Odjezd z řeky Hastings
Na řece Hastings jsme zůstali celkem 3 dny. Nastudovali jsme počasí a rozhodli se ujet 100NM do mnoha kamarády doporučovaného přírodního přístavu Port Stephens najednou a to z neděle na pondělí. Plánování plaveb je tady výzvou silné proudy, pak do toho to proměnlivé počasí a navíc když člověk vjede někam, kde je řeka, tak tady mají ve vjezdu písečnou mělčinu - lavici, která se posouvá a mění každou chvíli a do toho přílivové proudy a stojaté několikametrové vlny.
Když jsme tedy naplánovali náš odjezd a zohlednili jsme směr větru, dále jsme vzali v úvahu přílivový proud v ústí řeky, tak nám vyšlo, že 1930 je správný čas pro odplutí. Pro jistotu jsme zavolali na "maritime rescue" abychom si potvrdili, že se nemýlíme a budeme schopni vyplout. Nejprve nám pán vysvětlil, že v žádném případě nám žádnou radu dávat nemůže a že si musíme čas vybrat samy ... na což jsme se ho neptali, ale po chvilce diplomatického tance mezi vejci jsme se dozvěděli špatné časy přílivu a odlivu a varování před silným větrem a bouřkami pro pobřeží, kam jsme chtěli plout a tak jsme to vzdali.
Místo odjezdu jsme se byli několikrát podívat na ústí řeky, abychom viděli, jak to tam vypadá v závislosti na stavu přílivu a usoudili jsme, že na noční odjezd je to trochu moc divoké a nezbylo, než odplout až další den dopoledne. Vybrali jsme si poslední hodinu přílivu a doufali, že nám 75 koňských sil bude na vyjetí proti proudu stačit. Stačilo ... a nutno dodat, že lámající se vlny hned potom, co jsme vypluli ven opravdu budily respekt. Podle příručky se na nás ale žádná nezlomila a byli jsme rádi. To víte, plachetnice není serfovací prkno. Foukalo přesně podle předpovědi, tedy skoro nic zezadu, takže jsme motorovali v mrtvém vlnění kupředu.
Plavba do Port Stephens
Proud nám přidával nějaký ten uzel a tak to vlastně všechno šlo dobře ... až tedy na ty bouřky. Každou chvíli jsme viděli, jak se nad pevninou začali dělat nejprve roztomilé květáčky, pak květáky a pak se nad moře vypravila už pořádná bouřka. Zdálky hřmělo a z ještě větší se blýskalo. Až do pozdního odpoledne jsme měli štěstí a nějak se nám dařilo, že všechny bouřky prošly buďto před námi nebo za námi až ta jedna si to namířila přímo na nás.
Když bylo jasné, že tahle bouřka nás dostane, učinili jsme všechna běžná opatření. Zapsali jsme polohu lodě i polohy bodů pro celou trasu až do Port Stephens, zabalili ipad do alobalu druhou vysílačku dali jinam než do nabíječky, zkontrolovali a zaznamenali kurz a vzdálenost lodě k pevnině a lodím okolo a pomodlili se. I pak jsme postupovali jako jindy v podobných situacích. Povypínali jsme všechno, co šlo, odpojili jsme baterky, sedli si v salónu a četli si, než to přešlo a dělali, že blesky okolo a ohlušující hřmění nás vůbec neděsí. Než to úplně přešlo, tak jsme si všimli, že začalo pořádně foukat ze severu a to jsme potřebovali. Navlékl jsem se do jachtařského a už jsem stál za kormidlem a na bouřku jsme ujeli krásnou hodinu a půl, tedy alespoň 8NM. Pak vítr zeslábl, už se jen blýskalo a nehřmělo a tak jsme zase všechno pozapínali, nastartovali i motor a bručeli dál na jih, jako před bouřkou. A přitom jsme se koukali jak na temné noční obloze za naší zádí dávají to neuvěřitelné světelné představení.
Několikrát během dne i v noci se k nám přidalo stádo delfínů obecných, dokonce jsou i tady v Port Stephens. To jsou ti z omalovánek, takoví se žlutohnědým pruhem na boku a bílým břichem. Psal to už mnohokrát, máme z nich pokaždé radost. Když se objeví, tak u nás na lodi propukne veselí, oba tady běháme, pískáme a tleskáme a oni to mají rádi, plují pod přídí, obrací se, aby na nás viděli. A tak jsme to tak dělali i tentokrát.
Vjezd do Port Stephens je široký a hluboký, není to ústí řeky, je to rozlehlá a členitá zátoka. Bez problému jsme vpluli dovnitř i za tmy a ve 4 ráno už jsme stáli na kotvě v Shoal Bay hned u vjezdu a šli spát. Spaly jsme až do 10 hodin ráno. Je nanejvýš příjemné po všem plavení se ve vodách Vanuatu, Fiji a jiných místech mít přesnou mapu a funkční navigační světla. Pryč jsou doby, kdy byla mapa jen orientační pomůckou a celý ostrov nebo zátoka byla na mapě jako jeden flek obklopený dokola flekem jiné barvy.
Port Stephens
Je to tady hezké. Bezpočet kotvišť v rozlehlé a členité zátoce nabízí jak procházky, kavárny, tak divoké nekonečné bílé pláže nebo samotu uprostřed eukalyptového háje. Lze tady pozorovat několik druhů delfínů, ohromné pelikány, papoušky, kormorány i černé labutě. Na divokých plážích je dostatek mušlí, aby Pája mohla v nezměněném tempu zaplavovat loď novými exempláři, které ještě nemá a vůbec je tady příjemně.
Jen to počasí, to nám trochu komplikuje jinak příjemný pobyt. Po dvou dvech, kdy bylo docela fajn (tedy nefoukalo přes 20kt a byla jen jedna bouřka denně) dnes o rána střídavě leje jako z konve, leje, prší, leje a jsou blesky a od oběda ještě začalo pořádně foukat. V rádiu vysílají varování před silným větrem (40kt).... Jak říkám, počasí moc nespolupracuje. Jsme přivázaní na veřejné bójce, protože jsme měli za to, že zase tak moc nefouká a vítr má jít ze strany odkud jsme chránění, jinak bychom se raději spolehli na vlastní kotvu, ale ... vítr fouká od jinut a nárazy jsou přes 30kt a už je tma, tak se nám nechce překotvovat a radši se budeme celou noc bát.
Budeme tady ještě přes víkend a v pondělí nebo úterý se vydáme do Pittwater, což už je kousek od Sydney, kde na nás čeká Páji teta Hanka a její rodina a taky broker Rod, který nám má po Novém roce prodávat loď. Aby Pája mohla upéct rohlíčky, tak musím nějak opravit tu ze závěsu utrženou troubu. Pak se uvidí, kdy se přesuneme do Sydney Harbor ....
Srdečně zdravíme z bouřlivého Nelson Bay v Port Stephens,
Petr a Pája
Žádné komentáře:
Okomentovat