Já jsem si myslel, že nejslavnější karneval je ten v Brazilském Riu. Jenže nejenom místní jsou přesvědčeni, že nejlepší karneval je právě ten na Trinidadu. Zatím jsme měli možnost ochutnat včera dětský karneval a mohu vás ujistit, že už jenom to byl zážitek jako hrom.
Než se vám pokusím popsat dojmy z prvních karnevalových dnů, tak bych měl o dva dny zpět a popsat náš příjezd na T&T. Takže jsme po čtvrté odpoledne vypluli ve středu z Union Island, rozloučili se tak s Grenadinami. Příjemně, ale ne příliš silně foukalo do boku, vlny byly jen přiměřené a tak jsme poklidně pluli nocí. Kolem lodě světélkoval plankton, na obloze jižní kříž, krásná plavba. Ve 3 odpoledne jsme proplouvali úžinou Dragon's Mouth a na Trinidad nás vítali delfíni. Za druhé světové války tady na Trinidadu byla poměrně velká americká vojenská základna a doky v zátoce Chaguramas se nyní právě používají jako zázemí pro opravy lodí všech velikostí. I my jsme zamířili do Chaguramas. Podle pilota jsme se také právě tady měli proclít do země. V pilotu bylo napsané, že je potřeba na celní molo dorazit ihned po příjezdu. Jako v jiných zemích, tak i zde se na clení podílí dvě složky, celníci a imigrační. Připluli jsme v 1630 a protože to už je po 1600, tak jsme zaplatili poplatek za "over time" na Imigračním $100TT a $264TT (Trinidadský dolar je 6,35 za USD) a celkem nám procedura zabrala 2 hodiny. Pak jsme poněkud unaveni vyplňováním mnoha formulářů a plavbou přes noc zakotvili v Chaguramas. Zátoka díky mnoha zrezavělým lodím houpajícím se na vodě, loděnicím a v dálce kotvícím tankerům vypadá poněkud průmyslově a nehostinně. Navíc jsme měli velké štěstí, protože asi 200m od nás vyvázaný na bóji velký remorkér se zapnutým generátorem a vítr foukal směrem k nám.
Byrokracie pokračovala i druhý den. Já jsem se vypravil do Peaks Yacht Service Yard, kde nám budou ve středu vytahovat loď a dělat antifouling, abych se domluvil na detailech a odpoledne jsme se vypravili znovu na imigrační, abychom nahlásili, že Janek s Pavlou druhý den odlétají a tudíž už nebudou v posádce lodě. Ten den předtím to nešlo, protože bychom museli za další úkon mimo oficielní pracovní dobu platit zase 100TT. To byla hračka, za 40 minut jsme měli formuláře vyplněny. No, ale pak jsme se rozhodli, že na noc překotvíme do 2NM vzdálené zátoky, kde nás bude čekat jen křik papoušků a opic. Tato procedura znamenala dalších 20 minut na imigračním a pak 20 na celnici. Uff, zpátky na loď a hurá do zátoky Scotland Bay. Je to hluboká zátoka zaříznutá jako fjord do kopců porostlých děštným lesem. Kotvili jsme zádí vyvázáni k mangrovníkům. Kromě nás v zátoce byly 4 další lodě, dost daleko od nás a .... a pak asi 4 kempující Indické rodiny.
Teď krátká vsuvka k obyvatelům T&T. Původní obyvatele, podobně jako na jiných ostrovech vyhubili evropané, potom na ostrov dovezli africké otroky. Potom, co byli otroci osvobozeni, tak se rozhodli, že již na plantážích nebudou pracovat. Zde k tomuto problému Britové přistoupili velmi kreativně a na Trinidad dovezli 15.000 Indů. Takže zdejší obyvatelstvo je namýcháno z Afričanů, evropanů a Indů a později ještě Američanů. Tato rozmanitost se projevuje nejen v tom, že na ulici potkáváte rozličné tváře a postavy, ale také v kultuře, zvycích a náboženstvích.
Jedno mají ale úplně všichni společné, milují párty, karneval a hlasitou hudbu. Takže kromě stanů a přístřešků měli Indové také obrovské reprobedny puštěné opravdu hlasitě. No a poslouchali karnevalové rádio, kde hráli především 4 karnevalové songy karnevalu 2013. V 2300 ohleduplně megabedny ztišili a znovu jsme rádio Karneval uslyšeli hned po těch papoušcích v 0740 ráno. To jsme ale už zvedali kotvu a opouštěli tuto nádhernou zátoku, kde si džungle vzala zpět, co jí patřilo včetně celého rekreačního střediska americké armády z 40 tých let ze kteráho zbyly už jen několikatery schody k vodě.
Vrátili jsme se do Chaguramas, tentokrát na bójku poblíž Peaks Yacht. To bylo včera, Janek s Pavlou odlétali. My jsme tedy využili situace a svezli jsme se s nimi do města. Nějak nás tady taxikáři odrazovali o návštěvy karnevalu a vyhrožovali, že zvlášť po setmění je to hrozně nebezpečné. My jsme ale po zralé úvaze těchto rad nedbali a dobře jsme udělali. Ve městě jsme byli do 21, taxíka zpět jsme si úplně bez problému sehnali a odpoledne a večer na karnevalu jsme si skvěle užili .... a to byl teprve dětský karneval.
Já vám ani vlastně neumím popsat tu spoustu silných emocí, které to ve mně vyvolávalo. Co se týká bezpečnosti, tak je to jako všude jinde, jen s tím, že tady, jako bílé huby, opravdu nesplýváme s davem :-) Ani na chvíli jsme se ale necítili špatně. celá akce je skvěle organizovaná. Vypadá to velmi zhruba tak, že městem projíždí ozdobené kamióny s odkrytými přívěsy plně naloženými reprobednami a generátory a mají puštěné asi 4 karnevalové písně. Mezi nimi jsou jednotlivé tanečné školy v maskách. Mezi tím vším se motají ostatní lidé, nebo jen na kempových židličkách posedávají na chodnících. Ti co stojí tak vrtí zadkama a to bez rozdílu věku, pohlaví, sociální příslušnosti. Se všemi to šije .... Karnevalové masky jsou nádherné. Najednou vidíte tanečníky, kteří jdou na vysokánských chůdách. Já bych odhadl, že ty chůdy mohly mít třeba 2,některé 3 metry. Někteří i na chůdách předvádějí úžasné taneční kreace. Koukali jsme na ně s Pájou jak spadlí z višně. Je to naprosto neuvěřitelná energie, živel tenhle karneval. To, co jsme včera viděli byly jen děti, už se hrozně těšíme na zítra, to bude hlavní karnevalový průvod. Jo, no a celý průvod dojde na takový místní Strahov, jinak tedy Savannah Park, kde se jednotlivé školy prezentují na hlavním pódiu. Všude je milión lidí, prolíná se hlasitá hudba .... stánky s občerstvením a vrtící se zadky :-) Byli jsme spaření od sluníčka, napůl ohluchlý a uchození ale úplně pohlcení atmosférou. Pak jsme tam najednou objevili místo, kde byly takové vozíky se sudy a steel pans. Bylo jich tam hrozně moc a najednou jsme slyšely jeden orchestr hrát ....
Soutěž steel pan orchestrů začínal v 7 večer. Takže o našem večeru bylo rozhodnuto. Byl jsem tak rád, že jsme zůstali. To byl něco, co jsem ještě neviděl a neslyšel. Steel pan, jako hlavní nástroj Calypso hudby jsem znal, ale viděl jsem vždy jeden nebo dva .... tady jeden orchestr měl třeba 30 bubeníků a každý hrál na 2-6 sudů :-) Steel pan jako nástroj vznikl právě tady na Trinidadu a dal tak základ Calypso hudbě. Najděte si to někde na Youtube. je to fakt mazec.
V devět jsme si zavolali domluveného taxikáře z odpoledne. Ukázalo se, že to byl dříve policista. Probrali jsme s ním bezpečnost, řekl nám, jakým místům se ve městě vyhnout a vysvětlil ná ještě mnoho dalších věcí. V deset jsme byli zpátky na Perle ....
Teď je tady ráno, dnes budeme pracovat a zítra a pozítří budeme na karnevalu ... už i my máme puštěné karnevalové rádio s "new carnival tunes" :-), jen Páje chybí ten černošský zadek na správné třesení :-)
Pozdravy z Karnevalu posílá Petr a Pája
PS: Pája zkusí dát na facebook nějaké fotky, tak se tam můžete zítra juknout. Já si s fotkami počkám až po karnevalu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat