Napíši vám, co jsme tady dělali. Den po příjezdu jsem se necítil moc dobře a tak se naše aktivity omezily na krátkou procházku po vesnici a dopolední návštěvu Mystery Islandu. To je ostrůvek, který vlastně uzavírá zátoku, ve které kotvíme. Je to plochý malý ostrov, porostlý palmami s bílou pláží kolem dokola. Je na něm malé letiště. Lidé z Anatomu věří, že tam bydlí duchové jejich předků a tak by na ostrově nikdy nezůstali v noci. Jiní místní z ostrova Efate na něm postavili několik bungalovů pro turisty, kterým duchové neublíží, ale především tam postavili zázemí pro turisty z Cruis liners, tedy velikých zaoceánských lodí, které sem připlouvají během sezóny až 5x za měsíc. My jim na Perle říkáme paneláky. Panelák připluje nad ránem a po snídani se z něj vyrojí až 2000 lidí, povětšinou důchodového věku. Národnosti jsou Australské, Americké, Novozélandské a pak všech možných jihoamerických a evropských národů a mají společné to, že mají plné peněženky volně směnitelných měn. Tito pak podnikají nesčetně aktivit a odpoledne se zase všichni dostaví na loď, ta zvedne kotvu a přes noc je doveze na další místo někde daleko. Mystery Island jim nabízí krásné pláže, čistou vodu, hezké šnorchlování a potápění. Lidé z vesnice jim prodávají suvenýry a dělají pro ně vystoupení a asi pro ně připravují i nějaká místní jídla a dělají jim průvodce po ostrově i pod vodou. Většina aktivit se ale odehrává na Mystery Islandu a ve vodách okolo něho a samotný Anatom, naštěstí, tolik nezasahuje. Pro lidi z Anatomu je to jistě příležitost jak si vydělat na školní poplatky a asi si i jinak přilepšit k jednoduchému životu.
Měli jsme zatím štěstí a panelák tady nebyl, tak to tady stále vypadá krásně jako na konci světa a idylu nám žádní turisté neruší. Další den bylo pod mrakem už od samého rána a tak jsme se vydali na celodenní výlet po ostrově. Byla neděle, normálně bychom šli do kostela, ale já jsem chtěl moc na procházku, potřeboval jsem do lesa. Tak jsme se pustili po hlavní pěšině vedoucí na východ podél pláže. Chvílemi jsme procházeli vesnicí a kolem roztroušených usedlostí po džungli, pak zase po pláži a pak zase v lese. Potkávali jsme nastrojené ostrovany, jak jdou do kostela, pak jiné nenastrojené, kteří připravovali u svých domků nedělní jídlo nebo odpočívali po sobotním náročném pití kawy. Všichni odpoví na pozdrav a přidají úsměv, ale do hovoru se sami nepouštění, je to jen na nás. A my jsme si spíš zrovna užívali samoty a tak jsme šli a šli a za dvě hodiny jsme přišli do větší vesnice a ke svému velkému překvapení to byla ta naše vesnice, ze které jsme ráno vyrazili. Nenechali jsme se odradit tímto navigačním neúspěchem a věnujíce mnohem větší pozornost světoorintaci, jsme se pustili zpátky do vnitrozemí. Naše úsilí bylo tentokráte korunováno úspěchy. Sledovali jsme nejprve hlavní pěšinu až k bývalé pile a zrezivělému bagru. Pak jsme odbočili k potoku, pak přes něj a dál po proti proudu nahoru. Stezka nás vedla mezi upravenými políčky a bujnou vegetací daramoňového deštného lesa. Až se mi při pohledu na ty mohutné stromy zastesklo po subtropických deštných lesích na Zélandu. Pak jsme střídavě překračovali potok tam a zpět, míjeli další a další políčka ukrytá v džungli, dokonce jsme narazili daleko ve vnitrozemí na osamocenou chýši, kde její majitelé bydlí, když obhospodařují tamní pole. My jsme šli asi ještě hodinu, až jsme došli na nově připravené terasy, jen nedávno osázené kasavou a tarem. Z nám známých plodin na polích jsme po cestě viděli ještě banány, papáju (popo), ananas, mnoho různých bylin, pak užitné plodiny, jako pandanus a další, které už neznáme.
Výš byla jenom džungle a tak jsme se chvíli kochali pohledem do údolí a na zátoku, kde stála Perla, pak si utrhli dvě malé papáji a pustili se po stejné pěšině zpátky dolů. Protože byla neděle, tak jsme nikoho nepotkali, až pak dole ve vesnici.
V pondělí jsme se probudili do větrného, ale slunného dne. Rozkaz zněl jasně, je potřeba prozkoumat útesy v kanálu mezi Mystery Island a Anatomem. Oblast vypadala slibně, kanál na obou stranách otevřený do oceánu, přesto chráněný proti největším vlnám, mnoho korálových hlav a útesu roztroušených po jeho okrajích. A navíc celá oblast je mořská rezervace, takže se tam neloví. Rozhodli jsme se, že pojedeme na lehko, bez lahví, tedy jen se šnorchly a ploutvemi, abychom mohli volně driftovat v proudu a mít u sebe člun a přesouvat se podle potřeby mezi jednotlivými útesy.
Voda byla křišťálově čistá a to i přesto, že o nedalekou vnější bariéru se s rachotem tříštily třímetrové vlny. Kolem útesů bylo velké množství korálových ryb a byly větší. Na Jednom místě jsme objevili viděli hejno obřích papouščích ryb, pyskouna obrovského a pak obří korálové groupery, mnohokrát větší, než jsme doposavad kdy vůbec viděli. Ti měli určitě metr. Později jsme narazili na další a další. Jsou to naše velmi oblíbené ryby na talíři, ale takhle obrovské jsme nikdy neviděli. Nebáli se, byli to králové útesu. Vzhledem k tomu, že žraloka jsme za celou dobu naopak neviděli žádného, tak tady kralují oni. Na jednom místě jsme narazili na čistící stanici, kde jeden z grouperů zrovna absolvoval hygienu. Malí čistící pyskouni se činili a čistili mu obří hubu s dlouhými jehlovitými bílými zuby. Snažil jsem se něco vyfotit, ale protože jsem měl 5mm neoprén, tak jsem byl jako zátka a nebyl jsem schopen se potopit a udělat fotku.
Bylo to hezké i když diverzita korálů ani ryb nebyla tak velká jak jsem čekal a všimli jsme si poměrně velkého množství velkých hvězdic - trnová koruna, které ničili korály a zanechávali za sebou jen mrtvý útes. Už jinde jsem se šířil o tom, co je častou příčinou jejich přemnožení a jak nesnadné je tomu bránit, či je jen zabít.
Po obědě jsme navozili vodu a večer jsme se zúčastnili kulturního tanečního vystoupení a večeře, kterou připravili místní pro jachtaře. Když se dostavili všichni, co měli přijet (asi 15 jachtařů), a byli jsme usazeni u chýše s nápisem BAR a prostranstvím. Tak se slova ujal Kevin (jmenuje se trochu jinak, ale ani, když jsem se opakovaně ptal, tak jsem to nebyl schopen správně pochytit, tak mu budu říkat Kevin). Takže Kevin nás uvítal, kolem krku jsme dostali takový svazek listů místní uvítací rostliny. Pak před nás předstoupili tradičně oblečený muž a žena a Kevin nám popsal z čeho se jejich oblečení skládá. Muž měl pás z pandanusu a pak listy zakryté genitálie a částečně zadek. Na hlavě měl věnec ze stejných listů, jaké jsme my dostali na krk, kolem kotníků chřestítka z plodů akátu a v ruce takovou důtku. Žena měla dvojdílné oblečení z jiné rostliny, které ji zakrývalo jak od pasu ke kolenům, tak od krku po pás. Oděv byl jen z listů a měl spoustu praktických vlastností, jak např. jeho listy na břiše se jen ohrnou a je z nich "šátek" na miminko apod.
Pak následovala ukázka tří tradičních místních tanců. Všechny tři tance měly podobnou choreografii. Účastníci utvořili kruh a buďto chodili dokola všichni nebo uprostřed kruhu chodili dva tanečníci dokola a ostatní jen dupali. Všichni podupávali do rytmu jednoduchého nápěvu s občasnou gradací, kdy nejen dupali, ale dupali s výskokem. Když jsme byli vyzváni, abychom se připojili, bez váhání jsem vstal, neboť bylo zřejmé, že základy tohoto společenského tance podobného pankovému pogu rychle zvládnu.
Jídlo bylo v podstatě podobné jako na jiným místech v pacifiku, které jsme navštívili, základ je ryba, taro, kokosový krém, jamy, kasava a tropické ovoce. Způsob přípravy kasavy a ryb se trochu lišil, obecně používali více druhů zeleniny, chili papričky a sůl. No co vám budu vyprávět, nadšeně jsem se přejedl. Domů jsme odjížděli spokojení, jen mi bylo jasné, že hromadně organizované akce našich kolegů "cruiserů" asi vyhledávat nebudeme. Nic proti ničemu, ale oni se pořád baví mezi sebou, místo s místními a říkají si pořád dokola, kde byli, jak tam dopluli a pak se ptají odkud jste vy a kudy jste pluli .... nás asi mnohem víc zajímají ti místní lidé a na ně člověk musí být tichý, vnímavý a trpělivý, pak se teprve něco dozví.
Popsal jsem vám tedy podrobně naši první zastávku na nejjižnějším ostrově Vanuatu, Anatomu. Zítra se vydáme severně navštívit ostrov Tana s cílem vidět lávu chrlící jícen sopky Yasur. Sopka se stejným typem erupce je sopka Stromboli na stejnojmenném ostrově ve Středozemním moři, severně od Sicílie. Na Stromboli jsme byli a tak chceme vidět i tu zdejší sopku ležící takřka přesně naproti skrz zeměkouli. Kotvit budeme v zátoce Port Resolution, která je jen 8 km od Yasuru.
Ozveme se opět za několik dní,
Z Vanuatu zdraví za posádku Perly,
Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat