... právě se houpeme na vlnách směrem na Nuku Hiva. Pozornému čtenáři neunikne, že máme den zpoždění, to ale dále v textu vysvětlím. Mám dost restů, takže dnes to bude trochu delší.
Nejprve se musím vrátit o téměř týden dozadu. Potom, co jsme minulé pondělí absolvovali přechod z Omoa do Hanavave jsme v úterý dělali chvíli na lodi. Kontrola takeláže, nějaké drobné opravy všeho možného. Odpoledne jsme zase jeli do vesnice. Jack se pro mě zastavil, jestli s ním chci jet na tuňáky a tak jsem jel. Během hodinky jsme chytili pět slušných tuňáků a jeden hned po naporcování přistál u nás v mrazáku.
Ve středu bylo zase grilování, takže jsme byli ve vesnici. Ve čtvrtek jsme pracovali zase na lodi. Snažili jsme se přijít na to, proč nám do lodě někdy teče ... ale nepřišli jsme na nic. Zato jsme přeskládali zásoby, což bylo velmi užitečné. Odpoledne jsme doplnili vodu a Pája došla do vesnice sehnat vajíčka a pomela. Při té příležitosti nám Jack s Desire nabídli, že nás v pátek vezmou s sebou do Omoa, až přijede zásobovací a turistická loď Aranui.
Tak a konečně se dostávám k něčemu zajímavému. Aranui je loď, která je z půlky nákladní loď a z druhé půlky cruiser. Jezdí pravidelnou trasu Tahity-Tuamoty-Markézy-Tahiti. Zajišťuje zásobování Markéz z Tahiti. Místní se na ní občas svezou. Stejně jako zásobování je ale důležitá druhá polovina lodě - totiž cruiser. Probíhalo to takhle. Vesničani z Hanavave vyrazili brzy ráno na svých lodičkách do Omoa. Vezli s sebou své vyřezávané sošky a tapa, aby je zkusili prodat turistům v Omoa. Aranui připlula ráno a zakotvila v zátoce. Velikýmy jeřáby vyložila ocelové vory a začala vykládat zboží, také naftu v barech apod. Celá Omoa byla od brzkého rána na nohou a chystala se na turisty. Byla naistalována prodejní výstava, bylo otevřené muzeum a chystalo se předvádění výroby tapa a vonných olejů.
My jsme přijeli s Jackem a Desire. Ten den byl v Omoa obrovský příboj. Takže vystupování ze člunu bylo docela dramatické. Nechybělo mnoho a přistáli jsme i se člunem přimo na mole. Jack ale zareagoval a v poslední chvíli než by nás vlna vyvrhla na molo, tak vycouval. Nakonec jsme tedy my, vyřezávky i ostatní Petersovi stáli na břehu. Pak už se spěchalo instalovat zboží. Měli jsme tak možnost si prohlédnou díla ostatních z Omoa i Hanavave ještě než přijela horda turistů.
Aranui začala vykládat zboží. Ve vesnici bylo rušno, dva místní obchody se začaly plnit novým zbožím a všichni se přišli podívat a koupit si, co bylo k mání. Vždyť Aranui připluje zase až za měsíc .... My jsme bohužel nesehnali bagety ani dobré banánové šátečky, všechno bylo zkoupeno místními, aby to mohli prodávat turistům ...
No a těsně před vyloděním turistů (celkem 132 lidí, třetina francouzů, třetina anglánů a američanů, šestina němců a šestina všech ostatních národů, osmdesát procent lidí ve věku nad 60, zbytek nad 50 a 4 mladší 50) jsme stihli zajít do muzea. To bylo malé, ale nesmírně zajímavé. Když se začali dovnitř tlačit nervózní senioři, unikli jsme ven. Infiltrovali jsme se do davu a shlédli předváděčku výroby tapa. To se vytlouká z líka 4 druhů stromů. Podle toho, z jakého stromu je "papír" vyroben, je buďto bílý, světle, středně nebo tmavě hnědý. Používá se chlebovníkové, banánové, kaučukovníkové a ještě jedno jiné dřevo.
Všechno se dělá zdlouhavě a ručně. Když je nakonec "papír" připraven, tak se na něj kreslí různé vzory, postavy, tiki atd. My už své Tapa máme dávno na lodi od Desire. Je to krásná ornamentální kresba, která je mapou Markézského souostroví.
Musím ale říct, že jak řezbářské výrobky, tak tapa byly v Omoa opravdu nádherné. Turisti shlédli předváděčku, nakoupili nějaké tiki a tapa a vrátili se na Aranui na jídlo. My jsme zase Všechno sbalili naložili a už jsme frčeli zpátky do Hanavave, protože Aranui odpolodne přeplula tam. Tady se scénář opakoval. Jen v Hanavave jim zatancovali a předvedli výrobu vonných olejů, opět pěkně tradičně a po staru. Nastruhá se přezrálý kokos, smísí se to s květy a bylinami, pak se to ručně lisuje skrz vlákna kokosového ořechu a vznikne vonný olej, který se ještě dál zpracovává. No ale nejzajímavější byl tradiční tanec. Markézanky to zkrátka se svými těly umí ... Pak se zase turisti nalodili a odjeli na Aranui. My jsme se dlouho ve vesnici loučili a když jsme se rozloučili, tak Jack přišel, jestli s ním chci ještě v noci na langusty ... no jasně šly jsme. Takže k pozdní večeři jsme měli zase dvě výstavní langusty, mňam.
V sobotu jsme brzy ráno zvedli kotvu a vypluli směr Tahuata. Tady v zátoce bylo hodně našich zpřátelených lodí a my jsme si řekli, že se tady zastavíme, abychom viděli manty, které se podle posledních zpráv chodí do zátoky každé ráno krmit. Přivítala nás nádherná zátoka s písečnou pláží a flotila skandinávských lodí. Hned jsme skočili do vody. Pod lodí krásné korály a hned na uvítanou jsme viděli nádherného útesového žraloka bělocípého. Paráda. Zaplaval jsem si na pláž, abych se pozdravil s posádkou Felice. Ještě jsme se ani nepozdravili a už se na mě hrnuly informace o mantách, o tom, že velký norský katamarán s mořskými biology sbírajícími vzorky DNA mant ztratil člun a Felice se rozbil motor a že chtějí koupit náš starý .... takže během hodiny jsme měli prodaný člun, motor, domluvené šnorchlování, potápění a naplnění lahví .... bylo jasné, že musíme zůstat další den v Hanamoenoa. Večer jsme byli pozvaní na loď Oda na oslavu narozenin.
To hlavní nás ale čekalo ráno. Podle instrukcí biologů jsme vyrazili na okraj zátoky hledat manty. Po chvíli jsme skutečně jednu viděli, ale slibované krmení a hemžení tam nebylo. Vrátili jsme se na loď. Než jsme oschli, tak u nás byli biologové, že už jedou, jestli chceme jet s nima. Chtěli jsme. Po chvíli, co jsme skočili do vody jsem viděl první mantu. Plula pomalu s otevřenou hubou a co chvíli dělala kotrmelce pozadu a krmila se planktonem. Jenže nejednou jsme zjistili, že jsme z ničeho nic uprostřed planktonu. Bylo to jako v hrnci husté polévky, všude okolo plavali různé průhledné hadičky, malé hranaté medůzy, různé prapodivné struktury a žížaly. Některé z nich bohužel pěkně žahali. Jenže právě to bylo to místo, kde se najednou objevila další a další a další manta. S otevřenou hubou pomalu filtrovali zooplankton ... skvělá snídaně. Plavali jsme nad nimi pod nimi, vedle nich. Bylo to jako zjevení. Když už jsme byli dostatežně požahaní (skoro hodinu a půl jsme tam vydrželi), tak jsme se vrátili s foťákem plným fotek na loď. Pomazali jsme si žahance a už jsme koukali na fotky.
Odpoledne jsme si nechali poradit a šli se na druhou stranu zátoky potápět. Krásný, zdravý útes byl plný života. No a najednou koukáme, před námi se vynořilo henjo 5 velikých rejnoků spotted eagel ray (siva skvrnitá). To jsou další nádherní živočichové teplých vod všech oceánů. Horní stranu mají černou s bílými tečkami a spodní stranu bílou. Tihle mohli mít od 1-2 metrů rozpětí. Ti zase pro změnu večeřeli. Tak jsme se chytili útesu a skoro půl hodiny jsme je mohli pozorovat, jak proplouvají tam a zpátky kolem útesů. Bylo to jako zjevení.
Po potápění nás ale čekala už práce, všechno uklidit, zavézt lahve na naplnění, připravit loď, abychom mohli brzy ráno odplout. Večer jsem ještě musel pro lahve a na večírek k biologům. Pája šla spát. Dnes jsme vyplouvali už v před pátou. No a teď jsme asi 20NM od Nuku Hiva. Zítra nás čeká proclení, nemocnice a snad Internet.
Uff, snad jsem na nic nezapomněl. Posílám mnoho pozdravů z ráje a od Mant!
Petr