Než se pustím do vyprávění o neděli, tak se krátce vrátím k našim posledním dvěma sobotním ponorům. Byl to ponor na proslulé White wall a pak ještě jeden ponor u Annies Bommie. White wall má jméno po sněhobílých měkkých korálech, které se ale rozvinují jen někdy a my jsme ji v plné kráse bohužel neviděli. Ponor to byl ale zajímavý. Nejprve jsme se podél horní vnitřní strany útesu dostali k jeskyni jejíž vstup je v hloubce 12m a druhá strana pak ústí přímo na stěnu v hloubce 27m. Samotný útes pak kolmo padá do hloubky 200m. Celé to bylo velice působivé. Neměli jsme úplně štěstí na sluníčko, tak dole ve 30 metrech nebylo skoro světlo a fotky bohužel za moc nestojí. Ponor končí opět na vrchní straně útesu, kde převládají tvrdé korály. Na stěně jsme nakonec vlastně nebyli moc dlouho, protože byl tak silný proud, že jsme kolem ní v podstatě proletěli
Druhý ponor, Annies Bommie, byl mělký a jednoduchý ponor, který jsme si velice užili. Jen tak pomalinku jsme se posouvali kolem veliké korálové hlavy a měli spoustu času prohlížet si útes překypující životem. Tisíce a tisíce rybek měly napilno, Měkké korály chytaly plankton, rozvinuté v plné kráse, klauni obhospodařovali své bílé a růžové sasanky. Nádhera.
A kluci z potápěcího centra nám mezi ponory udělali ještě moc milý výlet na pláž v klidné malebné zátoce. Takže jsme se vrátili velmi spokojení.
Na odpoledne jsem byl domluvený s Jackem na rybaření. Přehodili jsme na jeho aluminiový člun náš motor a vyrazili na útes rybařit. Celou cestu mi ten chlapík vyprávěl neuvěřitelné příběhy. Je dobrý vypravěč a zažil toho hodně, takže povídání bylo mnoho. Rybaření bylo úspěšné, chytili jsme velikého Travellye (podívejte se na český název, já teď nejsem na netu) je to dravá ryba a byla moc dobrá. Druhou rybu, kterou jsme chytili byl zubatý Rainbow runner, rovněž vynikající ryba a podle Jacka ne příliš často se jí podaří chytit. Když už jsem u výčtu rybářských úspěchů, tak ještě přidám malého tuňáka - Bonito, kterého jsme chytili při přeplavbě na Taveuni v pondělí.
Na loď jsme se vrátili za tmy. Hned na místě jsme se rozdělili napůl, odřízl jsem si z každé ryby fillet a zbytek vzal Jack domů, aby z toho jeho žena připravila jídlo na nedělní oběd v kostele. Se spokojenými bříšky plnými ryb jsme šli spát. Ráno jsme se vymydlili ustrojili a vyrazili s Jackem a Sophie na bohoslužbu do nedaleké zátoky s několika domy. Bohoslužba se konala pod malým přístřeškem. Hodně zpívání a modliteb a kázání ve Fidžijčině a velmi dojemné přivítání, nás dvou palangi (běloši). Bylo to vážně moc milé. Zůstali jsme na společný oběd po bohoslužbě, dostali nejlepší jídlo, dokonce jako první i před staršími a pastorem, který byl prokazatelně nejen duchovním šéfem vesnice. Byla to velká pocta. jedlo se několik druhů tara a kasavy, kari, ryba vařená a pečená, kokosová omáčka. Starší vesnice zvlášť, ženy zvlášť a děti pobíhaly všude mezi. Jídlo bylo na výsost dobré, ale ještě lepší byl čas strávený s těmi zbožnými lidmi a možnost se dozvědět o nich všechno možné. Nejvíce času zabralo vysvětlování, kdo je čí příbuzný a ze které vesnice nebo zátoky přišel a které všechny děti jsou té nebo oné rodiny. Kromě toho jsme se dozvěděli, že místní malý křesťanský sbor před dvěma lety vznikl po oddělení od Metodistické církve, která žádala od svých členů nekřesťanské peníze. V zátoce jsou jen 4 rodiny a obživu zajišťují muži buďto tak, že pěstují hlavně kawu a nebo rybaří a prodávají úlovky resortům nebo přímo pracují pro resorty třeba jako kapitáni potápěčských lodí.
Přejedení jsme se rozloučili a dopravili se na loď. Odpoledne nás ještě na cestě zpátky domů navštívil Jack a Sophie, připravili jsme pro ně pár věcí, mouku, cukr, čaj a kafe. Byli naprosto nadšení. Než přijeli, tak jsem ještě opravil jeden ze dvou Jackových mooringů, který nějaký jachtař zničil, když na něj špatně uvázal loď. Bylo ještě mnoho Jackových příběhů, třeba jak ho Bůh osvobodil z vězení, jak jejich představený pastor léčí nemocné, jak ho uzdravil strýc, když si sedl na jedovatou hvězdici, jak někteří provozují vudu .... a taky jak se jim na Fidži žije ...
Fidži je velice spirituální místo, to musím říct. Jestli je pravda jen desetina toho, co Jack vyprávěl a není důvod mu jeho zážitky nevěřit, tak je to místo plné záhad a střetů dobrý a zlých duchovních sil, křesťanství, islámu a černé magie. Ostatně, vždyť právě tady na jednom z Fidžijských ostrovů je vesnice známá svými rituály, kdy muži chodí po rozžhavených kamenech.
V pondělí jsme dostali od Jacka zásoby veškerého možného ovoce, navařenou kasavu, kterou jsem si zamiloval, po obědě se rozloučili, dostali všemožná požehnání a vyrazili přes úžinu Somosomo na Taveuni .... ale to už nechám na další článek, aby toho na vás nebylo hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat