Dnes ráno jsme zvedli kotvu a na motor vykličkovali ze zátoky u města Vunisea. Zamířili jsme na sever k ostrovu Dravuni. Chceme tady navštívit místo, kde lze plavat s mantami. Dnes jsme si řekli, že budeme rybařit, takže jsme už v laguně vypustili obě šnůry. Bylo krásné dopoledne, moře klidné a mírný vítr vál proti nám. Pozorovali jsme, jak hladinu čas od času prorazí hejno lítacích ryb, ale neviděli jsme žádné ptáky signalizující tuňáky nebo velké dorády. Až po dvou hodinách jsme 300 metrů před lodí uviděli skákat tuňáky z vody a brzy už nad nimi kroužili buřňáci a vrhali se střemhlav do vody, aby se také přiživili na hostině. Obkroužili jsme hejno, ale naše šňůry zůstaly prázdné. V dálce jsme viděli opět kulohlavce a delfíny, už potřetí za tu dobu, co tady kluci jsou. Naposledy, když jsme pluli sem dolů na Kadavu, tak jsme měli stádo delfínů s mladými a velké stádo kulohlavců přímo u lodi. To byl nádherný pohled.
O půl hodiny později, stále pozorujíc moře, najednou hladinou prolétlo kousek za lodí několik létajících ryb a za okamžik potom vidíme, jak se vzdula hladina před velkou nádhernou modrofialovou dorádou, úplně jsme strnuli. Všimne si naší návnady? V dalším okamžiku se napnula levá šňůra k prasknutí. Na lodi zavládla okamžitě panika, kterou jsem naštěstí rychle zvládl díky svému neochvějnému badatelskému klidu a silnému hlasu. Ubrat otáčky motoru, stáhnout druhou šňůru, podat hák a už jsme táhli dorádu k lodi. Plula až podezřele klidně a skákat a vyvádět začala až těsně u lodi. Dorády jsou obrovští bojovníci, kolikrát se nám vytrhla když už jsme ji měli skoro v lednici a kolik německých zatáček jsme kvůli tomu volali. Začnou vyskakovat a třást hlavou, vždyť bojují o život. Jsou přitom překrásně bledě modré s fialovými prsními ploutvemi a vztyčenou hřbetní ploutví. Je to nádherný živočich a důstojný soupeř. Tentokrát se ale z háčku neutrhla a hned, jak se uklidnila, tak jsem ji hák vrazil přímo do srdce, jak se ukázalo později. Jen proto nám neudělala z kokpitu kůlničku na dříví. I tak jsme ji museli držet vší silou, abychom ji nakonec udolali.
Kluci mají splněnou tedy velkou rybu, měří 135cm, váhu nemáme, ale držet jsme ji museli oběma rukama. Vyfiletovali jsme ji, část hned snědli jako sashimi, část jako steaky, kus máme v lednici na zítra, polévka je ještě na sporáku a mrazák zase úplně plný. Myslíte, že to bylo všechno? Ne, ne, v průlivu do laguny nám ještě zabrala španělská makrela, tu vytáhl Sam sám a hned po příjezdu jsme ji dovezli rodině, co bydlí na břehu, byli rádi.
Místo, kam jsme dopluli je opravdu nádherné. Vesnice upravená, všude se suší pandanus na výrobu rohoží, krásná bílá pláž kolem celého ostrova, voda překrásně čistá a kousek za lodí máme krásný korálový útes plný ryb. Zítra jdeme dopoledne do kostela, kam nás pozvala rodina náčelníka, kde jsme prezentovali Sevusevu.
Zdravíme domů,
posádka rybářské plachetnice Perla.
Žádné komentáře:
Okomentovat