Atol Beautemps-Beaupre (Heo) má jeden malý ostrov a poměrně hluboko potopený korálový útes kolem laguny. Ostrov je plný hnízdících ptáků, kokosových krabů a také jak se ukázalo později, hnízdících želv. Tři dny tam byly doslova jako v pohádce. Jednak jsme našli pohádkové kotviště s bílou pláží. Řádně, jako za starých časů, jsme prozkoumali průliv, zmapovali cestu. Hloubku jsme ze člunu měřili provazem a pěčlivě zaznamenávali orientační body. Druhý den jsme překotvili z exponovaného kotviště do 4 metry hlubokého bazénu obklopeného barevnými mohutnými útesy. Joj, nevěděli jsme co dělat dříve. Jestli obdivovat pláž a ptačí kolonie, nebo se potápět nebo co.
Začali jsme návštěvou pláže. Posilnili jsme se kokosy a šli obhlédnout první ptačí kolonii, která byla na severním okraji pláže. Cestou jsme objevili několik čerstvých želvích hnízd. V kolonii byli jenom samičky a mladí. Večer se vrátili samečci a celou noc se tisíci hlasy pokoušeli domluvit o budoucnosti potomků. To byl koncert. Druhý den jsme udělali pořádný výlet kolem celého ostrova. Na jeho opačném konci byla kolonie buřňáků. To jsou skutečně úžasní ptáci, skvělí letci. Bylo jich tam hned několik druhů, které obyčejně vídáme daleko na oceánu. Nechali nás přijít do bezprostřední blízkosti. Člověk měl úplně pokušení si je pohladit. Veliký ostrý zobák byl však pádným důvodem nechat si zajít chuť na hlazení a tak jsme se s úžasem sledovali jak létají, vrací se sedět na vajíčkách a nebo opečovávají své ratolesti.
Cesta zpátky přes džungli byla trochu náročnější, naštěstí jsme ale došli až na Plage du Perla Alba. Zbýval nám řádný průzkum korálových hlav za naší lodí. Pája se pro změnu nemohla potápět a tak jsem s její podporou z hladiny a na člunu udělal podvodní průzkum. A bylo to velmi hezké. Už den předtím, když jsme prozkoumávali útesy, tak jsme našli takovou podvodní soutěsku, kde byly ohromní kanici a vůbec hodně velkých korálových ryb. Čekali jsme stále na žraloky, ale žádný se neobjevil, jen na divoké druhé straně ostrova jsme v mělké vodě viděli několik černocípáků. Některé korály byly vážně dech beroucí. Když jsem nyní zpracovával fotky, tak jsem si říkal, že jsme tam měli zůstat déle a prozkoumat ještě víc z útesů okolo.
Večer jsme si udělali na pláži ohýnek, opekli čerstvě ulovenou rybu a vůbec to byla romantika být na tomto místě. Jenže nic netrvá věčně a tak jsme se sbalili a brzy ráno vyrazili na atol Oueva, ležící jižně od Heo. Naplánovali jsme to tak, že noc přečkáme tam a další den, kdy má zeslábnout vítr, tak se vrhneme nejkratší cestou na Gran Terre a pak vnitřkem laguny poplujeme do Noumea. A tak jsme to i udělali. Lákalo nás jet na břeh, ale neodvážili jsme se, přeci jenom jsme v Kaledonii byli zatím načerno.
Ono je to totiž tak, že podél hlavního 400km dlouhého Kaledonského ostrova Gran Terre se jako řeka valí proud jednou nahoru, podruhé dolů a když se pak setká se silným pasátem, tak jsou z toho hned stojaté zalamující se vlny. No statečně jsme dopluli do průlivu Passe de Thio, kterým jsme v zapadajícím slunci a v "hodině dvanácté" vpluli do laguny. Časově to bylo tak, tak, abychom neměli protiproud. Pokračovali jsme na plachty ještě asi hodinu a pak na motor až do svítání. S notnou dávkou štěstí nám to podruhé vyšlo tak, že jsme do velikého Passe de Havanah vpluli půl hodiny před tím, než se otáčel proud. A v tomhle pasu opravdu voda teče až 5 uzlů. Takhle jsme jako raketa prolétli do jižní laguny a pak pokračovali už s mírným protiproudem, ale na plachty až do Noumea, hlavního to města a jediného přístavu v Kaledonii, kde se dá proclít.
Ve tři hodiny jsme dorazili do maríny, kde jsme podle instrukcí přirazili k molu a došli vyřídit vstupní formality. Jak jsem měl rád Francouzskou Polynésii, kde bylo všechno tak jednoduché a už jsme zase ve Francii. Paní na recepci mě nechala vyplnit formulář pro celníky a poslala jim ho faxem, biosecurity bohužel přišla na loď a nevzala nám zdaleka jen cibuli, ale všechno ovoce a zeleninu, no a imigrační jsme šli vyřídit až další středu, protože je přeci v úterý státní svátek a tak mají od pátku až do středy volno. Každopádně za hodinu jsme měli všechno, co jsme si mohli přát kód ke sprše, Bordeaux, sýry, Internet i točené pivo.
Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat