Translate

30 září 2013

Martin na Suwarrovu, jak jsme připluli a koho jsme tady potkali

Já vím, dlouho, dlouho jsem se neozval a nic nenapsal. Stále s tím bojuji. Tolik se toho děje, tolik bych toho ještě rád dělal a večer jsem úplně mrtví a jsem rád, že jsem rád. Je dnes přesně týden, co jsme přistáli na atolu Suwarrow. Napsal jsem vám už pár informací o tomto atolu, tak zkusím dnes alespoň začít se zážitky, které jsme tady měli.

No jak do toho ... asi postupně, jak se to všechno odehrávalo. Připluli jsme před týdnem v neděli. Zakotvili jsme podle pokynů Charlieho, místního pomahače správce parku. Po oběde jsme se vypravili na jediný ostrov, kam se oficielně smí - na Anchorage Island (kotvící ostrov). Čekal na nás už Herry, správce parku, celník, imigrační úředník, zdravotní inspekce a zemědělská inspekce, všechno v jedné osobě ... Proběhly tak všechny byrokratické a úřední úkony nutné ke vstupu na Cookovi Ostrovy. Jak jsem už zmínil vícekrát, čím je země chudší a obyvatelstvo hloupější, tím je byrokracie horší. Na Cook Islands je byrokracie už celkem slušná, ale v podání Herryho to byla pohoda. Hurá, jsme tedy v nové zemi, v národním parku a ... snad v ráji.

Herryho pomocník je Charlie, prostý člověk. Všem zdůrazňuje, že teď je Anchorage Island naším domovem a že nás v jeho a teď i našem domově vítá a že je rád, že jsme tady. Občas jeho náladovost těmto proklamacím odporovala, jinak hezké přivítání. Projít okolo ostrova a byl jsem nadšený. Obešel jsem ho dokola za 20 minut včetně koukání, kochání a focení. Pohled na desítky žraloků a stovky ryb úplně u břehu dával příslib krásného potápění. Velké množství útesových žraloků je obvykle na místech se zdravým útesem. Hurá. A pak byl jsem naladěn na pojídání ryb a kokosových krabů, ba co těšil jsem se na to, vždyť jsem toho o Suwarrovu tolik přečetl.

Večer se na břehu scházejí jachtaři. Kotvilo tady před týdnem asi 10 lodí, postupně pak nějaké připluly, jiné odpluly ..., ovšem každý den v 5 odpoledne se většina ukázala na pláži, hráli petanque a vysvětlovali si všechny pravdy o jachtění, lodích, oceánu, počasí apod. To člověka baví jen chvíli, pak je to tak nějak stále dokola ... až na to, že čas od času se ze šedi cruiserů vynoří nějaký zajímavý člověk. Hned jsem zaregistroval dvě lodě, jejichž posádky ve mě vzbuzovali až neodolatelnou zvědavost. Chlapík na katamaránu, sám, hned na první pohled životem protřelý s drsným, ale zvýdavým pohledem. První večer jsem si říkal, že mě leze na nervy, všude byl alespoň dvakrát a všechno dělal třikrát, ale nedalo mi to, povídal jsem si s ním a vyklubal se z něho člověk, který fakt byl "všude" dvakrát, především byl však neuvěřitelně sečtělý s velkým rozhledem a tolika zajímavými názory a životními příběhy, no ale o něm vlastně psát nechci.

Druhá loď, která ve mě vzbuzovala velkou zvědavost byla malinká lodička, snad 8 metrů, jen se závěsným motorem slabším, než my používáme na člunu. Na ní drobné mlaďounká černoška, která mluvila jen lámanou angličtinou. John mě poučil, že bude někde ze Šalamounových ostrovů ... a později se ukázalo, že měl pravdu. Byla den předtím na souši sama, nikoho jiného jsem na lodi neviděl. Jak já jsem byl zvědavý, kdo může plachtit na takové lodičce. Nuže, třetí den po příjezdu stojím v "knihovně" a s Charliem se snažím domluvit na rybaření. Povídám, povídám, pak se ukázal John a zase mluvíme o všem možném a najednou vejde mladý bílý kluk Jak jde okolo tak zdraví "čau", otočím se a řikám automaticky anglicky "ahoj, ty si z té malé lodi, jsem moc rád, že tě poznávám, já jsem Petr", on říká česky ahoj, já jsem Martin" Mozek mi to nebral, takže anglicky říkám, aha, co .. jo jakže, Martin .. no aha ... pak mi to konečně došlo a už česky řikám, ty vole, ty si jako z Čech .. to snad neni možný ...

No takže Martin je od Náchoda, v 16 jel do Austrálie učit se anglicky, pak zůstal v Tichomoří, 16 let do teď. Žil po ostrovech, úspěšně podnikal ... atd. Teď mu je 32 a je na cestě s černoškou ze Šalamounových ostovů. Hodně chodil do džungle a sám tam zůstaval. Dozvěděl jsem se od něho víc, než za celou dobu, co jsme tady. Ona je moc mila, ale je to takové dítě a nebo ještě lépe takove zviřátko. Během hodiny naloví dvacet ryb,nachytá a sváže kraby, umi se postarat. Společně jsou schopni žít jen z přírody, třeba půl roku ...

No a tak jsme další dva dny strávili více méně s nimi a já jsem poslouchal a poslouchal a večer pak přemýšlel a přemýšlel ... no a o tom, co jsem vymyslel a co jsme s nimi zažili napíši zase zítra, v dalším emailu.

Zdravíme moc ze Suwarrowu,

Posádka Perly.