Přeplavba byla hladká a já, kapitán jsem rozdělil služby posádce tak, že jsem vše mohl sledovat z útrob spacáku a to pouze jedním okem. I kluci měli vlastní službu, Jony večer a Sam ráno od 5. Jeho motivace byla jasná - rybaření. Tentokrát se však štěstěna obrátila k mladému rybáři zády a když zabrala nějaká obří ryba, tak se 90kg vlasec napjal a pak břink, jako, když praskne struna na kytaře a ryba, vlasec i návnada nenávratně zmizely v oceánu. Později ve vesnici nám ukazovali ryby, co nalovili a když jsem viděl ty metr osmdesát dlouhé španělské makrely, bylo zřejmé, že tady jsou opravdu veliké ryby.
Rozhodli jsme se jet nejprve do Vesnice Dalicony. Tato vesnice leží na západním pobřeží Vanua Balavu (dlouhého ostrova). Důvodem naší návštěvy bylo však to, že jsme potřebovali prezentovat zdejšímu Torro ni koro (správci vecnice, nebo starostovi) a náčelníkovi Sevusevu a požádat o povolení kotvit, šnorchlovat a rybařit v zátoce ostrovů. To je rozsáhlá oblast, vlastně celá severní část Vanua Balavu plná malebných zátok, zákoutí a houbových ostrůvků, která právě této vesnici patří.
Jak už to tak bývá, nezůstalo pouze u toho. Druhý den lilo jako z konve a tak jsme se vypravili na dobrodružný výlet do hlavního města na opačné, tedy východní straně ostrova. Město je možná zavádějící, jedná se o osadu, které se tady říká vládní stanice, což není ve zdejším chápání vesnice ani město. Najdete tam molo pro velké zásobovací lodě, dva obchody, pekárnu, poštu, nemocnici a střední školu. Ráno jsme vstaly brzy, já a Pája jsme se vypravili pěšky do vedlejší vesnice Malaka, odkud pak už jede nákladáček přestavěný na autobus až do Lomaloma. Kluci, ti jeli člunem a Franta zůstal na lodi jako hlídka. Sotva jsme si nazuli na pláži boty, tak potkáme rybáře s těmi obrovitými rybami a ti nám nabídli, že nás svezou. Tak tedy Joseph se svým malým synem nás dovezl do své vesnice Malaka, kde jsme se potkali s klukama a tam nás hned všechny představil rodině. Jeho manželka s námi pak cestovala do Lomaloma nakoupit suroviny na dort pro svou dceru, jež následující den slavila své šestnáctileté narozeniny. Chvíli jsme si povídali a následovalo pozvání na oslavu.
K hlavním událostem ve vesnici patří oslava šestnáctých a jednadvacátých narozenin, svatba a pohřeb. Aniž jsme to předem tušili, byli jsme pozváni na jednu z nejdůležitějších oslav v rodině. Na druhý den jsme se dopoledne vypravili do Daliconi pro vodu a zajistit si dopravu do Malaka. Joe, co nám dělal průvodce v Dalicony byl překvapený, že jsme pozváni do Malaka na tak důležitou oslavu a hned se ujal své funkce a zorganizoval nám dopravu a svůj osobní doprovod, jakož i prezentování Sevusevu v Malaka. Před samotnou oslavou jsme tedy museli donést kavu, prezentovat Sevusevu a popít s místními chlapy kavu. Obřad prezentování Sevusevu byl velmi tradiční, přesto se místo z kava mísy pilo z uříznuté bójky a šlo podle všeho především o to získat další kavu :-). Po Sevusevu a několika mističkách kavy jsme byli pozváni do domu oslavenkyně. Dostali jsme místo v čele slavnostní tabule vedle oslavenkyně. Ta již seděla oblečena ve svátečním tapa ("látka" tvořená z lýka vybraných stromů, pomalovaná tradičními vzory. Tapa je běžné v celém tichomoří), vyzdobená květinami a moc jí to slušelo. Stoly tady nenajdete, sedí se na zemi na pandanusových rohožích a na ubrusech, rovněž na zemi je rozmístěno jídlo. Tentokrát byla hostina zvlášť bohatá, ryby byly připraveny na mnohý způsob z nichž nejtradičnější je zemní pec zde nazývaná lovo. Tento způsob přípravy jsme viděli také v celém tichomoří. Když jsme se dostavili a byli osazeni k tabuli, tak zástupce rodiny sedící vedle mladé oslavenkyně se pomodlil, přivítal rodinu a pak zvlášť nás hosty z daleké Evropy. Pak pronesl velmi obřadně dlouhou řeč, přečetl z bible žalm. Její sestřenice zapálila na dortu 16 svíček, Sulueti je sfoukla, všichni zatleskali, pán pokynul a Sulueti rozkrojila dort. Poté byli hosté pobídnuti k jídlu "kana, kana" a začalo se jíst. Všechno bylo vynikající, obří španělské makrely připravené v lovo, smažené malé baracudy, další dva druhy ryb, které neznám, nechyběla kokonda, tedy tradiční syrová ryba (tady papouščí ryba) s citrónem a kokosovým mlékem, příohou byla kasava, taro a yamy a jako zákusek se podával vařený velký banán a nakonec dort. Přejedl jsem se až hanba, nemohu si nikdy pomoc, všechno mi chutná a nechci přijít o možnost všechno ochutnat. Kluci, ti nejvíce ocenili dort a Franta feferonky. Po jídle ženy rychle sklidily nádobí, mnohokrát jsme se vyfotili se Sulueti a pozvali ji i s rodičemi druhý den ráno na Perlu.
Sulueti s rodičemi a malým bratrem skutečně ráno dorazili. Byli jsme rádi, že jsme jim alespoň mohli ukázat yate a Pája jim dala nějaké oblečení po děti. Dostali jsme snad 30 kg vážící trs banánů a spoustu kokososů na pití. Rozloučili jsme se, zvedli kotvu a vypluli do tolik vychvalované zátoky ostrovů ....
Příště o stovkách houbovitých ostrůvků a nádherném kotvišti ve fjordu zátoky ostrovů,
za posádku Perly Petr.
Žádné komentáře:
Okomentovat