Týden a den v Noumea - jak jsme si našli jeden den na muzeum

Zůstali jsme v maríně, abychom mohli opravit vant a spojku. Carefour plný vína, sýrů a paštik byl v docházkové vzdálenosti a téměř evropské město nabízí mnoho pro ty, co dlouho nic podobného neviděli. Navíc jsme hned potkali řadu kamarádů z jiných lodí a náš společenský kalendář byl tak plný hned první večer.

Během týdne se mi podařilo opravit vyměnit vant i opravit spojku a skoro každý den jsme si našli čas na procházku nebo posezení s s vínem, bagetou a sýry na pláži. Kromě toho jsme navštívili i muzeum Nové Kaledonie, kde jsme objevili expozice i z Vanuatu a Banksových ostrovů.

No měl bych asi připomenout stručně historii Kaledonie. Kaledonii se svého času vypravili zavrat jak Anglie, tak Francie. Anglická loď však ztroskotala na útesech a tak Nová Kaledonie připadla Francii a ještě nyní je samostatným zámořským územím Francie, podobně jako Francouzská Polynésie. Na Nové Kaledonii se nacházejí rozsáhlé zásoby niklu a chromu a tak se tady těží a těží a země je díky tomuto nerostnému bohatství velmi rozvinutá. Původní Kankové tvoří jen malou část populace, která se skládá z přistěhovalců z celé oceánie a hlavně pak ze samotné Francie.

Během našeho krátkého pobytu tady jsem si mnhokrát říkal, že se těm všem, co sem přišli bydlet ani moc nedivím, život tady je příjemný. Noumea je kosmopolitní město Evropského typu, přesto je tady život méně stresující. Největší laguna tichomoří s mnoha ostrůvky a ještě více než mnoha zátokami nabízí skvělé vyžití pro ty, co mají rádi vodní sporty. Mluví se tady Francouzsky a anglicky se člověk domluví, ale zdaleka ne všude a vždycky. Obyvatelé nejsou sice tak přátelští jako třeba na Fidži, přesto jsme se tady cítili dobře a nenarazili jsme na problém, naopak většina lidí nám byla nápomocna, když jsem řešil opravy i nyní během naší krátké výpravy. Ceny jsou tady pravda poněkud vyšší, ale ne násobně, tak nějak jako v kontinentální Francii a dostupnost baget, vína a sýrů .... ta je skvělá.

No dobrá, v sobotu jsme tedy odvázali lana a vypluli z maríny na noc k nedalekému ostrůvku. Ten je (jako jeden z mnoha) kitařským a windsurferským rájem. Odpoledne jsme tedy proseděli na pláži a koukali na kitaře předvádějící veletoče ve výšce 10 metrů. Byla to parádní podívaná. Další den ráno ve čtyři jsme vstali, vytáhli plachty a vypluli směrem na Ile des Pins a o tom bude další příspěvek.

Petr