Když jsme tedy vyjeli na mýtinu, tak se nám otevřel nádherný pohled na les, v dálce oceán a pod námi několik Banyánů a Simson - stromový dům. Dole na nás mával Jack ať jedeme dál. Tak jsme tedy šli na návštěvu. Viděli jsme na vlastní oči, jak někdo umí zrealizovat sen, viděli jsme zcela jedinečný projekt a poznali dva úžasné lidi Jacka a Carol. Dlouho jsme se nemohli utrhnout z domu a obdivovali jsme důvtim , jednoduchost a krásu, jak byl dům vestavěn do stromu s minimálním poškozením stromu. Oni ten dům pronajímají a dovolená tam musí být fakt pohádková. Pro nás bohužel poněkud drahá.
Chápete to, třeba koupelna s teplou vodou v kmeni stromu a výhled jako mají ptáci. K tomu vůně dřeva a nepopsatelný klid a mír v mysli z lesa okolo. Simson je jméno stromu i domu. Přečkal i hurikán minulý rok, je to solidní dům. Jack staví ještě jeden vedle a já jim hrozně držím palce, aby jim to šlo. V roce 2009 provozovali resort na jižním pobřeží, když přišla Tsunami, tak téměř zahynuli. Znovu začali tentokrát výš, v horách. Jestli se chcete podívat na jejich web tak ten je zkuste http://www.lupesinatreesort.com/.
No a jak jsme si tak povídali, tak jsme se dozvěděli, že jejich nejlepšími přáteli jsou Deny a Denise z Čech, popsali nám, jak se k nim dostat. No a my jsme s několika zastávkami skutečně dorazili do vesnice Salepanga na pobřeží a našli dům Zdeňka a Zdeňky a našli i je dva. Zůstali jsme dlouho do večera, povídali a povídali a povídali. Snad si to pamatuji správně. Za komunistů odešli do exilu a skončili v Austrálii, kde úspěšně podnikali. Mimo jiné založili nadaci, která dlouho působila na Samoa a realizovali řadu projektů na podporu škol i drobného podnikání a později materiální pomoci po tsunami, která zasáhla i je samotné. Zdeňka vesnice, ve které nyní žijí, jmenovala hlavním náčelníkem a myslím, že dobře udělali. Dovedete si představit, kolik jsem měl otázek. Zdeňka je další zajímavý člověk, její hlavní pole působnosti je zahradnictví. No a tito dva se před třemi roky rozhodli přestěhovat natrvalo na Samoa, získali občanství a rozhodli se postavit restauraci, malý pension na pláži. V restauraci se budou vařit česká jídla a už jen to, co jsme u nich měli k večeři bylo výtečné. Zdeňkovi je 67 a Zdeňce kus méně, musím před nimi smeknout!
Zpátky k Samoa. Od Zdeňka jsem se dozvěděl mimo mnoha dalšího i to, jak se tady vládne. Tak jen pro vaši představu - vesnice je několik rodin, rodina je asi 20 lidí, rozšířená rodina je víc jak 100. Vlastnictví pozemků tady je společné, rodinné, jen asi 1% je půda vlastněná konkrétním majitelem. Převody půdy schvaluje parlament. Každá rodina má svého Mataie, neboli náčelníka, rozšířená rodina má pak výše postaveného Mataie, Zdeněk je šéfem Mataiů vesnice, kde žijí. Na Samoa jsou jen dva. Název jeho funkce je v překladu Ten, který mluví k Mataiům. On zastupuje vesnici před úřady, vládou a dalšími institucemi. Má kdykoliv přístup k premiérovi. Výkon takové funkce je ve zdejších podmínkách opravdu náročný. Zdeněk nemá o zdejších lidech a poměrech rozhodně idealistické představy, spíš byl řekněme docela kritický. Nicméně pro Samoa a zdejší lidi udělali tolik, že z jeho úst se těžko může jednat o brblání. Důkazem je třeba to, že jim parlament schválil přidělení permanentního pobytu (schválí asi 2 za rok).
Samoa je nesmírně zajímavá z mnoha směrů. Bylo to místo, odkud polynésané začali osídlovat Tichomoří. Zdejší kultura a je nesmírně stará a bohatá. Lidé tady jsou ale poněkud líní, mají odlišný náhled na vlastnictví (u nás by se dalo říct, že kradou) a jsou ve většině nevzdělaní s velmi omezeným rozhledem. Nejhorším zlem současnosti jsou nejspíš všudepřítomné křesťanské církve. Pomocí různých vládních zásahů a pravidel poměrně nekřesťansky obírají zdejší lidi. Někteří musejí odevzdávat až 70% svých příjmů. Je tady jeden kostel vedle druhého, velké, bohaté a v naprosto příkrém kontrastu k chudým otevřeným domům vesničanů okolo. Kněz má ve vesnici téměř nejvyšší moc a dává například doporučení, aby člověk mohl získat pas nebo aby děti mohly chodit do školy nebo podobně. Zato je povinná účast v kostele a především placení peněz. Po Tsunami v 2009 prý všechny kostely zavřely, aby jim tam lidi nechodili, dveře nechali postiženým otevřené jenom Mormoni a Katolíci, všichni ostatní zamkli, aby jim tam lidé nespali. To samé se opakovalo po Cyklónu minulý rok.
Zítra se se Zdeňkem a Zdeňkou potkáme tady v Apia a nejspíš k nim pojedeme přes noc, ještě bych rád věděl tolik dalších věcí.
No a do dneška nám zbývá už jenom dvoudenní výlet na Savai a dnešní muzea :-) tak to snad dorazím zítra ...
Mnoho pozdravů domů,
Petr a Pája