Doplout na plachty na Ile des Pins z Noumea je docela náročné, protože všude v laguně jsou silné proudy a převládající vítr je přesně ze směru ostrova. My jsme měli zase jednou štěstí a v den, kdy jsme tam vyrazili, tak se vítr stočil a my jsme krásně doplachtili 70NM a spustili kotvu v malebné zátoce Baie du Konumera.
Zátoka, přilehlé pláže a místní borovice na břehu vytvářely společně s blankytně modrou čistou vodou a ostrůvky v zátoce neuvěřitelnou scenérii. Rušivý byl jenom provoz místních lodí vozících turisty z velikého Cruiseru kotvícího v sousední zátoce Kuto. Nenechali jsme se však odradit a vyrazili na místní kopec, pokochali se překrásným výhledem na zátoky kolem ostrova. Pláže tady jsou vážně neuvěřitelně bílé.
Odpoledne dorazili naši kamarádi z lodí Windarra a Skye a tak bylo veselo. Prozkoumali jsme útesy nedaleko a zjistili, že to tdy mají hezké. Mimo jiné jsme také prověřili cestu do vedlejší zátoky. Tak jsme se přesunuli druhý den. Hned jsme se vypravili na vnější útes, kde jsme našli spoustu ryb a také veliké sépie.
Ostrov Ile Kotomo, u kterého jsme kotvili měl nějaké tajemné obyvatele, kteří celou noc mnoha tisíci hlasy kňourali, kníkali, no bylo to jako v hororu. Nepřišli jsme na to, co to bylo, asi nějací ptáci. Na břehu, podobně jako na jiných ostrůvcích jsme našli řadu hadích stop po Vodnářích (mořský had), našli jsme i kočičí stopy, ale to co se ozývalo z ostrova nebyli ani hadi, ani kočky.
No měl bych se ještě zmínit o mořských hadech, kterých je tady opravdu mnoho. Panuje kolem nich tolik různých pověr a historek. Tak jejich přes 50 druhů (pro srovnání mořských úhořů, kteří se jim podobají je přes 300 druhů). No jenže tihle hadi jsou opravdu plazy. Jsou příbuzní kobrám a jejich jed jed je několikrát účinější než ten, kterým disponují jejich suchozemští bratranci. daleka nežijí jen v moři, ale lze se s nimi setkat na plážích nebo i docela daleko ve vnitrozemí, kam si chodí odpočinout, pářit se a nebo převlékat kůži. Tady je nejvíce těch pruhovaných. Většina druhů není agresivních a nemají vyvinuté jedové zuby i když mají jed samotný. Jsou mezi nimi i tací, kteří ale agresivní jsou a jsou schopni ušknout a zabít. Nás nikdo nekousl ani na souši, ani v moři a tak jsme jen mohli obdivovat. jak se ladně pohybují pod vodou a nebo naopak, jak neobratní jsou na pláži.
Další den jsme podnikli výlet na souš a to hned do hlavní osady ostrova Vao. Na břehu jsme našli zajímavé místo. Byla to socha Ježíše na podstavci obklopená dokola tradičními dřevěnými totemy. V průvodci bylo napsáno, že si to můžeme vyfotit for free, tak jsme si to prohlédli a vyfotili. Pak jsme vyrazili do místního kostela, na trh a do obchodu pro bagety. Odpoledne jsem ještě jednou prozkoumal další části vnějšího útesu a odpoledne jsme měli sbalenou loď, abychom brzy ráno mohli vyrazit zpět do Noumea.
Do Noumea jsme ale nepluli přímo, zastavili jsme se ještě v zátoce Baie du Carenage a šnorchlovat o neobydleného ostrůvku. Oboje bylo zajímavé. Baie du Carenage jsme obdivovali červenou půdu a všude přítomnou niklovou rudu. Vylezli jsme na vodopády, viděli pozůstatky budov po těžbě niklu a našli jsme i termální prameny v ústí malé říčky.
Další den brzy ráno jsme vyrazili opět směrem do Noumea, již potřetí jsme propluli Wooden Channel, kde voda teče jako řeka. Pak si zase vyzkoušeli, jak se podmínky mohou změnit během několika minut a to i v laguně, když najednou vítr zesílel a společně s protiproudem vytvořil strmé vlny. Museli jsme za dramatických okolností zvedat člun, který se nám ve strmých vlnách a prudkém větru málem utrhl. Po návratu do Noumea jsme zakotvili a začali se připravovat na plavbu do Austrálie. O tom, ale až další článek.
Z Noumea zdraví Petr a Pája.
Žádné komentáře:
Okomentovat