po skvělém večeru s Julie a jejími přáteli, kdy jsme mimo jiné také poprvé zkusili kawu, jsme zdvihli kotvu a vyrazili k ostrovu Rabi [Rambi], kde jsme chtěli najít místo, kde se shromažďují manty, aby se nechali očistit od parazitů v místních čistících stanicích.
Zakotvili jsme podle rady před vesnicí Tabiang. Než se ale pustím do vyprávění našich zážitků, tak udělám malou odbočku do historie ostrova Rabi a hlavně jeho obyvatel. Rabi [Rambi] totiž darovala Britská koruna na konci druhé světové války obyvatelům Ocean Island, ostrova ve skupině Gilbert Islands, dnešní Mikronésii. Tihle obyvatelé jsou Banabanové a jejich původní domov Ocean Island byl bohatým ložiskem fosfátů. jejich těžba a druhá světové válka natolik zhoršili jejich životní podmínky, že výměnou za další těžbu vyjednali nejenom to, že dostanou Rabi, ale dále jim Británie na tomto ostrově postavila velmi moderní střední školu, základní infrastrukturu a Banabanové dále drží těžební práva a vlastnická práva na Ocean Island.
A tak Banabanové po přestěhování na Rabi Island získali od začátku samosprávu svých věcí a z těžby jim plynuly stále slušné zisky až do 80 let, kdy se těžba utlumila a později byla ukončena. Tak několik generací Banabanů žilo bezstarostný život, jídlo a ovoce a ryby nakupovali a na práci si najímali Fidžijce. Jednu věc ale úplně nepodcenili a to bylo vzdělávání. Když zisky z Ocean Island přestaly chodit, Banabanové se museli rychle znovu naučit pěstovat zeleninu a ovoce a rybařit, aby přežili. Mnoho příležitostí pro výdělek ostrov neposkytuje, přesto se jim nedaří špatně a rozhodně si neztěžují. Velmi zajímavé bylo vidět, jak si 3000 lidí udržuje nadále svůj původní jazyk a kromě něj se učí anglicky, Fidžijsky a Hindu.
Když jsme tedy později odpoledne dorazili na břeh, abychom se představili a řekli ostrovanům, co tady děláme, tak jsme oslovili rybáře, kteří se sítí pokoušeli nachytat sardinky a když se jim to podařilo, tak s cistrónem rybky rovnou na pláži jedli. Rychle se o nás postarali a dostali jsme průvodce Areti - učitelku z mateřské školy. Ta nás dovedla za Tamara, která byla hlavou vesnice. Ta si vyslechla co nás do vesnice vede. Když jsme řekli, že bychom kromě mant, také rádi užívali pláž a chodit do vesnice, tak, koukajíc někam do země vedle nás řekla, že chtějí za osobu 5 dolarů, abychom mohli používat pláž. Odvětili jsme, že jsme sem přijeli protože nám jeden z lidí, kteří tady stavěli školku místo doporučil a ona úplně pookřála a řekla nám, že nic platit nemusíme a jsme vítáni, můžeme všude, kam chceme a starat se o nás bude Areti. Měl jsem z toho pocit, že se jí úplně ulevilo, že od nás nic nemusí vybírat. Zjevně na to přišel nějaký místní chytrák a našeptávač a jí samotné se to moc nelíbilo.
Od té chvíle se o nás Areti začala opravdu starat. Další den se totiž vypravila do hlavní vesnice a tam informovala o našem příjezdu místního policistu. Ten jí ofocielně pověřil naší ochranou s tím, že pokud by se nám cokolik stalo, nebo by se na nás někdo jen křivě podíval, tak má ho má neprodleně informovat. Tou dobou o nás už věděla celá vesnice. Odpoledne jsme se s Areti sešli ve školce, ukázala nám, co všechno a jak dělá s dětmi a musím říct, že tato malá vesnická školka byla podobná našim a před Areti jsem musel v duchu smeknout, protože všechno zvládala v podstatě sama. Školka byla dobře vybavená a přitom byly všude vidět kreativní výtvory ze všeho možného, co se dalo najít okolo na pláži a v lese.
Přinesli jsme nějaké drobnosti pro děti a dohodli se, že nazítří přijdeme na benefiční večer pro studenty místní střední školy, kteří se snaží posbírat peníze na školní výlet do Suvy.
