Ano, ta Česká vlajka nad kanceláří maríny Whangarei je od nás a nese jméno naší lodě. Jsme na to patřičně pyšní. Myslím, že jsem dlužen doplnit včerejší krátkou zprávu o našem doplutí o nějaké pikantní detaily.
Dopředu musím říct, že jsme měli zase jednou štěstí, které zvítězilo nad naší, zejména mojí, blbostí a prozřetelnost stála při nás.
Poslední noc před doplutím na Zéland byla poněkud krušná. Již třetí den jsme motorovali a navíc ve 3 ráno se rozfoukal vítr proti nám, hned potom se udělaly krátké a strmé vlny jako na Jadranu, proud se obrátil proti nám a my jsme se protloukali vlnami kupředu na plné otáčky motoru ani ne 3 uzly. Zvlášť ve 3 ráno vás to trochu uvádí do deprese. Naštvaně jsem pořád přepočítával tam a zpátky, v kolik jsme vůbec schopni dorazit, abych to nahlásil rádiem při vstupu do Novozélandských teritoriálních vod. Čas pomalu plynul, po východu slunce se vítr uklidnil a my jsme opět nabrali normální rychlost a mířili do Whangarei. Ale já už jsem spát nešel.
Celou dobu se bylo na co dívat. Krásná krajina pobřeží ostrovů i samotného Zélandu, hory, útesy. Na moři nespočet mořských ptáků, které jsme ještě neviděli, delfíni a lovící ryby. Svítilo sluníčko a alespoň trochu hřálo v jinak ledovém větru.
K celnímu molu v Maríně Marden Cove jsme dorazili úplně přesně, jak jsme nahlásili, tedy v 1400. Tady musí lodě hlásit dopředu 48 hodin svůj příjezd na Zéland, pak rádiem a 2 hodiny před příjezdem znovu. Celnici a pracovnice zemědělské kontroly přišli neprosto přesně ve dvě. PErfektní. Byli milý, ale striktní, velice profesionální. V 1530 jsme byli procleni a odráželi jsme od mola. Marína kam jsme měli namířeno je totiž jestě 15NM proti proudu řeky. A tady začíná dobrodružství.
Jak to tak bývá, technika nefunguje, když ji člověk potřebuje. Tak se nám stalo, že nám zmizely naprosto nepochopitelně některé mapy z ploteru zrovna když jsme připlouvali do Whangarei a samozřejmě právě ty podrobné mapy přístavu a řeky. Inu dobrá, není problém, mám je i na počítači a na ipadu. No a tak když jsme vyplouvali na řeku liboval jsem si, jakej jsem já velkej námořník, že přece nejezdím podle ploteru, ale značení na vodě. Postupně jsme kličkovali značeným kanálem proti proudu, bylo zrovna 2 hodiny po začátku odlivu, tak nám to moc rychle nešlo, protože byl pěkně silný proud proti nám. Z maríny nám na radiové volání nikdo neodpovídal.
Podle návodu jsme si zavolali na Bridge Control a nechali specielně pro nás zvednout most. A tam jsem si poprvé všiml, že hloubka v kanálu zásadně popklesla a pod mostem už jsme měli jen 2,5m, přitom náš ponor je 2,1. Projeli jsme, most se zavřel, řeka se zúžila hloubkoměr chvílemi ukazoval 2.0 i 1.9 a tak jen silou vůle jsme tlačili loď hnědou vodou proti silnému proudu a každou chvíli čekali, že zůstaneme stát nasedlí na dno.
Pořád jsem si říkal, že je to divné, vždyť mě na nic z maríny neupozornili, jsou tam naši kamarádi s podobným ponorem, tak co je sakra špatně ... no ano, špatně jsem se podíval do mapy a nezvětšil jsem si poznámku napsanou na jednom místě daleko na řece, kde bylo, že maximální ponor při odlivu je 1.3m.
Se štěstím jsme připluli do maríny, která byla plná. Bylo 7 a nikdo neodpovídal, ale koukáme, že zrovna za našimi kamarády je jediné volné místo, tak jsme přirazili k pontonu, vyvázali se a byli hrozně rádi, že jsme tady.
Včera nad nám bděli všichni svatí. Nejenom, že kdybychom se jen o půl hodiny opozdili, tak jsme zůstali stát zaboření někde v bahně, ale i to místo, kde jsme se vyvázali bylo volné proto, že tam je betonový blok, který je při odlivu 1,5 m po hladinou. Z maríny nám řekli, že je asi 20cm za naší zádí. Dneska jsme se tedy posunuli dopředu a andělé si mohou dát pohov, protože teď chvíli nikam nepoplujeme.
Město Whangarei, které nám je teď na měsíc domovem je hezké, klidné, pomalé ... a tak i my pomalu objevujeme jeho krásu a snažíme se naladit na jeho rytmus. Je to taková kombinace Rakouské krajiny a pořádku s Anglickou a Americkou architekturou a skandinávskými parky a nábřežím řeky plnými designových sedátek, hřišť, výtvarných děl a popisů historie. Město žije tiše, myslím, že se mi to docela líbí, ale nejspíš tady bude po čase trochu nuda.
My jsme náš první den strávili zařizováním formalit v maríně, průzkumem možností nákupu auta a začali jsme shánět nový kotevní vrátek a vůbec něco dělat.
Je tady docela zima, tedy alespoň večer a přes den, když nesvítí sluníčko. Když nepočítán rýmu, tak se mi to líbí i když i já jsem včera zapnul na hodinu topení, než jsme šli spát.
Mějte se tedy doma hezky,
Zdravíme vás z Whangarei,
Petr a Pája i s rýmou
Žádné komentáře:
Okomentovat