Posádka Perly zdraví i nadále Kaoha z ostrova Nuku Hiva v Markézském souostroví. Tentokrát kotvíme v další nádherné zátoce jménem Anaho Bay. Je to údajně nejklidnější kotivště na celém souostroví. Obklopeni vysokými útesy kolem dokola stojíme na naprosto klidné hladině.
Ale není to tady jenom o klidném postoji, ale také tu jsou korálové útesy, manty a malá moc zajímavá vesnice. Jen několik doměčků roztroušených po dlouhé pláži, pár rodin. Mají tady krásné zahrádky, pěstují kokosy a jinak je tu úplný klid.
Vy, co čtete náš blog pravidelně budete asi zvědaví, jak jsme dopadli s music festivalem a tanečním vystoupením a vůbec, co jsme poslední tři dny dělali.
Začnu tedy od pátka. Z Baie du Controller jsme přepluli zpátky do Taiohae, hlavního města. Nechali jsme se nalákat na music festival a hlavně na příslib tanečních vystoupení. Jenže se ukázalo, že se jednalo o dny francouzské hudby a to místní zase tak moc nebere. Takže na posvátné Marea a okolních Pae Pae se sešli zejména jachtaři a jiné bílé huby. Taneční vystoupení bylo krátké, hezké ale nikoliv na tradiční hudbu. Dále už jen celý večer hrála kapela typy hráč na počítač a klávesy, kytarista. Veskrze docela hrůza ... jak jsme vzpomínali na nedělní mši v kostele a krásný sborový zpěv.
Během večera a noci přišly z jihu docela velké vlny a tak vystupování a nastupování do člunu bylo poněkud dobrodružné. Několik jachtařů, kteří nechali člun jinde než skoro všichni našli člun dnem vzhůru, utopený motor, plný písku .... Bylo nám jich líto.
V sobotu ráno jsme si zajeli ještě na chvilku na Internet a pro bagety. Natěšeni na folklórní vystoupení v Taipivai v Controller Bay jsme vyrazili opět proti větru do vedlejší zátoky. Po cestě jsme viděli snad dvacet mant, nádhera. Ale odolali jsme pokušení za nimi naskákat tak jsme za dvě hodiny kotvili samotní podruhé v zátoce u vesnice Taipivai. No jak jsem už psal, z oceánu dorazilo poněkud velké vlnění a tak jsme dlouho sledovali, jestli vůbec budeme moc vystoupit na břeh. Nakonec jsme byli hrozně líní dávat na člun motor a tak jsme dopádlovali až k zídce. Vlny se lámali jen na opačné straně zátoky, tak jsme uvázali člun k bójce a drhou stranou ke břehu a vyrazili pěšky do vesnice.
Zábava byla bohužel podobná jako v Taiohae, takže zklamaní jsme po tmě vyrazili zpátky ke člunu. Poté, co jsme přišli na pláž se odehrálo asi toto. Už jdyž jsme se blížili, bylo vidět, že je odliv. Vlny se lámaly daleko od břehu. Náš člun byl stále uvázán na bójce a druhou stranou ke břehu, jenže jen co jsme přišly blíž, bylo jasné, že je zle. Člun byl plný hnědé vody a lámající se vlny s ním bili o obnažené dno a zeď. Bylo potřeba rychle nco udělat. Takže jsme rychle odvázali lano, já jsem mezi dvěma vlnami přitáhl člun k zídce a Pája skočila dovnitř, další vlna nebyla tak hrozná, takže jsem skočil za ní. Teď jsme zuřivě pádlovali k bójce a tetelili se strachy, aby nás další vlna nepřevrátila. Všechno dopadlo dobře a my jsme pádlovali z toho pekla jak jen jsme mohli. Divím se, že ten člun plaval, prože v něm bylo asi dvacen centimetrů vody. Na lodi jsme vybrali vodu a člun vytáhli nahoru. Nějkým zázrakem je jen na několika místech poškrábaný a obouchaný, ale žádné škody .... To jsme zase měli jednou kliku ... Náš druhý výlet do Taipivai byl rozhodně silným zážitkem, nejsem si jistý, jak moc pozitivním. Když jsem vystoupil ze člunu, tak jsem zjistil, že jsem si docela skušně rozedřel nohu o útesy ... následná ambulantní péče pomocí septonexu, peroxidu byla skutečně bolestivá. Jenže podrápat se o špinavé útesy je přesně nejlepší cesta k rozsáhlým zánětům, takže nešlo dělat nic jiného než důkladně desinfikovat. Myslím, že se to povedlo, noha vypadá skoro jako nová a škrábance se rychle hojí.
Druhý den ráno jsme zvedli kotvu a vypluli opět proti větru na sever ostrova do zátoky Anaho, kde právě jsme. A tady je to opravdu oáza klidu. Včera jsme šnorchlovali a byli na farmě pro ovoce. Dnes jsme měli naplánovaný výlet, ale přepadla mě nějaká střevní slabost a navíc se dnes zatáhlo a prší, trak jsme zůstali na lodi. Já jsem dělal servis motoru (klasika, výměna oleje, filtrů) a Pája honí po lodi moučné brouky. Není tady kam šlápnout :-) Ale vždycky, když něco dáme dohromady a uděláme kus práce, tak nám to udělá radost.
Chtěli jsme pomalu odplout na Hiva Oa, ale nějak nám nepřeje předpověď, takže budeme muset odjezd odložit. Nemůžeme plout 90NM proti větru. Tak uvidíme, jak to bude vypadat s předpovědí dál.
Z ráje nadále zdraví posádka Perly