Ambrym - černý ostrov a američtí misionáři

Po dvou týdnech jsem se konečně dostal k dokončení článku. Zapojili jsme se do komunity a aktivit na Abmrymu natolik, že jsme večer upadali do hlubokého spánku téměř za chůze a ráno po páté už jsme čile poskakovali po lodi a o něco později vyráželi, abych tak řekl, do terénu. Včera jsme přepluli na ostrov Malekula. Je mi jasné, že v ty místní názvy musí být pro vás hotová čínština, ale nedá se nic dělat, odkáži vás na mapu na našich stránkách a tam se zorientujte.

Pojďme tedy na černý ostrov dvou aktivních sopek, několikametrových tamtamů, magie a tajemných tanců Rom dance.

Pohled na kotviště z vesnice Fanla

Jak jsme neodjeli na Ambrym v pátek, ale až v sobotu

V pátek 10.10.  jsme byli nachystaní, tedy hlavně mentálně, zvednout kotvu a vyrazit na Ambrym. Nad celým středním Vanuatu se i nadále držela jižní tichomořská konvergenční zóna a brázda nízkého tlaku, no zjednodušeně, počasí se nedalo odhadnout ani na hodinu dopředu, chvíli bylo vedro a slunce pálilo, pak se rychle zatáhlo a lilo hodinu jak z konve, vítr foukal jednou z jedné a pak druhé strany. Přes zrádné počasí jsme chtěli odplout. Den předtím jsme si ve vesnici "objednali" na ráno chléb. 

Želva na Maskelyne

A opravdu v osm ráno k nám od břehu míří kanoe a na ní sám vlastník bungalovů na protějším břehu. Dovezl nám objednaný chléb, tedy spíš takové zdejší koblihové rohlíky, a pak se ne a ne rozloučit, až z něj vypadlo, že se včera večer u nich ve vesnici dohodli, že nás požádají o pomoc s nafocením želvy, kterou "chrání" a rádi by fotky použili pro lákání turistů v Port Vila.

Pája se snaží pózovat se želvou

Vypadalo to jako zábava, tak jsme odložili odjezd a vydali se o hodinu později vybaveni foťáky a neoprénem na břeh a pak přes mělčiny směrem k mangovníkům, kde "preserv big turtul". S místními nikdy člověk neví, co může čekat, kulturní rozdíl je ohromný. Tedy dorazili jsme k mangovníkům, kde na nás čekal "men vu nouvs everyfink abaut turtl". Byla tam taková cestička v mangrovech zahrazená plotem. Vody asi po kolena a dno bahnité. Želva ležela u plůtku, byla ohromná. Tam jsme se dozvěděli, že ji chytili na útesu a zavřeli sem, aby ji mohli ukazovat turistům. Takže "preserv" znamenalo v této situaci věznit. No dobrá, už jsem to slíbil, nechali jsme si slíbit, že ji alespoň do roka pustí zase na svobodu a nesnědí. Pokusil jsem se udělat několik fotek pod vodou, ale bylo to díky minimální viditelnosti téměř nemožné. Pak nám ukázali, jak ji chytit za krunýř. Další půl hodinu jsme s nimi diskutovali, že krmit ji tarem, papájou a zbytky jídla z vesnice asi nebude ideální a slíbili, že fotky pošleme mailem lidem v Port Vila.

Když už jsme neodjeli, tak jsme se šli podívat na útesy kousek od naší lodě. Bylo tam hodně mrtvého útesu, nemnoho ryb, ale i kusy již pomalu se zotavujícího útesu, zatím s malou diverzitou druhů, ale alespoň něco. Už jsem psal minule, že zkázu kilometrů a kilometrů zdejších korálových útesů na svědomí hvězdice "trnová koruna", která se živí korály, a ta se přemnoží tam, kde lidi vyjedí zévu a pozabíjí pyskouny obrovské. 

Sépie

Na nás ale hlavně čekalo jiné překvapení a to byl nález veliké sépie. Ta byla v korálech v docela mělké vodě a vůbec se nás nebála. Měnila barvy a texturu těla, vydrželi jsme se na ní koukat asi půl hodiny. Natočili jsme video a nafotili spoustu fotek.

Po obědě, když už jsme měli člun na lodi a chystali se odjet, tak se přihnala bouřka a bylo jasné, že odjíždět budeme až další den ráno. Zbytek dne jsme byli na lodi a střídavě otevírali a zavírali okna.

V sobotu ráno v pět, jsme zvedli kotvu a vypluli směrem na Ambrym. Tak jsme slavně přistáli po obědě a hned se vypravili na břeh.