V noci jsme spali špatně. Kotvili jsme totiž na velké hloubce a přitom velmi blízko útesu u pláže. V noci totiž mnohokrát hodně pršelo a jinak stabilní vítr se stáčel a dočasně zesiloval. Ráno jsme ale vstali a vyrazili najít manty. Nejprve to vypadalo trochu beznadějně, ale chvíli potom, co jsme vlezli do vody se za námi objevila ohromná 4m velká černá manta. Čištění provádí většinou malí pyskouni, někdy další rybky. Jsou i čistící stanice pro ostatní ryby, tam pracují třeba krevety. Tenhle obr se nebál, rybičky ji čistily, jak jen mohli a manta se pomalu přiblížila až téměř na dosah ruky. Nyní jsem dobře věděl, že její pohled do mých očí není jen tak. Julie, bioložka z Taveuni nám vyprávěla, že tady měli vědce zkoumající manty a ti jim říkali, že manta je schopna zamapatovat si konkrétního člověka a rozeznává ho podle jeho kresby očí. Dal jsem si záležet, aby jsme se vzájemně podívali do očí a mohla si mě dobře zapamatovat. Během půl hodiny jsme viděli postupně ještě další 3 manty, všechny úctihodných rozměrů.
Cestou zpět jsem se opět pokoušel neúspěšně rybařit a alespoň jsem si při tom prohlédl skoro celý útes podél pobřeží u vesnice, když už jsem nic nechytil. Občas byla horší viditelnost, útesy byly však vetšínou zdravé a krásné.
Následoval výlet do vesnice. Šly jsme se jen tak projít a po cestě jsme hned obdrželi dvě pozvání do rodin. Přijali jsme jedno a za hodinu jsme seděli u kawy a poslouchali velmi zajímavé vyprávění o Banabanské historii. Tady se všude sedí na zemi na rohožích. Domy jsou jednoduché a čisté, kuchyň a záchod většinou mimo dům. Tady měli kuchyň jako součást domu.
Já jsem ještě nepsal o kawě. To je místní sociální droga, něco jako u nás pivo. Jedná se o rozdrcený kořen jistého pepřovníku. Rozdrcená kawa se rozmíchá ve vodě a pak se pije z jedné misky z jednoho kokosového kalíšku. Vypadá to trochu jako voda z blátivé kaluže a nezasvěcený piják kawy by řekl, že to i stejně chutná. Banabanové nejsou Fidžijci a tak kawu nepijí tak obřadně jako oni. takže o kawovém ceremonilálu budu psát, až budeme zpátky na Fidži. Účinky kawy jsou takové, že se svalstvo uvolňuje a mysl zbystří. Pokud se to nepřežene, tak je kawa údajně skvělé antidepresivum a pijáci na rozdíl od pijáků alkoholu nejsou agresivní. Má první dvě zkušenosti s kawou byly dobré, dobrá nálada, uvolnění a druhý den člověk necítí nic a jemu fajn.
Rozloučili jsme se se svými hostiteli a vydali se na pozvání Areti na benefiční večer studentů místní střední školy. Bylo o čem jiném, než o kawě. Napůl organizovaná diskotéka a pití kawy. Výtěžek šel právě ve prospěch školního výletu do hlavního města. Byli jsme velkou atrakcí a nemohli jsme sedět ani jeden tanec. Vypili jsme dalších mnoho kalíšků kawy a tančili a tančili. Večer byl ukončen v jedenáct hodin modlitbou za nás, naši loď, studenty, výlet do Suvy a vesnici. To jsme už byli domluveni na neděli ráno do kostela.
