Dnes bych rád napsal několik řádků o víc jak dvou týdnech doma. Byl jsem v Čechách poprvé po 20 měsících a jel jsem domů nedočkavý zvědavostí, jaké to bude. Neměl jsem žádná očekávání, jen jsem byl zvědavý na pocity.
Let do Čech s Korean Air a přenocováním v Hayttu v Soulu byl na výsost příjemný. Užíval jsem si to o to víc, že se mnou jeli kluci. Páju jsme nechali na Malolo a podle zpráv, které jsem od ní dostával si to tam velmi užívala.
Když jsme vystoupili na letišti Václava Havla, tak bylo odpoledne, bylo příjemně teplo. Cestou domů jsem pozoroval se zájmem reklamy, ulice a lidi v autech. První dojem byl takový, že se nic nezměnilo, tedy alespoň nic podstatného. U sebe v domě mi hned bylo krásně, nejen ten první den, ale celou dobu. Bylo mi tam tak dobře, že se mi před dvěma dny ani nechtělo dům opustit. To bylo příjemné zjištění.
První týden jsem strávil návštěvou rodičů, kamarádů v Hradci včetně a jednodenní návštěvou Páji rodiny na Moravě. Všude jsem se přejedl a zjistil, že jsou všichni spokojení a v pořádku. Bylo celou dobu teplé příjemné počasí. V Bořeticích jsem si při zastávce u Jary nabral víno a život byl krásný.
Po návratu do Prahy jsem byl v jednom kolem, naplánoval jsem si mnoho setkání s kamarády a známými a také s nějakými neznámi a návštěvy bank. Jezdil jsem vlakem do Prahy, procházel se a našel jsem Prahu krásnou, plnou energie a byl jsem moc rád, že tam jsem. Nevadili mi už turisté, ani davy lidí, byl jsem také jako návštěvník, byla to jiný, zajímavý a příjemný pohled. Stejně jako les, oceán nebo hory tak i město se svými příběhy má duši a je hezké poslouchat, když vypráví. Shledal jsem tedy, že je mi dobře a už mě nepobuřují nakupující v chrámech konzumu zvaných nákupní centra ani davy na ulicích, ani mračouni v metru.
Navštívil jsem samozřejmě některé ze svých oblíbených restaurací a tak i kulinářsky jsem si užíval. Ještě víc než v restauracích mi chutnalo u Honzi s Hankou, vypilovali vaření k dokonalosti a na Hančinu dýňovou polévku z Japonské dýně Hokkaidó budu vzpomínat dlouho.
Zařídil jsem jenom část věcí ze svého dlouhého seznamu, ale zato se mi podařilo vidět skoro všechny moje lidi i když to skoro mě už teď mrzí, s několika lidmi jsem se neviděl, příště.
Takže, když to shrnu ... máme se u nás doma krásně, když člověk odnese televizi do sběrného dvora a bude si vybírat s kým bude trávit čas, tak je srdce Evropy skvělé místo pro život, zase se budu chtít brzy vrátit.
Jednu změnu jsem přece zaznamenal a nijak jsem se zatím nevěnoval objektivizaci. Zaznamenal jsem velmi znatelný nárůst rusky mluvících lidí. Ne turistů, ale lidí, kteří v Praze zjevně žijí, jezdí vlakem, chodí do práce do Prahy, přibylo Ruských nápisů. A důrazně prohlašuji, že to nehodnotím, jen jsem si toho všiml. Pokud by se k nám přesunula nějaká část Ruské Inteligence, tak by to mohlo být pro naši společnost podle mého spíš dobře, budu se na to muset někam podívat, jak to je s imigrací, že by přece jenom naši jednolitou xenofobní homogenní společnost něco začalo narušovat?
Let zpátky mi už přijde dlouhý. Lety jsou přes noc a já toho v letadle vážně moc nenaspím a ani toho moc neudělám, protože jsem vlastně unavený. Poslouchal jsem knížku Milenium, četl jsem si super knihu "Svět, který skončil včera aneb co se můžeme naučit o tradičních společností". Letištní návštěva Soulu se mi moc líbila. Došel jsem k závěru, že tento také tak jiný svět musím přidat na svůj cestovatelský seznam a Asii trochu procestovat. Dnes měli nějaký svátek a tak tam byly expozice tradičního umění, byli tam krojovaní lidé, hráli tam tradiční Korejskou hudbu, jako ochutnávka to bylo super.
Z letadla někde nad Guamem zdraví
Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat