Zase jsem pár dní zanedbával psaní. Jdu to rychle napravit, ale ještě než to udělám, tak se koukněte na nové fotky, co jsem právě dal na web (přes fotky a videa).
Naposledy jsem psal o Ibize a skončil jsem ve chvíli, kdy jsme opouštěli tento ostrov a směřovali zpátky k pevnině. Přeplavba byla fajn, foukal nám příjemný vítr, kus cesty jsme jeli krásně na plachty a asi 2/3 jsme motorovali s plachtami. Nebyly skoro žádné vlny, takže plavba to byla příjemná.
Vždycky, když někam přeplouváme, tak hlavním kulturním zážitkem je rybaření a setkávání s různými živočichy. S rybařením jsme se doposud potýkali s různými technickými problémy. Na této přeplavbě to nebyli technické problémy, ale jednoduše nic nezabralo. Takže tuňák, kterého jsme ulovili s našima je zatím jediný, kterého jsme po čestném boji snědli. S živočichy to bylo tentokrát jiné. Dvakrát nás za tmy navštívili delfíni. Jednou to bylo na chvíli, byli úplně malý. Podruhé byli velcí a pluli s námi dobrých 10 minut. Střídali se pod přídí, dělali akrobatické kousky a dokonce si ještě během návštěvy sem tam ulovili nějakou rybu. Představení bylo jako z circusu. Světelné efekty zajišťovali světélkující medůzy. Vždy, když delfini vyskočili a spadli do vody, tak zasvětélkovaly. Skoro celou noc jsme kromě velikých hejn sardinek viděli tisíce medůz, nejspíš talířovek svítivých. Jedna talířovka kompasová mě popálila na rameni na Ibize. Tyhle ale měly žahavá vlákna dobrý půlmetr za sebou a hlavně jich byly opravdu tisíce. Jsou natolik žahavé, že při zasažení větší části těla může mít člověk docela vážné problémy. Mě rameno po té jedné už dávno nebolí.
Našimi častými a milými průvodci se staly v poslední době létající ryby. Ty jsou vážně srandovní, zničeho nic vyletí z vody a letí většinou 50-100 metrů a pak zase zahučí do vody. Někdy je jedna, jindy jich je hejno. Létají těsně nad vodou, jsou jako malý ptáci. Když už jsem u těch ptáků, tak během dne nás na přeplavbě překvapil nádherný dudek. Měl chocholku, bílo-černá kříkla. Chvíli poletoval kolem vody a pak zamířil na jih, asi do afriky.
Ráno jsme k Mar Menor dorazili za úsvitu. Talířovky vystřídali jiné medůzy, kořenoústky hrbolaté, které nejsou už nebezpečné, ale zato jsou veliké (30-40cm průměr talíře nebyla vyjímka). Ještě hezčí a rovněž nikoliv nebezpečné byli bílé kořenoústky plicnaté, ty jsou opravdu nádherné. Mar Menor je malé vnitrozemské mělké moře, které je s tím velkým, středozemním spojené na několika místech. Jen jedno z nich ale umožňuje proplutí naší plachetnice s ponorem 2,01M. Tento průliv vede přes marinu Tomás Maestre a kanál přehrazený zvedacím mostem. Náš pilot říkal, že most se otevírá v 11 a v 17, ve skutečnosti se ale otevíral od 8 do 20 jaždé dvě hodiny. Mar Menor je dlouhé 12NM a široké asi 2NM. Teplá a nepříliš čistá voda je plná velikých medůz, taže koupání bylo něco jako stezka odvahy. Ve čtyři odpoledne jsme tedy už vyplouvali zase ven a namížili za roh do Cabo de Palos. Cestou jsme proplouvali mořskou rezervací, kde byly umístěny bóje u osamocených podmořských hor. Bylo nám jasné, že tam musí být skvělé potápění, ale i tady se musela dopředu vyřídit autorizace. Když jsme pak stáli před přístavem u Cabo de Palos a viděli víc jak deset lodí s potapěči vracejících se z ponorů, tak mi bylo vážně líto, že jsme nemohli na pár dní zůstat. Večer ve městě jsme zjistili, že tam je snad 8 potapěčských center. V jednom jsem se bavil s obsluhou a říkali, že je tam jedno z nejlepších potápění ve středomoří. No bylo mi to líto, ale museli jsme dál.
Dnes jsme popojeli jen 14NM proti vlnám a větru a zůsali v marině Yacht club Puerto de Cartagena v Cartageně. Maríny už tady jsou za rozumné peníze. Cartagena je tedy další zajímavé místo. Jednak historicky a druhak také velkorysou obnovou historického centra a nejstarších pamétek. Asi to je ale spíše chudý kraj, protože i zde byl opravdu veliký rozdíl mezi mramorem dlážděným nábřežím a několika hlavními ulicemi a polorozbořenými domy o dva bloky dál. Navštívili jsme římské divadlo a muzeum a prošli se městem. Oboje bylo zajímavé.
Zítra bychom rádi vyrazili nejdéle do 8 ráno a probojovali se asi 70 NM k Capo de Gata a Almerii.
Dobrou noc do čech, posádka Perly
Žádné komentáře:
Okomentovat