My jsme občas zastavili na kávu nebo oběd. Celou dobu nám svítilo sluníčko a bylo hezky. Na noc jsme si vybrali DOC kemp u řeky nedaleko Graymouth. Úplně náhodou jsme u pumpy potkali na kamarády z lodě Supermolli, kteří se vracejí už na severní ostrov. Ti nám dali několik tipů a také nás varovali, že na nás čekají kromě hezkých míst i hejna sandflies. Tyhle sandflies nebo tady také blackflies jsou malé bodavé mušky, které zanechávají nepříjemné boláky svědící několik dní nebo i týdnů. Zatím jsme se s nimi vyrovnávali dobře, repelent s DEET funguje.
Jenže to jsme netušili, že už hned další večer si to s nimi budeme moc vyzkoušet naplno. Přijeli jsme do DOC kempu u zlatonosné řeky v krásné scenérii místního lesa. Jen co jsme otevřeli dveře od auta, vyhrnuly se na nás mušky a hned jsme inkasovali několik bolestivých štípanců. S nadavání a ohánějíc se po nich jsme postavili v rychlosti stan, oblékli se a nastříkali ruce repelentem. Jenže tahle proklatá stvoření byla jiná třída než doposud. Bez milosti se nám vrhali do obličeje, který jsme si natírat DEETem nechtěli. Co vám budu povídat akce zkončila tak, že jsme seděi ve stanu, místo pořádné večeře žvýkali chleba a mrkev a debatovali, jak to sakra dělají jiní lidé, kteří zůstali venku ...
V noci lilo, podlážkou poškozenou právě od repelentu s DEETem nám dovnitř teklo jen trochu. V noci, když mě svědily štípance v obličeji, venku se chechtali zhulení mladí němci a byla mi zima a chtělo se mi na záchod, kam jsem kvůli zimě a muškám opravdu nechtěl, jsem uvažoval, co je z těhle věcí nejhorší .... bohužel mi z toho nejhůř vycházejí mladí němci. Je jich tady jako sandflies, od přirození jsou hluční a DEET na ně nefunguje.
Ráno bylo líp. Mušek bylo méně, němci spali a i když pršelo, udělali jsme si velkou snídani, pak sbalili mokrý stan a za sluníčka vyráželi dál na jih. Jak jedeme na jih, krajina se mění. Mění se i domy. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, čím jsou jiné, proč mi přijdou nějak známější. No ano, mají komíny, to je ono, tady už mají domy komíny, protože je tady už chladněji, v zimě už i mrzne.
Dorazili jsme do města Graymouth. To je staré hornické město, které prožívalo své zlaté časy v době těžby zlata. Ještě o kus dál je město Hokitika. To je mnohem útulnější a hlavně tady kvete obchod se zeleným kamanem, nefritem. Maorové z něj vyráběli šperky a hlavně byl nositelem životní energie - manu. Kameny v rodinách měli jména, dědili se a čím starší byly, tím více měli many. V Hokitika se dnes vyrábějí šperky s tradičními maorskými i moderními motivy všech možných velikostí. Kromě novozélandského Jade a greenstonu se používají nefrity z Ásie, Kanady, Austrálie a mnoha dalších míst. Ten novozélandský je tady ale ceněný nejvíce.
Z Hokitika jsme se vydali na krátký výlet do nedaleké hluboké rokle. Jenže, když jsme se chtěli kochat, tak se na nás vrhly ty proklaté sandflies. Ani se nedalo nic pořádně vyfotit, protože jak se člověk zastavil, už kolem něj bylo černo špípacích much.
Spali jsme u jezera Kaniere. Cesta vedla nádherným původním lesem a kolem dokola byly vidět Jižní Alpy. Bylo velmi chladno, vítr a o to méně much. Moc se mi tam líbilo.
Teď se právě nacházíme v Arturově sedle vysoko v Alpách. Jeli jsme se m na doporučení, abychom viděli zdejší scenérii a horského papouška. Je to endemit na Jižním ostrově, v přírodě jich je už jen 5000. Je velmi inteligentní, takže je schopen krást turistům zavazadla z auta a vůbec dělat různé kousky. Jednoho jsme skutečně viděli na odpočívadle na vyhlídce, ale moc dlouho se nezdržel.
Dnes zamíříme konečně pod ledebvce a zítra, kdy má být hezké počasí bychom chtěli navštívit oba velké ledovce na této straně Alp.
Z South Apls zdraví Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat