turistickým tanečním tahákem fire-knife dance, nebo-li ohňový tanec nožů. No, tady to není jako u nás a myslím, že protagonisté si často způsobí ošklivé popáleniny. Většinou to je opravdu obdivuhodné, ale zvlášť u jednoho tance jsem si jistý, že si dotyčný tanečním opravdu ošklivě popalil zadek, když nám předváděl tanec, kde nakonec oheň uhasil tak, že se na něj posadil a udusil ho listy své sukně. Výraz jeho obličeje mi přišel poněkud plný nehrané bolesti.
Oni tady na Samoa jsou totiž chlapy dost tvrďáci a nesmí přiznat žádnou bolest. Významní mužové, Matai si nachávají dělat tetování tradičním způsobem. To pokrývá tělo od půlky zad po kolena. Provádí se starými tetovacími nástroji a je velmi bolestivé. Tetování se provádí po dobu 5-7 dnů 5-12 hodin denně. Tetování je záznam historie vesnice a v dávných časech to byl jediný způsob, kterým Samoánci zaznamenávali svou historii. Vysvětlovali nám, že tetování musí podstoupit touto formou muži proto, aby prokázali, že jsou stateční a vydrží bolest. Dnes jsme to viděli naživo a musím říct, že je to drastické. Také nám prozradili, že jsou lidé, kteří při tom zemřou, nejčastěji na kombinaci infekce, ztráty krve a dehydrataci.
Včera jsme navštívili dvě muzea - Muzeum Samoa a pak muzeum a dům Roberta Luise Stevensona (Ostrov pokladů). Oboje bylo zajímavé. To první zejména tím, že jeden ze šéfů v muzeu nám byl shopen přečíst symboly na tapa, které jsme si koupili a rozhovor s ním byl velmi zajímavý. Druhé bylo také zajímavé. Samoánci milují Stevensona, který zde několik let žil před svou smrtí a je zde pochovám. Napsal zde snad 60 knih. Dům je velmi zachovalý a stejně jako dům jsou nádherné rozlehlé zahrady a deštný les na ohromném pozemku. V muzeu měli dokonce i český překlad Ostrova pokladů, myslím, že mám jeden přesně takový doma.
No a dnes jsme hned ráno konečně vyrazili brzy do města a shlédli pochod policistů městem a slavnostní vztyčení vlajky před parlamentem. To dělají každý všední den. Abyste to ocenili, musíte vědět, že mužové zákona, stejně jako všichni vlivní muži nosí místo kalhot sukni a především své poslání, službu vlasti i pochodování berou naprosto vážně. Dnes na vztyčování vlajky navázala ještě propagační akce ministerstva zemědělství - průvod alegorických vozů, kde bylo mnoho živých zvířat a reprezentovali hlavní cíle zemědělské politiky formou pochopitelnou prostému vesnickému obyvatelstvu a, jak nám později informoval Feagai ma Alii Zdeněk, financovaných ze Australskými a Novozélandskými fondy pro zahraniční rozvoj.
Potom jsme šli na ukázku tradičních prvků Samojské kultury a života a to bylo fajn, shlédli jsme mnoho tanců, ukázku rozdělávání ohně, přípravy tradičních pokrmů na žhavých kamenech pod banánovými listy, pletení z kokosových listů atd. fakt to bylo super a jídlo bylo skvělé (taro, koksové mléko s chlebovníkovými listy a tuňák), všechno zcela přírodní (talíře z listů, misky z kokosů a dřeva, odpad žádný).
Na oběd u nás byl Zdeněk a zítra pojedeme k nim, zůstaneme do soboty. V neděli se sbalíme a v pondělí nejspíš brzy ráno vyrazíme dál směrem na Tonga.