Včera v noci nám krásně foukalo, takže jsme svižně pluli celou noc a ve 12 hodin jsme se již proplouvali neuvěřitelnou nádherou korálového moře kolem prvních ostrůvků Los Roques. Kolem nás byla průzračná voda, na dno bylo vidět přes 20 metrů, barvy, kterými hrálo moře neumím popsat. Všechny odstíny modré, přes zelenou až po šedou. Zelené, bílé a hnědé jsou tady nizoučké ostrůvky s mangrovovými porosty a bělostným pískem. Na některých útesech byly vidět zakotvené plachetnice a kitaři, jinde byly jen prázdné stovky metrů dlouhé bílé pláže. V lagunách se střemhlav vrhali do vody stovky ptáků nesčetně druhů, od pelikánů a buřňáků, přes racky chechtavé, které známe od nás .... taková nádhera.
Už jsme se nemohli dočkat, až zakotvíme u jediné vesnice a půjdeme se vykoupat a projít ... několikrát opakovaně jsem pročítal pilota ohledně formalit, měli bychom dostat povolení na 15 dní a zaplatit Národnímu Parku. Když jsme zakotvili v bílém písku, tak jsme chvíli koukali na pelikány a pak šla Pája připravovat oběd a já se chystal zkontroloval s brýlemi kotvu. V tom k Perle přirazila loď se dvěma chlapíky z Guardia Costa. Mluvili jen španělsky a že prý na loď ... pozvali jsme je dál a posadili v kokpitu. Trvalo asi hodinu, než vypsali dlouhé papíry o tom, kolik máme hasících přístrojů a vody v nádržích, bylo to jak technická kontrola v Chorvatsku. Pak se ale situace pomalu komplikovala. Jednak nám nad stěžněm co chvíli proletělo letadlo a já jsem se ptal, jestli mám překotvit a odpověď zněla až po clení, pak šli do lodě na kontrolu. Prolezli nám celou loď, všechny prostory pod podlážkama, v postelých ... na všechno se ptali, donutili nás rozdělat jídlo, co máme ještě z Čech .... trvalo to nejméně hodinu a jako přízrak z temnot se mi vrátili vzpomínky na kontroly na hranicích v dobách ČSSR. Když mi odřel na několika místech skříňku a ve skladu mi šlapal po věcech, tak jsem už začal prudit .... obhajovali se tím, že se tady pašují často drogy a je to jen rutina ... no každopádně i jeho to přestalo po hodině bavit ...
Tak a začal nám vysvětlovat, že musím s ním a domluvit se se šéfem, jestli nás tu nechá o něco déle, ale že to bude něco stát. S naivitou sobě vlastní jsem do tašky přidal víno, zamkli jsme loď a na našem člunu se společně vydali na Estancia Guardia Costa de Venezuela, Los Roques. Strohá otevřená místnost, jeden stůl, dřevěné židle. Na zdi veliký obraz Chavese. Už je z pohledu na jeho tučný obličej se mi zvedal žaludek. Pak dlouho zapisoval do knihy a dával razítka na náš papír. Šel dozadu za šéfem, když se vrátil, řekl, že můžeme zůstat do středy a že nás to bude stát 150USD a že je to nelegální, takže na ostatních úřadech máme říkat, že jsme transit a zítra odplouváme.
Dali jsme mu 100USD a 20 EURo s tím, že víc nemáme. Neochotně to vzal a pak šel radši s námi po ostatních úřadech. Všude nás protlačil dopředu, že spěcháme, protože musíme překotvit loď, která stojí příliš blízko přistávací dráhy ... armáda, imigrační, národní park .... prošli jsme celým městečkem po písečných ulicích až k letišti. Po posledním razítku nás vzal na molo a odchytil nějakého chlapíka, aby nás vzal na loď, abychom hned překotvili. To jsme udělali. Mezitím znovu dorazili zpátky, myslel jsem, že mě bere pro náš člun, tou dobou stále uvázaný na druhé straně zátoky u jejich mola. Chtěli, abych si s sebou vzal papíry. Na stanici přišel šéf, ten mluvil celkem obstojně anglicky. Posadil mě a 20 minut mi vysvětloval, že jsme ohrožovali 3 hodiny letecký provoz, protože jsme stáli příliš blízko přistávací dráhy. Snažil jsem se mu vysvětli, jak vše probíhalo, ale nechtěl jsem zabíhat do detailu ohledně nelegálního prodloužení pobytu. V duchu jsem nadával na toho blba, který nás 2 hodiny otravoval a výslovně mi řekl, že překotvit stačí až se vrátíme. Takže jsem se nechal "pojebat" a pak jsem už jel zpátky na loď, kde jsme si dali studené karbenátky a polévku a vydali se do malebného městečka ...
Městečko je malé a milé, nízké barevné domečky na písečných uličkách zajímavý lidé .... stinnou stránkou je, že přeměna v socialistickou společnost je bohužel patrná na mnoha místech. Nejviditelnější jsou nápisy na úředních domech, slibující nezávislost a socialistickou společnost, občas portrét revolucionáře a všudepřítomný Chaves. Večer se ulice, pláž, restaurace a kavárny zaplnili lidmi. Pelikáni se nadále na pláži vrhali střemhlav do vody a rudý západ slunce byl úchvatný. Šli jsme podle návodu do místní restaurace La Chuchera. Byla v 19 ještě prázdná. Dali jsme si velkou pizzu napůl a dozvěděli se, že Internet už teď nemají, že musíme s nějakým průkazem do jediné místní Internetové kavárny. Místní měna Bolívar je uměle udržovaná na kurzu 6,5 za dolar, ale při placení nám dal šéf kurz 17 za dolar a vysvětlil nám, ať nikde neplatíme kartou, protože to by bylo za nevýhodný úřední kurz .... tak jsem si zase vzpomněl na bony a marky a veksláky ....
Pak jsme se ještě prošli a vrátili se na Perlu a do postele. Už jsme byli unavení. Dnes se chystáme na místní (jeden) kopec a pak hurá na druhý západní konec Los Roques, kde budeme v lůně nádherné přírody bez lidí a úřadů nelegálně až do středy.
Z nádherné i když socialistické Venezuly zdraví,
Petr a Pája
PS: Jak jste asi pochopili, nebude to s připojením žádná sláva, takže budeme na naší cestovní adrese přes satelit, jako když plujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat