Silvestrovská oslava v Sydney

V Sydney je oslava příchodu nového roku ohromnou událostí. Týden dopředu jsou již v přístavu i ve městě různá omezení a všichni se na tuto událost připravují. Ono to tady má jinou atmosféru už jen proto, že je to vlastně na začátku školních prázdnin a je léto a doba dovolených.  

My jsme připluli do Sydney Harbor 28.12. a ty tři dny jsme si prostě užívali milého velkoměsta. Kotvili jsme u opery a pak v Rozelle Bay u rybího trhu. Do centra jsme to měli pěšky deset minut. S Perlou jsme proplouvali slavnými místy, navštívili Darling Harbor. Libovali jsme si, že máme loď a mávali přeplněným turistickým lodím, kde se tísnili desítky a stovky lidí za 100 dolarů za lístek.

A pak bylo najednou 30.12. a tak jsme se podle plánu přesunuli zpátky do Farm Cove, tedy přímo k opeře. Dopředu jsme jsme věděli, že tady všude budou tisíce lodí a že mnoho lidí z Sydney vlastně vůbec neumí kotvit a tak že je potřeba počítat s mírnými nervy. Vyhlášeným místem s nejlepším výhledem na operu a most a ohňostroje a vůbec jsou právě Farm Cove, kde jsme byli my a pak zátoka u Zoologické zahrady. Farm Cove je poněkud rušnější a víc to tam houpe, ale kotvit přímo u opery je prostě super, takže jsme prostudovali předpověď počasí bylo jasné, že zůstaneme tady.  Naše 30kg kotva Sarca se zaryla hluboko do bahna zátoky. V předpovědi počasí byla změna větru během noci, ale od té doby, co máme tuhle kotvu můžeme klidně spát skoro v jakémkoliv počasí. Jenže na světě nejsme jenom my. Během večera bylo ve Farm Cove dalších asi 20 lodí. Místa je tady dost, takže žádné velké drama …. až na to, že chvíli po půlnoci mě probudil vítr. Aha, už se otočil, řekl jsem si a ze zvyku jsem vyhlédl bočním okénkem z kajuty. Hned bylo jasné, co se děje. Lodě, které stály za námi víc uvnitř zátoky už nebyly uvnitř ale vesele pluli i s kotvou ve vodě ven ze zátoky. Vyskočil jsem z postele rovnou do kalhot, popadl bundu a dalekohled a už jsem byl venku. Jak se otočil vítr, tak 10 lodí najednou se utrhlo z kotvy a driftovaly ven. Většinou byl na palubě jen jeden člověk nebo dva lidi. Vyslanci držící správné místo s dobrým výhledem. A tak teď sám zápasil z kotvou a lodí. Měli jsme vlastně obrovské štěstí, protože kolem nás v těsné blízkosti proplulo s kotvou ve vodě alespoň pět lodí a některé z nich pak manévr opakovali několikrát po sobě.  A nebyly to vždycky malé lodě. Mnohé měly přes padesát stop a byly kovové. Další dvě hodiny jsem pozoroval dění okolo a byl připravený jet pomoc, když by to bylo potřeba, nebo nastartovat a uhnout, když by se na nás někdo řítil. Aby byla atmosféra dokonalá, tak z rádia na kanálu 16 se ozývalo jedno mayday za druhým. Většinou to bylo z druhé strany od Zoologické, tam foukal vítr do zátoky a tak ti, co se utrhly a zamotali a podobně končili na útesech nebo pláži. Znovu a znovu jsem si opakoval, že mít pořádnou kotvu a hodně řetězu je jedna z nejdůležitějších věcí na lodi, zlatá Sarca Excel, tuhle kotvu si koupím hned znovu.

Kolem třetí se vítr trochu utišil, tichlo také zoufalé volání o pomoc na rádiu, všichni zase kotvili a tak jsem šel spát. Od rána a během celého dopoledne se zátoka plnila a plnila a lodě byly blíž a blíž k sobě a dělaly spoustu srandovních manévrů. Všechno se obešlo bez větších incidentů na čemž se největší měrou podílelo počasí, které zase pro změnu jednou spolupracovalo, vál stabilní mírný vítr a tak i špatně zakotvené lodě stály, tam kde zakotvili a až na drobné spíš úsměvné situace všechno probíhalo dobře. My jsme měli pozvanou Hanku s rodinou. Pokud byste si chtěli pronajmout loď na tenhle večer tak zaplatíte něco mezi 500 až 1000AUD za osobu a byli byste narvaní s dalšími 50 lidmi na lodi, jako je naše. Prostě každý chce být v Sydney Harbor a koukat z lodi na ohňostroj. Jednoduchý a předem vymyšlený plán, jak Hanku s Davidem a dětmi dopravit na Perlu se ukázal jako neproveditelný, protože během dopoledne uzavřely nástupní molo u Man-O-War steps u opery a nakonec jsme pro ně musel jet až do vojenského přístavu, kde se nám podařilo je nějak propašovat na člun a pak dopravit na Perlu. 

No a pak už jsme si užívali programu, chlebíčků, vína a jednohubek. Odpoledne byla letecká akrobatická show, pak vrtulníky. V devět hodin byl "dětský ohňostroj" a potom přístavem proplouvala flotila starých lodí a novějších velkých lodí, které byly celé nasvícené led osvětlením. To bylo jako z kresleného filmu.  Najednou byla půlnoc a v celém Sydney Harbor probíhal obrovský synchronizovaný ohňostroj a světelná a hudební show. No těžko se to popisuje, trochu se to vymyká běžným představám. Australani milují ohňostroje. Ale je tady jeden velký rozdíl oproti nám - zábavní pyrotechnika je zakázaná, takže se vždy jedná o profesionální velké ohňostroje a nikdo po sobě nestřílí malé čínské rachejtle, nehoří auta ani popelnice. Ten půlnoční ohňostroj byl obrovský a hezký a taky hlučný. Taky jsem myslel na kaloně, kteří každý večer vylétali ze stromů botanické zahrady a jako stíny pomalu letěli přes bílou nasvícenou siluetu Opera House. Těm se to asi moc nelíbilo.  

Ráno jsme se probudili a Perla byla pokrytá souvislou vrstvou popela a ohořelých zbytků rachejtlí. Bylo co umývat a zametat. Lodě kolem jedna po druhé zvedaly kotvy a odplouvaly unaveně z Farm Cove a jiných míst a celý přístav byl nyní posetý loděmi a čluny a všichni jezdili tam zase zpátky a trajekty se jen těžko proplétaly tím hemžením a tak alespoň troubily a lidé si mávali a kapitáni trajektů nadávali. My jsme také zvedli kotvu a vypluli do Rozelle Bay k rybímu trhu, kde jsme si dali malý oběd. Pak jsme si dali druhý oběd u nás na lodi - tradiční čočku. A stejně pomalu, jako ostatní jsme pluli přístavem až jsme do razili do Manly, kde jsme vysadili Hanku s Davidem, protože tam měli auto. Manly je čtvrť hned u vjezdu do Sydney Harbor. Z Centra tam jezdí každých dvacet minut trajekt.Manly se moc líbí Páje. je to mladá serfařská a party čtvrť. Na jedná straně je Sydney Harbor a trajekt a na severní straně je otevřená serfařská pláž s dlouhou stezkou okolo. Plno kaváren, restaurací. 

Překotvili do klidnější Quarantine Bay, na dohled od Manly. Bylo prvního ledna, Nový rok,  krásné počasí tak jsme se koupali a šli na procházku a vůbec nám bylo fajn.

Fotky z ohňostroje najdete na Páji facebooku a nebo jinde na Internetu.

Petr

 

Připlutí do Sydney, vánoce a Silvestr a taky Rolex Cup ....

Zdravím vás z Austrálie!

Zbývají nám poslední tři týdny před odletem domů. Když jsem se podíval na blog, tak mi při pohledu na datum poslední zprávy zatrnulo … vždyť je to 100 let, co jsem psal naposledy. Výmluvy mám, to je jasné. Hned, jak jsme dorazili do Pittwateru, tak jsme začali řešit prodej lodě. Mezitím, i potom jsme si užívali návštěv a nebo jsme naopak my chodili na návštěvy a pak jsem neměl na psaní náladu kvůli špatným zprávám z domova. Taky byly Vánoce, Rolex cup a pak jsme přepluli do Sydney Harbor, strávili Silvestra přímo u opery, pak jsme cestovali, pluli zpátky do Broken Bay, starali se o import Perly a stěhování a o víkendu jezdili na výlety do přírody nebo do Sydney. Nyní jsme v jedné odlehlé zátoce uprostřed národního Parku Ku-Ring-Gai-Chase. Tenhle park je jenom hodinu od našeho mooringu v Bayview. Jde tady najít celou řadu zátok a zákoutí, kde je úplný klid a krásná příroda a tak když nemusíme být s lodí v Bayview, tak kotvíme tady. Jerusalem Bay, kde jsme právě teď je přes týden mimořádně tiché a opuštěné místo. Kromě ticha, ryb a mořských orlů to tady má ještě jednu velkou výhodu, je tady skvělé dopravní spojení do Sydney. Stačí dojet člunem 10 minut proti proudu, pak 30 minut svižné chůze lesem a člověk je na  stanici Cowan, odkud jezdí vlaky do Sydney a nebo na druhou stranu do obchodu do Woywaoy. A když vystrčím ruku z lodě, tak mám i signál na telefonu.

Já zase předbíhám. Začnu tedy dohánět čas popořadě. Vrátím se zpátky někam do poloviny prosince, kde jsem vás s psaním zanechal.

Z Port Stephens  jsme se vydali do 45NM vzdáleného Pittwater nad ránem. Port Stephens má široký vjezd, není tam žádná zrádná písečná lavice a tak člověk může vyplout, jak se mu zlíbí, třeba jako my v 6 ráno. Hned, jak jsme se ocitli na volném moři se nám starali o zábavu opět delfíni. Veliké stádo předvádělo akrobatické cvičení a lov ve skupině. Delfíni se určitě najedli, zato naše udice zůstaly prázdné. I tak plavba ubíhala rychle, proud i vítr byly příznivé a tak jsme kolem čtvrté už viděli ústí Broken Bay.

Předtím, než jsme stočili loď do zátoky, tak jsme v dálce rozeznali mrakodrapy Sydney a uvědomili si, že už jsme tady, skoro, v Sydney. Na jižním okraji širokého vjezdu do Broken Bay se tyčí starý maják na skále zvané Barrenjoe Y Head. Mnohem později, když jsme se sem opakovaně vraceli jsme si vysoká skaliska, výhled z nich a pláž pod nimi zamilovali. Ale v prosinci jsme jen propluli s plnými plachtami, stočili loď ostře na jih a při západu slunce jsme spouštěli kotvu na noc uprostřed Pittwateru. Tolik plachetnic na bójkách a marínách nebylo ani v Aucklandu. Pittwater je rozlehlá členitá uzavřená vodní plocha lemovaná mnoha zátokami povětšinou zaplněnými mooringy a plachetnicemi. Na břehu jsou četné letní domy všemožné architektonické extravagance, povětšinou veliké a luxusní a někdy také i výrazně nevkusné. Potom, co se nám zdálo přelidněno, když ve stejné zátoce s námi byly kromě Perly ještě další dvě plachetnice, byla tohle vážně tlačenice.  Lodě jsou tady od sebe doslova pár metrů. Každá zátoka je přecpaná mooringy, jen těžko se hledá místo na kotvení. O klidu vůbec nemluvím. Na břehu to není o mnoho jiné. Hezké parky, ale jedny jsou plné cvičících skupinek, jiné ak křičících dětí a kousek dál je zase psí park plný hromadně se venčících a radostně štěkajících pejsků a pokřikujících paniček a páníčků. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykl, že je to tady hezké.

Věděli jsme dopředu, že je tady hodně lodí, ale trochu nám selhala představivost. Už před odjezdem z Nové Kaledonie jsme si tady domluvili pronájem mooringu. Trochu mi vrtalo hlavou, že cena mooringu je skoro stejná, jako byla marína na Zélandu No každopádně ráno jsme zvedli kotvu a pomalu přepluli až na samotný konec Pittwaters do Bayview, kde jsme se s pomocí našeho Brokera Roda vyvázali mezi dalších 100 lodí, jen na tomto místě. Opakovaně jsme byli od Roda a později od všech místních ujišťováni, že tohle je naprosto úžasné místo a jak veliké štěstí nás potkalo, že tady máme mooring. Pro místní je to asi pravda, ale mně to chvíli trvalo než jsem si zvykl. Nicméně lidé ze Sydney považují Pittwater za snové místo. Mohu souhlasit s tím, že je to dobře dostupné a když na to přijde a není víkend nebo svátky, tak se tady do dvou hodin dá doplout do hezkých zátok v Ku-Ring-Gai-Chase národním parku, kde to je klidné a milé. Tenhle park tvoří západní břeh Pittwateru, ale jde to tady obeplout a z druhé strany se dostat přes Broken Bay do samého středu parku. A tady je to místy až vysloveně hezké. Jsou tady četné hluboké, fjordům podobné zátoky obklopené skalami a lesem. Jde tady najít místa, kde klokani dávají dobrou noc. Je tady mnoho druhů plazů a ptáků včetně mnoha druhů papoušků, létají tady mořští orly a člověk se tady může ztratit na turistických stezkách a dokonce najít pozůstatky po Aboriginské kultuře staré několik tisíc let. To jsme ale v tu dobu ještě nevěděli.

Nedlouho poté, co jsme se "ubytovali" nás přijela navštívit teta Hanka. Tedy rozumějte Páji teta Hanka. Ta tady žije s rodinou jen 15 minut autem od místa, kde stojíme. Mají s Davidem 3 děti a tak trochu nás adoptovali a vůbec nám všemožně pomáhají, bylo by to bez nich mnohem těžší. Takže Patrikovi jsme měli brzy na lodi a bylo to moc milé. 

Ještě než jsme strávili Vánoce u Hanky, tak jsme udělali rychlou pracovní akci na Perle. Ještě neznalí situace jsme okamžitě uposlechli rad Roda a narychlo očistili a natřeli teaky, loď vydrhli, uklidili a naleštili, protože zájemci se jen pohrnou. Udělali jsme fotky, vyrobili vlastní webové stránky www.oceanisforsale.eu a kdo ví, co ještě. Do dnes jsme ještě žádného zájemce na lodi nepřivítali, ale to je protože tohle, pak ono, pak něco a …. teď jsem zvědav, co za výmluvu zase hoši budou mít příští týden, až se budu ptát, kde jsou ty zástupy peroucí se o naši loď.

Když jsme se dostatečně vyřádili na lodi, snědli dort k oslavě mých narozenin, tak tady byly vánoce. Přijali jsme rádi pozvání od Hanky a strávili Štědrý večer a Boží hod vánoční  u Hanky. Bylo fajn být u někoho blízkého a u stromečku. I když Pája vánoční přípravy na lodi rozhodně neošidila. Napekla rohlíčky, udělala výzdobu, no všechno jak má být. Bylo mi smutno po klukách a našich, ale bylo to veselejší, než minulý rok, kdy jsme byli samotní.

Na druhý vánoční svátek startuje ze Sydney formule 1 plachetnic, slavný Rolex Sydney to Hobart race. Tento ročník byl 70 a my jsme se vypravili se na tuhle slávu podívat osobně. Jeli jsme po souši od Hanky. Společně s dalšími několika stovkami tisíc diváků jsme sledovali start. Bylo to vážně působivé a byl jsem rád, že jsme se na všechno koukali z výšky útesu u Sydney ZOO. Nad přístavem létalo snad 7 vrtulníků a několik stovek plachetnic mnoha tříd přejiždělo sem a tam a čekalo na start. Pak výstřel a start. 100 stopé speciály vystartovali jako první následované menšími loděmi. My jsme měli hned jasného favorita, team Wild Oats, protože jejich tým má jednu plachetnici hned kousek od našeho mooringu a tak jsme je viděli den, co den trénovat a vozit sponzory. A co byste řekli - vyhráli, porazili Americký speciál a dopluli do Tasmánského Hobartu první. Bylo to už po osmé v řadě, kdy vyhráli tenhle nesmírně náročný závod s lodí Wild Oats IX.

Potom jsme se vrátili domů na Perlu, sbalili se a vypluli do Sydney. Tak se stalo, že 28.12.2014 jsme na plachty vpluli do Sydney Harbor, propluli kolem Manly a kanálem a propluli v 1600 kolem opery a pod Sydney Harbor Bridge. Byl to silný moment. Proplout kolem opery a pod mostem je prostě pecka a svým způsobem to je pro teď také protnutí cílové linie na naší plavbě. Proti větru jsme prokřižovali zpátky a zakotvili přímo u opery. Otevřeli jsme si lahev Madeiry zakoupené osobně na stejnojmenném ostrově v Atlanském Oceánu před 2,5 lety. Zavzpomínali na rodinu a naše kamarády a pak se jen koukali, jak zapadá sluníčko za mrakodrapy, opera, most a hlavně život je krásný. 

V Sydney jsme zůstali nejen na Silvestrovskou oslavu a ohňostroj ale ještě další dva týdny do 13 ledna. Byli jsme na výletě s Windarrou v Modrých horách, chodili po Sydney, koupali se v Manly a byli v Muzeu a na lodi Coockově lodi Endouver …. Ale o tom bude další článek, přece po mě nemůžete chtít, abych to všechno dohnal za jediný večer.

Zdravím moc domů, však se za tři týdny uvidíme,

Petr

If you are interested in buying our great boat Beneteau Oceanis 46 go to www.oceanisforsale.eu or www.oceanisforsale.com or www.beneteauforsale.eu where you can find all information and photos.

Pozdrav ze Sydney

Tak tady dneska kotvime .... to je mazec :-) Posilame moc pozdravu, Petr a Paja

Slalom mezi bouřkami až do Port Stephens

Odjezd z řeky Hastings

Na řece Hastings jsme zůstali celkem 3 dny. Nastudovali jsme počasí a rozhodli se ujet 100NM do mnoha kamarády doporučovaného přírodního přístavu Port Stephens najednou a to z neděle na pondělí. Plánování plaveb je tady výzvou silné proudy, pak do toho to proměnlivé počasí a navíc když člověk vjede někam, kde je řeka, tak tady mají ve vjezdu písečnou mělčinu - lavici, která se posouvá a mění každou chvíli a do toho přílivové proudy a stojaté několikametrové vlny.

Když jsme tedy naplánovali náš odjezd a zohlednili jsme směr větru, dále jsme vzali v úvahu přílivový proud v ústí řeky, tak nám vyšlo, že 1930 je správný čas pro odplutí. Pro jistotu jsme zavolali na "maritime rescue" abychom si potvrdili, že se nemýlíme a budeme schopni vyplout. Nejprve nám pán vysvětlil, že v žádném případě nám žádnou radu dávat nemůže a že si musíme čas vybrat samy ... na což jsme se ho neptali, ale po chvilce diplomatického tance mezi vejci jsme se dozvěděli špatné časy přílivu a odlivu a varování před silným větrem a bouřkami pro pobřeží, kam jsme chtěli plout a tak jsme to vzdali. 

Místo odjezdu jsme se byli několikrát podívat na ústí řeky, abychom viděli, jak to tam vypadá v závislosti na stavu přílivu a usoudili jsme, že na noční odjezd je to trochu moc divoké a nezbylo, než odplout až další den dopoledne. Vybrali jsme si poslední hodinu přílivu a doufali, že nám 75 koňských sil bude na vyjetí proti proudu stačit. Stačilo ... a nutno dodat, že lámající se vlny hned potom, co jsme vypluli ven opravdu budily respekt. Podle příručky se na nás ale žádná nezlomila a byli jsme rádi. To víte, plachetnice není serfovací prkno. Foukalo přesně podle předpovědi, tedy skoro nic zezadu, takže jsme motorovali v mrtvém vlnění kupředu. 

Plavba do Port Stephens

Proud nám přidával nějaký ten uzel a tak to vlastně všechno šlo dobře ... až tedy na ty bouřky. Každou chvíli jsme viděli, jak se nad pevninou začali dělat nejprve roztomilé květáčky, pak květáky a pak se nad moře vypravila už pořádná bouřka. Zdálky hřmělo a z ještě větší se blýskalo. Až do pozdního odpoledne jsme měli štěstí a nějak se nám dařilo, že všechny bouřky prošly buďto před námi nebo za námi až ta jedna si to namířila přímo na nás. 

Když bylo jasné, že tahle bouřka nás dostane, učinili jsme všechna běžná opatření. Zapsali jsme polohu lodě i  polohy bodů pro celou trasu až do Port Stephens, zabalili ipad do alobalu druhou vysílačku dali jinam než do nabíječky, zkontrolovali a zaznamenali kurz a vzdálenost lodě  k pevnině a lodím okolo a pomodlili se. I pak jsme postupovali jako jindy v podobných situacích. Povypínali jsme všechno, co šlo, odpojili jsme baterky, sedli si v salónu a četli si, než to přešlo a dělali, že blesky okolo a ohlušující hřmění nás vůbec neděsí. Než to úplně přešlo, tak jsme si všimli, že začalo pořádně foukat ze severu a to jsme potřebovali. Navlékl jsem se do jachtařského a už jsem stál za kormidlem a na bouřku jsme ujeli krásnou hodinu a půl, tedy alespoň 8NM. Pak vítr zeslábl, už se jen blýskalo a nehřmělo a tak jsme zase všechno pozapínali, nastartovali i motor a bručeli dál na jih, jako před bouřkou. A přitom jsme se koukali jak na temné noční obloze za naší zádí dávají to neuvěřitelné světelné představení. 

Několikrát během dne i v noci se k nám přidalo stádo delfínů obecných, dokonce jsou i tady v Port Stephens. To jsou ti z omalovánek, takoví se žlutohnědým pruhem na boku a bílým břichem. Psal to už mnohokrát, máme z nich pokaždé radost. Když se objeví, tak u nás na lodi propukne veselí, oba tady běháme, pískáme a tleskáme a oni to mají rádi, plují pod přídí, obrací se, aby na nás viděli. A tak jsme to tak dělali i tentokrát.

Vjezd do Port Stephens je široký a hluboký, není to ústí řeky, je to rozlehlá a členitá zátoka. Bez problému jsme vpluli dovnitř i za tmy a ve 4 ráno už jsme stáli na kotvě v Shoal Bay hned u vjezdu a šli spát. Spaly jsme až do 10 hodin ráno. Je nanejvýš příjemné po všem plavení se ve vodách Vanuatu, Fiji a jiných místech mít přesnou mapu a funkční navigační světla. Pryč jsou doby, kdy byla mapa jen orientační pomůckou a celý ostrov nebo zátoka byla na mapě jako jeden flek obklopený dokola flekem jiné barvy. 

Port Stephens

Je to tady hezké. Bezpočet kotvišť v rozlehlé a členité zátoce nabízí jak procházky, kavárny, tak divoké nekonečné bílé pláže nebo samotu uprostřed eukalyptového háje. Lze tady pozorovat několik druhů delfínů, ohromné pelikány, papoušky, kormorány i černé labutě. Na divokých plážích je dostatek mušlí, aby Pája mohla v nezměněném tempu zaplavovat loď novými exempláři, které ještě nemá a vůbec je tady příjemně.

Jen to počasí, to nám trochu komplikuje jinak příjemný pobyt. Po dvou dvech, kdy bylo docela fajn (tedy nefoukalo přes 20kt a byla jen jedna bouřka denně) dnes o rána střídavě leje jako z konve, leje, prší, leje a jsou blesky a od oběda ještě začalo pořádně foukat. V rádiu vysílají varování před silným větrem (40kt).... Jak říkám, počasí moc nespolupracuje. Jsme přivázaní na veřejné bójce, protože jsme měli za to, že zase tak moc nefouká a vítr má jít ze strany odkud jsme chránění, jinak bychom se raději spolehli na vlastní kotvu, ale ... vítr fouká od jinut a nárazy jsou přes 30kt a už je tma, tak se nám nechce překotvovat a radši se budeme celou noc bát.

Budeme tady ještě přes víkend a v pondělí nebo úterý se vydáme do Pittwater, což už je kousek od Sydney, kde na nás čeká Páji teta Hanka a její rodina a taky broker Rod, který nám má po Novém roce prodávat loď. Aby Pája mohla upéct rohlíčky, tak musím nějak opravit tu ze závěsu utrženou troubu. Pak se uvidí, kdy se přesuneme do Sydney Harbor ....

Srdečně zdravíme z bouřlivého Nelson Bay v Port Stephens,

Petr a Pája 

Zastávka v Port Macquarie

Ahoj z první zastávky na plavbě podél pobřeží New South Wales, z Port Macquarie.

Port Macquarie je přístav na řece Hastings a leží asi 160NM severně od Syndey. Toto místo je naše první seznámení s proplutím na řeku. Ono to vypadá jednoduše, ale nemusí být. Vlastností zdejších, a nejen těch, ústí řek je, že u vjezdu se tvoří pohyblivá písečná lavice a na ní se během odlivu tvoří velké a potenciálně nebezpečné stojaté vlny. My jsme je zažili a vyzkoušeli si je v průlivech do atolů, třeba na Rangiroře a tak dobře víme, že do něčeho podobného vjíždět určitě nechceme.

Určit, kdy vlastně teče v ústí řeky proud dovnitř a kdy ven vyžaduje trochu místní znalosti a výzkumu a nestačí se jen prostě podívat do přílivových tabulek. Pro tyto účely jsme předem v Coffs Harbor zakoupili publikaci Cruising New South Wales coast, kde je právě tato místní znalost zaznamenána a konční univerzální radou "před vjezdem kontaktujte coastguard, jaké jsou souřadnice mělčiny a jaký zda je situace ve vjezdu vhodná pro vplutí ..." 

Vypluli jsme z Coffs Habor na noc. Místní rybářský cutter projíždějící okolo se s námi rozloučil řvaním jeho kapitána, že kotvíme v kanále a milým "... this is not fu*ken harbor .." a tak jsme mu zamávali a v 1800 jsme vypluli společně s blesky ze všech stran do vod Tasmánského moře. Nesnáším vyplouvat se špatným počasím, ale nezbylo než to udělat a věřit intuici a vlastní předpovědi. Dobře to dopadlo, zmokli jsme jednou a blýskalo se nakonec jen daleko od nás. I tak to byla rušná noc. Ještě než sluníčko v 1930 zapadlo přidalo se k nám na chvíli veliké stádo delfínů obecných a pak několik skákavých. Byli jako z omalovánek, vždycky nás hrozně potěší, když se objeví. Později, tady na řece jsme viděli, jak pomalu loví, ale ti si nás nevšímají a hledí si jen svého a navíc nejsou moc aktivní. Ti na moři, ti skotačí a skáčou z vody a koukají na nás.

Časování vyšlo skvěle před ústím řeky Hastings jsme spouštěli plachtu přesně podle příručky LW+4hours, tedy pro neangličtináře, 4 hodiny po nízké vodě. A rovněž tak podle návodu jsme zavolali místní marine rescue a ti ná řekli, že můžeme vplout, všechno je v pořádku. A bylo, i když rychlost přes 10 uzlů proti dnu mi přišla poněkud velká na to, jak úzké to tady mají a jak málo vody pod kýlem jsme měli. Pak už to šlo samo, okoukli jsme městské molo a pak se vydali asi 8NM po proti proudu řeky. Křižovali jsme několikrát lanový trajekt spojující oba břehy řeky, pozorovali delfíny, ptáky a mangrovníky. Pak už nám to přišlo dlouhé a v úplném bezvětří jsme zakotvili u soutoku Marie river a Hastings river a odpočívali po noční plavbě. Než jsme se naobědvali, otočil se proud a my jsme mohli doplout zpátky k městu a zakotvili hned kousek za letištěm pro hydroplány.

Město jsme dnes prozkoumali a neshledali v něm nic zásadního, kromě ohromných bílo-černých pelikánů a takových rovněž bílo-černých ptáků s dlouhým zahnutým černým zobákem, které si musím teprve někde najít. Po tom jsme se vydali na dlouhou pláž, která nám připomněla Nový Zéland. Cestou jsme viděli asi 50cm dlouhou černou tlustou ještěrku, co vypadala trochu jako přerostlý slepýš s nožičkama a uvědomili si, že jsme vlastně v Austrálii, kde je větší část fauny endemická a tak tady uvidíme ještě ledacos, co nidke jinde nežije.

Na řece je velké množství mokřadů, ostrůvků a bludišť z mangrovů. Lidé tady žijí ve městě, jezdí na kajaku, paddle boardech a člunech, rybaří a dál pak kempují, nebo se prohánějí v autě po pláži.

Dnes se odpoledne začalo foukat a trochu nám to komplikuje kotvení, protože teď zrovna fouká přesně opačně než teče proud a tak se loď chaoticky točí najiždí na řetěz. Proud se bude otáčet asi kolem půlnoci, pak to bude zase v pořádku. S tím počasím je to tady trochu složité, moc to neodpovídá předpovědi, Včera bylo varování před silným větrem a bylo celou noc bezvětří a dnes má foukat 10 a fouká 25kt. I přes to to vypadá, že v neděli večer zvedneme kotvu a vydáme se 100NM na jih do Port Stephens, kteréžto místo nám bylo doporučeno více lidmi a tak se tam moc těšíme.

Z Port Macquarie zdraví Petr a Pája

Veselé příhody z přeplavby do Austrálie

Zdravím z Austrile.

Pokusím se shrnout průběh naší přeplavby z Nové Kaledonie do Terra Australis, nebo-li Jižní Země nebo, jak se dnes prostě říká Austrálie. Není mi moc jasné jak tenhle kontinent mohli mořeplavci tak dlouho míjet. Dobrá, přestanu urážet ty zasvěcené a vydávat Austrálii za bájnout neznámou Terra Australis, protože jak se později ukázalo, taková není. 

Podle nemála zdrojů Austrálii pro Evropu objevili holandští mořeplavci v roce 1606, zatímco její východní pobřeží na kterém jsme přistáli my, tedy Novém Jižním Welsu zmapoval nikdo jiný než sám James Cook v roce 1770. Místo našeho přistání je Coffs Harbor ležící asi 200NM severně od Syndnye. Než jsme se ale posadili ke Capuccinu  v Cooffs Harbor zažili jsme mnohá dobrodružství.

Odjezd z Nové Kaledonie byl poněkud hektický. Během víkendu, který jsme měli na přípravu na plavbu po našem návratu z Ille des Pins došlo k několika událostem. Dodo odlétal zpět domů resp. na Zéland, my jsme museli nakoupit, nastudovat počasí, vyřídit ještě několik úředních  povinností s Australskými celníky, vykomunikovat změnu oblasti plavby pro pojistku apod, abychom v pondělí ráno vyřídili všechny výstupní formality na Nové Kaledonii, natankovali, připravili loď na plavbu a Dodo se sbalil. Všechno se nám podařilo, počasí vypadalo dobře a tak jsem v úterý brzy ráno dovezl Doda na břeh a po 9 hodině jsme už zvedali kotvu a vzápětí vytahovali plachtu. Víte už ve Francouzské Polynésii jsem oceňoval Francouzskou správu zámořských území. Proclení do země je jednoduché, je zdarma, úředníci jsou věcní, příjemní a vstřícní. Stejně jako ve Francouzské, tak i na Kaledonii jsme měli na odplutí 48 hodin a ne "ihned", "okamžitě", do hodiny apod., jako v méně rozvinutých státech světa. Jak se jim daří hlídat si hranice a imigraci a pohyb zboží mi není úplně jasné, ale nikde jsme neviděli žádné známky zjevných problémů, spíš naopak.

