Maskelyne Islands

Naše první zastávka na ostrově Malekula, kde jsou také mimo jiné Malí a Velcí Nambové není vlastně na samotné Malekule ale na jejím, do mnoha ostrůvků rozdrobeném, jihozápadním cípu, tedy na Maskelyne Islands. Tady jsou nejznámější výrobci kánojí a také plavci, nádherné ostrovy, skvělé korálové útesy a to je podle příručky zhruba všechno.

Proudy mezi ostrovy

Kotviště u Sakao

Teď k našemu vlastnímu pozorování. Skupina ostrovů Maskelyne Islands má rozsáhlý systém útesů a díky němu jsou tady silné proudy. My jsme cestou ze sousedního Epi zamířili jihovýchodním pasem dovnitř a na první dvě noci jsme zakotvili u ostrůvku Sakao. Počasí bylo mírné a tak jsme mohli spíš se zájmem sledovat víry na vodní hladině jako důkaz silného proudění, než řešit nějaké dobrodružné situace. Podle naší mapy se na severním okraji Sakao mělo nacházet klidné kotviště u malé vesnice. Ukázalo se, že z vesnice tam jsou jen tři polorozbořené domy a kotviště je sice klidné, co do větru, ale jinak hluboké, plné korálů s velmi strmě se svažujícím dnem a proud dosahoval podle stádia přílivu a odlivu rychlosti více jak 2 uzlů. Místo bylo ale natolik malebné, že jsme zůstali dva dny. Hned první odpoledne po příjezdu k nám zajel na své kánoe Simeon z hlavního ostrova Uliveo. Jezdí každý den rybařit a hospodařit na Sakao. Přejede úžinu, zvládne proudy a na pádlo nebo plachtu dojede několik mil ráno tam a odpoledne zase zpátky.  Simeon je původem z ostrova Ambrym, kam poplujeme za dva dny a na Maskelyne se přiženil. Příští rok chce zpátky i s rodinou. Jako správný Ambrymák je Simeon řezbář, jen jeden ze tří na Maskelyne. Protože jsme měli cestou z Epi štěstí na ryby, tak jsme ho hned podarovali hlavou veliké dorády a ještě jednou  španělskou makrelou, co jsme chytili cestou. Nemyslete si, hlava je pro zdejší to nejlepší z ryby. My si sice z ryb bereme jen filety, ale místní si nejlépe pochutnají na  hlavě.

Simeon na jeho loďce

Druhý den ráno nám Simeon přivezl nějaké výrobky, velký trs banánů a vychvaloval rybu od nás. Moc se nám jeho řezbářské práce nelíbili, ale domluvili jsme se, že se přesuneme s lodí k hlavnímu ostrovu a přijdeme se za ním podívat do vesnice.  Nejprve jsme se jeli na člunu podívat do zátoky asi dvě míle od našeho kotviště, kde mají být dugongové. Hloboká zátoka uzavřená vysokými kopci plnými zelené džungle byla nádherná. Netrvalo nám to ani moc dlouho a už jsme viděli prvního dugonga. Hned jsem vlezl do vody, ale viditelnost byla sotva 5 metrů a dugong by do mě musel vrazit, abych ho pod vodou viděl, tak jsme jen skupinu asi pěti těchto "mořských panen" pozorovali ze člunu. Každé dvě minuty se objevily nozdry a ozvalo se vyfouknutí, občas ukázali i tělo a ocas. Dočetl jsem se v článku na wikipedii, že dugongové se potápějí jen na pár minut a nepotápějí se hloub než 40 metrů. Byli jsme, jako obvykle nadšení, že jsme je našli a mohli strávit půlhodinu v jejich bezprostřední blízkosti.

Cestou zpátky jsem se nechal unášet silným proudem kolem útesů v kanále mezi ostrovy. Proud je téměř vždy zárukou bohatého mořského života. Byl jsem docela zklamaný tím, v jakém stavu se útes nacházel. Převážně byl mrtvý, jen občas jsem našel malý ostrůvek živých tvrdých korálů. Útesové ryby tam byly, ale jen menší a ne mnoho. To bylo v příkrém rozporu s informacemi v turistických průvodcích, podle nichž tam měl být úžasný útes. Ptal jsem se, jestli tady nebyl v minulých dvou letech nějaký cyklón, ale dnes jsme se dozvěděli, že útesy zde sužují hvězdice crow of thorns, které se živí korálovými polypy a jsou schopné zničit celé kolonie korálových útesů v délce desítek nebo stovek kilometrů. Je to smutný pohled. Příčinou je nadměrný lov především zévy obrovské a pak také pyskouna obrovského a titan shell (to nevím jak je česky), kteří se těmito jedovatými hvězdicemi a jejich zárodky živí. Obecně jsme tady na Vanuatu svědky velmi špatného hospodaření s rybami na útesech a malého respektu k přírodě a životu v ní vůbec.

Sangalai na Uliveu

Ve středu jsme se přesunuli úspěšně na nové kotviště u hlavního ostrova Uliveo. Kotvíme uvnitř útesů, ale ne daleko od vnější bariéry, a máme tady příjemný vítr. Nějak se nám totiž udělalo teplo. Od odjezdu z Anatomu je čím dál tepleji a dnes už jsem toho měl docela dost. Teploty přes 30°C a vlhkost 90% jsou skoro k nevydržení a tak kotviště, kde trochu fouká nám vyhovuje. Když jsme se najedli, tak jsme se vydali hledat Simeona. To se nám brzy podařilo. Simeon nám představil svou manželku a děti. On je z frankofonní vesnice, snaží se mluvit anglicky, ale není to moc jednoduché. Jeho žena Steka je však z anglofonního Ulivea a tak jsme si mohli docela dobře povídat. Snaží se vyrábět výroby z pandanusu. Bylo to všechno moc hezké. Školné se tady, podobně jako jinde na Vanuatu, platí od 6 třídy výš a tak rodiče se 4 a více dětmi se opravdu mají jak ohánět. Celý večer jsme jim tady hledali věci pro děti a vymýšleli, jak jim trochu pomoci. Když jsme jim o den později donesli plnou tašku oblečení, knížek pro děti, nějaké kartáčky na zuby, pastelky, papíry, tak byli hrozně rádi. A nejen oni, ale i děti byli nadšené. Rozebrali si hned knížky, listovali a ptali se na jména zvířat, co tam byla. Bylo to fajn. Zajímavým jsem shledal už dříve, jak moc místním vždy záleží na tom, abychom si vyměnili adresy, telefony a emaily i když třeba k emailu nemají vůbec přístup. Nějak tím řeší, že se musíme rozloučit a nejdůležitější je, že, když víme adresu, tak vlastně můžeme být dále v kontaktu. Už jsem si toho všiml mnohokrát na Fidži i tady.

Můj dojem z Ulivea jako takového není nejlepší. Už dávno tady není tak čisto, jak jsme viděli třeba na Anatomu. Lidé tady mají jenom malé možnosti, jak si přivydělat na školné a tak se poněkud vrhají na nás, snaží se nabídnou své průvodcovské služby nebo něco prodat. Obživu mají v moři a v pěstování klasických tichomořských plodin. Mluví tady o turistech, na ostrově jsou dokonce dvoje bungalovy, ale po chvíli rozhovoru jsme se dozvěděli, že turismus se skládá z několika desítek jachet ročně a podobného množství turistů, co se sem dostanou letadlem a ubytují se tady na pár dní. Mají tady turistický výbor a každý třetí je průvodce, ale co chcete dělat za průvodcování, když ostrov se třemi vesnicemi člověk projde za hodinu. Navíc, když se tady má něco platit, tak je to příliš drahé. 

Kromě odpolední návštěvy jsme dnes byli prozkoumat útes ve zdejším pase. V jednom z průlivů to moc velká sláva nebyla, ale ve druhém, velkém se nám libilo. Nechali jsme se unášet zase silným proudem kolem bariéry. Byly tam celkem hezké tvrdé korály a konečně i dostatečné množství korálových ryb i normálních velikostí, Nakonec jsme viděli po dlouhé době i velikého rejnoka "white spoted eagel ray". Jak se vznáší nastavený proti proudu. Proud byl na nás ale moc silný, takže za pár minut už jsme nebyli schopni odolat a pokračovali jsme dál. Pak jsme ještě prozkoumali několik pěkných míst unvitř laguny. Tady byla asi 3-4 metry mocná vrstva teplé vody, kde byla horší viditelnost, ale pod ní byla viditelnost jako zázrakem skvělá a voda o 3 stupně chladnější, Trochu jsem litoval, že tady nemáme víc času, protože některá místa by stála za ponor s lahví.

Zítra se chystáme přeplout na Ambrym, černý ostrov.

Z Maskelyne vás zdraví,

Petr a Pája