První kontakt, běloši ve vesnici

Jeden z mnoha banyánů

Rozhodli jsme se nejprve jít do vesnice Ranvetlam. Člun jsme vytáhli na černou pláž a pak jsme šli po pěšince kolem břehu. Hned u pláže jsme objevili místo, kde bylo několik tamtamů a prostor pro místní tance. Člověk tady nikdy neví, co je jejich tradiční a co pro turisty a kde je jaké tabu. Tak jsme radši nic nefotili, obešli jsme lesem ohraničený prostor a pak pokračovali dále po pěšince na západ. Všude kolem pěšiny byla bujná džungle, obří banyány a mnoho jiných stromů a lejna od krav. Za čtvrt hodiny jsme vešli do vesnice. U prvního domu jsme se zeptali, kde mají nějakého průvodce a dvanáctiletý kluk nás dovedl k Rubinovi. Ten nás vzal do chýše opatřené nápisem Vulcanic tour information center a vysvětlil nám, jak to chodí s výpravami na vulkán a zároveň jsme se doptali na to, kudy se dostaneme do další vesnice, kam se může a kam ne. Domluvili jsme se, že na druhý den přijdeme do kostela. Ještě jsme zašli k Ra, který má na starosti kostel, tedy hlavně zvonění, aby počítal s tím, že přijdeme. Rozloučili jsme se a pomalu odcházeli zpátky, když jsme uviděli dvě nebo tři bílé děti, jak si hrají pod banyánem s místními dětmi. Ha, turisté, řekli jsme si, ale ne, ne, nebyli to turisté, byla to americká presbitariánská rodina, která ve vesnici žila a překládala tady bibli do místního jazyka Ral. Během dalších dní jsme se s nimi docela sblížili a strávili s nimi spoustu času povídáním.

Tamtamy u cesty

Návštěva u Richards Family, kajaky a šnorchlování

Tady v Ranvetlamu americké rodině říkali Richard's Family. Byl to mladý pár, Haupthon a Retchen se třemi dětmi a sestra Retchen s dcerou. Dospělí ve věku 32-35, a děti 1,6,6 a 8 let. Na Vanuatu žili už 6 let a  druhým rokem byli v Ranvetlamu a pracovali na systematizaci místního jazyka Ral a překladu bible. Jejich plán byl na deset let a financováni byli se sbírek, které sami organizovali ve Spojených státech a v Austrálii. Uměli všichni včetně dětí velmi dobře save toktok bislama, tedy mluvit bislámsky. Nyní, již měli postavený poměry veliký zděný dům, plně soběstačný a vybavený jednoduše, přesto západním způsobem. S dětmi je život ve vesnici opravdu výzva, kvůli bídným hygienickým podmínkám. Haupthon byl původně zdravotnický pracovník a v Ranvetlamu byl jediný, kdo byl schopen místním pomoci s neduhy. Stále u něho někdo byl. Všichni byli hrozně moc fajn a bylo to překvapivé a milé setkání. Díky nim jsme hlubší a objektivnější pohled na místní život a sociální vztahy.

Richards family

Naše první pondělní návštěva u Ritchards family byla výrazně dobrodružná díky celodennímu lijavci. Do Ranvetlamu a pak i v noci zpátky jsme šli v hustém tropickém dešti. Večer u nich byl pak příjemný, večeře skvělá. Velmi rychle jsme zjistili, že jsme naladěni na podobnou frekvenci a skoro se nám nechtělo odcházet.

Nedělní oběd po bohoslužbě

Využili jsme nabídky Haupthona a další den si půjčili jejich mořské kajaky. Jeli jsme prozkoumat útesy v hluboké temné zátoce, která byla pod jejich domem a pak dál podél pobřeží, kde do moře padal malý vodopád. Tady na Ambrymu jsou skály, pláže i útesy temně černé. Ostrov je mladá sopka a tak lávové útesy ještě nestačil zarůst světlý korál. Pod vodou je to úplně jiný zážitek. Černý písek a skály a na nich tu a tam jasně modrý, fialový nebo světlý korál a sasanka. Útesové ryby, které dobře známe jsou tady všechny mnohem tmavší, přizpůsobené tmavému prostředí. Někdy měl člověk jen pocit, že se hýbe dno, než mozek, zvyklí na jiné barvy konečně vyhodnotil, že se jedná o ryby. Bylo to zajímavé prostředí. U lodě nám každé ráno plavali veliké želvy, jednou jsme viděli veliké stádo delfínů jen kousek od lodi, jindy dugongy a skoro každý den tuňáky. 

Rom dance ve Fanla

Naším hlavním cílem na Ambrymu však kromě interakce s místními byla návštěva aktivní sopky Marum a vesnice Fanla, centra řezbářství a starých tradic včetně tance Rom Dance.  A to bude v dalším článku, který se pokusím poslat co nejdříve.

Z Malekuly, kde žijí malí a velcí nambové vás zdraví Petr