Zpátky na na vodu. Je úterý ráno, příď Perly se zařezává do bledě modré vody Novokaledonské laguny. Pluly jsme rychle k průlivu Passe de Dumbea oddělujího ze západu lagunu od oceánu. Zaujala mě na mapě celkem rozsáhlá oblast obsahující i samotný průliv označená jako zaminovaná. Podobné označení nenajdete na mapě často. V poznámce jsem se dočetl, že místo bylo hustě zaminované během druhé světové války. V současné době je oblast bezpečná pro plavbu, ale nadále není bezpečná pro operace prováděné na dně jako vlečení sítí, těžbu, potápění ... hloubka v těchto místech není nikterak velká asi od 14 do 25 metrů. No žádná mina na nás nevyplava a my jsme bezpečně propluli na volný oceán a pokračovali v silném zadobočním až bočním větru na jihozápad. Čekalo nás asi 850NM Velkého Modrého Oceánu.

Novokaledonský hlavní ostrov Grand Terre nám rychle zmizel v oparu za zádí a stejně tak rychle vzrostly i vlny. Ty přicházely nyní z boku a díky silným proudům nebyly nijak příjemné. Byi jsme zelení, ale šťastní, že jsme zase uprostřed modra. Na dohled od nás plula plachetnice Zena a asi 4 hodiny před námi v dosahu VHF pluli naši kamarádi na lodi Windarra. Během odpoledne a noci jsme se ale rozptýlili a všichni již pluli jen a jen samotní. 

Noc byla klidná a po kontrole počasí bylo zřejmé, že vítr bude i nadále spíše boční. Vytáhli jsme tedy hlavní plachtu a houpali se kupředu. Během toho manévru se to stalo. Plachta, nene, s tou nebyl problém, vytrimovali jsme ji perfektně, jenže jak s sebou loď púraštila na díry mezi vlnami, tak Pája zahlásila, že nám spadl sporák ze závěsů. Pro ty, kteří nebyli na plachetnici, připomenu, že takový sporák je na lodích obvykle zavěšen a během plavby se volně houpe a tak se dosáhne toho, že se polévka v náklonu nevylévá a vůbec všechno zůstává, kde má. No a teď se ten náš sporák přestal kývat, protože mu praskl, nebo přesněji se uřízl 8mm silný nerezový závěs na jedná straně. Po bližším ohledání jsme zjistili, že na druhé straně už k tomu také moc nezbývá. Podařilo se nám ale sporák postavit na polici, která je pod ním a upevnit provazy tak, abychom ho byť bez houpání mohli použít. Vaření se od té doby stalo ještě větší výzvou než normálně. Jeden z nás musel vždycky držet hrnec ne pánev a naklánět ji podle potřeby. Vejce od té doby už máme jenom míchaná, ale za nedlouho jsme se to naučili a vařili jsme skoro bez omezení.

Naše nebohá těla si už během prvních 24 hodin přivykla houpání, už jsme nebyli tak zelení a vrátili jsme se k obvyklým diskusím o tom, co budeme jíst a kdy jsme byli na záchodě. Čas ubíhal příjemně a stejně tak ubíhaly upluté míle. Další noc a den se vítr zmírnil a nám už bylo úplně do zpěvu a užívali jsme si každou chvíli v radovali se, že jsme zase na oceánu. Bylo s vědomím toho, že na nějakou dobu to je naše poslední oceánská plavba.

Čtvrtý den vítr ještě víc zeslábl, v noci jsme dokonce 3 hodiny motorovali a dobíjeli baterie a přišel čas na to, rozhodnout se, kdy vlastně do Austrálie doplujeme. jak jsme vyplouvali z oblasti pasátů, tak bylo stále komplikovanější sestavit rozumnou předpověď a odhadnout, kdy bychom mohli opravdu doplout. Naše odhady na pondělí ráno se díky slabšímu větru a protiproudu posunuli na pondělí odpoledne a pak už na noc a my jsme byly skálopevně rozhodnuti doplout v oficielních úředních hodinách, abychom se vyhnuli vysokým poplatkům za přesčas. Tak jsme si nakonec řekli, že nám je tady dobře a že jeden den prostě budeme jen splouvat bez plachet a v noci nepoplujeme vůbec a tak doplujeme až v úterý ráno.

Ten den jsme chytili ohromnou dorádu. Byla to jedna z největších za celé 3 roky, samec. Pluli jsme tak pomalu, že se nás během vytahování snažila celou dobu předhonit. Když jsme ji vytáhli do kokpitu a po boji udolali vypadala loď jako jatka. Krev byla všude. Další hodinu jsme umývali kokpit, pak pořídili nutnou fotodokumentaci a další dvě hodiny porcovali a ukládali do mrazáku.

V podstatě vzápětí potom, co jsme si sedli po celoodpolední práci se začal zase zvedat vítr a díky silnému proudu se moře rychle vzedmulo, vlny byly strmé a rozházené a nás čekaly skoro dva dny poskakování. 

Časovat příjezd je vážně v těchto vodách komplikované. Mnohem dříve, než bychom si přáli jsme se dostali do silného východoaustralského proudu a ten nás bez plachet společně se silným severním větrem hnal rychlostí 8 uzlů k cíli. Ukázalo se tak, že zpomalovat plavbu je stejně komplikované jako ji urychlovat. Pak mě ale napadlo, že bych mohl zkusit použít i hlavu. Vzpomněl jsem si, jak se vždycky v průlivech vytvoří při straně protiproud a tak jsme zamířili nad pevninský šelf a opravdu rázem proti nám tekl uzel a rychlost proti zemi už byla jen 3 uzly. Jen ty vlny, ty nás nešetřily. Loď bez oplachtění se kymácela až hrůza, navíc vítr proti proudu ... ajaj.

Poslední den jsme viděli kousek před lodí velrybu a uvědomili si, že tady nejsme samotní. Nedlouho po velrybě se nám na plotru objevili první nákladní lodě plující podél východní pobřeží a bylo jasné že v noci bude nutné dávat pozor. Nebudu to už natahovat. Ráno v 9, přesně jak jsme Australským úřadům nahlásili jsme se ohlásili, že vplouváme do Coffs Harbor. První, kdo nás kontroloval u vjezdu byl poměrně velký žralok. Obeplul pomalu loď a pak zmizel. Uvnitř v maríně zase plaval veliký delfín a po lodích posedávali kormoráni. 

Celníci byli příjemní a tak v jedenáct hodin jsme byli proclení, zbaveni škodlivých potravin, loď byla důkladně prohlédnuta a my jsme byly oficielně v Autrálii. Pája šťastná, že nepřišla o své rozsáhlé sbírky mušlí a semen a já jsem zase byl rád, že nám nechali bez problémů dřevořezby a vůbec nám příjezd nezkomplikovali. 

Umyli jsme loď, dotankovali vodu a vrátili se na kotvu před marínu. Odpoledně jsme se šli projít po té nové zemi. Tasmánské moře je tu divoké, pláže obrovské jako na Zélandu a místním je špatně rozumět. Ale stejně ... je tady krásně.Mají tady stezky a vycházky, pelikány a papoušky a vůbec různé ptactvo a barevné brouky.

Včera jsme se zapojili do civilizace, zakoupili ve městě sim karty a dali si v obchoďáku něco k jídlu. Procházkou jsme šli do města podél řeky a obdivovali veliké eukalipty a snažili se vnímat ty všechny nové vůně, co tady jsou. Je tady slunce ostré a spalující jako na Zélandu, ale vítr studený, teplota kolem 25 stupňů. Na první ochutnání se nám tady líbí. Lidé nejsou tak přátelští jako Novozélanďané, ale jen než se s nimi seznámíte, pak jsou fajn a velmi nápomocní.

Náš plán je takový, že chceme během následujcích 2 týdnů postupně doplout do Syndney. Rádi bychom navštivili po cestě pár míst, abychom si mohli udělat představu, jak to tady vypadá. Tedy alespoň na Cookem zmapovaném pobřeží New South Wales. Podáme vám o tom zase zprávy.

Z Coffs Harbor zdraví posádka Perly.

Jsme v Austrálii u klokanů

Právě jsme dokončili celní formality v Jižní zemi. Článek o humorných příhodách z přeplavby z Kaledonie napíši zítra. Dnes se jdeme projít ke klokanům a na pláž a taky se vyspat.

Zdravíme z Coffs Harbor,

posádka Perly

Chystáme se odplout do Austrálie

Zdravíme domů. Pozornému čtenáři nemůže ujít, že jsem přestal psát o Novém Zélandu a píši najednou o Austrálii. Ne, nespletl jsem se. Zase jsme trochu pozměnili plány a místo na Nový Zéland poplujeme do Austrálie. Důvodů je víc než jeden, ale ten nejpodstatnější je finanční. Ovšem od chvíle, kdy jsme se pro tuto změnu rozhodli, tak zmizela nejistota a otazníky a jsme si celkem jistí, že je to takhle správně. Jak tp tedy bude?

Míříme na svátky do Syndey, ale předtím se proclíme v Coffs Harbor, který leží asi 200NM severně a pak se necháme snést jižním australským proudem dolů. Vzdali jsme, podobně jako minulý rok, cestu domů na Vánoce a místo toho se vrátíme na delší dobu na souš do Čech zhruba v březnu. Dál budeme v cestě kolem světa pokračovat za pár let na jiné lodi, protože Perla, která nám byla 3 roky domovem bude na konci ledne na prodej. Tak a to je skoro vše, tedy ještě jedna změna - zítra odlétá domů Dodo a tak se zase budeme s Pájou houpat na oceánských vlnách ve dvou, tedy ve střech, počítám-li Wolfaganga, naše větrné kormidlo a nebo vlastně ve čtyřech, když započítám ještě naši Perlu.

Jsme na jednu stranu smutní, že opouštíme na delší dobu nádhernou oblast jižního tichomoří, vlastně i tropy. Před námi ještě leží Tasmánské moře a Jižní země - Austrálie a pak na pár let Česká kotlina :-)

Budeme zase posílat aktualice naší polohy do mapy, abyste nás mohli ledovat. Mimochodem všimli jsme si, že jsem dohnal resty s blogem a fotky? 

Myslete tedy na nás!

Zdravíme z Nové Kaledonie,

Petr a Pája