V neděli zuřivě foukalo, hlavně přes noc, takže jsme se už poněkolikáté tak úplně nevyspali. Ráno jsme vzdali výlet do katolického kostela ve vedlejší vesnici a radši zůstali v Tabiangu, lodi nablízku. Sborový mnohohlasý zpěv v Methodistickém kostele byl nádherný, samotná mše poněkud formální. Po mši se nás opět ujala Areti a zavedla nás na krátkou návštěvu střední školy. Tam jsme se seznámili s bývalým náčelníkem Banabanů a dozvěděli se další a další podrobnosti z historie tohoto malého národa a taky o problémech, kterým nyní čelí. Na střední školu jsem zůstal koukat s otevřenou pusou. Ohromný komplex budov a hřišť, všechno skvěle upravené, čisto. Koukal jsem s úžasem na nemalou knihovnu a třídy, nástěnky. Teatu nám ukázal na svém ipadu několik projektů, kterým se nyní věnuje, jako zavedení výroby panenského kokosového oleje, který vyrábějí ženy a prodává se pak na trhu v Suvě, kdy cílem je umožnit ženám se aktivně podílet na příjmech v rodině. Další zajímavý projekt byly písečné filtry na pitnou vodu. Zase jsem se nestačil divit, jak chytře to měl Teatu vymyšlené a jak užitečné to bylo. Cílem projektu bylo zlepšit na ostrově dostupnými prostředky kvalitu pitné vody. S instalací začali právě u škol a na některých místech ve vesnicích. Filtr se sestával ze dvou středních barelů na 200l vody. Jeden z nich byl naplněný na dně kameny a pak jemným pískem a pískem z pláže. Samospádem voda protékala filtrem a v druhé barelu už byla zásoba čisté pitné vody. Princip filtru je takový, že ve vrchní vrstvě hrubého písku se vytvoří asi 10-20cm silná vrstva, kde jsou bakterie, které pak zachycují další a do spodní vrstvy už protéká jen čistá voda. Říkal nám, že po roce provozu neměli už ani jeden případ otravy kontaminovanou vodou nebo jiné střevní komplikace. Teď by rád tyto filtry postupně rozšířil na veřejných místech po ostrově a chybí mu jen sponzor pro nákup prázdných barelů. Dobrý a užitečný projekt.
Po cestě ze školi nás Areti zatíhla do jednoho domu, kde žil starší pár. Tenhle pár byl ve vesnici známí tím, že starou metodou z Gilbertových ostrovů vyráběl sladký sirup z mízy kokosové palmy. Na Gilbertových ostrovech to používali na slazení, cukr neznali. Tak jsme se dozvěděli o dalším produktu z kokosové palmy. Opatrně se naříznou a sváže několik mladých listů a na konec se zavěsí lahev, do které odkapává sladký nektar. Ten se dá přímo pít a nebo se svaří a vznikne zlatohnědá medu podobná viskózní tekutina, která chutná jako pampeliškový med. Tím se pak sladí.
Loučení s Areti a vesnicí bylo docela těžké. Vybaveni kokosy, papájou, kokosovým olejem a syrupem jsem odjížděli na Perlu. S mnoha lidmi jsme si vyměnili emailovou adresu a mnoho z nich nám opakovalo, že nyní už nejsme návštěvníci, ale rodina a že až příště přijedeme, tak můžeme do domu bez klepání. Jiní nám ukazovali, který dům si můžeme vzít a bydlet v něm apod. Jak říkám, bylo to těžké a dojemné, A to jsme tady byli jen 4 dny.
Počasí nás trochu zradilo a místo na severní pobřeží Vanua Levi jsme dopluli jen na druhý konec Rabi a zakotvili v překrásné zátoce, dobře chráněné proti silnému větru. Na bílé pláži je jen jen několik slaměných domečků a pohostinost obyvatel nemá opět mezí. Tady jsou opravdu velmi chudí, ale i to málo, co mají se s vámi okamžitě a nezištně dělí. Tak i tady jsme během hodinové návštěvy na souši dostali alespoň kokosy a papáju a Pája dostala ohromnou mušli "elephant ear shell" i se švábem, kterého jsme odeslali na oceán.
Prozkoumali jsme zdejší útesy a je to tady opět velmi hezké. Převážně tvrdé korály, ale zato mnoha a mnoha druhů. Rybky převážně malé a větší vemi obezřetné, takže i tady můj lov zkončil nezdarem. Už mám pocit, že bych tu harpunu měl dát někomu, kdo je schopen jí použít.
Zítra už má být počasí dobré a my se vydáme nejkratší cestou směrem na Viti Levi, kde máme za týden a kousek vyzvedávat kluky.
Z Albert Cove na Rabi zdraví
Petr.
Žádné komentáře:
Okomentovat