Iorana!
Musím se s vámi podělit o včerejší zážitky v průlivu Tiputa. Když jsme včera konečně odeslali všechny emaily, dovezli ovoce z Aranui a vrátili se na Perlu, tak jsme se rychle převlékli do neoprénů a vyrazili do průlivu. Proud tekl dovnitř pasu, takže hladina byla klidná. Vyjeli jsme se člunem skoro ven na oceán a pak rychle naskákali do vody. Pak jsme svištěli v proudu podél útesu a jako v kině si prohlíželi veliké tarpony, žraloky a korálové rybky a také korály. Nejprve jsme si takto prohlédli jednu stranu a pak i druhou. Při druhém driftu jsme ujeli v proudu skoro kilometr a půl až do "akvária". Tam jsme objevili, že na rohu korálového útesu ryby plavou v proudu na jednu stranu a pak přeplavou nad útes a tam proud teče opačně a donesl vás zase zpátky na roh. Na tomto místě bylo nejvíc korálových rybek, ale také metrových oceánských jehel, trumpetích ryb, veliké trigerfishe a samozřejmě naši ovlíbení žraloci. Konečně jsme kromě černocípých viděli i stříbrnocípé útesové. Byli jsme ve vodě nejméně dvě a půl hodiny a dnes jdeme znovu :-)
Jenže to nejlepší nás čekalo večer. Objednali jsme se na podvěčerní ponor. A domluvili jsme se s nimi, že nám vezmou Sama na loď, chtěl se také projet na silném člunu ve vlnách, jenže to nevěděl, co ho tam čeká. My jsme v malé tříčlené skupině naskákali do modrého oceánu na vnějším útesu a pomalu se nořili do tmavě modrošedých hlubin. Atmosféra byla úžasná. Když jsme se přiblížili k útesu, bylo jasné, že to bude jiný ponor, všechno žilo úplně jinak. Plavali jsme k rohu, kde začínal průliv. Tam jde i při silném proudu ven vplout podél útesu dovnitř průlivu neboť je tam opačný proud. Na tom rohu bylo vždycky nejvíc živo .... tentokrát, když jsme se blížili, tak se ze šera najednou začaly vynořovat siluety žraloků šedých útesových, dva , tři, deset, sto. Mezi nimi plavali metr a půl velcí tuňáci, metrové baracudy a všude sousta korálových ryb. Odplavali jsme kus od útesu na oceán a najednou jsme byli uprostřed téhle spousty dravců a mohli vidět, jak občas některý z nich narušil křehké příměří a ulovil si věčeři. K nám vždycky připluli tak na 5 metrů, koukli se a odpluli za lepším. Byl jsem jako u vytržení, vzpamatoval jsem se, až když jsem měl na počítači přes třicet metrů hloubky. Pomalu jsme se vrátili k útesu a podél něho vplavali dovnitř. Tam nás čekala předváděčka rozmnožovacích praktit Chirugických ryb. Bylo to jako obrovský barevný balet tisíců rybek. Do toho plavali okolo dravci a občas si někoho sežrali. Je těžké být rybou, to jsem si říkal už víckrát. Ale, jestli si myslíte, že to bylo všechno, tak se pletete, nene, nebylo. Téměř na konci ponoru se nám splnilo veliké přání a v malé hloubce v průlivu se najednou ze šera vynořil delfín, pak druhý, třetí, celé stádo. Malý, velcí .... Právě si hráli v pasu na skákání, jako každý den a kolem nás a mezi námi prosvištěli, jako kdyby chtěli v rychlosti pozdravit, podívali se, udělali kolečko a spěchali skákat z vln.
Když jsme se vynořili byli jsme úplně pohlceni eufourií. A když přijel člun a já jsem viděl Samču, zmoklého jako slepici, ale s výrazem vysmátého sluníčka, tak mi došlo, že Alex ho celou dobu, co jsme byli pod vodou vozil v pasu za delfíny. Ani se nepamatuji, kdy jsem Sama viděl takhle šťasného, říkal, že celou dobu měli delfíny kolem člunu tak blízko, že si na ně mohl sáhnout, pak zase skákali salta a dvoumetrové skoky. Jediným smolař večera byl Jony, který se nechtěl jít potápět a myslím, že když nás viděl po návratu, tak mu to bylo líto, možná ho vezmu ještě dnes večer, když se nám podaří přes den připravit loď na zítřejší odjezd.
No a tím k našim plánům. Ano, zítra se chystáme na odjezd. Moc se nám nechce, protože včera přijela Mareike s La Medianoche a je to tady tak super, teď máme zase 20kg trs banánů a plné siťky ovoce z Markézů ... nic nám tu nechybí. Musíme ale dál, poplujeme na Tahiti a Moorea za dalším poznáním. Předevčírem jsem pociťoval intenzivní odpor k návratu do civilizace, když jsem se houpal v houpací síti, poslouchal Smetanu a koukal se na zapadající slunce. Jenže nedá se nic dělat, takhle bychom ten svět nepoznali celý. Údělem námořníka je radostně připlouvat a s nadějí a otevřenou myslí zase vyplouvat za dalším dobrodružstvím a tak zítra ráno napneme plachty a vyplujeme z bezpečné laguny na širý oceán. Ostatně máme před sebou jen den, maximálně dva plavby na Společenské ostrovy.
Z Rangiroa zdraví posádka Perly a její kapitán Petr